Ke komu půjdeme, když ne k Ježíši Kristu?
„Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života; a my jsme uvěřili a poznali, že jsi Boží Svatý.“ — Jan 6:68, 69.
1, 2. a) Proč křesťané vzhledem k Ježíšovým slovům nemají nejistotu v tom, ke komu mají jít? b) Co řekl Ježíš dříve o získání života a na které dvě třídy se to vztahuje?
V TÉTO době, která vyžaduje, aby bylo učiněno důležité rozhodnutí, není v myslích plně oddaných křesťanů nejistota, ke komu mají jít. Cesta jim byla jasně označena. Když Ježíš mluvil k těm, kteří s ním zůstali v jeho zkouškách, řekl: „Já jsem cesta a pravda a život. Žádný nepřichází k Otci jen skrze mne.“ (Jan 14:6) Při stejné příležitosti řekl dále: „Já jsem pravá vinná réva a můj Otec je pěstitel . . . Kdo zůstává ve spojení se mnou a já ve spojení s ním, ten přináší mnoho ovoce; protože nemůžete činit vůbec nic odděleni ode mne.“ — Jan 15:1, 5.
2 Jak se ukázala pravdivost těchto Ježíšových slov v životě apoštolů a jiných raných učedníků! A jsou pravdivá i v dnešních dnech. Ačkoli tato slova byla adresována těm, kteří měli mít místo v Božím nebeském království, obsahují pravdy, z nichž mohou mít užitek všichni Kristovi věrní následovníci. Za své dřívější služby Ježíš prohlásil: „Bůh totiž tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby každý, kdo projevuje víru v něj, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) A tato slova se stejně hodí i na všechny ty ovce, o nichž Ježíš mluvil u Jana 10:16: „A mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést, a budou naslouchat mému hlasu, a stanou se jedním stádem jednoho pastýře.“
3. a) Uveď jeden způsob, jímž Ježíš byl ve spojení se svými následovníky od svého vystoupení do nebe? b) Jakým druhým způsobem také s nimi byl?
3 Jehova Bůh učinil skrze Ježíše Krista rozsáhlé uspořádání, aby vedl své oddané služebníky v postupujícím světle pravdy a s vyhlídkou na věčný život. Krátce předtím, než vstoupil do nebe, posilnil Ježíš víru asi 500 učedníků, kteří byli shromážděni v Galileji: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonávání systému věcí.“ (Mat. 28:20; 1. Kor. 15:6) Jak s nimi byl ve spojení? Prostřednictvím svatého ducha, ale též jiným způsobem. Když mluvil o své přítomnosti a skonávání světa, ubezpečil Ježíš své následovníky, že ustanoví „věrného a rozumného otroka“, který bude pečovat o jeho zájmy a bude po celé křesťanské období dávat jeho následovníkům pokrm v pravý čas. Tato třída „otroka“ se prokázala jako věrná a byla Ježíšem ustanovena při jeho druhém příchodu nad vším jeho majetkem. Tedy i prostřednictvím „věrného a rozumného otroka“ byl Ježíš se svými následovníky. — Mat. 24:45–47.
„SLOUP A OPORA PRAVDY“
4. a) Protože Ježíš byl věrný svému slibu, co se dá říci o jeho sboru? b) Jaké povzbuzující proroctví se dnes splňuje na Ježíšových věrných následovnících?
4 Jelikož byl Ježíš se svými pomazanými následovníky, křesťanský sbor se skutečně stal, jak to řekl apoštol Pavel, „sloupem a oporou pravdy“. (1. Tim. 3:15) Dokazoval, že má Božího ducha tím, že přinášel jeho ovoce. (Gal. 5:22, 23) V těchto a mnoha jiných ohledech Jehovovi křesťanští svědkové stojí jako doslovný duchovní izrael v jasném opaku ke všem denominacím, které tvoří křesťanstvo. Protože je Ježíš Kristus s nimi, splňují se na nich povzbuzující slova z Izaiáše 65:13, 14: „Tak řekl svrchovaný Pán Jehova: ‚Hle, moji služebníci budou jíst, ale vy budete hladovět. Hle, moji služebníci budou pít, ale vy budete žíznit. Hle, moji služebníci se budou radovat, ale vy budete zahanbeni. Hle, moji služebníci budou radostně volat pro dobrý stav srdce, ale vy budete křičet pro bolest srdce a výt pro naprosté zhroucení ducha.‘“
5, 6. a) Ve které dvě velké pravdy vyjádřila již záhy víru třída „otroka“? b) Proč nemohou členové Velikého Babylóna rozumět nauce o výkupném? c) V jakém ohledu bylo učení Badatelů Bible o Ježíšově druhém příchodu jedinečné?
