Co od tebe Jehova žádá?

„Řekl ti, pozemský člověče, co je dobré. A co od tebe Jehova požaduje nazpět, než abys jednal podle práva a miloval laskavost a abys byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ — Micheáš 6:8.

1. Komu platila otázka u Micheáše 6:8 a proč?

UPŘÍMNÍ lidé se snad ptají: ‚Co musíme dělat, abychom se líbili Bohu?‘ Jehovův prorok však nepoložil svou otázku (Mich. 6:8) spravedlivým lidem hledajícím Jehovu Boha. Naopak, tato otázka spíše platila lidem, s nimiž měl všemohoucí Bůh právní spor. (Mich. 6:1, 2) Izraelský lid nedbal smluvních povinností k Nejvyššímu. To vedlo k žalostnému mravnímu zhroucení. Kvetly podvody, utiskování, bezpráví, modloslužba a krveprolévání. Situace byla tak špatná, že nebylo možné věřit ani nejdůvěrnějšímu příteli nebo příbuzným. — Mich. 1:5; 2:1, 2; 3:1–3; 6:12; 7:2–6.

2. K čemu dávalo Izraelitům příležitost Jehovovo oznámení právního sporu proti nim?

² A proto, když oznámil právní spor proti svému nevěrnému lidu, vydal Jehova provolání k pokání. Izraelitům mělo být oznámeno, že mohou uniknout nepříznivému rozsudku, jestliže učiní pozitivní kroky, aby se dostali do schváleného postavení před svým Bohem. Co to vyžadovalo? Vnější formy uctívání, včetně obětování vybraných obětí, nedostačovaly. (Mich. 6:6, 7) Micheášovo proroctví prohlašovalo: „Řekl ti, pozemský člověče, co je dobré. A co od tebe Jehova požaduje nazpět, než abys jednal podle práva a miloval laskavost a abys byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ — Mich. 6:8.

‚ŘEKL, CO JE DOBRÉ‘

3. Čemu byli Izraelité učeni Mojžíšem, pokud šlo o to, co je dobré?

³ Jehova Bůh nenechal svůj lid v nevědomosti o tom, co je dobré. Již před staletími řekl Mojžíš Izraelitům: „Co od tebe vyžaduje Jehova, tvůj Bůh, než aby ses bál Jehovy, svého Boha, abys chodil po všech jeho cestách a miloval jej a sloužil Jehovovi, svému Bohu, svým celým srdcem a svou celou duší; abys dodržoval Jehovova přikázání a jeho ustanovení, které ti dnes přikazuji, ke svému dobru?“ — 5. Mojž. 10:12, 13.

4. Jak by bylo pro Izraelity prospěšné milovat Jehovu a poslouchat jeho příkazy?

⁴ V každém případě bylo v nejlepším zájmu Izraelitů, aby projevovali hlubokou lásku Jehovovi Bohu a věrně se řídili jeho příkazy. Poslušnost božských zákonů jim zaručovala Jehovovu ochranu a neustálé požehnání ve všem, co podnikali. (5. Mojž. 28:1–13) Na druhé straně nedbání božských zákonů mělo mít za následek nebezpečí a zkázu. — 5. Mojž. 28:15–68.

5. Proč poslušnost Jehovy podporuje naše největší dobro?

⁵ Podobně jdou i dnes lidé, kteří opravdu milují Boha a chtějí poslouchat jeho vedení, po cestě, jež směřuje k jejich největšímu dobru. Proč je to tak? Protože Jehova je všemoudrý a milující Bůh a dal pouze takové příkazy, které lidem měly sloužit k dobru. (Řím. 16:27; 1. Jana 4:8; 5:3) Láska je pravým základem všech božských zákonů, které řídí lidské vztahy. Apoštol Pavel to zdůraznil, když napsal: „Nebuďte nikomu dlužni ani jedinou věc, jen to, abyste se navzájem milovali; kdo totiž miluje svého bližního, naplnil zákon. Vždyť sbírka zákonů ‚Nezcizoložíš, nezavraždíš, nebudeš krást, nebudeš chtivý‘ a jakékoli jiné přikázání je zahrnuto v tomto slovu: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘ Láska nezpůsobí našemu bližnímu nic zlého; proto je láska naplněním zákona.“ (Řím. 13:8, 10) Je jasné, že kdyby lidé všude projevovali pravou lásku k bližnímu, výsledkem by bylo štěstí, pokoj a bezpečnost.

