Snášet břemeno nespravedlnosti

„Proč je přede mnou loupení a násilí, proč vzniká hádka a proč se vede spor? Proto se zákon stává otupělým a nikdy se neprosadí právo. Zlý obklopuje spravedlivého, a proto se právo prosazuje pokřivené.“ — Abakuk 1:3, 4.

1. Jak popisuje Kazatel 1:15 situaci v lidských záležitostech?

ÚTISK, nespravedlnost a nadržování oblíbencům jsou v tomto světě běžné. Mnoho chybných věcí se nedá napravit, v lidských záležitostech je mnoho nesprávného. Jeden z nejmoudřejších vládců staré doby, král Šalomoun, řekl: „Co je pokřivené, to se nedá narovnat, a co chybí, to nelze nijak spočítat.“ — Kaz. 1:15.

NEŠŤASTNÉ NÁSLEDKY POZOROVANÝCH NESPRAVEDLNOSTÍ

2. Co se někdy ptali lidé milující spravedlnost a proč?

² Mnozí lidé vzhledem ke svému smyslu pro spravedlnost shledávají velmi špatným, když vidí zdánlivý úspěch těch, kteří jsou nečestní a kteří neberou ohled na Boha a na druhé. Jako židovský prorok Abakuk ptali se občas i jiní milovníci spravedlnosti: ‚Proč Bůh něco neučiní?‘ — Abak. 1:2–4.

3. a) Jak někteří lidé reagovali na zdánlivý úspěch zlých? b) Kdo byl Azaf? c) Co přiznal o určitém období svého života?

³ Někteří Boží služebníci byli tak znepokojeni když pozorovali nespravedlnost, že se přistihli, že mají vážné pochybnosti o hodnotě správného života. To se stalo Azafovia, význačnému levitskému hudebníku za vlády krále Davida. Napsal skladby, které se používaly po mnoho století při veřejném uctívání. (2. Par. 29:30) Společně s Hémanem a Jedutunem, prorokoval Azaf ‚při harfách, při loutnách a při cymbálích‘. (1. Par. 25:1, „KB“) Takové prorokování zřejmě zahrnovalo vzdávání chvály a díků Bohu při doprovodu instrumentální hudby. Azaf, Héman a Jedutun to dělali s citem a horlivostí vlastní prorokům. Kromě toho jejich vyjádření doprovázené hudbou sdělovalo Izraelitům důležitá poselství. Azaf byl opravdu velice oblíben. A přece se během určité doby svého života dostal do vážného duchovního nebezpečí. V jednom ze svých inspirovaných zpěvů, v žalmu 73, Azaf připouští: „Mé nohy málem odbočily, mé kroky téměř sklouzly.“ — V. 2.

4. Co vše pozoroval Azaf podle Žalmu 73:3–9, co jej velmi skličovalo?

⁴ Co na Azafa tak nepříznivě působilo? Odpověď najdeme ve slovech žalmu 73:3–9. Když Azaf pozoroval úspěchy zlých, zaplavila jej závist. Nesvědomití lidé se prý vychloubají bohatstvím, které podvodným způsobem nashromáždili. Vzdor jejich bezzákonnosti se zdá, že jim všechno jde dobře. Vnější zdání ukazuje, že se těší pokoji a bezpečí. Přes jejich špatný způsob života „nemají smrtelné bolesti“; i jejich život zřejmě skončí klidně bez hrozných smrtelných bolestí. Mají dosti potravy a žádné zvláštní zdravotní problémy nepřekážejí jejich potěšení z jídla. Jejich oči nejsou zapadlé z nedostatku výživy, ale ‚vyvalily se otylostí‘. Tito lidé beze studu pokračují ve svých špatných cestách. Jejich nadutost a zpupnost jsou jim jako ozdoba, jako „náhrdelník“. Je tolik jejich špatných skutků, že je ‚zahalují jako oděv‘. Jsou vždy oblečeni do násílí. Úspěchy jejich nespravedlivých záměrů „předčily představy srdce“. To je povzbuzuje, aby mluvili o svých podvodných praktikách „povýšeným způsobem“, nadutě. ‚Ústa dávají do nebes a jejich jazyk chodí po zemi‘. K ničemu na nebi nebo na zemi nemají úctu. Jejich jazyk je bez uzdy a z jejich úst vychází, co se líbí jazyku.

