„Já jej vzkřísím v posledním dnu“

1. Na kterou třídu dnes žijících lidí se nevztahují Ježíšova slova: „Já jej vzkřísím v posledním dnu“?

TATO významná slova řekl Ježíš u Jana 6:54. Nemohla by být uplatněna na živé lidi z „velkého zástupu“, který přežije blížící se „velké soužení“. (Zjev. 7:9–17) Koho tedy měl Ježíš na mysli, když před devatenácti sty lety řekl tato slova?

2. Komu říkal Ježíš tato slova o vzkříšení a před kterou židovskou slavností, jež s ním měla spojitost?

² Biblické verše, které jsou kolem Jana 6:54, ukazují, že Ježíš nemluvil tato slova pouze k nějaké skupině Židů, ale také k mnoha svým izraelským učedníkům, včetně svých 12 apoštolů. Blížil se jejich pasach roku 32 n. l. , „židovský svátek“. (Jan 6:4) Když se Židé připravovali na tento svátek, obvykle u jeruzalémského chrámu zabili beránka pasach a kněží zachycovali krev do nádob a vylévali ji k podstavci oltáře. (Viz „M’Clintockova a Strongova Cyclopaedia“, sv. 7, pod nadpisem „Pasach“, str. 738, sloupec 1, odstavec 4, řádky 1–34, angl.; též „Chrám — jeho služba a služební úřady v době Ježíše Krista“ od Alfreda Edersheima, 1874 n. l. , str. 190, 191, angl.) Ježíš měl v úmyslu účastnit se této slavnosti na památku prvního pasach, který byl slaven v Egyptě roku 1513 př. n. l. On sám byl ve skutečnosti protiobrazným Beránkem pasach, „Beránkem Božím“. — Jan 1:29, 36.

3. Proč Židé vyhledali Ježíše po zázraku, který vykonal předcházející den, a jak to odůvodnili?

³ Židé, včetně jeho učedníků, viděli, jak v den před uvedenou rozmluvou v Kafarnaum vykonal podivuhodný zázrak. Rozmnožil pět bochníků chleba a dvě ryby, aby nakrmil tisíce svých posluchačů. A tak jej vlastenečtí Židé chtěli učinit králem jako svého mesiášského vůdce. Protože však Ježíš měl být nebeským mesiášským králem, odešel od těchto lidí, kteří by jej byli rádi učinili králem. Potom kráčel po vodě a připojil se ke svým dvanácti apoštolům, kteří byli v člunu na Galilejském jezeře. (Jan 6:14–21) Ale Židé se nedali tak snadno odvrátit od svého úmyslu jít za pozemským lidským Mesiášem. A tak jej vystopovali, protože měli stále v paměti jeho zázrak z předcházejícího dne. Chtěli mesiášského krále, který by jim mohl opatřit hmotnou potravu, a to Ježíš dokázal. Aby se ospravedlnili, připomněli Ježíši, že v pustině na Sinajském poloostrově dal kdysi Bůh jejich předkům „chléb z nebe“ v podobě zázračné many, aby jej jedli. — Jan 6:22–31.

4. Jak Ježíš vysvětlil, zda Mojžíš dal jejich předkům skutečný „chléb z nebe“?

⁴ Ježíš jim na to odpověděl, že Bůh nedal jejich předkům skutečný chléb z nebe. Řekl: „Chléb Boží je ten, kdo sestupuje z nebe a dává světu život.“ — Jan 6:32, 33.

5. Jakou otázku potom Židé položili Ježíšovi, a co jim řekl na vysvětlenou o tom, jak mohou získat věčný život?

⁵ Na to Židé řekli: „Pane, dávej nám tento chléb stále.“ Ježíš řekl, že to je on sám. Prohlásil: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo projevuje víru ve mne, nebude nikdy žíznit. . . To je totiž vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a projevuje v něj víru, měl věčný život, a já jej vzkřísím v posledním dnu.“ — Jan 6:34–40.

