Její víra byla životodárná

ZPRÁVY se rychle rozšiřují. Zotročený národ byl osvobozen. Rudé moře se rozdělilo, takže bylo možné, aby dřívější otroci kráčeli po suché zemi. Ale pronásledující egyptská armáda, která je chtěla zajmout, byla zaskočena na mořském dnu, když se vody zase spojily. Celé vojsko zahynulo.

Po 40 let pak nebylo o osvobozeném izraelském národu nic slyšet. Pak přišla do Kanaánu zpráva, že silná amorejská království byla dobyta Izraelity. Jak reagovali lidé západně od Jordánu?

Bible cituje, co řekla jedna žena z Jericha dvěma mladým izraelským zvědům: „Kvůli vám na nás padlo zděšení a všichni obyvatelé země ztratili odvahu. . . Vždyť jsme slyšeli, jak Jehova před vámi vysušil vody Rudého moře, když jste vyšli z Egypta, a co jste udělali těm dvěma amorejským králům, kteří byli na druhé straně Jordánu, totiž Seonovi a Ogovi, jež jste zasvětili zničení. Když jsme se to doslechli, naše srdce začala tát a v nikom se dosud kvůli vám nepozvedl duch.“ — Jozue 2:9–11.

Ano, strach naplnil obyvatele Kanaánu. Cítili smrtelnou hrůzu. Ztratili odvahu. Nikdo neměl ducha činu. To však přesto Kanaánity nepřimělo, aby se báli Jehovy bohulibým způsobem. Nevěrně vůči němu zatvrdili srdce a projevili to tím, že svolali svá vojska k bitvě. Bible říká: „Nebylo žádné město, jež by uzavřelo mír se syny Izraele, kromě Hevejských, kteří obývali Gabaon. Všechna ostatní dobyli válkou. Ukázalo se totiž, že to byl Jehovův postup, když dovolil, aby se jejich srdce zatvrdila, a oni vypověděli Izraeli válku.“ — Jozue 11:19, 20.

RAAB BYLA JINÁ

Ale co ona žena z Jericha, která mluvila s izraelskými zvědy? Kdo byla? Zatvrdila také své srdce? Ta žena byla Raab, nevěstka, jejíž dům byl na hradbách Jericha. Na základě toho, co slyšela o Jehovově jednání, byla ochotna uznat nadřazenost pravého Boha. Raab řekla zvědům: „Vím, že Jehova vám jistě dá tu zemi. . . Jehova, váš Bůh, je Bůh nahoře v nebesích a dole na zemi.“ — Jozue 2:9–11.

Její víra nebyla vyjádřena pouze slovy. Raab také v souladu s ní jednala. Jak? Především přijala zvědy ve svém domě, i když věděla, že jsou to Izraelité. V těch dobách sloužil často dům nevěstky také jako hostinec, ale přesto nebyla Raab povinna zvědy přijmout. Protože věděla zcela dobře, že obyvatelé Jericha nenávidí Izraelity, bylo zapotřebí, aby měla víru, když přijala tyto muže do svého domu.

Později, když král Jericha slyšel, že izraelští zvědové přišli do domu Raab, vyslal tam posly a žádal: „Vydej muže, kteří k tobě přišli, kteří přišli do tvého domu, protože přišli, aby prozkoumali celou zemi.“ (Jozue 2:2, 3) To dalo Raab příležitost, aby dokázala svou víru. V té době byli zvědové na střeše, skryti pod pazdeřím. (Jozue 2:6) Co měla nyní Raab udělat? Měla se podrobit královu rozkazu? Nebo má stát na straně Jehovova lidu?

Aby chránila izraelské zvědy, Raab použila zbraně, kterou měla k okamžitému použití — svého jazyka. Svedla královy posly na špatnou cestu, když řekla: „Ano, ti muži ke mně přišli, a nevěděla jsem, odkud jsou. A stalo se, že když se za tmy zavírala brána, ti muži odešli. Já prostě nevím, kam ti muži šli. Rychle je pronásledujte, protože je dohoníte.“ (Jozue 2:4, 5) Tak kromě toho, že vedla posly špatnou cestou, Raab předstírala úplnou nevědomost a neučinila ani nejmenší narážku na to, že s Izraelity sympatizuje. Úskok zřejmě také sloužil k tomu, aby zabránila domovní prohlídce; Raab jistě musela mít pevnou víru, že Jehova zaručil Izraeli úspěch, aby zaujala stanovisko proti králi Jericha. Kdyby takové jednání bylo odhaleno, bylo by nepochybně stálo Raab život.