5. Jak je vidět ze Žalmu 73:10, 11, že Azaf nebyl jediný, kdo byl nepříznivě ovlivněn, když viděl nepotrestané zlo?

⁵ Azaf zřejmě nebyl sám, kdo byl nepříznivě ovlivněn tím, co pozoroval. Říká dále: „Proto přivádí zpět svůj lid, a z toho, co je plné, jsou pro ně odváděny vody. A řekli: ‚Jak se to Bůh dověděl? A je skutečně poznání u Nejvyššího?‘ “ (Žalm 73:10, 11) Když spravedliví uvažují o tom, jak zlí si dobře stojí se svou bezzákonností, shledávají to velmi znepokojující. Nemohou to vypudit z mysli. Vždy znovu se k tomu vracejí. Účinek na ně je podobný, jako by museli vypít něco hořkého. To je přiměje, aby se ptali: ‚Jak může Bůh trpět takové věci? Což nevidí, co se děje?‘b

6. Co vedlo Azafa k domněnce, že je zbytečné sloužit Jehovovi?

⁶ Když srovnával svůj vlastní osud s úspěšným stavem zlých, zvolal Azaf: „Jistě je to marné, že jsem očistil své srdce a že si myji ruce v samotné nevinnosti. A tak jsem byl trápen po celý den a mé napravování přichází každé ráno.“ (Žalm 73:12–14) Tak si začal žalmista opravdu myslet, že je neužitečné vést správný život. Zatímco se zlí radují z úspěchu, on byl ustavičně trápen. Cítil, že jej Bůh napravuje a kárá každé ráno. Avšak zlí — jak se zdá — obstojí i s tou největší špatností.

7. Co ukazuje, že žalmista poznal nesprávnost názoru, že nemá smysl sloužit Jehovovi?

⁷ Přesto však Azaf poznal, že bylo špatné, že se oddal takovým myšlenkám. Řekl: „Kdybych byl řekl: ‚Budu vyprávět podobný příběh‘, hle, byl bych jednal zrádně proti generaci tvých synů. A stále jsem uvažoval, abych to poznal; a bylo to obtížné v mých očích.“ (Žalm 73:15, 16) Ano, žalmista poznal, že by ve skutečnosti nebyl loajální vůči věrným, kdyby považoval službu Bohu za zbytečnou. Také by veřejným vyjadřováním pochybnosti mohl podkopat víru některých lidí. Proto se snažil opravit své smýšlení. Azaf se prostě nemohl smířit s tím, že zlí mohou obstát se svou špatností, zatímco spravedliví trpí.

JAK SE VYHNOUT ZTRÁTĚ ROVNOVÁHY

8. a) Kam šel žalmista, aby opravil své smýšlení? b) Co máme dělat, když nás příliš zneklidňuje to, co vidíme?

⁸ Co udělal žalmista, aby opravil své smýšlení? Azaf šel do svatyně. Tam mezi shromážděnými ctiteli pochopil, co očekává zlé. (Žalm 73:17) Stejně i ty, jsi-li zneklidněn tím, co vidíš, hledej odpověď u těch, kteří se pokoušejí být celým srdcem ve službě Bohu. Co Azaf pochopil? Čteme: „Jistě je [Jehovo] stavíš na kluzkou zemi, nechal jsi je padnout do zkázy. Jak se stali jakoby v okamžiku předmětem úžasu! Jak dosáhli svého konce, byli zahubeni náhlými hrůzami! Jako snem po probuzení, Jehovo, až povstaneš, tak pohrdneš i jejich obrazem.“ — Žalm 73:18–20.

