Kázání na hoře — „Budete se tedy modlit takto“
PO napomenutí, aby jeho učedníci při modlitbě neobraceli pokrytecky pozornost na sebe, přednesl Ježíš proslavenou vzorovou modlitbu. Uvedl ji slovy: „Budete se tedy modlit takto.“ — Mat. 6:9a.
„Budete se“ se vztahuje na Ježíšovy posluchače, kteří jsou tak rozdílní od pokrytců, o nichž mluvil dříve. (Mat. 6:5) Výraz „takto“ uváděl jednání opačné, než bylo u lidí, kteří si zvykli říkat „znovu a znovu totéž“. (Mat. 6:7) Mělo být jasné, že Ježíš nepovzbuzoval posluchače, aby prostě opakovali zpaměti modlitbu, kterou jim právě přednášel.
Vzorová modlitba obsahuje sedm proseb. První tři žádají, aby Bůh jednal s ohledem na posvěcení svého jména; zbývající čtyři jsou žádosti o lidské potřeby. Uvažujme o nich jednotlivě.
1. „Otče náš v nebesích, buď posvěceno tvé jméno.“ (Mat. 6:9b) Protože Bůh je stvořitelem člověka a sídlí daleko vzdálen od země, je vhodné, že jej lidé oslovují „Otče náš v nebesích“. (Sk. 17:24, 28; 2. Par. 6:21; Iz. 66:1) V prvním století n. l. bylo zvláště vhodné, že Židé používali toto oslovení, protože Bůh se stal „Otcem“ tomuto lidu, když jej osvobodil z egyptského otroctví a uzavřel s ním smlouvu. (5. Mojž. 32:6, 18; 2. Mojž. 4:22; Iz. 63:16) Množným číslem „náš“ uznává ten, kdo se modlí, že kromě něho jsou ještě jiní v úzkém vztahu k Bohu a jsou částí rodiny Božích ctitelů.
Na některých místech v Bibli se objevuje slovo „jméno“ jako synonymum pro osobu. Například ve Zjevení 3:4 čteme: „Máš v Sardech několik jmen [osob], jež neposkvrnila svůj svrchní oděv.“ (Srovnej Iz. 30:27; Mal. 3:16.) „Buď posvěceno tvé jméno“ obsahuje myšlenku, aby Bůh něco učinil k svému posvěcení tím, že očistí své památné jméno Jehova od potupy, která na ně byla navršena od vzpoury prvního lidského páru v zahradě Eden. (Žalm 135:13; Oz. 12:5) Bůh vyslyší tuto modlitbu, když ze země odstraní zlo. O té době čteme: „A jistě se prokáži jako velký a posvětím se a učiním se známým před očima mnoha národů; a budou muset poznat, že já jsem Jehova.“ — Ezech. 38:23 a 36:23.
2. „Přijď tvé království.“ (Mat. 6:10a) Tímto „královstvím“ je Boží svrchované panství, vyjádřené jeho nebeskou mesiášskou vládou v rukou Ježíše Krista a s ním spojených „svatých“. (Iz. 9:6, 7; 11:1–5; Dan. 7:13, 14, 18, 22, 27) Prosba, aby „přišlo“, znamená, aby Boží království přišlo vzdor všem odpůrcům Božího panství na zemi. Podle Danielovy knihy „[Boží] království. . . rozdrtí a ukončí všechna tato [pozemská] království a samo bude stát na neurčitý čas“. (Dan. 2:44) Pak bude země pod Božím panstvím proměněna v celosvětový ráj spravedlnosti a pokoje. — Žalm 72:1–15; 2. Petra 3:13; Zjev. 21:1–5.
