Můžeš úspěšně vytrvat ve zkouškách?

„Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s rozmanitými zkouškami, neboť vy jistě víte, že ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost.“ — Jakub 1:2, 3.

1. Jaké otázky nás mohou napadnout, když čteme o zkouškách, které křesťané museli vytrpět v minulosti i v dnešní době?

„NEVÍM, zdali bych to byl snesl,“ říkají někteří lidé, když čtou, co museli prodělat křesťané v prvním století nebo co museli vytrpět za druhé světové války na územích ovládaných nacionálními socialisty a v poslední době v různých jiných zemích. Život ovšem přináší pro všechny křesťany každodenní problémy, z nichž některé nejsou jen těžkým zatížením, ale často se také velmi těžko řeší. Může věřící křesťan a horlivý Boží služebník v takových situacích vytrvat? Může se s důvěrou dívat vstříc zkouškám a problémům?

2, 3. Proč byl Jakubův dopis časový a vhodný?

² Jakub, nevlastní bratr Ježíše Krista, psal lidem, kteří prodělávali zkoušky a stáli před takovými otázkami. Jeho slova byla velmi útěšná, protože křesťané byli již tehdy mocně pronásledováni a poměry v Římské říši byly pro ně stále horší.

³ Jen krátký čas po tom, co Jakub napsal svůj dopis, obvinil císař Nero křesťany v Římě z ohromného požáru, kterým byl v roce 64 n. l. zničen velký díl města. To vyvolalo značné pronásledování křesťanů v celé říši. O něco později, v roce 70, byly Jeruzalém a judská země zpustošeny římskými vojsky. Křesťané, kteří žili v Jeruzalémě, uposlechli Kristovo varování a uprchli ještě před zničením města do kraje na druhém břehu Jordánu. Ztratili sice celý majetek a museli podstoupit mnoho obtíží, ale zůstali naživu.

4. Jak pomáhá Jakubův dopis křesťanům, aby se varovali před nesprávným postojem, který je vyjádřen v Žalmu 73:2, 3, 5 a 11–13?

⁴ Jakubův dopis byl tedy časový. Křesťané musí vytrvat, ať jsou pronásledováni nebo ne. Jsou nuceni žít ve světě, který nedbá na Boží zásady. Kromě toho musí bojovat s nemocemi a mnoha jinými problémy. V 73. žalmu je psáno o těžkostech, které potkávají Boží služebníky, ale pro nekřesťany nevznikají. Proč ne? Protože nekřesťané jsou obyčejně lhostejní. Nemají naději ani víru v Boha a nesnaží se jako křesťané — se mu líbit. Jakubův dopis pomáhá křesťanům vyvarovat se postoje, který měl přechodně Azaf, pisatel tohoto žalmu:

„Pokud jde o mne, mé nohy málem odbočily, mé kroky téměř sklouzly. Začal jsem totiž závidět vychloubačům, když jsem vidíval ten pokoj zlých. Nemají ani nesnáze smrtelného člověka, a nejsou stíháni pohromami tak jako jiní lidé. A řekli: ‚Jak se to Bůh dověděl? A je skutečně poznání u Nejvyššího?‘ Hle, to jsou ti zlí, kteří jsou bezstarostní na neurčitý čas. Rozmnožili své prostředky k živobytí. Jistě je to marné, že jsem očistil své srdce a že si myji ruce v samotné nevinnosti.“ — Žalm 73:2, 3, 5, 11–13.

5. Komu psal Jakub svůj dopis, který posílal „dvanácti kmenům, které jsou rozptýleny“?

⁵ Jakub začíná svůj dopis prostými slovy, aniž bere zřetel na svůj příbuzenský vztah k Ježíši Kristu. Označuje se jako „otrok Boha a Pána Ježíše Krista.“ Posílá pozdravy „dvanácti kmenům, které jsou rozptýleny“. (Jak. 1:1) Tím není myšleno dvanáct kmenů přirozeného Izraele. To je jasně vidět z obsahu dopisu. Jakub by psal jinak, kdyby čtenáři byli výlučně tělesní Židé. Ostatně tento způsob oslovení byl u křesťanů běžný, zvláště u těch, kteří byli jako Jakub židovského původu. Pavel nazývá křesťanský sbor „Izrael Boží“. (Gal. 6:16; srovnej Řím. 2:28, 29.) V té době byli křesťané roztroušeni po celé Římské říši. K rozšíření křesťanství velmi přispěla horlivá činnost apoštola Pavla v západní části civilizovaného světa a úsilí apoštola Petra na východě v oblasti Babylónu. Petr posílal svůj první dopis ‚dočasným usedlíkům, kteří byli rozptýleni‘ v různých částech Malé Asie. — 1. Petra 1:1.

