,Uval své skutky na Jehovu‘
„Uval své skutky na samotného Jehovu a tvé plány budou pevně založeny.“ — Přísloví 16:3.
1. Co uznávali apoštolové jako jednu z největších potřeb křesťanů?
MEZI věci, které dnes lidé nejvíce potřebují, je povzbuzení. Každý se občas cítí sklíčený, protože na něj působí tlak tohoto světa a protože cítí, že sám na všechno nestačí. Křesťané nejsou výjimkou. Apoštol Pavel popsal účel své návštěvy v jednom sboru, aby totiž „byla vzájemná výměna povzbuzení mezi vámi, aby každý byl povzbuzen z víry druhého, jak z vaší, tak i z mé“. (Řím. 1:12) Když křesťanští muži z Jeruzaléma cestovali do jiných měst, „povzbudili bratry mnohými rozmluvami a posilnili je“. (Sk. 15:32; 20:1) To je znamenitý vzor pro dnešní starší a cestující dozorce. — Srovnej Filipenským 2:1.
2. Co nám Bible radí, že máme dělat, když stojíme před obtížnou prací nebo problémem?
2 Někdy se může stát, že máš nějaký problém nebo práci, která ti připadá velká jako hora. Nebo se snad dostaneš do nějakých velmi nepříznivých životních okolností. Co bys měl dělat? Místo abys ztratil odvahu nebo se vzdal, měl by ses obrátit k „Otci něžného milosrdenství a Bohu vší útěchy“. (2. Kor. 1:3, 4) Ano, „uval své skutky na samotného Jehovu a tvé plány budou pevně založeny“. — Přísl. 16:3.
3. Co to znamená ‚uvalit své skutky na Jehovu‘?
3 Co to však znamená ‚uvalit své skutky na Jehovu‘? Znamená to, že máš svalit břemeno ze svých ramen jakoby na jeho ramena. Tvé plány nebo tužby musí ovšem být správné, dobré, musí odpovídat Božímu slovu pravdy a nesmí směřovat k sobeckému uspokojení, pomstě nebo něčemu podobnému. Potom s modlitbou a s tím, že se řídíš biblickou radou, jak nejlépe můžeš, vzhlížej k němu, že uskuteční, oč jej prosíš. — Jak. 1:2, 5; Mat. 7:7, 8.
VZRŮST A ÚSPĚCH POCHÁZEJÍ OD BOHA
4. Proč je nezbytně nutné, aby křesťan pamatoval na to, že má ‚uvalit své skutky na Jehovu‘?
4 To je velmi vážná věc. Jestliže to křesťan nedělá, může se stát, že se začne příliš spoléhat sám na sebe, a možná nevědomky si myslí, že je sám důležitý nebo schopný. Zdá-li se, že jeho plány se úspěšně daří, může za to připisovat zásluhu sám sobě, ale později zjistí, že jeho „úspěch“ byl pouze přechodný nebo povrchní. Takový úspěch nepřináší slávu Bohu a ve skutečnosti nepomáhá jiným. Jestliže totiž „nestaví sám Jehova dům, pak se stavitelé namáhali nadarmo. Nestřeží-li sám Jehova město, pak nadarmo bděl strážce.“ — Žalm 127:1.
5. Jak apoštol Pavel zdůraznil, že je nesprávné, abychom oslavovali sami sebe nebo jiné lidi?
5 Tuto zásadu zdůraznil apoštol Pavel, když psal křesťanskému sboru v Korintě. Mnozí z tohoto sboru následovali ctižádostivé muže nebo je oslavovali. (2. Kor. 11:4, 5, 13) Někteří také možná přisuzovali nenáležitou důležitost Pavlovi a Apollonovi. (1. Kor. 1:12) Ale Pavel uvedl sám sebe, Apollona a Kéfase jako příklad, aby ukázal, jak nesprávné je oslavovat sám sebe nebo vzhlížet sám k sobě nebo k jakémukoli muži nebo mužům. (1. Kor. 4:6) Řekl: „Kdo je konečně Apollo, kdo je Pavel? Jsme jen Boží činitelé [nebo služebníci] v tom, že vám přinášíme víru. Každý z nás vykonal úkol, který mu Pán přidělil: Já jsem sázel semeno a Apollo je zaléval; ale Bůh mu dal vzrůst. A tak rozhodující nejsou zahradníci se svým sázením a zaléváním, ale Bůh, který dává vzrůst.“ — 1. Kor. 3:5–7, Nová anglická bible.
