Křesťanství a záznam o pravém náboženství
1, 2. Co ukazuje srovnání toho, co se všeobecně nazývá „křesťanstvím“, s náboženstvím Ježíše Krista?
VE vydání detroitských novin Free Press z 24. prosince 1976 je nadhozena otázka:
PŘEVZALI BY DNEŠNÍ KŘESŤANÉ VEDENÍ PŘI DRUHÉM UKŘIŽOVÁNÍ?
V článku napsal Sydney J. Harris:
„Kdyby Kristus přišel o těchto vánocích podruhé, nebyl by zase brzy ukřižován? A tentokrát ne Římany nebo Židy, ale těmi, kteří se hrdě nazývají křesťany?
Chtěl bych vědět, jak bychom se dnes tvářili a jak bychom jednali s tímto mužem s jeho zvláštními, odstrašujícími a ‚nepraktickými‘ naukami o lidském chování a společenských vztazích. . .
Neútočili by militaristé mezi námi na něj jako na zbabělého pacifistu, protože nás vybízí, abychom neodporovali zlému, nýbrž odpláceli zlé dobrým?
Nenapadli by jej nacionalisté mezi námi jako nebezpečného nepřítele státu, protože nás učí, že jsme všichni z jednoho těla?. . . Neodmítali by jej sentimentální lidé mezi námi jako cynika, protože nám varovně poukazuje na to, že cesta k záchraně je úzká a obtížná?. . .
Chtěl bych to vědět. Ptám se, zda již začala křesťanská éra.“
2 Tento článek dramaticky zdůrazňuje některé z hlavních rozdílů mezi učením Ježíše Krista a názorem dnešních mnohých lidí, kteří tvrdí, že věří v pravé náboženství tak, jak je předloženo v Bibli.
JEŽÍŠ A PRAVÉ NÁBOŽENSTVÍ
3, 4. V čem se liší všeobecný názor na Adama a Evu od toho, čemu a) věřil Ježíš (1. Mojž. 1:26) a b) věřili apoštolové?
3 Viděli jsme, že biblická kniha Genesis učí, že Jehova Bůh stvořil první lidi, Adama a Evu. Mnozí duchovní a návštěvníci kostelů, kteří dávají přednost evoluční teorii, sice považují tuto zprávu za mýtus, ale jaké stanovisko zaujal k tomu Ježíš Kristus, zakladatel křesťanství?
4 Ježíš byl plně přesvědčen o tom, že Bůh stvořil Adama a Evu, prarodiče celého lidského rodu. Jeho učedníci tomu také věřili. (1. Mojž. 2:21–24; 1. Kor. 6:16; 15:45; Ef. 5:31; Luk. 3:23–38) Na otázku o rozvodu Ježíš jednou odpověděl:
„Nečetli jste, že ten, který je stvořil, učinil je od počátku jako muže a ženu a řekl: ‚Proto člověk opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a ti dva budou jedno tělo‘? Takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať žádný člověk nerozděluje. . . Říkám vám, že každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodu smilstva, a ožení se s jinou, cizoloží.“ — Mat. 19:4–9.
5. Jaký postoj k Bibli nám pomáhá poznat pravé náboženství?
5 Na základě těchto Ježíšových slov můžeme být ujištěni, že on a jeho následovníci přijímali Bibli jako inspirovanou a spolehlivou. Toto uznání je důležitým znakem pravého náboženství. (2. Tim. 3:16, 17) Každý z nás se může ptát: ‚Uznává mé náboženství Bibli, včetně zprávy o stvoření, jako inspirovanou a spolehlivou? Věřím já osobně tak jako Ježíš a apoštolové?‘
6. a) Jak smýšlel Ježíš o manželství a rozvodu a co ukazuje o těchto věcech srovnání mezi pravým náboženstvím a zprávou v Genesi? b) Jakých měřítek se drželi raní křesťané, pokud jde o manželství a pohlavní život? (Žid. 13:4)
6 To co řekl Ježíš u Matouše 19:4–9, ukazuje také důslednost pravého náboženství, pokud jde o správné chování. Ježíš souhlasil s tím, že manželství je svaté a manželská smlouva závazná; rozvod nebo opětovný sňatek jsou biblicky dovoleny pouze tehdy, jestliže se jeden z partnerů dopustí těžké nemravnosti. Tím, že pravé náboženství se drží tohoto božského měřítka, povzbuzuje manžely, aby se snažilo o úspěšné manželství. Nemají považovat sňatek za dočasnou společenskou smlouvu, která se dá snadno státem zrušit. Protože raní křesťané žili podle pravého náboženství a považovali sňatek — stejně jako stvořitel — za svaté a závazné spojení, neexistovala u nich výměna partnerů. Dr. C. J. Cadoux napsal o křesťanech druhého století n. l.:
„Pohlavní styk mimo hranice manželství byl přísně zakázán. Křesťané často kárali výstřelky rozšířené v okolním pohanském světě.“ — Raná církev a svět, angl., str. 283.