CO ZPŮSOBUJÍ ZKOUŠKY A VYTRVALOST

6. Proč by měl křesťan považovat „jen za radost“, když se dostane do zkoušek, a jak jsou mu zkoušky užitečné?

⁶ Jakub pokračuje: „Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s rozmanitými zkouškami.“ (Jak. 1:2) Ježíš řekl v Kázání na hoře: „Šťastni jste, když vás lidé haní a pronásledují a lživě proti vám mluví všechno zlé pro mne. Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká.“ (Mat. 5:11, 12) Ale nehledě k nebeské odměně, mají křesťané již nyní užitek ze zkoušek, protože Jakub připojuje: „Vy jistě víte, že ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost.“ (Jak. 1:3) Víra, která obstála ve zkouškách, je silnější; je vyzkoušená. Taková víra lépe přetrvá příští zkoušky.

7. Proč by se neměl křesťan snažit vyhnout se zkouškám nebo v nich ochabnout?

⁷ Křesťan by se neměl snažit vyhnout se zkouškám. Také by si neměl myslet, že již dost dlouho vytrval. Jakub říká: „Ať však vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní a zdraví v každém ohledu a nic vám nechybělo.“ (Jak. 1:4) Křesťan by neměl bránit dílu, které na něm koná vytrvalost, tím, že reptá, stěžuje si nebo se vzpírá. Jestliže věrně vytrvává, aniž si stěžuje na Boha nebo na své bratry, ano jestliže se nedá odvrátit ani strachem ani únavou, aby mluvil s druhými o Božím předsevzetí a království, je nakonec ‚úplný a v každém ohledu zdravý‘. Jeho vytrvalost mu pomůže změnit osobnost. Stane se člověkem, který může druhým pomáhat rozumností, soucitem a milosrdenstvím. Kdo ještě úspěšně neprodělal žádné zkoušky, nemůže to tak dobře činit. Ještě není úplným křesťanem. — Srovnej Mat. 5:48; 24:13.

MOUDROST, KTERÁ NÁM POMÁHÁ ČELIT ZKOUŠKÁM

8, 9. Můžeme být přesvědčeni, že v každém případě budeme mít dost síly a moudrosti, abychom čelili zkouškám a vytrvali v nich?

⁸ Můžeme však být přesvědčeni, že vždycky budeme mít dost síly a moudrosti, abychom vyřešili problém nebo čelili nějaké zkoušce a vytrvali v ní? Jakub říká: „Jestliže tedy někomu z vás chybí moudrost, ať neustále prosí Boha, neboť všem dává štědře a bez výčitek; a bude mu dána.“ (Jak. 1:5) Můžeme se tedy spolehnout, že nám bude dána moudrost, kterou potřebujeme k vyřešení problému nebo k tomu abychom vytrvali ve zkoušce, jestliže ovšem o tuto moudrost prosíme Boha.

⁹ To neznamená, že se problém v každém případě zmůže nebo se vyřeší. Budeme však schopni jednat tak, že to bude mít pro nás i druhé v duchovním ohledu příznivý účinek. Vytrváme ve zkoušce až do konce a vyjdeme z ní jako lepší křesťané. Také se tím pomůže druhým, kteří nás pozorují a mají správný postoj.

10. a) Jakou odpověď často dostáváme, když se o něco modlíme? b) Jak můžeme dostat odpověď, když prosíme o moudrost, abychom mohli obstát ve zkoušce?

¹⁰ Mnoho našich modliteb nebude vyslyšeno tak, jak si to přejeme. Dostaneme sice odpověď, ale ta snad neodpovídá našemu očekávání; odpovídá však tomu, co Bůh považuje pro nás za nejlepší. Může se dokonce stát, že to, oč prosíme, by bylo k naší škodě, kdyby nám bylo vyhověno. Ale co nám Bůh vždycky slibuje, je moudrost, která nám pomáhá čelit zkouškám. Můžeme být jisti, že dostaneme potřebnou moudrost, jestliže o ni správně požádáme. Jsou tři způsoby, jak nám může být dána moudrost: 1. Osobním studiem nebo za pomoci bratrů je naše pozornost obrácena k určitým biblickým textům, které nám dají vhodnou odpověď. 2. Bůh ve své prozřetelnosti tak ovlivní poměry a události, že jasně poznáme, co máme dělat; jisté překážky nám mohou být odstraněny s cesty. 3. Boží svatí andělé řídí našeho ducha po správné cestě.