6. Proč je jen správné milovat Jehovu a poslouchat jeho příkazy?

⁶ Kromě toho je jen správné, že vyjadřujeme lásku k Bohu poslušností jeho přikázání. (2. Jana 6) „Od něho máme život a pohybujeme se a existujeme.“ (Sk. 17:28) Proto by náš postoj měl být podobný postoji dvaceti čtyř starších osob, které viděl apoštol Jan ve Zjevení. Volali: „Hoden jsi, Jehovo, náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a pro tvou vůli byly zde a byly stvořeny.“ — Zjev. 4:11.

‚JEDNAT PODLE PRÁVA‘

7. a) Co vyžadoval Boží zákon od Izraelitů, pokud šlo o právo? b) Proč by bylo jednání podle práva prospělo lidu v Micheášových dnech?

⁷ Protože Jehova Bůh „miluje spravedlnost a právo“, vyžadoval, aby jej Izraelité v tom ohledu napodobovali. (Žalm 33:5) Jeho zákon zakazoval úplatky a vyžadoval, aby právo bylo vykonáváno nestranicky vůči bohatému i chudému. Čteme: „Nebudeš převracet soud. Nebudeš stranický ani nepřijmeš úplatek, protože úplatek zaslepuje oči moudrých a překrucuje slova spravedlivých. O právo — o právo máš usilovat, abys zůstal naživu.“ (5. Mojž. 16:19, 20) „Nedopustíte se bezpráví při soudu. Nebudeš nadržovat nemajetnému, ani brát ohled na mocného; budeš soudit svého bližního spravedlivě.“ (3. Mojž. 19:15, „Bič“) Odpověď Izraele na výzvu, aby „jednal podle práva“, by byla zlepšila podmínky za Micheášových dnů. Bylo by se zamezilo utiskování. Byl by obnoven zákon a pořádek vedoucí k pokoji, bezpečnosti a stálosti.

8. a) Kdy mají křesťanští starší jednat podle práva a jak to mohou dělat? b) Jak je spojeno právo s poslušností rady v 2. Tessalonicenským 3:11–15?

⁸ Také křesťané jsou pod příkazem, aby „jednali podle práva“. Snad mají starší rozhodnout, zda určitý křesťanský bratr je způsobilý sloužit jako služební pomocník nebo jako starší. Jen když se věrně drží Božího slova a spoléhají se na vedení jeho ducha, mohou rozhodnout tuto záležitost nestranicky. Také mohou být vyzváni, aby rozhodli o spoluvěřícím, který se dopustil vážného hříchu. (1. Kor. 6:1–6; 1. Tim. 5:20–22, 24, 25) Stejně tak jednotliví křesťané musí rozhodnout, zda nesprávné chování určitých lidí spojených se sborem činí takové osoby nežádoucími společníky. I zde správné jednání podle práva vyžaduje, aby rozhodnutí bylo založeno na Božím slovu a ne na osobním předsudku nebo nebiblických názorech. Motivem toho, proč se společensky přestane stýkat s určitými spoluvěřícími, by mělo být přání pomoci jim, aby pochopili, že je nutné se změnit. To neznamená, že k takovým lidem máme být nelaskaví a ‚považovat je za nepřátele‘. Tito jednotlivci mají být ‚dále napomínáni jako bratři‘. (2. Tess. 3:11–15) To ovšem slouží i k tomu, aby ti, kteří v tom ohledu poslouchají biblickou radu, byli ochraňováni před nezdravým vlivem. — 2. Tim. 2:20–22.

9. Jak by se mohl křesťan podle Jakuba 4:11, 12 provinit vážným nedostatkem v ‚jednání podle práva‘ vůči svému spolukřesťanovi?

⁹ Jestliže by však křesťané soudili skutky, pohnutky nebo způsob života spoluvěřících podle vlastních měřítek a neoprávněně posuzovali cenu člověka, byli by vinni vážným nedostatkem v ‚jednání podle práva‘. Povšimni si, co píše učedník Jakub: „Bratři, přestaňte mluvit jeden proti druhému. Kdo mluví proti bratrovi nebo soudí svého bratra, mluví proti zákonu a soudí zákon. Jestliže soudíš zákon, nejsi činitelem zákona, ale soudcem. Je jeden, který je zákonodárcem a soudcem, ten, jenž může zachránit a zničit. Ale ty, kdo jsi ty, že soudíš svého bližního?“ (Jak. 4:11, 12) Jednotlivci, kteří tak soudí, se staví nad Boží zákon lásky tím, že soudí tento zákon lásky a sami jej neuplatňují. (Mat. 22:36–39; srovnej 1. Jana 3:16.) Jestliže to dělají, porušují Jehovovo měřítko práva, které je založeno na lásce.