7, 8. Zjistil jsi, že většina návštěvníků kostela se drží biblických mravních měřítek? Nebo to snad dnes již není možné?
7 Shledáváš, že většina církví se pevně drží biblických mravních měřítek? Nebo je běžné mezi lidmi, kteří se vydávají za křesťany, že se dávají bez biblického důvodu rozvést a opět vstupují do manželství? A nemají také mnohá náboženství za členy lidi, kteří spolu žijí bez sňatku nebo v polygamii?
8 Mnozí lidé přirozeně říkají, že vysoké mravní měřítko Bible je sice obdivuhodné, ale celkem není možné se ho v dnešní době držet. Ale pro nábožensky smýšlející lidi je možné se držet vysokých mravních měřítek, i přes výstřelky rozšířené v okolním světě. (Žid. 13:4) Povšimni si zprávy v londýnském Daily Telegraph o statisících lidí na africkém kontinentě:
„Svědkové Jehovovi se projevují po celé Africe jako slušní, pořádní občané, žijící podle vysokých mravních měřítek. . . V Africe běžná promiskuita a polygamie se mezi svědky nevyskytuje. Sekta vyžaduje vlastnosti jako šetrnost, přesnost, poctivost a poslušnost.“ — 26. října 1972.
9. a) Jaká je souvislost mezi tím, co říká Bible o pohlavní mravnosti, a krádeží? (5. Mojž. 5:19, 21; 1. Tess. 4:4–6) b) Jakým jednáním vůči nekajícnému hříšníku se vyznačuje pravé náboženství?
9 Tak shledáváme, že pravé uctívání se od začátku vyznačuje tím, že vyžaduje vysokou pohlavní mravnost a úctu před manželstvím. V té souvislosti je kromě toho důležité, že Bible ochraňuje majetková práva a odsuzuje krádež. Proto též nemůže schvalovat, jestliže někdo vezme druhému manželského partnera nebo oloupí jej o mravní čistotu. (1. Mojž. 2:24; Ef. 4:28) Dále Bible jasně říká, že lidé, kteří vyznávají pravé náboženství, ale jsou nekajícnými ‚smilníky, cizoložníky, zloději nebo chamtivci‘, mají být vyloučeni z křesťanského sboru podle Božího požadavku: „Odstraňte toho zlého člověka ze svého středu.“ (1. Kor. 5:11–13; 6:9, 10) Pravé náboženství se vždy dalo poznat podle toho, že se drželo tohoto božského mravního měřítka. Můžeme se zeptat: ‚Dá se s tím srovnat naše uctívání Boha?‘
JEŽÍŠ A DUŠE
10. Jak se dají srovnat Křesťanská písma s 1. Mojžíšovou, pokud jde o „duši“?
10 Ještě si pamatujeme, že Bible, jak jsme na začátku zjistili, neříká, že Adam měl nesmrtelnou duši, ale že byl duší. Najdeme totéž porozumění v Křesťanských písmech neboli „Novém zákoně“? Ano. Když mluvil apoštol Pavel o vzkříšení, citoval z 1. Mojžíšovy: „Je to tak i psáno: ‚První člověk Adam se stal živou duší.‘ Poslední Adam [Ježíš Kristus] se stal životodárným duchem.“ (1. Kor. 15:45) Tím je tato nauka pravého náboženství v celé Bibli důsledně zastupována.
