„Postřehnout z vytvořených věcí“

Jestliže hrubé kamenné nástroje dokazují existenci výrobce, nepoukazuje daleko mocněji složité neživé stvoření na existenci moudrého a mocného stvořitele?

JE-LI někde v horách skalnatý svah, očekáváme, že uvidíme dole změť balvanů. Nevěřili bychom očím, kdyby se všechny balvany nakupily do tvaru krásného domu. Stavba domu totiž vyžaduje plán a cílevědomou práci. Plán však neexistuje bez plánovače a cílevědomé dílo bez inteligentního dělníka. To se shoduje s biblickým tvrzením v dopise Židům 3:4: „Každý dům je ovšem někým postaven.“

Vědec kope v zemi a najde oblý, podlouhlý kámen, který je hladký a má kolem dokola žlábek. Ani chvíli nepochybuje, že to vyrobil primitivní člověk. Je přesvědčen, že kámen byl připevněn k holi koženým řemenem a byl používán jako kladivo nebo zbraň. Nebo najde plochý kámen s ostrou hranou a je si jistý, že byl otesán člověkem kamenného věku, aby byl používán jako nůž nebo škrabka. Malý kousek ostrého křemene vypadající jako hrot šípu jej přesvědčí, že jej člověk zamýšlel použít na špičku šípu nebo kopí. Vědec vyvodí, že takové účelné, promyšlené věci nebyly vyrobeny náhodou.

Dílo zrcadlí svého výrobce. Tyto nástroje a zbraně jsou hrubé. Proto jejich výrobci jsou považováni za primitivní; opice totiž zbraně nevyrábějí a zbraně moderního člověka jsou velmi složité. Proto vědec umístí člověka, který dělal tyto kamenné věci, do kamenného věku a představuje si, že jeho vzezření a myšlenkové schopnosti musí být někde mezi opicí a moderním člověkem. Vidí nemotorného, chlupatého opičího muže se shrbenými rameny a nízkým čelem. Jeho výtvory ukazují více účelnosti a myšlení než hůl, kterou zdvihne opice, ale daleko méně účelnosti a myšlení než věci vytvořené dnešním člověkem. Vědec vidí tvůrce prostřednictvím jeho díla a posuzuje jeho vlastnosti podle jeho práce.

OPOUŠTĚJÍ SVOU VLASTNÍ LOGIKU

Když však dojde k otázce rozmnožování rostlin a zvířat, které jsou na zemi, většina vědců se odvrací od svého názoru, že plán vyžaduje plánovače. Daleko složitější než hrubé kamenné nástroje jsou nejjednodušší organismy. Ano, ani jednobuněčný prvok nemůže být považován za jednoduchého. Jeho jediná buňka má schopnost konat všechny tělesné funkce, které u obratlovců musí vykonávat mnoho orgánů. Sám o sobě je složitým organismem. Evolucionisté trvají na tom, že takový složitý organismus nemá tvůrce, ale vznikl náhodou. Ve srovnání s prvokem, který se samostatně rozmnožuje, by bylo snadné, aby hrubé kamenné nástroje byly vytvořeny pouhým sesuvem půdy nebo řítícím se proudem vody, nebo by bylo zcela jednoduché, aby kamenná lavina sama postavila dům!

Když dojde na nejsložitější stvoření vesmíru, je to snad citový předsudek, který působí, že mnoho inteligentních lidí opustí logické pravidlo, že cílevědomé dílo zrcadlí vlastnosti inteligentního tvůrce? Bible souhlasí s jejich pravidlem, ale oni sami se odvracejí od jeho uplatnění: „Jeho neviditelné vlastnosti jsou totiž od stvoření světa jasně patrné, protože, je lze postřehnout z vytvořených věcí, i jeho věčnou moc a božství.“ (Řím. 1:20) Nikdy by nepřipustili, že tvůrcem hrubých kamenných nástrojů je náhoda, ale ochotně ji považují za stvořitele nejen prvoka, ale všeho živého na zemi, včetně člověka! Nechtějí v těchto zázracích vidět záměr velkého myslitele a stvořitele vesmíru. Přemýšlejme trochu o těchto zázracích. Uvažujme, má-li slepá náhoda vlastnosti, které tyto věci zrcadlí.