10. Proč je nesprávné považovat určitou skupinu lidí za potřebnější „dobrého poselství“ než jinou skupinu?

¹⁰ Kromě toho by bylo nesprávné, aby si křesťan myslel, že určitá skupina lidí potřebuje více „dobré poselství“ než jiná skupina. Ježíš Kristus zemřel za celé lidstvo, a Boží vůlí je, aby při oznamování poselství záchrany neexistovala stranickost. (1. Tim. 2:3–6) Proto v zemích, kde je možné navštěvovat lidi v jejich domovech s biblickým poselstvím, bylo by jistě v souladu s duchem nestranickosti vykonat návštěvu u každých dveří. I když jisté skupiny lidí jsou snad ochotnější naslouchat, musíme se chránit, abychom nepodlehli pocitům zaujatosti. — Srovnej Jak. 2:1–9.

‚MILOVAT LASKAVOST‘

11. Jaký je význam výrazu „milovat laskavost“?

¹¹ Kromě toho, že se od Izraelitů vyžadovalo, aby jednali podle práva, bylo jim přikazováno, aby „milovali laskavost“. Výraz „milovat laskavost“ může být také vyjádřen jako „milovat milující laskavost“ nebo „milovat věrně oddanou lásku“. „Milující laskavost“ je aktivní, soucitný zájem nebo pozornost ke druhým. Laskavost se projevuje skutky. (Srovnej Rút 2:8–20; 3:10.) „Milovat laskavost“ znamená mít radost nebo potěšení z projevování laskavosti a s radostí přicházet druhým na pomoc.

12. Co ukazuje, že Ježíš Kristus opravdu „miloval laskavost“?

¹² Ježíš Kristus dal v tom ohledu vynikající příklad. I když byl unaven a bylo narušeno jeho soukromí, rád uspokojoval potřeby svých spoluobčanů. O jedné takové příležitosti biblická zpráva říká: „Vzal [apoštoly] s sebou a vzdálil se do soukromí, do města zvaného Betsaida. Ale když to zástupy poznaly, šly za ním. A přijímal je laskavě a začal k nim mluvit o Božím království a uzdravovat ty, kteří potřebovali léčení.“ (Luk. 9:11, 12) Ježíšovi dělalo radost, když mohl projevovat takovou laskavost.

13. Jak můžeme dnes ukazovat, že „milujeme laskavost“?

¹³ Jsi-li učedníkem Ježíše Krista, „miluješ laskavost“? Stavíš osobní pohodlí a zájmy na druhé místo, abys mohl celým srdcem poskytovat hmotnou a duchovní pomoc těm, kteří to potřebují? Pociťuješ stejně jako Ježíš, hluboký soucit, když vidíš smutný duchovní stav těch, kteří nemají přesné poznání? (Mar. 6:34) Přinášíš horlivě a ochotně duchovní posilu druhým, a to i známým a příbuzným? Uděláš si také každý měsíc čas, aby ses mohl účastnit veřejné svědecké služby? (Srovnej Zjev. 22:1, 2, 17.) Když vidíš spoluvěřící nebo jiné v opravdové fyzické nouzi, přiměje tě to, abys jim přišel na pomoc? (Přísl. 3:27, 28; 2. Kor. 8:1–4; 9:6–12) Mělo by tomu tak být, jestliže skutečně „miluješ laskavost“.

‚BÝT SKROMNÝ, KDYŽ CHODÍŠ SE SVÝM BOHEM‘

14. Jaký je smysl hebrejského výrazu překládaného jako „skromný“?

¹⁴ Micheášovo proroctví také povzbuzovalo Izraelity, aby ‚byli skromní, když chodí se svým Bohem‘. Jelikož hebrejský výraz překládaný „skromný“ se objevuje pouze u Micheáše 6:8 a v Přísloví 11:2, nelze plný význam toho slova přesně určit. Pozdější židovské záznamy naznačují, že hebrejský význam vyjadřuje myšlenku čistoty a slušnosti. „Septuaginta“ a syrská „Pešita“ naznačují myšlenku „být připraven“ nebo „být hotov“ chodit s Bohem. Proto spíše než aby to bylo pouze věcí pokory, skromné chození s Jehovou zřejmě zahrnuje být vůči němu ve vhodném postavení, a to bez domýšlivosti a bez spoléhání na sebe.