11. Jakou naději měli Ježíšovi učedníci a jak mohli být jisti, že to je pravda a ne smyšlené přání? (1. Petra 1:3, 4; Sk. 10:39, 40; 17:31; 1. Kor. 15:3–8)
11 Kristovi první následovníci mohli být jisti tímto porozuměním pro to, co se stalo se samotným Ježíšem. On, lidská duše, byl usmrcen. Byl tři dny mrtev a v té době nežil někde jinde. (Sk. 2:22–27; 1. Kor. 15:3, 4) Byl v hrobě, až jej Bůh třetího dne vzkřísil v duchovním těle, takže mohl později vstoupit do nebe. (1. Petra 3:18) Předtím Ježíš srovnával smrt se spánkem, stavem bez vědomí, a několika věřícím řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Ten, kdo projevuje víru ve mne, i kdyby zemřel, přijde k životu.“ (Jan 11:11–14, 25; 5:28, 29) Proto jeho učedníci neměli důvod věřit řeckým filozofům, že člověk má nesmrtelnou duši.
12. Proč je názor na „duši“ pro náboženství důležitý?
12 Když z toho vycházíme, může každý z nás uvažovat, co učí jeho náboženství. Jsou naše náboženské názory v souladu s tím, co pravé náboženství vždy důsledně zastupovalo, totiž že člověk je duší a že budoucí život závisí na vzkříšení? Neměli bychom tuto věc brát na lehkou váhu, protože jde o naši naději.
KŘESŤANÉ A PŘÍKAZY DANÉ NOEMOVI
13, 14. Proč má otázka krve význam pro pravé uctívání?
13 Je rozumné očekávat, že stejně jako souhlasí Ježíšovo učení se zprávou o Adamovi v Genesi, bude souhlasit i s tím, co Bible říká o Noemovi. A je to opravdu tak. Jak jsme četli v 1. Mojžíšově 9:3–6, dal stvořitel pokyny, které platí jako příkazy pro celé lidstvo. Bůh tam zakázal jíst maso, v němž zůstala krev, a brát jiným lidem život.
14 Od té doby vyžaduje pravé náboženství úctu před krví, která — jak Bůh řekl — je symbolem života, jenž pochází od něho a jemu také patří. (3. Mojž. 17:13, 14; Žalm 36:9; 36:10, KB) V souladu s tím byla Ježíšova krev prolita jako oběť za celé lidstvo. (Ef. 1:7; Žid. 9:11–14; 1. Petra 1:19) Je však také vyžadováno od křesťanů, aby nejedli krev nebo nevykrvácené maso? V Křesťanských písmech, a sice ve Skutcích apoštolů, v 15. kapitole, najdeme závazné rozhodnutí apoštolů a starších mužů v Jeruzalémě, kteří tvořili ústřední neboli vedoucí sbor křesťanských starších. Bible nám říká, že s pomocí Božího ducha ustanovili, že křesťané se musí zdržovat krve, jak to již bylo přikázáno Noemovi. — Sk. 15:28, 29; 21:25.
15, 16. Jak se dá srovnat jednání raných křesťanů s jednáním svědků Jehovových, pokud jde o úctu ke krvi?
15 První křesťané se pevně drželi tohoto Božího zákona. Podle latinského pisatele Tertulliana křesťané ve druhém a třetím století nepočítali ‚zvířecí krev k dovoleným jídlům; zdržovali se zvířat zadušených a mrtvých přirozenou smrtí‘. I pronásledovatelé věděli, že lidé, kteří měli pravou křesťanskou víru, nejedli nevykrvácené maso. Proto ‚zkoušeli křesťany krvavými uzenkami, protože dobře věděli, že to, čím je chtějí přimět k přestoupení, považují křesťané za nezákonné‘. — Tertullianova Apologie, část I, kap. 9.
16 Byl tento znak pravého náboženství od té doby opuštěn? Většina církví sice neučí to, co Bible říká k tomuto námětu, nebo tím opovrhují, ale přesto to stále zůstává poznávacím znakem pravého křesťanství. V roce 1976 mluvila zpráva z jedné africké země o skupině svědků Jehovových, kteří byli uvězněni, protože se drželi politické neutrality jako první křesťané. Vězeňský dozorce zkoušel jejich víru tím, že je chtěl přinutit, aby ‚v dopise zapřeli svou víru, změnili náboženství, vyjádřili souhlas s polygamií nebo jedli nevykrvácené maso‘. Jsme šťastni, že tito křesťané odpověděli stejně jako apoštolové: „Musíme poslouchat Boha jako vládce spíše než lidi.“ — Sk. 5:29.