PŮDA POD TVÝMA NOHAMA

Ve třetím stvořitelském dni Jehova řekl: „Ať se objeví souš.“ (1. Moj. 1:9) To otevřelo cestu zemským rostlinám. Ale aby se rostlinám dařilo, musel nastat zázrak zvaný půda. Půda? Je to zázrak? Není to jedna z nejobyčejnějších věcí na tváři země? Ano, je. Avšak půda je prostředkem k zachování života, a dnes máme velké starosti s tím, že její eroze působí prašné roviny a rozšiřující se pouště. Trvalo tisíce let, než se skály změnily v úrodnou půdu. Zvětrávaly, usazovaly se na nich houby, ty pak klíčily a vysílaly výhonky, které zachycovaly řasy, a tak se houby a řasy spojily a vznikly lišejníky. Lišejníky rostou na povrchu skal, rozrušují je, tvoří tenkou vrstvu půdy, která živí mechy, a naopak mechy žijí a hynou a tvoří více půdy, která případně bude živit byliny. Erozivní síly posunují tyto půdy na místa, kde se hromadí do silnějších vrstev, které budou živit vyšší formy rostlin, a nakonec stromy.

Když opadají listy rostlin a odumírají, bakterie působí rozklad a vzniká bohatá organická půda. Mikroby rozkládají tyto organické složky na jednoduché součásti výživy potřebné pro rostliny. Ačkoli mluvíme o pevné půdě, mnoho půd z daleka není pevných, protože jsou naplněné vzduchem, vodou a množstvím živých organismů. Jeden gram půdních částic může mít povrch, který by přikryl 0,8 hektaru. V krajinách mírného pásma může mít kávová lžička půdy více než 5 000 000 000 živých organismů. Každý z nich je zázrakem svým tvarem, uspořádáním a účelem a všechny dohromady jsou nutné, než „sama země vydá svůj výnos“. (Ezech. 34:27) Je půda něco, po čem se pouze chodí? Bez ní by nebyl život na zemi!

NAVIGÁTOŘI NAD LIDSKÉ CHÁPÁNÍ

Mnoho ptáků se stěhuje, aby uniklo chladnému období a nalezlo potravu. Jejich navigátorské dovednosti jsou úžasné a jsou stálým výsměchem našemu úplnému porozumění. Jak jen poznají, když začne na severní polokouli zima, že teplé počasí a potrava leží na jihu, a ne na východě nebo západě? A když se na jaře vracejí, jak vědí, že letí na sever? Říkají jim to různé hormony v jejich krvi. Někteří ptáci se stěhují stovky kilometrů, jiní tisíce, na stejné místo, které opustili před šesti měsíci. Mořské vlaštovky a kulíkové uletí během jedné cesty asi 6 400 kilometrů. Mladí ptáci cestují hned napoprvé sami. Ještě středověcí přírodopisci odmítali věřit, že ptáci se stěhují, a vymýšleli si fantastická vysvětlení, když se objevili na jaře a mizeli na podzim. Ale již v 7. století před Kristem Bible mluvila o stěhování: „I čáp na nebesích — ten dobře zná své ustanovené časy; a hrdlička a rorýs a drozd — ti všichni dobře zachovávají čas svého příletu.“ — Jer. 8:7.