15. Co znamená ‚chodit s Bohem‘, jak je znázorněno Enochem a Noemem?

¹⁵ Výraz ‚chodit s Bohem‘ se objevuje v biblickém záznamu častěji. Například o proroku Enochovi a patriarchovi Noemovi se říká, že chodili s Bohem. O Noemovi čteme: „Noe byl spravedlivý muž. Prokázal se mezi svými současníky jako bezúhonný. Noe chodil s pravým Bohem.“ (1. Mojž. 5:24; 6:9) Enoch se také ‚líbil Bohu‘. (Žid. 11:5) A proto chodit s Bohem znamená, abychom se chovali tak, jako bychom byli v jeho přítomnosti a přizpůsobovali se jeho vůli. Oba, Enoch i Noe, se těšili ze zvlášť důvěrného vztahu k Jehovovi Bohu pro svou víru a správné chování.

16. a) Jaké by mělo být opravdu naše chování, jestliže jsme skromní v chození s Bohem? b) K čemu dobrému může vést křesťanův chvályhodný příklad v životě?

¹⁶ Aby křesťané byli k Jehovovi Bohu ve vhodném postavení a dále se těšili z důvěrného vztahu k němu, musí být skromní, když s ním chodí, a musí zůstávat v jeho očích svatí, nedomýšliví a slušní. Písmo radí: „Udržte si znamenité chování mezi národy, aby v tom, v čem proti vám mluví jako proti zločincům, v důsledku vašich znamenitých skutků, jichž jsou očitými svědky, oslavovali Boha v den jeho prohlídky.“ (1. Petra 2:12) Ano, znamenitý příklad křesťanského života dodává sílu kázání „dobrého poselství“. Dokazuje, že pravé uctívání ovlivňuje životy lidí k dobrému a umlčuje ty, kteří pomlouvají pravé učedníky Ježíše Krista. (1. Petra 2:13–16) Opravdu, ti, kteří tak křesťany pomlouvají, mohou snad uznat nesprávnost svého jednání a během času se stát sami velebiteli Jehovy Boha.

17, 18. a) Co vyžaduje Jehova ode všech, kteří chtějí být hezcí v jeho očích, jak je zřejmé z Micheášova proroctví a z Jakuba 1:22–25? b) Jak totéž znázorňuje Enochovo a Noemovo chození s Bohem?

¹⁷ Inspirovaná slova Micheášova proroctví nezanechávají pochybnost o tom, že všichni, kdo se chtějí líbit Jehovovi Bohu, musí něco dělat. Totéž říká učedník Jakub: „Staňte se však činiteli slova a ne pouze posluchači a neklamte se falešným uvažováním, neboť jestliže je někdo posluchačem slova a ne činitelem, takový je jako muž, který se dívá na svou přirozenou tvář v zrcadle. Dívá se totiž na sebe a odchází a ihned zapomíná, jakým je člověkem. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona, který náleží k svobodě, a kdo na něm trvá, ten bude šťastný, když to bude dělat, protože se nestal zapomnětlivým posluchačem, ale činitelem skutku.“ — Jak. 1:22–25.

¹⁸ Prostě nestačí modlit se, číst Bibli, navštěvovat křesťanská shromáždění a tam uctivě naslouchat, co se říká. Naše vlastní životy musí dokazovat, že jednáme podle práva, milujeme laskavost a skromně chodíme s Jehovou. Enochovo i Noemovo bezúhonné chození s Bohem zahrnovalo horlivou činnost. Enoch neohroženě prorokoval, když říkal bezbožným ve své době, že Jehova vykoná soud prostřednictvím myriád andělů. (Juda 14, 15) Noe se nejen účastnil stavby archy pro přežití své domácnosti a základních druhů zvířat, ale byl též ‚kazatelem spravedlnosti‘ a varoval před přicházejícím zničením své současníky. — 2. Petra 2:5.

19. Jaké otázky si máme sami klást, abychom zjistili, zda žijeme v souladu s Micheášem 6:8?

¹⁹ Učedníci Ježíše Krista se nechtějí sami podvádět myšlenkou, že k schválení Jehovou Bohem stačí, když mají milou osobnost a provádějí veřejné uctívání. Musí mít i aktivní, soucitný zájem o své bližní. Je to tak s tebou? Jsi ochotný a horlivý reagovat na fyzické a duchovní potřeby druhých a činíš to bez stranickosti? Plníš horlivě příkaz kázat a činit učedníky? (Mat. 28:19, 20) Je tvé chování jako Božího služebníka hodné napodobování? Jestliže ano, žiješ v souladu s inspirovanými slovy zaznamenanými u Micheáše 6:8.