Proč jsou absolventi Školy galád vřele milováni?
„PROČ jste se nám stali drahými?“ zeptal se řečník 64. třídy absolventů Školy galád. „Ne proto, že tak dobře vypadáte. . . nebo že jste tak vynikajícími znalci Bible,“ vysvětlil. „Ne, ale obzvláště pro to, jakého ducha projevujete vzhledem k Pánovu dílu.“
Řečník. D. Parsons, byl první z osmi členů vedoucího sboru svědků Jehovových, kteří udíleli na rozloučenou radu a povzbuzení 24 absolventům. Celkem se ke graduaci sešlo 1944 osob ve sjezdové síni svědků Jehovových v New Yorku, v Long Island city, a to v neděli 5. března 1978.
Program začal v 10 hodin dopoledne a jako předseda sloužil C.W. Barber, člen vedoucího sboru svědků Jehovových. Po úvodní písni a modlitbě poukázal Barber na to, že Škola galád je nástrojem k rozšiřování biblické pravdy až do končin země.
Během 35 let, kdy škola působí, bylo do velmi odlehlých míst země rozesláno 5633 absolventů, aby tam kázali. Tito absolventi projevili nesobeckou pohotovost ke službě, i tváří v tvář odporu. Někteří ze třídy, která měla právě graduaci, již sloužili více než 10 let v kazatelském díle plným časem v pěti zemích, z nichž přišli. Ale když přišli k pětiměsíčnímu kursu galád, vyjádřili ochotu jít kamkoli na zemi, kde lidé zvláště potřebují jejich pomoc. Nepovažuješ také za drahé lidi s takovým nesobeckým křesťanským duchem?
Druhý řečník, T, Jaracz, poznamenal, že absolventi „jsou ochotni opustit otce a matku a bratry a sestry a domy a ostatní majetek a jít do nějaké nové země, kde budou čelit problémům a pronásledování.“ Zeptal se však: „Z jakého důvodu jste ochotni to všechno dělat? Zdůraznil, že je správné, aby to bylo „pro [Krista] a pro dobré poselství“. (Mar. 10:29, 30) Nikdy na tento důvod nezapomeňte, uzavřel svůj proslov Jaracz.
Sedmaosmdesátiletý M. G. Friend, který byl instruktorem prvních 34 tříd galádu, pronesl potom ke třídě dojemnou výzvu. Řekl: „Drazí studenti galádu, dále radostně a harmonicky spolupracujte s Boží organizací.“ L. K. Greenlees pokračoval s radou založenou na Přísloví 8:33: „Naslouchejte kázni, staňte se moudrými.“ Uvedl různé situace s nimiž se absolventi mohou setkat ve svém misionářském životě a v nichž se božská moudrost prokáže jako nezbytně nutná.
Potom L. Weaver mluvil ke třídě o velké výsadě, že se mohli účastnit Školy galád. Řekl: „Je otázka: budete dále oceňovat tuto výsadu a dále jí přisuzovat správnou cenu?“ Weaver poukázal na Marii jako na příklad hodný napodobení. Vážila si výsady, že může zrodit Božího Syna Ježíše, ačkoli tím uváděla do nebezpečí svůj život; vysvětlil, že jako zasnoubená žena mohla být neprávem ukamenována jako cizoložnice.
Potom dva instruktoři galádu pronesli slova na rozloučenou. K. A. Adama vyzdvihl znamenitě poučení ze správy o prvním misionáři, o němž je zmínka v Bibli, totiž o Jonášovi, a také ze života nejzcestovalejšího misionáře , apoštola Pavla. U. V. Glass zdůraznil věrnou oddanost a řekl, že tuto vlastnost obdivoval u této třídy. Potom obrátil pozornost na kněze Abiatara, který byl sice prakticky celý život ve službě věrně oddaný, ale stal se neposlušným, když podporoval Davidova syna Adoniáše v úsilí o uchvácení královské moci. Proto Glass zdůraznil, že je nutné projevovat věrnou oddanost.
Poslední řečník, F. W. Franz, podrobně rozebíral 61. kapitolu Izaiášovu a ukázal, jak absolventu mají výsadu přispívat k Pánovu dílu po boku pomazaného ostatku. Franz poukázal na verš 5 a vysvětlil, jak Pánovy „jiné ovce“, k nimž se hlásí všichni tito absolventi galádu, jsou „cizinci“, kteří slouží jako pomocníci kněžské pomazané třídy. Řekl jim však:“ Také vy jste služebníci Boha ve svatém slova smyslu.“
Později během dne, po polední přestávce a po rozpravě o Strážné věži, kterou vedl R. Walls, předvedli studenti krátký hudební program. Program skončil asi ve tři čtvrti na pět odpoledne po dvou působivých biblických dramatech, která předvedli studenti: „Chlapec bez otce je v nouzi — můžeš mu pomoci?“ a „Co si vybíráš?“, která pojednávala o raném období Mojžíšova života