Teologové se urážejí nad Božím jménem
JAK by bylo možné, že by se duchovní a významní teologové uráželi nad Božím jménem? V prvé řadě se zdá, že závažná nauková chyba vznikla tím, že bylo z Bible vyňato Boží jméno. Jak bylo ukázáno v předešlém článku, zřejmě „někdy začátkem druhého století“ začalo být božské jméno v „Novém zákoně“ nahrazováno výrazy „Pán“ nebo „Bůh“. Tak vznikl problém ohledně totožnosti: Který Pán byl míněn?
V Hebrejských písmech jsou verše o Jehovovi, které jsou citovány v „Novém zákoně“ v souvislosti, kde se mluví o Synu. (Iz. 40:3 — Mat. 3:3 — Jan 1:23; Joel 2:32 — Řím. 10:13; Žalm 45:6, 7; 45:7, 8, KB — Žid. 1:8, 9) To je pochopitelné, protože Ježíš byl nejpřednějším zástupcem svého Otce. Ve skutečnosti se podobně mluvilo dokonce i o andělu, jako by to byl Jehova, protože sloužil Jehovovi v postavení zástupce. (1. Mojž. 18:1–33) K čemu však mohlo vést odstranění Božího jména?
V časopise Journal of Biblical Literature je řečeno:
„Na mnoha místech, kde se jasně rozlišuje osoba Boha a Krista, muselo odstranění tetragramu způsobit značnou nejasnost. . . Jakmile záměnou božského jména v citacích došlo jednou ke zmatku, rozšířil se tento zmatek i do jiných částí NZ, kde vůbec nešlo o citace.“
V článku se zřejmě připouští, že to mohlo vést k vytvoření nauky o trojici, a proto je v něm položena otázka:
„Dala taková přestavba textu podnět k pozdějším christologickým rozporům [o podstatě Kristově] uvnitř církve, a byly pasáže z NZ, jichž se týkaly tyto spory, identické s těmi, které v novozákonní době zřejmě nevytvářely žádné problémy?. . . Jsou [dnešní christologické] studie založeny na textu NZ v takové podobě, jakou měl v prvním století, nebo jsou založeny na změněném textu, který reprezentuje tu dobu v církevních dějinách, kdy byl rozdíl mezi Bohem a Kristem setřen v textu a zamlžen v mysli členů církve?“
Odstranění Božího jména z „Nového zákona“ mohlo tedy přispět k pozdějšímu přijetí nauky o trojici, kterou původní Bible vůbec neučí.
Druhým kamenem úrazu pro teology je výslovnost tohoto jména. V hebrejštině je psáno čtyřmi souhláskami, které se obvykle přepisují písmeny JHWH nebo JHVH. Ve starověkém Izraeli se mohl člověk naučit výslovnost, jak byla předána z dřívějších dob. Ale zřejmě někdy po roce 70 n. l. se přesná výslovnost ztratila. Když pozdější židovští opisovači uvedli u souhlásek značky pro samohlásky, aby pomohli čtenáři, užili znaků pro Adonai (Pán) a Elohim (Bůh), což vedlo k tvaru „Jehova“.
Mnozí znalci hebrejštiny dávají nyní přednost výslovnosti „Jahve“. Nikdo však nemůže skutečně s jistotou říci, jak například Mojžíš vyslovoval božské jméno.
V díle Vetus Testamentum (říjen 1962) říká dr. E. C. B. Maclaurin: „Je nutné znovu zdůraznit, že neexistuje žádný nezvratný důkaz z raných dob, že by se toto jméno někdy vyslovovalo Jahve, ale je mnoho raných důkazů pro výslovnost Hu, Jah, Jo–, Jau–, –jah a snad –jo.“ Dr. M. Reisel v díle The Mysterious Name of Y. H. W. H. (Tajemné jméno J. H. V. H) řekl, že „označení samohlásek v tetragrammatonu muselo původně být JeHuaH nebo JaHuaH“. Canon D. D. Williams z Cambridge opět tvrdil, že „jsou důkazy, které naznačují, ba dokonce potvrzují, že Jahve nebyla pravá výslovnost tetragrammatonu, . . . Jméno bylo zřejmě JAHOH.“ — Zeitschrift für die alttestamentische Wissenschaft, sv. 54.
Ve většině jazyků je vžitý způsob hláskování a výslovnosti Božího jména a tento způsob se v jednotlivých jazycích liší. V italštině je to Geova, v jazyce fidži je to Jiova a v dánštině je jméno Jehova. Proč by měl někdo trvat na tom, že by se dnes všichni lidé měli snažit napodobovat starověkou hebrejskou výslovnost, na které se dokonce ani znalci nemohou shodnout? Profesor Gustav Oehler z Tübingenu pojednával ve své knize o různých výslovnostech a potom řekl:
„Od této chvíle užívám slovo Jehova, protože se toto jméno skutečně dnes vžilo v našem slovníku a nemůže být vyloučeno, stejně jako nemůže správnější výraz Jarden nahradit vžitou formu Jordán.“
To je rozumný názor, protože dovoluje, aby lidé užívali obecně známou výslovnost, která přece jasně identifikuje stvořitele a Boha, jenž nás vybízí, abychom užívali jeho jména. (Iz. 42:8; Řím. 10:13) Mnozí teologové však místo toho raději diskutují o technických podrobnostech a upadají do léčky, když se raději Božímu jménu vyhýbají.