6. Proč je zaručeno vzkříšení těm, kteří během tohoto systému věcí přicházejí k Ježíši a věří v něho jako v Mesiáše?

⁶ A tak právě ti, kteří v tomto přítomném systému věcí přicházejí k Ježíši a projevují víru v něj jako v Mesiáše, mají vyhlídku na věčný život. Jak to? Protože Ježíš Kristus je v posledním dnu vzkřísí z mrtvých. To jim zaručuje vzkříšení. Měli bychom si zde povšimnout, že Ježíš v tomto případě neříká, že někdo musí být nejdříve vzkříšen a potom v něj má uvěřit a živit se jím, aby získal věčný život. Ježíš zde zcela zřejmě nemluví o těch, kteří jsou již mrtví v pamětních hrobkách, jako Abrahám, Izák, Jákob a Mojžíš, David a Jan Křtitel. Ježíš zde mluvil o Židech, kteří tehdy žili, včetně mnoha učedníků, kteří byli pod mojžíšovskou smlouvou Zákona.

7. Když Židé začali reptat, co jim na to Ježíš řekl o člověku, který je k němu přitržen a má věčný život?

⁷ Židovští posluchači začali mezi sebou reptat a přeli se o to, jakého je Ježíš původu. Z toho, co Ježíš v této souvislosti řekl, bychom mohli poznat, komu obzvláště adresoval svá slova. „Ježíš jim odpověděl a řekl: ‚Přestaňte mezi sebou reptat. Žádný ke mně nemůže přijít, jestliže jej nepřitrhne Otec, který mě poslal; a já jej vzkřísím v posledním dnu. V Prorocích je psáno: „A všichni budou vyučeni Jehovou.“ Každý, kdo slyšel od Otce [jako učitele] a naučil se, přichází ke mně. . . Vpravdě vám pravím: Kdo věří, má věčný život.‘ “ — Jan 6:41–47.

8. Jaké proroctví Ježíš citoval a jakou příležitost tehdy nabídl svým židovským posluchačům?

⁸ Ježíš tehdy citoval z proroctví Izaiáše 54:13, které bylo určeno Boží „ženě“, nebeskému Siónu, a v němž bylo řečeno: „A všichni tvoji synové budou vyučeni Jehovou a tvoji synové budou mít hojnost pokoje.“ To jsou duchovní synové Jehovy Boha. Jsou to ti, které on přitrhuje k Ježíši, protože v něj nyní věří. Jsou to ti, o nichž Ježíš říká, že vstoupí do věčného života tím, že on je vzkřísí v posledním dnu. Jejich život v Jehovově nebeské duchovní organizaci bude věčný. Ježíš proto svým židovským posluchačům, včetně mnoha svých učedníků, nabízel příležitost stát se syny Boží „ženy“, nebeského Siónu.

„MÉ TĚLO VE PROSPĚCH ŽIVOTA SVĚTA“

9–11. a) Jakou otázku vyvolal Ježíšův výrok, že „chléb“, který on dává, je jeho „tělo“, a to „ve prospěch života světa“? b) Jak Pavel odpověděl na tuto otázku v 1. Korintským 10:2–11?

⁹ Ježíš několikrát řekl, že je „chléb života“, a pak pokračoval: „Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe; jestliže někdo [z vás, mých posluchačů] jí z tohoto chleba, bude žít navždy; a vskutku, chléb, který já dám, je mé tělo ve prospěch života světa.“ — Jan 6:51.

¹⁰ Ježíš byl tedy tou pravou, životodárnou manou z nebe. Řekl, že tímto symbolickým chlebem je jeho tělo. Prohlásil, že toto tělo je „ve prospěch života světa“. Když Ježíš dodal tato slova, mínil tím, že Židé, kteří v Mojžíšově době jedli manu v pustině, znázorňovali „svět“ lidstva během tisíciletého panství Krista a jeho oslaveného sboru?

¹¹ Pavel odpovídá: „Všichni byli pokřtěni v Mojžíše skrze oblak a moře; a všichni jedli týž duchovní pokrm [manu] a všichni pili týž duchovní nápoj. Neboť pili z duchovního skalního masívu, který šel za nimi, a ten skalní masív znamenal Krista. . . Nyní se tyto věci staly příklady pro nás [křesťany], abychom nebyli osobami, které touží po škodlivých věcech, jako oni toužili. . . Tyto věci se jim znovu a znovu stávaly jako příklady, a byly zapsány jako výstraha pro nás [duchem zplozené křesťany], nad kterými nadešly konce systémů věcí.“ — 1. Kor. 10:2–11; 2. Mojž. 16:1–35; 4. Mojž. 11:1–9.

