Kázání na hoře — ‚Ukládejte si poklady v nebi‘
PO radě o nutnosti vyvarovat se pokrytectví při uctívání, mluvil Ježíš o léčce hmotařství. Začal: „Přestaňte si ukládat poklady na zemi, kde žere mol a rez a kde se zloději vloupávají a kradou.“ — Mat. 6:19.
Ježíš znal dobře lidský sklon důvěřovat ve shromažďování hmotných věcí. Napomínal své posluchače, aby to ‚přestali‘ dělat, jelikož pozemské poklady nemají trvalou hodnotu. Ať to jsou nákladné obleky a peníze nebo jiné hmotné věci; takové nashromážděné hodnoty jsou náchylné ke zkáze. Například ‚moli‘ mohou zničit cenné látky; drahé kovy mohou podlehnout ‚rzi‘. (Srovnej Jakuba 5:1–3.) A ještě před zničením je zde nebezpečí krádeže. Ve starověké Palestině se zloději ‚vloupávali a kradli‘ tak, že se prokopali hliněnými nebo sádrovými zdmi domů.
Proto Ježíš prohlásil: „Raději si ukládejte poklady v nebi, kde nežere ani mol ani rez a kam se zloději nevloupávají a nekradou.“ (Mat. 6:20) Je možné shromažďovat si nezničitelné poklady „v nebi“ (to je u Boha) dobrými skutky. Apoštol Pavel napomínal v tom ohledu zámožné křesťany, „aby působili k dobru, byli bohatí ve znamenitých skutcích, štědří, ochotní dělit se a jako poklad si bezpečně shromažďovali znamenitý základ pro budoucnost a aby se pevně chopili skutečného života“. — 1. Tim. 6:17, 19; Tit. 3:8.
Ježíš udal důvod pro vyhýbání se hmotařství: „Kde je totiž tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ (Mat. 6:21) „Pokladem“ člověka je to, co považuje za opravdu cenné. Do toho vkládá své „srdce“, sídlo pohnutek, přání a citů. Jestliže pokladem, který člověku ukradne srdce, je pouze to, co může poskytnout tento svět, potom se poškodí jeho vztah k Bohu, který vyžaduje službu „celým srdcem“. — 1. Par. 28:9; Mat. 22:37.
Aby pomohl posluchačům vyvarovat se léčky hmotařství, uvedl Ježíš dvě znázornění. První započal slovy: „Lampa těla je oko. Jestliže je tedy tvé oko prosté, celé tvé tělo bude jasné.“ — Mat. 6:22.
Je vhodné nazývat oko „lampou těla“, protože světlo dosahuje zrakového centra v mozku prostřednictvím očí. Místo aby ustavičně vrhalo pohledy na každý předmět, který je v dosahu, „prosté oko“ se zaměří pouze na jednu věc. Nač v obrazném smyslu člověk upře zrak jako na předmět horlivého soustředění a uvažování, to ovlivní jeho celou osobnost. Jestliže je jeho hlavním cílem života činění Boží vůle, jeho „celé tělo bude jasné“. Ve všech oblastech života bude zrcadlit osvícení, které oslavuje Boha a prospívá bližním. — Srovnej Přísloví 4:18, 25–27; Mat. 5:14–16.
„Je-li však tvé oko zlé,“ pokračoval Ježíš, „bude celé tvé tělo tmavé.“ (Mat. 6:23a) „Zlé oko“ se upírá s žádostivou touhou na špatné věci. (Všimni si Matouše 5:28; 2. Petra 2:14.) Pro toho, kdo činí světské bohatství svou největší snahou, „bude celé tělo tmavé“. Hmotařský cíl povede k špatnému jednání, které se projeví duchovní temnotou ve všech oblastech života. „Ti, kteří jsou rozhodnuti zbohatnout,“ píše apoštol Pavel, „upadají do pokušení a léčky a do mnoha nesmyslných a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zničení a zkázy. Láska k penězům je totiž kořenem škodlivých věcí všeho druhu a tím, že někteří o tuto lásku usilovali, byli odvedeni od víry a celí se probodali mnoha bolestmi.“ — 1. Tim. 6:9, 10.
Aby ukázal vážnost toho, Ježíš dále řekl: „Jestliže tedy světlo, které je v tobě, je ve skutečnosti tma, jak veliká je tato tma!“ (Mat. 6:23b) Jako lidé jsme od narození nedokonalí. (Řím. 5:12) Situace člověka se zhorší, jestliže usměrňuje špatnou cestou své schopnosti k získání osvícení (obrazné oko). Žádostivá touha po bohatství poskvrní jeho celé životní prostředí. (Přísl. 28:20) „Jak veliká je tato tma!“ zvolal Ježíš o těch, jejichž láska k hmotným pokladům je vedla k tomu, aby odsunuli stranou duchovní věci. — Mat. 13:22.
Ježíš pak přidal druhé znázornění: „Nikdo nemůže být otrokem dvou pánů; protože buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se přidrží jednoho a druhým pohrdne.“ — Mat. 6:24a.
Posluchači Kázání na hoře znali otroctví, které bylo zřízeno mojžíšovským Zákonem. (2. Mojž. 21:2; 3. Mojž. 25:39–46) Majitel otroka mohl očekávat, že otrok se mu celý vydá. (Srovnej Luk. 17:7–10.) Je zajímavé, že „Mišna“ mluví o právech „otroka, který patří spolumajitelům“. Tím naznačuje, že otrok může případně patřit dvěma pánům. Pokud jde o Ježíšova slova, čteme v „Teologickém slovníku Nového Zákona“:
„Mt. 6:24 a Lk 16:13 předpokládají možnost, že otrok má dva majitele se stejným podílem, a proto také se stejnými nároky na jeho služby. To je situace, která mohla existovat a také existovala. Dokonce se vyskytovali otroci, kteří byli osvobozeni jedním pánem, ale druhým ne; proto byli napůl svobodní a napůl otroci. V takovém vztahu [dvojí služebnost] bylo skutečně nemožné, aby otrok projevoval stejnou oddanost oběma, zejména, když jejich přání a zájmy se velice různily. Ježíš to vyjádřil v řeči svých současníků a svého lidu, když řekl, že otrok by [miloval] jednoho pána a druhého [nenáviděl], to jest, byl by k němu méně poután.“
Ježíš zakončil své znázornění, když řekl: „Nemůžete být otroky Boha a bohatství.“ (Mat. 6:24b) Toto tvrzení neodsuzuje držení majetku, ale zdůrazňuje, že není možno „otročit“ bohatství a současně přinášet Bohu výlučnou oddanost, kterou vyžaduje. Člověk, který opravdu miluje Boha a přeje si mu přijatelně sloužit, musí vskutku „nenávidět“ zotročení, které je výsledkem toho, že učiní poklady na zemi hlavním cílem svého života.