6. Co se stane křesťanu, který neuvaluje ‚své skutky na Jehovu‘?
6 Pavel potom poukázal na to, že snad tvrdě pracovali, aby stavěli na správném základu, jímž je Ježíš Kristus. Ale kdyby nestavěli správně — ‚neuvalili své skutky na Jehovu‘, a tudíž by se nespoléhali na něj, že jim dá úspěch —, zjistili by ke své hanbě, že budovali věci, které nemají žádnou cenu, věci, které neobstojí v Boží zkoušce. — 1. Kor. 3:10–15.
7. Proč musí křesťan dávat pozor sám na sebe, aby se přesvědčoval, zda nespoléhá sám na sebe nebo zda si nepřisuzuje za něco zásluhu?
7 Křesťané musí na sebe dávat velmi dobrý pozor, protože člověk má sklon spoléhat se sám na sebe, připisovat si na něčem zásluhu a jednat nezávisle. Bůh řekl krátce před potopou v době Noemově: „Sklon lidského srdce je špatný již od jeho mládí.“ (1. Mojž. 8:21) Tento sklon jsme všichni zdědili po Adamovi, který se dal nezávislým směrem, aby činil vše podle sebe, podle vlastního rozhodování. Ve skutečnosti se však dostal pod vládu ďáblovu. — 1. Mojž. 3:5.
VYVYŠUJME BOŽÍ JMÉNO, A NE SAMI SEBE
8. Jakou bychom měli mít základní pohnutku ve všem, co činíme?
8 Ve všem, co křesťané činí, musí být posvěcováno jméno Boží a jméno jeho Syna. To znamená, že naším cílem musí být oznamování a vyvyšování Boží svrchovanosti, jeho spravedlnosti, milosrdenství a jiných znamenitých vlastností. (1. Petra 3:15) Jestliže to nečiníme, bude za dosažené výsledky připisována zásluha buď nám nebo někomu jinému, ale nepovede to k ničemu dobrému. Jeden případ, který Bůh dal zapsat a který zdůrazňuje tuto skutečnost, najdeme v situaci, která vznikla, když se Izraelité usadili v Zaslíbené zemi.
9. Jak Izraelité poznali, k čemu to vede, jestliže ‚uvalí své skutky na Jehovu‘?
9 V té době soudil Izrael věrný prorok Samuel. Lid kolísal mezi uctíváním Jehovy a uctíváním jiných bohů, a proto velmi trpěli z rukou svých nepřátel. Samuel je však vedl správným směrem. Vyzýval je, aby odložili falešné bohy, které měli ve svém středu. Poslechli a začali sloužit pouze Jehovovi. Tak ‚uvalili své skutky na Jehovu‘ a obdrželi rozhodné vítězství nad Filištíny, svými zatvrzelými nepřáteli. — 1. Sam. 7:3, 4, 10–14.
10, 11. Jak Izraelité opomněli vyvyšovat Jehovu a důvěřovat v něj, i když je Jehova tak dobře vedl?
10 Ačkoli skutečně cítili svou vlastní nedostatečnost a byli plně závislí na tom, zda jim Jehova požehná, přece si později, když Samuel již zestárl, žádali krále. Řekli: „Ustanov nám přece nyní krále, který by nás soudil, jako jej mají všechny národy.“ Když se Samuel modlil k Bohu ohledně této věci, Jehova mu odpověděl: „Nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nebyl králem.“ — 1. Sam. 8:4–7.
11 Samuel je potom varoval a řekl jim o utlačování, které budou muset snášet pod vládou lidského krále, ale oni odpověděli: „Ne, ale bude nad námi král. A my se staneme, my rovněž, jako všechny národy, a náš král nás bude soudit a půjde před námi a bude bojovat naše bitvy.“ — 1. Sam. 8:10–20.
12. Co zažili následkem toho, že neuvalili ‚své skutky na Jehovu‘?
12 Izraelský lid zde projevil svůj skutečný stav srdce, protože vzhlížel k lidem, kteří by s úspěchem splnili jeho plány. Neměli víru, aby ‚uvalili své skutky na Jehovu‘. A o něco později Bůh vyjádřil svou nelibost tím, že způsobil déšť právě v den, kdy měli sklízet svou pšenici. (1. Sam. 12:17, 18) Potom Izraelité velmi trpěli pod vládou svých králů, s výjimkou několika věrných mužů, jako byli král David, Joziáš a Ezechiáš. Takové byly výsledky toho, že neuznávali Jehovu jako svého skutečného krále.