12. Jaký je rozdíl mezi situací, v níž jsou duchovní izraelité během tohoto systému věcí, a mezi situací, v níž bude svět lidstva během tisíciletí?

¹² A tak tedy Izraelité, kteří šli pod Mojžíšovým vedením sinajskou pustinou, znázorňovali duchovní izraelity v době tohoto systému věcí. Tento systém v duchovním smyslu přináší smrt. Právě nyní se duchovní izraelité sytí protiobraznou nebeskou manou, jíž je obětovaný Ježíš Kristus. V době tisíciletého Kristova panství nebude vzkříšené lidstvo ve stavu, který by se podobal stavu v sinajské pustině. Po celé zemi bude probíhat obnovování rajského stavu. Jehova v té době nebude ‚přitahovat‘ lidstvo k Ježíši, jako to nyní on, učitel, dělá s duchovními izraelity. (Jan 6:44) Naopak, svrchovaný Pán, Jehova, dosazuje svého Syna Ježíše Krista jako krále nad celým lidstvem, a tento král povolá z hrobů mrtvé.

13. Jakého druhu musí být toto „tělo“, aby bylo protiobrazem starověké many, a jak s ním má být zacházeno?

¹³ Chléb vyrobený z obilí je potrava, jež neobsahuje žádnou krev, jako ji neobsahovala ve starověku mana. Ježíš řekl, že „chléb života“, protiobrazná mana, je jeho tělo „ve prospěch života světa“. Má-li „tělo“, o němž se zde mluví, odpovídat starověké maně, musí být tímto výrazem označeno tělo zbavené krve. Nápoj, který Jehova dal Izraelitům v pustině, byla voda, a ne krev.

14. Proč Ježíšovi posluchači rozuměli, že jeho poznámka se vztahuje na „tělo“ zbavené krve, i když se jednalo o lidské tělo?

¹⁴ Židé, kteří naslouchali Ježíši, rozuměli jeho slovům v tomto smyslu, protože když se dohadovali o tom, co tím mínil, řekli: „Jak [jakým způsobem] nám může tento muž dát jíst své tělo?“ (Jan 6:52) Věděli, co říká Boží zákon o krvi. Když po potopě v době Noemově Bůh pro lidstvo rozhojnil možnosti stravování, nedal jim zvířecí krev jako nápoj a zvířecí maso jako pevnou potravu, jíž by zachovali svůj život. Jako nápoj jim dal vodu a k jídlu jim dal maso zbavené krve. Prohlásil, že krev patří jemu, protože on dal všem tvorům z masa a krve život. (1. Mojž. 9:1–4) Pod mojžíšovským Zákonem, který byl dán izraelskému národu, byl ten, kdo se dopustil porušení Božího zákona ohledně zvířecí krve, potrestán smrtí. (3. Mojž. 17:10–12; 5. Mojž. 12:16, 22–27) Pro Židy, kteří naslouchali Ježíši, byla myšlenka, že by měli jíst lidské tělo, i kdyby bylo zbaveno krve, odporná. Nechtěli se stát kanibaly. — 2. Král. 6:26–31.a

15, 16. a) Jak se měli lidé živit Ježíšovým tělem? b) Jak Ježíš ještě silněji zdůraznil tuto myšlenku u Jana 6:53–59?

¹⁵ Ježíš chtěl, aby jeho židovští posluchači pochopili, že jeho tělo má být jedeno v symbolickém smyslu. Aby to tedy ještě více zdůraznil, řekl dále něco, proti čemu by mohli mít ještě větší námitky, kdyby to chápali doslovně. Čteme:

¹⁶ „Ježíš jim tudíž řekl: ‚Vpravdě vám pravím: Nebudete-li [moji židovští posluchači] jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. Kdo [z vás, mých posluchačů] se živí mým tělem a pije mou krev, má věčný život, a já jej vzkřísím v posledním dnu; neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj. Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, zůstává ve spojení se mnou a já ve spojení s ním. Stejně jako mne vyslal živý Otec a já žiji z Otce, tak také ten [z vás, mých posluchačů], kdo se živí mnou, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe. Není tomu tak, jako když vaši předkové jedli [manu v pustině], a přece zemřeli. Kdo se živí tímto chlebem, bude žít navždy.‘ To řekl, když vyučoval ve veřejném shromáždění v Kafarnaum.“ — Jan 6:53–59.