I když se později lidé smířili se stěhováním velkých ptáků, přírodozpytci dokazovali, že malí ptáci cestují přes oceán na zádech větších. Avšak malý ledňáček, stejně jako mnozí jiní drobní ptáci, lítá sám. Opouští Aljašku na podzim, cestuje nejprve na pobřeží Nové Anglie, počká na správné počasí a pak letí nad Atlantikem tři až pět dnů až na severovýchodní pobřeží Jižní Ameriky. Bez zastávky, po celé dny, více než 3 800 kilometrů nad oceánem, a to jen malý ptáček vážící méně než dvacet gramů! Co je to za počítač v té hlavičce? Určuje čas, vypočítává pohyb slunce, používá hvězd, ano tím vším se orientuje směrem k místu určení, a dokonce umožňuje ptáku, aby bezpečně dorazil, jestliže je nebe zamračené. Může někdo v hloubi srdce skutečně věřit, že to byla náhoda, která stvořila tohoto malého ledňáčka?

Studium poštovních holubů objasnilo jiný řídící systém, který pomáhá ptákům. Byli neseni v tmavé krabici různými oklikami a vypuštěni až 960 kilometrů od svých holubníků; vrátili se domů za jeden den. Jestliže svítí slunce, užívají svůj řídící systém. Mohou se však také vrátit v zamračených dnech nebo během noci. Vnímají zemské magnetické pole a užívají je jako svůj řídící systém. Bylo vypuštěno hejno; polovina ptáků měla na zádech připevněny magnety, které rušily zemské magnetické pole, takže je nebylo možné využít. Za slunného dne se celé hejno bezpečně vrátilo. Ale v zamračeném dni ti bez magnetu se vrátili, ale ti s připevněným magnetem kroužili naprosto bezcílně. Po léta se myslelo, že je nemožné, aby nějaký tvor vnímal zemské magnetické pole; je velmi slabé. Nyní vědci vědí, že je vnímají nejen ptáci, ale také včely. Z nedávných pokusů lze údajně vyvozovat, že i někteří hlemýždi jsou na ně vnímaví.

Nejen ptáci se stěhují, ale dělají to i velryby, tuleni, želvy, úhoři, krabi, ryby, motýli a karibů. Avšak někteří spáči dávají přednost zimnímu spánku, aby unikli drsné zimě. Malý sysel páskovaný znázorňuje některé pozoruhodné fyziologické změny, které nastávají u zimních spáčů. Tělesná teplota klesá až na několikastupňový rozdíl vzhledem k chladu mimo doupě. Srdce zatluče pouze jednou nebo dvakrát za minutu. Když je sysel aktivní, dýchá několiksetkrát za minutu, ale při přezimování se pomalu nadýchne jednou za pět minut. Jeho krev je přesto trvale zásobena kyslíkem a málo užívané svaly si udrží své napětí. Co vede k jeho rozhodnutí, aby usnul na podzim a probudil se na jaře? Nejen počasí. Jedna chemická sloučenina uvolněná do krve začne jeho přezimování a jiná sloučenina způsobí, že se probudí. S použitím takových sloučenin vědci způsobili, že přezimující zvířata započala svůj dlouhý spánek uprostřed léta.

Když o takových zázracích uvažoval Job, připustil: „Proto jsem mluvil, ale nerozuměl jsem věcem pro mne příliš nádherným, které neznám.“ — Job 42:3.

ROZMANITOST VÝTVORŮ GENIÁLNÍ KONSTRUKCE

Vzpomínáš ještě na hrubé kamenné nástroje, které nemohly vzniknout samy od sebe? Měj to na mysli pro srovnání, když budeš posuzovat, zda také následující věci mohly vzniknout samy od sebe.