VKLÁDEJ VŠECHNO DO BOŽÍCH RUKOU
13. Jak bychom měli postupovat ve všem, co podnikáme jako Boží služebníci?
13 Z tohoto příkladu poznáváme, že při každém problému, který postihuje Boží služebníky, a při všem jejich podnikání má svou úlohu Jehova. V prvé řadě musíme mít na mysli Jehovovu vůli a jeho jméno. Potom mu můžeme věci předložit a uvědomit si, že upevnění našich plánů je v jeho rukou. Jestliže potom máme úspěch, Bůh je chválen. Jestliže věci dopadnou jinak, než jak jsme si je plánovali, můžeme vědět, že on působí nebo připouští to, co je pro nás nejlepší. — Řím. 8:28.
14. Co je nesprávné na tom, jestliže jako křesťané přisuzujeme zásluhu za nějaký výsledek své schopnosti nebo vynalézavosti?
14 Ve světě je něčí úspěch často přímo úměrný jeho schopnosti a vynalézavosti, takže jednotlivci si přisuzují zásluhu za to, co sami dosáhli. Ale ve službě Bohu to tak není. Jinak by měřítkem postoje člověka před Bohem mohla být jeho schopnost nebo osobnost. Ale člověk, který se méně spoléhá na svou osobnost nebo schopnost, je ve skutečnosti ten, jemuž Bůh žehná. Apoštol řekl: „Máme však tento poklad v hliněných nádobách, aby síla, která převyšuje to, co je obvyklé, byla Boží, a ne z nás.“ (2. Kor. 4:7; srovnej 2. Kor. 12:9.) Křesťané musí být stále bdělí, aby nepodlehli přirozenému sklonu nedokonalého těla a aby nezapomínali, že jsou ‚jen Božími služebníky‘, kteří sázejí a zalévají semeno, ale že je to Bůh, který mu poskytuje vzrůst. — 1. Kor. 3:6, 7.
15. Jak výsledky ve službě Bohu spočívají na téže zásadě jako úspěšná funkce našeho těla?
15 Úlohu, kterou vykonává Bůh, když mu sloužíme, můžeme srovnat se způsobem funkce našeho těla. Bůh určil, aby orgány fungovaly, aniž bychom si jejich činnost uvědomovali. Můžeme jejich činnost vysvětlit pouze částečně. Také potrava pro nás roste s minimálním úsilím z naší strany, a v některých případech dokonce bez našeho úsilí, a přece jsou v ní obsaženy všechny životně důležité výživné složky. Hlavní práci vykoná slunce, déšť, půda a semeno. Ve skutečnosti je tedy celý náš život plně závislý na věcech, které opatřuje Bůh. On vykonává prakticky celou práci. Naše služba Bohu spočívá na stejné zásadě. Apoštol Petr říká: „Slouží-li někdo, ať slouží jako závislý na síle, kterou opatřuje Bůh, tak aby byl ve všem oslavován Bůh prostřednictvím Ježíše Krista.“ — 1. Petra 4:11; srovnej Matouše 6:25–31.
ZNAMENITÝ PŘÍKLAD ABRAHÁMŮV
16. Jak Abrahám skutečně ‚uvalil své skutky na Jehovu‘ ve spojitosti se zaslíbeným semenem?
16 Abrahám je znamenitým příkladem muže, který bezvýhradně ‚uvaloval své skutky na Jehovu‘. Měl pouze Jehovovo slovo slibu, že Bůh z něho učiní velký národ a že jeho prostřednictvím budou požehnány všechny rodiny na zemi. (1. Mojž. 12:2, 3) Apoštol Pavel upozorňuje na Abrahámovu víru, když říká:
„(On [Abrahám] je otec nás všech, jak je psáno: ‚Ustanovil jsem tě za otce mnohých národů.‘) To se stalo před zrakem toho, v něhož věřil, totiž Boha, který oživuje mrtvé, a věci, které nejsou, nazývá tak, jako by byly. Ačkoli to přesahovalo naději, přece měl na základě naděje víru, že by se mohl stát otcem mnoha národů ve shodě s tím, co bylo předtím řečeno: ‚Takové bude tvé semeno.‘ A ačkoli nezeslábl ve víře, měl na zřeteli své vlastní tělo, nyní umrtvené, neboť byl asi sto let stár, a také, že lůno Sáry bylo mrtvé. Ale protože Bůh dal zaslíbení, nezakolísal nedostatkem víry, ale stal se silným svou vírou, vzdal Bohu slávu a byl plně přesvědčen, že co přislíbil, může také učinit. Proto ‚bylo mu to počteno za spravedlnost‘.“ — Řím. 4:16–22.