17. a) Jak zapůsobila tato Ježíšova slova v židovské synagóze a také na mnohé z jeho učedníků? b) Komu byla velkou měrou určena Ježíšova slova u Jana 6:53 a čím se tito lidé stali?

¹⁷ Výraz „veřejné shromáždění“, jehož je zde použito, zní v původní řeckém textu doslova „v synagóze“. Je to stejný výraz, kterého použil Ježíš u Jana 18:20: „V synagóze a v chrámu, kde se scházejí všichni Židé.“ Ježíš tedy oslovoval židovské posluchače, kteří byli v mojžíšovské smlouvě Zákona. Mezi nimi byli mnozí Ježíšovi učedníci. Můžeme si představit, jak zapůsobila nejen Ježíšova slova o tom, že je nutné jíst jeho tělo, ale také o tom, že se má pít jeho krev. „Proto mnozí z jeho učedníků, když to slyšeli, řekli: ‚Tato řeč je otřesná; kdo jí může naslouchat?‘ “ (Jan 6:60) Tento výrok ukazuje, že Ježíšova slova nezapůsobila otřesně na všechny Ježíšovy učedníky. Kromě těch, kteří jimi byli otřeseni, bylo tu více „učedníků“, včetně dvanácti apoštolů. (Jan 6:61–66) Ježíšova slova u Jana 6:53 byla tedy hlavně určena jeho učedníkům a v rozšířeném smyslu těm, kteří se stanou jeho učedníky před tím, než přijde „poslední den“. Ti se stali duchovními židy, duchovními izraelity. — Řím. 2:28, 29.

18, 19. a) Komu patřila krev oběti? Co tedy znamenalo, jestliže se Ježíšova krev a jeho tělo měly stát pokrmem? b) Jak se Ježíš zmínil o takovém pokrmu ve spojitosti s vírou pohanského důstojníka? Jakou poznámku k Ježíšovým slovům pronesl také jeden žid při večeři?

¹⁸ Židé, kteří byli v mojžíšovské smlouvě Zákona, věděli, že jak krev, tak i tuk obětních zvířat patřily Jehovovi. (3. Mojž. 3:16, 17) Když Ježíš vystoupil do nebe a objevil se v Jehovově přítomnosti, předložil Jehovovi svou „krev“ neboli její hodnotu jako vykupující cenu. (Žid. 9:12–14; Jan 6:61, 62) Krev patřila Jehovovi, a proto pít tuto krev a jíst Ježíšovo tělo naznačovalo, že ti, kteří to činí, mají společný pokrm s Jehovou. Bůh se tedy podílí na krvi svého Beránka Ježíše Krista společně s jeho učedníky. Ježíš mluvil o takovém společném jídle s Jehovou jako větším Abrahámem, když předpověděl, že mnoho pohanských věřících (jako byl věřící pohanský „důstojník“) přijde ze všech částí země a „spočinou u stolu s Abrahámem [Jehovou] a Izákem [Ježíšem Kristem] a Jákobem [duchem zplozeným křesťanským sborem] v nebeském království.“ — Mat. 8:5–12.

¹⁹ Když jednou Ježíš mluvil o večeři, která je skutečně záslužná vzhledem k tomu, kteří lidé byli pozváni, vysvětlil také, v čem spočívá zásluha: „Neboť ti bude odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“ Přitom si někdo uvědomil, jaká je to výsada jíst společně s Jehovou Bohem. Čteme o tom: „Když to slyšel jeden z hostů, řekl mu: ‚Šťastný je ten, kdo jí chléb v Božím království.‘ “ (Luk. 14:12–15) Ježíš na tento výrok odpověděl podobenstvím o „velké večeři“, kterou uspořádal jeden hostitel. Tak Ježíš ukázal, že ne všem se dostane to štěstí, aby se účastnili jídla s Bohem v království. — Luk. 14:16–24.