11. Jak Bůh „dává štědře a bez výčitek“?

¹¹ Bůh dává štědře, to je z ryzích pohnutek, ze srdce a více, než žádáme. (Ef. 3:20; 1. Jana 5:14, 15) Dává také bez výčitek. Když o něco prosíš člověka, může ti s výčitkou říci: „Jak pošetilá prosba!“ Může se dokonce posměšně na tebe dívat svrchu nebo být netrpělivý a odbýt tě příkrými slovy, když jej víckrát prosíš o totéž. U Boha je to však jiné. Nikdy neřekne: „Jak pošetilá prosba!“ Také s námi nikdy nejedná tak, že si připadáme méněcenní. Nedělá nám výčitky pro náš dřívější způsob jednání, jak to často dělávají lidé. Velmi si cení lidí, jejichž víra a zájem jsou tak velké, že se za určitou věc stále znovu k němu modlí. — Srovnej Luk. 18:1–14.

12. Jakou jistotu nám dávají Jakubova slova: „A bude mu dána“?

¹² „Bude mu dána“. Moudrost, kterou získáváme pod vedením Božího ducha, dává Bůh svým služebníkům rád. Těší ho, když jej prosíme o moudrost. Povede se nám dobře, když se budeme modlit, aby nám pomohl porozumět, jak máme uplatnit jeho Slovo na svou situaci. (1. Kor. 2:9, 10) Ježíš řekl: „Jestliže tedy umíte, ačkoli jste zlí, dávat dobré dary svým dětem, oč mnohem více dá Otec v nebesích svatého ducha těm, kteří jej žádají.“ — Luk. 11:13; Mar. 11:24.

ŠKODLIVÝ VLIV POCHYBNOSTÍ

13. Jaké smýšlení musí mít ten, kdo prosí o moudrost a proč?

¹³ „Ať však stále prosí ve víře a vůbec nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna, která je hnána větrem a zmítána sem a tam.“ (Jak. 1:6) Prosebník musí mít neotřesitelnou víru v Boha a Ježíše Krista a být přesvědčen, že jsou ochotni opatřit mu potřebné. Dále musí mít mysl obrácenou výlučně na zájmy křesťanské víry a Boží předsevzetí. Když o něco prosí, nesmí si tajně přát něco jiného. Jeho modlitba musí vycházet z nejhlubšího srdce, jinak se podobá mořské vlně, která je hnána sem a tam. Každý vítr — každý vnější vliv, každá obava — působí u něho změnu.

14. Co říká Jakub dále o člověku, který pochybuje?

¹⁴ O takovém člověku píše Jakub: „Ať se totiž takový člověk nedomnívá, že dostane něco od Jehovy; je nerozhodným mužem [řecky: s dvojí duší], nestálý na všech svých cestách.“ (Jak. 1:7, 8) Je vrtkavý, chce jít současně dvěma směry, mezi světskými zájmy a zájmy Božími, nechává se ovlivnit něčím jiným než Božím slovem a smýšlí dnes tak a zítra jinak. (Srovnej Mat. 6:24.) Možná, že i váhá, aby nějakou věc předložil Bohu v modlitbě. Je nevyrovnaný — chvíli jásá, a v příštím okamžiku je k smrti zarmoucen. To se netýká jen jeho modliteb, ale i jiných věcí, které mají co dělat s vírou. Není stálým, spolehlivým svědkem Jehovovým. Bible však říká: „Bez víry je nadto nemožné líbit se mu [Bohu], neboť ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kteří ho vážně hledají.“ — Žid. 11:6.

RADA PRO BOHATÉ I CHUDÉ

15. Jak může bratr v nízkém postavení jásat „nad svým povýšením“?

¹⁵ Ve svém dalším výkladu se Jakub zmiňuje o něčem, co pro mnohé znamená zkoušku. Říká: „Ať však ponížený bratr jásá nad svým povýšením.“ (Jak. 1:9) Většina tehdejších i dnešních křesťanů pochází z prostého lidu. (1. Kor. 1:26) Protože patří k nižším vrstvám, mají to snad pro svou hospodářskou situaci těžší, když začne pronásledování. Na druhé straně někteří bohatí pronásledováním zchudli. Přesto se však mohou radovat, protože v křesťanském sboru nejsou pro svou chudobu přehlíženi. Jsou Božími dětmi, ‚spoluobčany svatých a členy Boží domácnosti‘. (Ef. 2:19) Chudý může zapomenout na svou pozemskou chudobu, protože se stal pro svůj vztah k Bohu a Kristu a pro lásku svých křesťanských bratrů nesmírně bohatý. Může se také radovat z toho, že je schopen pomáhat druhým, když jim předává „dobré poselství“. Na to může být právem hrdý.