9. Co máme poznat podle žalmu 49:6–12 (49:7–13, „KB“) a 73:18–20, když vidíme, že zlí mají zdánlivě úspěch?

⁹ Tato žalmistova slova odhalují důležitou věc, která nám může pomoci snášet nespravedlnost bezbožného systému. Zdánlivý úspěch zlých je pouze dočasný. Protože se jejich život točí pouze kolem porušitelného hmotného majetku, stojí tito lidé „na kluzké zemi“ a jsou ve stálém nebezpečí, že zažijí strašný pád, náhle a bez varování. Nakonec je ve stáří postihne smrt a jejich špatně nabytý majetek nebude mít moc, aby jim prodloužil život. (Žalm 49:6–12; 49:7–13, „KB“) Jejich úspěch bude jako sen, který rychle přejde. Může se dokonce stát, že je právo dostihne ještě mnohem dříve, než dosáhnou stáří. Je na nich patrné působení nezměnitelného Božího zákona: „Cokoli člověk rozsévá, to bude také sklízet.“ (Gal. 6:7) Jelikož se obrátili zády k Nejvyššímu, jedinému, který by jim mohl pomoci, dopadne na ně neštěstí plnou silou. Jsou ponecháni zcela bez pomoci, bez naděje a útěchy. Když Jehova povstane proti nim, bude se dívat na jejich „obraz“ — jejich okázalost a postavení — s pohrdáním, jako na něco bezcenného.

10. Co bychom měli mít na mysli vzhledem k Božímu předsevzetí, vidíme-li zdánlivý úspěch zlých?

¹⁰ A proto v době, kdy se zdá, že kvete bezpráví, bezzákonnost a utiskování, nesmíme nikdy zapomenout, že zlí opravdu neuniknou bez trestu. Jehova Bůh bere na vědomí, co se děje, a stará se, aby se záležitosti vyvíjely v souladu s jeho velkým předsevzetím. Občas si to někteří jednotlivci, kteří nastoupí špatnou cestu a proto trpí, uvědomují a obracejí se ke stvořiteli v upřímném pokání. (2. Petra 3:9) Jestliže se však zatvrdí ve špatných cestách, je všem pozorovatelům jasné, že vykonání Božího rozsudku proti nim je oprávněné a zcela spravedlivé. — Srovnej Řím. 9:14–24.

11. Jaké nahlížení na čas nám pomůže, abychom trpělivě čekali, až Jehova Bůh odstraní všechnu nespravedlnost?

¹¹ Snad se nám zdá, že to trvá příliš dlouho, než je vykonána spravedlnost proti těm, kteří zaslouží potrestání. Ale z hlediska věčného Boha je to velmi krátká doba. Bible říká: „Tisíc let je v tvých očích jen jako včerejší den, když pominul, a jako noční hlídka.“ (Žalm 90:4) Jak se ti dnes zdá včerejšek dlouhý? Možná, že jsi měl perný den a zdálo se ti, že nikdy neskončí. Nyní, když je pryč, nezdá se, jako by nikdy neexistoval? Stvořiteli je tisíc let stejně tak krátkých jako čtyřhodinová noční hlídka. Proto doba lidského života 70 nebo 80 let v Božích očích jako by nebyla. „Skončili jsme svá léta jako nějaký šepot,“ napsal prorok Mojžíš. (Žalm 90:9) Ano, náš krátký životní běh se dá srovnat s dechem, který nám vyjde ze rtů jako šepot. Když uvážíme, že Jehova Bůh slibuje dát věrným služebníkům věčný šťastný život v míru a bezpečí, potom délka života prožitého i v největším utrpení není vůbec ničím. Toto stanovisko nám může pomoci, abychom byli trpěliví, když nás sužuje pohled na bezpráví, utiskování a nadržování oblíbencům.

12. a) Co tvrdí satan o lidech? b) Jak nám to může pomoci, abychom snášeli břemeno nespravedlnosti?

¹² Je ještě jiná věc, která přichází v úvahu. Velký odpůrce lidstva, satan ďábel, tvrdí, že ti, kteří slouží Bohu, to dělají ze sobeckých pohnutek. To je zřejmé z obvinění, které satan vznesl proti Jobovi: „Všechno, co člověk má, dá za svou duši. Vztáhni, prosím, pro změnu svou ruku a dotkni se i jeho kostí a masa a podívej, zda tě nebude proklínat přímo v tvář.“ (Job 2:4, 5) Proto, když si tváří v tvář nespravedlnostem udržíme věrnou oddanost Bohu, můžeme ukázat své pravé pohnutky srdce, jak to udělal Job.