,ŽIVOT V SOBĚ‘

20. V jaké míře mají život ti, kteří získají život „v sobě“, a kde a kdy budou užívat této schopnosti?

²⁰ U Jana 6:53 Ježíš řekl: „Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život.“ Protože se zde vyskytuje podobný výraz jako u Jana 5:26, uvádí „Americký překlad“ Jana 6:53 slovy: „Pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte život sami v sobě.“ Ježíš zde tedy měl na mysli „život“ se zvláštní vlastností, když potom řekl: „Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, má věčný život, a já jej vzkřísím v posledním dnu.“ (Jan 6:54) Kdo získá tento věčný život, má se z něho těšit nikoli na zemi, ale v nebeském království společně s Kristem. Do tohoto života vstoupí, až jej Ježíš Kristus v „posledním dnu“ vzkřísí. Ti, kteří jsou s Kristem v nebesích a mají takový „život v sobě“, budou moci poskytovat druhým dobrodiní Kristovy lidské oběti. Budou to činit tehdy, až budou vykoupení lidé povoláni ze svých pamětních hrobek v „posledním dnu“. — Jan 5:28, 29.

21, 22. a) V jakém ohledu bylo pro účastníky Ježíšovo tělo a jeho krev „pravým pokrmem“? b) Jaký vztah k němu mají tito účastníci a v jakém smyslu jsou na něm závislí?

²¹ Uvažujeme-li o vlastnosti „věčného života“, který má být získán v nebi, pochopíme, proč Ježíš řekl: „Mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj.“ (Jan 6:55) Po této poznámce ukázal, do jakého zvláštního vztahu mají vstoupit jeho učedníci. Dodal totiž slova: „Kdo se živí mým tělem a pije mou krev, zůstává ve spojení se mnou a já ve spojení s ním. Stejně jako mne vyslal živý Otec a já žiji z Otce, tak také ten, kdo se živí mnou, bude žít ze mne.“ (Jan 6:56, 57) Ježíš tedy mluvil o tom, že jeho učedníci zůstávají ve spojení s ním a že on zůstává ve spojení s nimi. Později použil podobných výrazů v podobenství:

²² „Zůstaňte ve spojení se mnou, a já ve spojení s vámi. Jako větev nemůže nést ovoce sama o sobě, nezůstává-li na vinné révě, tak nemůžete ani vy, jestliže nezůstanete ve spojení se mnou. Já jsem vinná réva, vy jste větve. Kdo zůstává ve spojení se mnou a já ve spojení s ním, ten přináší mnoho ovoce; protože nemůžete činit vůbec nic odděleni ode mne.“ — Jan 15:4, 5.

23. Proč tedy Jidáš Iškariotský nezískal život „v sobě“?

²³ Jidáš Iškariotský sice zůstal v osobní společnosti Ježíše Krista ještě déle než rok, ale nezůstal ve spojení se svým Mistrem. Nezačal se tedy po letnicích roku 33 n. l. živit Ježíšovým obětním tělem a nezačal pít jeho krev. Nezískal „život“, aby jej měl „v sobě“. — Jan 6:66–71.

24. a) Jak byl Ježíš tím „chlebem“, který sestoupil z nebe? b) Jak Ježíš žil z Otce a jak ti, kteří se jím živí, žijí z něho?

²⁴ Ježíš však připomněl Jidášovi a ostatním židovským posluchačům v onom shromáždění v Kafarnaum, jak jejich předkové jedli v pustině manu, aby zůstali naživu. Na závěr své řeči řekl: „To je ten chléb, který sestoupil z nebe. . . Kdo se živí tímto chlebem, bude žít navždy.“ (Jan 6:58) Předtím byl nahoře v nebi Božím „Slovem“, ale v Božím ustanoveném čase se stal „tělem“. (Jan 1:14) Jako dokonalý tělesný Boží Syn byl tím ‚živým chlebem, který sestoupil z nebe‘, protiobraznou manou. Jeho tělo, které sloužilo pro duchovní izraelity jako symbolická mana,b slouží také „ve prospěch života světa“. (Jan 6:51) Dnes Ježíš Kristus opět žije v nebesích a je nesmrtelný. Žije ze svého nebeského Otce, protože jej tento „živý Otec“ vzkřísil z mrtvých k duchovnímu životu. Podobně i na učedníka, který se před příchodem „posledního dne“ „živí“ protiobraznou manou (Kristovým „tělem“), platí Ježíšova slova, že „bude žít ze mne“, protože jej živý Ježíš „v posledním dnu“ vzkřísí. — Jan 6:54, 57, 58.

25. a) Budou ti, kteří se na zemi živí Kristovou obětí, činit totéž i v nebi? b) V jakém svatém úřadu budou sloužit a jaký užitek to přinese lidstvu?