3. „Staň se tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi.“ (Mat. 6:10b) Tím se neprosí, aby Boží vůle byla vykonávána lidmi, ani ne anděly v nebesích, ačkoli se i to jistě stane. (Žalm 103:19–22; 148:1–14) Spíše je to prosba, aby Bůh sám jednal v souladu se svou vůlí pro zemi. Podobná jsou žalmistova slova:
„Všechno, co se zalíbilo činit Jehovovi, to učinil na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech vodních hlubinách. Ten, který srazil egyptské prvorozené, lidi i zvířata. Poslal znamení a zázraky do tvého středu, Egypte, na faraóna a všechny jeho služebníky; ten, který srazil mnohé národy a zabil mnohé krále.“ — Žalm 135:6, 8–10.
Prosba, aby Bůh činil svou vůli na zemi, znamená, aby provedl svá dobrá předsevzetí s naší planetou a také aby jednou provždy odstranil své odpůrce, jak to učinil v menším měřítku ve starých dobách. — Zjev. 19:19–21; Žalm 83:9–18; 83:10–19, „KB“.
4. „Dej nám dnes náš chléb pro tento den.“ (Mat. 6:11) V Lukášově evangeliu zní tato prosba: „Dej nám náš denní chléb podle denní potřeby.“ (Luk. 11:3) Prosba k Bohu, aby opatřil nutné množství „pro tento den“, podporuje víru v jeho schopnost postarat se o potřeby ctitelů den za dnem. Není to prosba o nadměrné zásoby, ale o denní potřebu. Připomíná nám Boží přikázání, aby Izraelité nesbírali zázračně opatřené manny víc, než „co denně spotřebují“. — 2. Mojž. 16:4, „Bič“.
5. „A odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme svým dlužníkům.“ (Mat. 6:12) Lukáš ukazuje, že slovem „dluhy“ Ježíš myslel „hříchy“. (Luk. 11:4) Lidé mohou dostat odpuštění od Boha, jen když již „odpouštějí“ osobám, které proti nim zhřešily. (Viz též Mar. 11:25.) Ježíš doplnil tuto myšlenku, když dodal: „Jestliže tedy odpustíte lidem jejich přestupky, odpustí váš nebeský Otec i vám; jestliže však lidem neodpustíte jejich přestupky, ani váš Otec neodpustí vaše přestupky.“ (Mat. 6:14, 15) Bůh poskytuje odpuštění pouze lidem, kteří dobrovolně odpouštějí druhým. — Srovnej Ef. 4:32; Kol. 3:13.
6. „A neuveď nás do pokušení.“ (Mat. 6:13a) To neznamená, že Bůh pokouší lidi, aby hřešili, protože Bible říká: „Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší“. (Jak. 1:13) Pravý „pokušitel“, který se snaží přimět lidi, aby hřešili proti Bohu, je satan ďábel. (Mat. 4:3; 1. Tess. 3:5) Avšak příležitostně mluví pisatelé Bible o Bohu, že něco dělá nebo způsobuje, když to vlastně jenom připouští. — Rut 1:20, 21; Kaz. 7:13; 11:5.
Slovy „neuveď nás do pokušení“ se Bůh prosí, aby nepřipustil, aby jeho věrní ctitelé podlehli nebo byli přivedeni k pádu, když jsou nuceni, aby neposlouchali Boha. Apoštol Pavel o tom píše: „Žádné pokušení vás nepostihlo kromě toho, jež je běžné u lidí. Ale Bůh je věrný a nepřipustí, abyste byli pokoušeni nad to, co můžete snést, ale spolu s pokušením opatří také východisko, abyste je mohli vydržet.“ — 1. Kor. 10:13.
7. „Osvoboď nás od toho zlého.“ (Mat. 6:13b) To je prosba, aby nebylo dovoleno ďáblovi přemoci věrné Boží ctitele. (Srovnej Žalm 141:8, 9.) Ježíšovi učedníci se mohou spolehnout na Boží schopnost vyslyšet tuto prosbu. Apoštol Petr napsal: „Jehova ví, jak vysvobodit ze zkoušky lidi zbožné oddanosti.“ — 2. Petra 2:9; srovnej Zjevení 3:10.