13. Jak se můžeme vyvarovat toho, abychom nereagovali na nepříznivé okolnosti tak, jak je to popsáno v Žalmu 73:21, 22?

¹³ Jestliže jsme sami obětí nespravedlnosti pro předsudek nebo proto, že odmítáme účast na nečistých metodách, musíme být opatrní, abychom na okolnost, že Bůh připouští bezpráví, nereagovali jako nerozumná zvířata, pouze na základě citů nebo smyslových vjemů. To by nás mohlo přivést do nesnází, vyvést z rovnováhy naše myšlení a způsobit, že bychom se dívali na věci z vlastního stanoviska a byli zaslepeni vůči Božímu předsevzetí. To se také stalo Azafovi. Připouští: „Mé srdce totiž zatrpklo a ve svých ledvinách jsem pociťoval ostrou bolest a neuvažoval jsem a nemohl jsem vědět; z tvého stanoviska jsem se stal jako pouhá zvěř.“ — Žalm 73:21, 22.

14. Jaký vztah se máme snažit udržet?

¹⁴ Bez ohledu na to, čemu musíme osobně čelit, měli bychom se velmi snažit, abychom si udrželi své příbuzenství s Jehovou Bohem, protože naše povýšení přijde od něho. K tomuto poznání došel i žalmista. Čteme: „Jsem však ustavičně s tebou; uchopil jsi mou pravici. Svou radou mne povedeš, protože mě dokonce přivedeš ke slávě. Koho mám v nebesích? A kromě tebe nemám žádné jiné potěšení na zemi. Můj organismus a mé srdce selhaly. Bůh je skála mého srdce a můj podíl na neurčitý čas. Vždyť hle, právě ti, kteří se od tebe vzdalují, zahynou. Jistě umlčíš každého, kdo tě nemravně opouští. Pro mne však, pro mne je dobré přibližovat se k Bohu. Svrchovaného Pána Jehovu jsem učinil svým útočištěm, abych oznamoval všechny tvé skutky.“ — Žalm 73:23–28.

15. Jak nás Jehova přivede ke slávě?

¹⁵ Měli bychom si pamatovat, že nás Jehova Bůh za žádných okolností neopustí, jestliže mu zůstaneme věrní. Nejvyšší nás vezme za ruku, aby nás vedl a podporoval. Rada a pokyn Jehovy nás povede do bezpečné a šťastné budoucnosti. I když budeme po nějaký čas trpět ponižováním, Jehova způsobí obrat a přivede nás ke slávě a cti. Stejně jako Azaf se můžeme spolehnout na našeho nebeského Otce, na nějž se můžeme spolehnout, když potřebujeme útěchu.

16. a) V jakém smyslu je Bůh skálou našeho srdce? b) Jak může být Jehova naším „podílem“? c) Oč bychom se měli snažit vzhledem k Jehovovým podivuhodným dílům?

¹⁶ Mělo by být naší největší radostí být ve schváleném stavu u Jehovy. I když náš organismus a naše srdce selžou, Jehova nás posilní. Dá našemu srdci stálost, takže neztratíme naději a odvahu, když máme čelit těžkostem. Skutečně, přednost, že se těšíme z důvěrného vztahu k nebeskému Otci a že jsme schopni mu sloužit, je ten nejlepší podíl, majetek neocenitelné hodnoty. Nikdy se jej nevzdejme, protože by nám to přineslo neštěstí společně s těmi, kteří opouštějí Jehovu. Chceme se jako žalmista přibližovat k Jehovovi a svěřovat se mu se svými starostmi. To je dobré, protože to přispěje k našemu štěstí a blahu. Dále hovořme s druhými o Jehovových podivuhodných skutcích, abychom posilnili ty, kteří pochybují.

17. Co by se mělo stát středem našeho života a jak nám to pomůže snášet nespravedlnosti?

¹⁷ Můžeme se dnes opravdu mnoho naučit z toho, co kdysi napsal žalmista o své vlastní zkušenosti. Nespravedlnosti tohoto systému věcí nás sice mohou zneklidňovat, ale můžeme úspěšně nést toto břemeno, jestliže středem svého života učiníme službu Bohu; pak budeme také odměněni. (Žid. 6:10) Naše odměna bude ve skutečnosti tak velká, že ve srovnání s ní bude každá zkouška nebo utrpení, které nás mohou postihnout, jen „okamžité a lehké“. — 2. Kor. 4:17.

[Poznámky pod čarou]