²⁵ Až budou vzkříšení duchovní izraelité v nebesích a budou mít „v sobě život“, nebudou se již muset živit Ježíšovým tělem a pít jeho krev. (Jan 6:53) Budou mít přednost, že budou moci sloužit jako „kněží Boží a Kristovi“, a budou tak moci poskytovat lidstvu trvalé dobrodiní Kristovy smiřující oběti. (Zjev. 20:6) Budou mít v nebi věčný život, a proto nebudou potřebovat žádné nástupce v kněžském úřadě. Stejně jako velekněz Ježíš Kristus budou moci sloužit jako nižší kněží neustále po celé tisíciletí. Tak budou společně s Kristem pomáhat lidstvu na zemi, aby bylo povzneseno k lidské dokonalosti.

BOŽSKÁ OPATŘENÍ PRO DOKONALÝ LIDSKÝ ŽIVOT

26. Od kdy se vytváří „velký zástup“ a v jakém směru cítí, že potřebují krev Beránka Ježíše Krista?

²⁶ Jak víme, od poloviny čtvrtého desetiletí našeho 20. století se vytváří „velký zástup“ Kristových „jiných ovcí“. (Zjev. 7:9, 10; Jan 10:16) Také tito lidé budou mít užitek z tisíciletého kněžství. Apoštol Jan, který měl apokalyptické vidění „velkého zástupu“, byl upozorněn na to, že také tito lidé si váží prolité krve Beránka Ježíše Krista. Váží si jí jako prostředku k očištění. Janovi bylo řečeno: „To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi.“ (Zjev. 7:14) Vědí, že by nemohli přijatelně sloužit Bohu v jeho svatém chrámu, kdyby zůstali oblečeni v poskvrněných oděvech. — Srovnej Zachariáše 3:3–10.

27. Užitek z jakých služeb budou potřebovat během tisíciletí, i když nepotřebují vzkříšení?

²⁷ Bohu a Beránkovi Ježíši Kristu vděčí „velký zástup“ nikoli za vzkříšení z pamětních hrobek, ale za „záchranu“ z „velkého soužení“. Jsou zachováni naživu přes „velké soužení“. Proto není zapotřebí, aby byli ‚vzkříšeni v posledním dnu‘, jako ti, o nichž se mluví u Jana 6:54. Budou však během tisíciletí potřebovat dobrodiní vyplývající ze služeb velekněze Ježíše Krista a jeho 144 000 nižších kněží.

28. Která „hodina“ se přibližuje pro mrtvé, vykoupené lidi a jakou budou mít příležitost?

²⁸ Nyní se blíží nádherná „hodina“. Je to „hodina“, kdy Ježíš Kristus, jako Jehovův spolusoudce, povolá „všechny v pamětních hrobkách“, aby vyšli jako jeho vykoupení. Všichni budou učiněni pozemskými poddanými jeho nebeského království, bez ohledu na to, zda se jim to bude líbit. Všichni dostanou příležitost získat dokonalý lidský život na rajské zemi. — Jan 5:28, 29.

29. Co potom budou jíst a pít členové „velkého zástupu“ i vzkříšení lidé a jakou výjimečnou příležitost potom budou mít členové „velkého zástupu“?

²⁹ Co potom budou muset pít Kristovi poddaní? Co budou jíst? Zjevení, jež bylo dáno apoštolu Janovi, ukazuje, že od trůnu Jehovy Boha a Beránka Ježíše Krista bude tehdy plynout „řeka vody života“. Na obou stranách této „řeky“ byly „stromy života“, přinášející každý měsíc úrodu ovoce. Jejich listí bylo k léčení národů. Z těchto božských opatření bude muset jíst a pít „velký zástup“ i vzkříšení mrtví. (Zjev. 22:1–3) Ti, kteří budou vděční a poslušní a plně využijí veškeré této nezasloužené laskavosti, kterou Jehova Bůh poskytuje prostřednictvím Ježíše Krista, dosáhnou toho, že jejich vzkříšení bude „vzkříšením života“. Členové „velkého zástupu“ Kristových „jiných ovcí“, kteří nepotřebovali vzkříšení, budou pak mít příležitost žít dále a nebudou muset nikdy zemřít a vrátit se do prachu země.

[Poznámky pod čarou]