17. Jak Abrahám ‚uvalil své skutky na Jehovu‘, když jej Bůh požádal, aby obětoval toho, jehož prostřednictvím mělo přijít semeno?
17 Abrahám věděl, že má-li on a jeho manželka Sára přivést na svět syna, bude muset zasáhnout Bůh. Věděl, že je naprosto bezmocný. Ale Abrahám proto neztrácel naději. Když se mu narodil syn, Abrahám věděl, že se to stalo Jehovovým zázrakem, protože Jehova obnovil jeho i Sářinu plodnost. To dále posílilo jeho víru. Věděl také, že prostřednictvím tohoto syna mělo přijít semeno. Co udělal, když jej Bůh požádal, aby tohoto syna obětoval? Abrahám se tomu jistě musel velmi divit. Mohl si pomyslet, že se od něho požaduje „příliš mnoho“. Ale oddal se naprosto bezvýhradně do Jehovových rukou, jak to vyplývá z biblické knihy Židům:
„Vírou Abrahám, když byl zkoušen, jako by obětoval Izáka, a muž, který rád přijal zaslíbení, se pokoušel obětovat svého jednozplozeného syna, ačkoli mu bylo řečeno: ‚Co bude nazváno „tvé semeno“, bude skrze Izáka.‘ Počítal však s tím, že Bůh je schopen dokonce jej vzkřísit z mrtvých; a odtud jej také skutečně obrazným způsobem přijal.“ — Žid. 11:17–19.
BŮH MŮŽE UČINIT TVOU CESTU ÚSPĚŠNOU
18, 19. Proč bychom vzhledem k tomu všemu měli čelit obtížné práci nebo problémům s odvahou a důvěrou?
18 Když jsme si přečetli takovou zprávu, jak by si mohl někdo z nás myslet, že se v některých okolnostech musíme spoléhat sami na své vlastní síly, postavení a schopnost, abychom mohli v Boží službě něco docílit! Je pro nás osvěžujícím povzbuzením, jestliže víme, že pokud vložíme v Jehovu naprostou důvěru a posloucháme jej jako Abrahám, nemusíme mít starost o výsledek, bez ohledu na to, jak obtížná práce nebo problém je před námi. Může se to týkat opatřování životních potřeb pro naši rodinu. Nebo žena s malými dětmi má snad plno práce, když se snaží vychovat své děti ‚v kázni a usměrňovat jejich mysl k Jehovovi‘. (Ef. 6:4) Nebo snad je problém, jak najít čas pro polní službu. Někteří snad cítí nervozitu, když mají jít dům od domu a učit lidi z Bible. Vzpomeň si, že můžeš činit všechny věci ‚skrze toho, který ti propůjčuje sílu‘. (Fil. 4:13) Pamatuj na to, že Jehova Bůh a Ježíš Kristus ti pomáhají. Můžeš vytrvat, ‚jako bys viděl Toho, který je neviditelný‘, jako to činil Mojžíš, když stál před ohromným úkolem, aby vyvedl tři milióny izraelských otroků z Egypta a vedl je opuštěnou pustinou — což byl úkol naprosto nad lidskou sílu. (Žid. 11:27–29) Mojžíš musel ‚uvalit celé své břemeno na Jehovu‘. Potom Jehova vykonal tuto práci. Naše problémy jistě nejsou obtížnější než ty, které musel překonávat Mojžíš.
19 Proto nám Bible doporučuje, abychom ‚se neustále modlili‘ a abychom ‚byli stálí v modlitbě‘. Tak můžeme ‚uvalovat své skutky na Jehovu‘ a stále k němu vzhlížet, aby on upevnil naše plány. (1. Tess. 5:17; Řím. 12:12) Potom budeme jako Ježíš posvěcovat Jehovovo jméno a uznávat, že výsledky ve skutečnosti působí on; budeme mu vzdávat čest a chválu za to, čeho bylo dosaženo.