17. Jaký další rys pravého náboženství mohou křesťané poznat z toho, co řekl Bůh Noemovi?
17 Dalším důkazem pravého náboženství je to, co řekl Bůh Noemovi. V té době měla celá lidská rodina osm duší. Bůh jim vysvětlil, že nesmějí proti sobě bojovat a zabíjet se. (1. Mojž. 9:5, 6) Pocit bratrství mezi všemi lidmi a úcta k lidskému životu tvoří nejvýraznější znak pravého náboženství. — 2. Mojž. 20:13.
18. a) Podle čeho, jak řekl Ježíš, se poznají jeho učedníci? b) Jaký postoj k válce zaujali pro tato Ježíšova slova raní křesťané? (Mat. 5:43–45; 26:52)
18 Ježíš řekl krátce před svou smrtí: „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; stejně jako jsem já miloval vás, tak abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35) Proto odmítali raní křesťané vstupovat do římského vojska nebo bojovat v armádách jiných starověkých národů. Jonathan Dymond píše ve svém pojednání „Je možné spojovat válku a zásady křesťanství?“ o výsledcích svého bádání:
„Křesťané, kteří žili bezprostředně po době našeho Spasitele, byli tak nezvratně přesvědčeni, že zakázal válku, že otevřeně zastupovali tuto víru. Jako důkaz byli ochotni obětovat majetek i životy a také to dělali.
Později se však přesto křesťané stávali vojáky. Kdy? Když všeobecně ochabla jejich věrnost ke křesťanství; když i v jiných ohledech jednali proti jeho zásadám; . . . Jedním slovem, stávali se vojáky, když přestávali být křesťany.“ — Str. 60, 61, angl.
19. Který rys pravého náboženství zdůraznil biblický pisatel Jan?
19 Apoštol Jan kladl velký důraz na lásku jako na neodmyslitelnou součást pravého náboženství, když napsal: „Vždyť to je to poselství, které jste slyšeli od počátku, že se máme navzájem milovat, ne jako Kain, který pocházel z toho zlého a zabil svého bratra. . . Děťátka, nemilujme slovem ani jazykem, ale skutkem a pravdou.“ — 1. Jana 3:11, 12, 18.
SPOJENÍ PODPOROVATELÉ KRÁLOVSTVÍ
20. Nač můžeme poukázat ve spojení s královstvím, když chceme někomu pomoci poznat pravé uctívání?
20 Další důvod pro celosvětovou jednotu křesťanského bratrství je obsažen v ústředním námětu Ježíšovy kazatelské činnosti: hledat Boží království. Praví křesťané, žijící kdekoli na zemi, dávají svou podporu i životy autoritě království. Ačkoli milióny návštěvníků kostelů dnes opakují „vzorovou modlitbu“, kterou dal Ježíš, a modlí se „Přijď tvé království“, uznávají tím, že království je skutečná vláda, která bude panovat nad zemí pro dobro pozemských obyvatel a přinášet spravedlnost, mír, zdraví a život lidstvu? (Zjev. 21:3, 4; 2. Petra 3:11–13) Ježíš řekl o tomto království před římským místodržitelem Pontským Pilátem:
„Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji služebníci by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není odtud.“ — Jan 18:36.
21. Nač zaměřují praví křesťané svou věrnou oddanost a úsilí?
21 Toto království pochází z nebeského pramene. Proto křesťané, ačkoli respektují lidskou snahu o mír, vkládají celou svou sílu i prostředky do oznamování království a naděje, kterou toto království staví před celé lidstvo. (Mat. 24:14; 28:18–20) Proto víra a věrnost království jsou nejdůležitějšími věcmi v životě Kristových věrných následovníků.
22. Jaký postoj zaujímali raní křesťané k světským vládám? (Tit. 3:1; 1. Petra 2:17)
22 V poapoštolské době dokazovali raní křesťané víru v Kristova slova. Platili daně, poslouchali zákony země a byli ve všech ohledech příkladnými občany země, v níž žili. (Mat. 22:17–21; Řím. 13:1–7) Vůči politickým sporům své doby však zachovávali neutrální postoj. Historická zpráva zní:
„Křesťané byli cizinci a poutníci ve světě, kde žili; jejich občanství bylo v nebesích; království, v které věřili, nebylo z tohoto světa. Pasivita vůči záležitostem státu byla proto od začátku nápadným znakem křesťanství.“ — „Křesťanství a římské panství“ od E. G. Hardyho, str. 39, angl.