16. Jak může bohatý bratr jásat „nad svým ponížením“?

¹⁶ Pokud jde o bohatého, který se stal křesťanem, může jásat „nad svým ponížením“. Nyní již není rozhodující jeho bohatství. Skromnost a pokora jsou rysy Kristova ducha v opaku k povýšenosti a pýše, kterými se často vyznačují bohatí. (Fil. 2:3–8) Může se radovat z toho, že z Boží nezasloužené laskavosti poznal ‚podvodnou moc bohatství‘, a nyní ví, že nemá spoléhat na pozemské bohatství. (Mat. 13:22) Také poznal, že úsilí nahromadit světské bohatství je ztrátou času a síly, že tím člověk může pozbýt duchovní smýšlení, a dokonce si zničit zdraví. Jakub to odůvodňuje slovy: „Protože pomine jako květ rostlinstva.“ Bohatý ví, že bohatství mu nemůže prodloužit život. „Slunce pak vychází se svým spalujícím horkem a působí, že rostlinstvo vadne a jeho květ opadává a krása jeho vnějšího vzhledu pomíjí. Tak rovněž bude bohatý chřadnout na svých životních cestách.“ — Jak. 1:10, 11.

17. Vysvětli, co se podle Jakubova popisu stane s bohatým a jeho „krásou“?

¹⁷ Rostliny vadnou slunečním žárem a jejich krása pomíjí. Stejně je tomu s bohatým. Když je starý a zemře, je konec s leskem jeho bohatství, které jej obklopuje a propůjčuje mu „krásu“. Chudý přirozeně také umírá, ale nikdy nevypadal jako bohatý, jehož vnější zjev se podobal krásně kvetoucí květině. Tato „krása“ však přechází na dědice bohatého nebo na jiné a často se rozpadá „říše“, kterou si vybudoval, a padnou plány, kterými se zabýval. „Na svých životních cestách“ — možná na obchodní cestě nebo když chce uskutečnit plán na rozhojnění svého majetku — umírá. Často jej zastihne smrt dříve, než může užít svého bohatství. Bohatý, který se stal křesťanem, se může naopak radovat ze svého bohatství, protože jej používá k podpoře zájmů Božího království. Může obyčejně věnovat více času oznamování „dobrého poselství“. Také může přispívat k udržování místa shromáždění a podporovat celosvětové dílo království.

ODMĚNA ZA VYTRVALOST

18. Čím je podle Jakubových slov odměněn ten, kdo věrně vytrvá ve zkouškách?

¹⁸ Zatímco Jakub ve verších 3 a 4 poukazuje na bezprostřední užitek z vytrvalosti, ve 12. verši vyzdvihuje, k jakému konečnému výsledku vede stálá vytrvalost ve zkouškách nebo jakou odměnu přináší. Píše: „Šťastný je muž, jenž neustále vytrvává ve zkoušce, neboť když se osvědčí, přijme korunu života, kterou Jehova zaslíbil těm, kteří ho stále milují.“ (Jak. 1:12) „Koruna života“ je dar života, který Bůh dává těm, „kteří ho stále milují“ a kteří vytrvají v mnohých zkouškách, jež Bůh připouští, aby zdokonalil své služebníky, pokud je snášejí bez reptání a s jeho pomocí z nich vítězně vyjdou. (Řím. 8:28) To neznamená, že si zaslouží svými činy nebo vytrvalostí právo na život, protože život je volný dar, který se přijímá na základě víry v Ježíše Krista. Křesťan, který vytrvá, dokazuje, že má takovou víru, která byla vyzkoušena ve své pravosti a shledána silnou a úplnou.

19. Jaký postoj má tedy mít křesťan ve zkouškách?

¹⁹ Křesťan tedy MŮŽE vytrvat i v nejtěžších zkouškách. Ale neměl by se snažit, aby v nich obstál svou vlastní silou. Měl by prosit Boha jménem Ježíše Krista — který nám dal nejlepší příklad vytrvalosti — o moudrost a sílu. Křesťan se může zcela spolehnout na útěšná slova apoštola Petra: „Avšak potom, co jste chvilku trpěli, Bůh vší nezasloužené laskavosti, který vás povolal ke své věčné slávě ve spojení s Kristem, sám dokončí vaše školení, upevní vás, posilní vás.“ — 1. Petra 5:10; Řím. 8:38–39.