Většina lidí ví, že chameleón může vymrštit svůj jazyk na vzdálenost mnoha centimetrů, aby si přitáhl hmyz. Ale víš, jak to tento tvor dělá? Vzadu v tlamě má vodorovně uloženou kuželovitou kost s hrotem dopředu. Na její spodině je uchycen dlouhý, dutý jazyk. Dlouhé svaly drží jazyk složený jako měch harmoniky, natlačený podél kosti. Na špičce jazyka jsou svěrací kruhové svaly, které se opírají o hrot kosti. Chameleónovy vypoulené oči, které se pootáčejí každé zvlášť, zjistí hmyz na dostřel. Dlouhé svaly se mocně stáhnou a drží jazyk nad kostí jako stlačené pero. Potom se svěrací kruhové svaly obklopující špičku kluzké kosti náhle napnou a jakmile se to stane, svaly stlačující „pero“ se uvolní a jazyk vystřelí. Hmyz uvázne na lepkavé špičce a dlouhý, ochablý jazyk je pomalu vtažen dovnitř. Je to, jako když chlapec střílí třešňové pecky nebo kluzká melounová jádra stiskem palce a ukazováku; v tomto případě ovšem kluzká kost zůstává na místě a špička jazyka, která vyvíjí tlak, vystřeluje. Takový geniální projekt jistě musí mít konstruktéra.

Brouk prskavec zase používá výbušniny, aby zastrašil dravce. Tři chemické sloučeniny vylučované žlázami jsou uloženy v zásobníku. Když se přiblíží nepřítel, otevře se chlopeň a vypustí sloučeniny do silnostěnného oddílu. Tam určitý enzym způsobí, že vybuchnou a mlha se škodlivými účinky vystřelí z hlavně, která může mířit všemi směry. Brouk může vybuchovat opětovně, mnohokrát za minutu, pokaždé se slyšitelnou ránou. Nepřítel ustoupí, někdy dokonce v křečích. Tento brouk má laboratoř, vyrábí výbušniny a účelně je používá. Je to úžasná malá továrna na bomby!

Brouk vírník má dvouohniskové oči, aby viděl nad i pod vodu rybníka, ale to je nejmenší z jeho zázraků. Může létat, lézt, chodit po vodě a potápět se. Když se potápí, bere si sebou vzduchovou bublinu, která slouží jako plíce. Bublina přijímá od brouka odpad kysličníku uhličitého, předává jej do vody a dodává broukovi z vody kyslík. Tvor může zůstat hodiny pod vodou. Spodní části broukova těla mají rády vodu, ale horní části, včetně horní poloviny složených očí, jsou stále maštěny ze žláz, takže odpuzují vodu. Rychle se vrhá všemi směry po vodní hladině a tak vytváří kruhové vlny. Když toto čeření narazí na břeh nebo na předměty na hladině — může to být jiný vírník nebo jedlý hmyz — odrazí se nazpět. Se dvěma anténami na povrchu vody brouk zpracovává informace o svém okolí. Chytá potravu a vyhýbá se srážkám, když se stovky jeho druhů společně s ním nepravidelně vrhají sem a tam, čímž všichni tvoří vlny, ale každý zpracovává pouze své vlastní. Tento systém pracuje ve dne v noci. Vírník dělá s vodními vlnami to, co netopýři s zvukovými vlnami. Jaký počítač je asi zasazen do té malé hlavy?

„NIC NOVÉHO POD SLUNCEM“

Lidé vidí technické vymoženosti a obdivují lidské vynálezce. Vidí stejné zásady použité účelně u živých tvorů, ale říkají, že vznikly samy od sebe. Většina lidských vynálezců jsou ve skutečnosti napodobitelé. Bylo to uděláno již dříve, jak řekl Šalomoun: „Není nic nového pod sluncem.“ (Kaz. 1:9) V knize „Bionika“ (angl.) od Daniela Halacyho ml. čteme na 19. straně:

„Obchodní letadlo bylo prodáváno se zakřivením křídel vyrobených podle vzoru ptáka. Gumárenská společnost dělala pokusy s umělou ‚kůží‘, která by bránila tvoření vírů a používala by se na čluny, a tak by napodobovala kůži mořských savců. Nový ukazatel rychlosti vzhledem k povrchu země u letadel byl vyroben podle vzoru oka u brouka, a lepší televizní kamera napodobila mechanismus oka kraba.“

Lidé hloubají nad výtvory Jehovy Boha, aby objevili jejich geniální činnost, a přizpůsobují si ji pro lidské vynálezy. To nám připomíná slova u Joba 12:7–9: „Zeptej se však, prosím, domácích zvířat a ona tě poučí; také nebeských okřídlených tvorů, a oni ti řeknou. Nebo se zabývej zemí, a ona tě poučí; a mořské ryby ti to oznámí.Kdo mezi těmi všemi dobře neví, že to učinila Jehovova ruka?“ Vynálezci si cení toho, když jsou jim přičítány zásluhy za jejich důmyslné přepracování, ale stejně tak často odmítají uznat toho, kdo „v moudrosti“ všechno vytvořil. — Žalm 104:24.