SLIB ZACHOVÁNÍ

Když královi poslové odešli, Raab šla nahoru na střechu a mluvila s izraelskými zvědy. Nikdo v městě to nemohl vidět, protože plochá střecha měla vysoké zábradlí. Tehdy, když dokázala víru skutky, vyjádřila Raab svou víru dvěma zvědům. Pak pokračovala: „A nyní, prosím, přísahejte mi při Jehovovi, protože jsem vám prokázala milující laskavost, že jistě také vy prokážete milující laskavost domácnosti mého otce, a dáte mi spolehlivé znamení. A zachováte naživu mého otce a mou matku a mé bratry a mé sestry a všechny, kteří k nim patří, a osvobodíte naše duše od smrti.“ — Jozue 2:12, 13.

Raab se tak přimlouvala nejen za vlastní život, ale za životy všech, kteří tvořili domácnost jejího otce. Aby se ujistila, že všichni budou zachováni naživu, žádala „spolehlivé znamení“. Tímto znamením měla být slavnostní přísaha, že vše, oč žádala, jí bude zaručeno. Zvědové odpověděli: „Naše duše ať zemřou místo vás!“ (Jozue 2:14) Těmito slovy ve skutečnosti říkali, že jestliže neušetří Raab a její příbuzné od smrti, Bůh má trestat smrtí je. Tak zvědové předložili své životy jako záruku za život Raab a životy celé domácnosti jejího otce.

Slib vázaný přísahou byl však podmíněný. Raab byla povinna dále ochraňovat zájmy zvědů. Kromě toho měla uvázat jasně červenou tkanici do okna, kterým umožnila mužům sestoupit. Tkanice, která měla barvu životodárné krve, dobře znázorňovala uspořádání, jímž mohli být zachováni naživu Raab a všichni, kteří se uchýlili do jejího domu. Třetí podmínkou bylo, že bezpečnost byla zaručena pouze uvnitř domu Raab. Kdyby se někteří z jejích příbuzných odvážili do ulic během boje o Jericho, nemohli očekávat, že budou ušetřeni od zabití. — Jozue 2:14–20.

VÍRA RAAB BYLA ODMĚNĚNA

Přišla doba, kdy se zázrakem zhroutily hradby Jericha. Ale část hradeb, kde stál dům Raab, zůstala netknutá. Na příkaz Jozue vstoupili dva zvědové do jejího domu a vyvedli všechny, kteří tam byli. (Jozue 6:22, 23) Raab čekalo ještě další požehnání. Během času vstoupila do počestného manželství s judským mužem Salmonem. Její syn Boz se stal živým článkem v rodové linii vedoucí k Davidovi a konečně k Mesiáši neboli Kristu, Ježíši. — Rút 4:21, 22; Mat. 1:5–16.

Opravdu, víra Raab byla bohatě odměněna. Její příklad slouží jako povzbuzení křesťanům, aby žili vírou a projevovali ji skutky. To vše je ještě zdůrazněno tím, co říkají o Raab Křesťanská řecká písma. V dopise Židům čteme: „Vírou nezahynula nevěstka Raab s těmi, kteří jednali neposlušně, neboť přijala zvědy pokojným způsobem.“ (Žid. 11:31) Dopis poukazuje dále na to, k čemu má přimět křesťany víra její i ostatních: „Protože nás tedy obklopuje tak velký oblak svědků, odložme také všechnu přítěž a hřích [ztrátu víry], do něhož se snadno zaplétáme, a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen.“ (Žid. 12:1) Učedník Jakub klade důraz na důležitost skutků souvisejících s vírou, když napsal: „Nebyla stejně tak nevěstka Raab prohlášena za spravedlivou skutky, když pohostinně přijala posly a odeslala je jinou cestou? Vskutku, jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je i víra bez skutků mrtvá.“ — Jak. 2:25, 26.

Zpráva o Raab také ukazuje, že hříšný život člověku nebrání, aby změnil svou životní cestu a získal Boží schválení. I Ježíš Kristus řekl nevěřícím náboženským vůdcům své doby: „Vpravdě vám říkám, že výběrčí daní a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Vždyť Jan [Křtitel] k vám přišel po cestě spravedlnosti, ale nevěřili jste mu. Výběrčí daní a nevěstky mu však uvěřili a vy, ačkoli jste to viděli, nelitovali jste potom, abyste mu uvěřili.“ — Mat. 21:31, 32.

Nadto, stejně jako víra Raab se prokázala být životodárná, tak i naše víra v Boží opatření záchrany skrze Ježíše Krista může zachránit život nám i všem, kteří je využijí.

Máme jistě dobrý důvod projevovat víru tak jako Raab. A stejně jako ona měla starost o životy svých příbuzných, měli bychom ukázat stejný zájem a vynakládat pilné úsilí, abychom pomohli svým příbuzným, známým i jiným poučit se o Božím prostředku záchrany.