23. Proč je zajímavý neutrální postoj svědků Jehovových, když myslíme na pravé náboženství? (Jan 15:19)
23 Kdybychom tedy chtěli vědět, kdo dnes vyznává pravé náboženství, museli bychom se poohlédnout po lidech, kteří se k záležitostem lidských vlád chovají neutrálně, a to ne z osobních důvodů, ale protože očekávají, že Boží království ukončí dnešní nespravedlnosti a utrpení. Existují takoví křesťané? V nedávno vydané knize o křesťanství najdeme toto zjištění:
„To, že se svědkové Jehovovi vzdalují od politické, vojenské a společenské činnosti, je často jejich odpůrci vykládáno jako nepřátelství vůči lidem a je hlavní příčinou toho, že často musí trpět mocným pronásledováním.“ — „Americké křesťanství: Historický výklad“.
A v díle „Od státního náboženství k pluralismu“ (1971) od F. H. Littella čteme:
„Jakkoli se zdá být nauka svědků Jehovových o království neuvěřitelná a doslovně chápaná, neměli bychom zapomínat, že v náboženství Bible je příchod království momentem velké dramatické síly a momentem obratu normálního lidského očekávání.“
Biblická nauka o království se dnes opravdu liší od světského hlediska, stejně jako v době, kdy stál Ježíš před Pontským Pilátem. Ale Ježíš také řekl: „Moudrost se prokáže jako spravedlivá svými skutky.“ Vyplatí se pozorovat skutky těch, kteří se drží názorů Bible, jestliže chceme poznat, co je pravé náboženství. — Mat. 11:19.
CO TO ZNAMENÁ?
24. Jaké jsou, krátce řečeno, některé důležité poznávací znaky pravého náboženství?
24 Věci, o nichž jsme zde uvažovali, nejsou zdaleka všemi znaky pravého náboženství. Ale představují širokou základnu, na které můžeme zvážit své osobní názory víry a zvyky, i nauky a zvyky našeho náboženství. Podle toho, co jsme se naučili z Bible a ze života raných křesťanů, snadno poznáme, že pravé náboženství zahrnuje: že Bůh přímo stvořil člověka, aby žil na zemi; že lidé nemají nesmrtelnou duši, ale že mrtví budou v budoucnosti vzkříšeni; že se musíme stále chránit před nemravností a neotřesitelně se zastávat svatosti manželství; že je důležité dodržovat Boží zákon o krvi a milovat druhé lidi, což učiní život příjemnějším; že křesťané musí oznamovat Boží království a pomáhat druhým získat podivuhodnou naději, kterou jim Bůh poskytuje.
25, 26. Proč se má každý z nás osobně zajímat o rysy pravého náboženství? K čemu to potom povede?
25 Někteří asi shledají, že se jejich náboženství nebo osobní víra a zvyky liší od toho, co Bible označuje jako pravé náboženství. Jestliže tedy uznáš, že je změna nutná, neváhej a učiň ji. Následuj inspirovanou radu v 1. Petra 3:10–12: „Neboť ‚ten, kdo by chtěl milovat život a vidět dobré dny, ať. . . se odvrátí od zla a činí dobro; ať hledá pokoj a usiluje o něj. Jehovovy oči jsou totiž obráceny ke spravedlivým.‘“
26 Jak můžeme jít za tím, co je správné? Nejen tak, že opustíme to, co není v souladu s pravým náboženstvím, ale také tak, že učiníme pozitivní kroky, abychom žili podle vůle našeho Boha. Měj na mysli, že Noe nejen věřil. Bible nám říká, že Noe chodil s pravým Bohem a byl „kazatelem spravedlnosti“. Také Ježíš a jeho apoštolové věřili a žili v souladu s pravým náboženstvím. K tomu patřilo, že mluvili s druhými o dobrém poselství o Božím království a o novém světě míru na zemi, který Bůh slibuje. (Mat. 4:17; 10:7; 28:19, 20) Když to děláme celým srdcem, budeme mít velkou radost a druhým to přinese naději, smysl života a pravé štěstí. Jejich údělem bude bohaté požehnání, protože poznávají pravé náboženství a žijí podle něho.