Bible mluví v Příslovích 6:8 o mravenci, který sklízí: „Již v létě připravuje svůj pokrm; již ve žni shromažďuje své zásoby potravy.“ Po staletí existence mravenců se pochybovalo o tom, že sklízejí a shromažďují zrní, ale v roce 1871 britský přírodovědec objevil jejich obilnice. Mravenci také pečují o své zásoby, mají otroky a drží si živý inventář. Termiti klimatizují svá hnízda, stejně jako včely své úly. Tancem ve tmě také včely ukazují jiným, kde je nektar, v kterém směru a jak daleko. Hmyz projevuje udivující schopnosti, které člověk nemůže napodobit. „Jsou pudově moudří,“ jak říká Bible, protože tak byli stvořeni Jehovou Bohem. — Přísl. 30:24.

„Voda, všude kolem voda, ale ani kapka k pití,“ je rčení o oceánu. Ale někteří mořští ptáci mají žlázy, které zbavují mořskou vodu soli. Některé ryby a úhoři vyrábějí elektřinu, až do 400 voltů. Mnohé ryby, červi a hmyz vytvářejí studené světlo k závisti vědců, jejichž vlastní světla produkují mnoho tepelné energie. Netopýři a delfíni používají sonar, vosy dělají papír, mravenci stavějí mosty, bobři budují hráze, někteří hadi mají teploměry citlivé na změnu teploty o tisícinu stupně Celsia. Rybniční hmyz používá ‚šnorchl‘ (trubice vyčnívající nad vodou, používaná plavci pro dýchání, je-li hlava pod vodou) a potápěcí zvony, chobotnice používá tryskový pohon, pavouci předou sedm druhů pavučin, dělají propadliště, sítě, lasa a mají děti, které jsou vzduchoplavci a cestují tisíce mil ve velkých výškách. Samička můry rozstřikuje vůni, kterou sameček může rozpoznat na vzdálenost 10 kilometrů, když se pouze jedna molekula dotkne jeho tykadla. Losos se vrací do vod svého narození, když trávil léta na volném moři, protože si pamatuje charakteristickou vůni svého domova a může jej najít, když plave v pobřežních vodách.

Jehova upozornil Joba na mnoho svých stvořitelských zázraků. Co odpověděl Job? „Poznal jsem, že ty jsi schopen činit všechny věci a že není myšlenka, která ti je nedosažitelná.“ — Job 42:2.

Je nemožné, aby takové úžasné výtvory existovaly bez tvůrce. Evolucionisté tvrdí, že tvůrcem je „přirozený výběr a přežití nejschopnějších“. Avšak otázka je, jak se objevili nejschopnější, ne jejich přežití. Nemůžete vybírat, není-li z čeho. Nemůžete stavět dům dříve, než dojde stavební materiál. Jak říká Bible: „Každý dům je ovšem někým postaven, ale ten, kdo postavil všechno, je Bůh.“ Důkazy jsou všude. Mnozí lidé, kteří vidí v hrubých kamenných nástrojích opočlověka, nemohou pochopit, že se vlastnosti Boha zrcadlí ve všech jeho úžasných dílech. „Jsou bez omluvy.“ (Řím. 1:20) Ať tedy máme alespoň my ‚oči, které vidí‘ Jehovovu existenci, tak jak je patrná v jeho stvořitelských dílech. — Mat. 13:14–16.