5 Rozdíl začal být skutečně zřejmý od časných začátků novodobých dějin Jehovova lidu. Představitelé „věrného a rozumného otroka“ pod vedením Ježíše Krista vyjadřovali pevnou víru v Bibli — včetně zprávy o stvoření v Genesis — jako v inspirované slovo Jehovy Boha, stejně jako to činil Ježíš Kristus. (Mat. 4:4–10; 19:4–6) Zvláště vyzdvihovali základní nauku o výkupném, které bylo opatřeno obětní smrtí Ježíše Krista, Božího Syna. (1. Tim. 2:5, 6) Nikdo ve Velikém Babylónu nemůže ocenit tuto nauku, protože se tam každý drží nebiblických nauk, jako je trojice, nesmrtelnost duše, věčné trápení, nebo proto, že popírá, že Kristus měl předlidskou existenci jako Logos a že se narodil z panny. — Mat. 1:23; Jan 1:1.
6 S jasným oceněním nauky o výkupném je úzce spojeno porozumění účelu a způsobu Kristova druhého příchodu a „přítomnosti“. Vážní „Badatelé Bible“, jak byli tehdy svědkové známí, byli jediní, kteří poznali rozdíl mezi člověkem Ježíšem Kristem, který opatřil výkupní cenu, a slavnou vzkříšenou duchovní bytostí, která opět přichází neviditelně, aby vládla jako král v Božím království. — Mat. 24:3; 1. Petra 3:18.
7. Jaké biblické texty a důvody ukazují, že jsou dvě rozličná určení pro ty, kteří mají užitek z Kristova výkupného?
7 Badatelé Bible také viděli již ve svých časných novodobých dějinách, že má být dvojí určení pro ty, kteří mají užitek z Kristova výkupného, totiž nebeské a pozemské určení. Pod vedením Ježíše Krista byli schopni sladit biblické texty, které mluví o nebeské odměně pro Kristovy následovníky, s těmi texty, které mluví o požehnáních pozemského ráje. Žádná jiná skupina, která se hlásí ke křesťanství, nemá tuto věc ujasněnou, a přece to bylo tak samozřejmé pro ty, kteří byli v minulých 100 letech vyučováni „věrným a rozumným otrokem“! Bible jasně říká, že Abrahámovo semeno bude někomu žehnat — ale komu? Ne sobě, ale všem rodinám lidstva. (1. Mojž. 22:17, 18; Gal. 3:16, 29) 144 000, kteří stojí s Beránkem na hoře Sión, budou s Kristem vládnout jako králové a kněží — ale nad kým? Ne nad sebou, ale nad zbytkem lidstva, který bude žít na rajské zemi. — Zjev. 14:1; 20:4, 6; 21:4.
PLNĚ UZNÁVAT JEHOVU
8. Co učili raní Badatelé Bible o Jehovovu jménu a o jeho základních vlastnostech?
8 Protože Ježíš Kristus používal třídu „otroka“, porozumění Božího slova bylo u této skupiny stále jasnější a přesnější. Uznali, že „Jehova“ je významné jméno jediného pravého Boha a že patří pouze stvořiteli, Nejvyššímu. (Žalm 83:18; 83:19, „KB“; 100:3) Je prostě nemožné pro někoho, kdo lpí na athanasiánském vyznání víry o trojici, aby uznal tuto pravdu. Třída „věrného a rozumného otroka“ získala také jedinečné ocenění hlavních neboli základních vlastností Jehovy Boha: moudrosti, moci, spravedlnosti a lásky. Vyznání křesťanstva, která učí o očistci, věčném trápení a o tom, že Bůh se snaží obrátit svět na víru, stojí v příkrém odporu vůči Bohu s takovými vznešenými vlastnostmi. — Řím. 11:33; 1. Mojž. 18:14; 5. Mojž. 32:4; 1. Jana 4:8.
9. Co se poznalo vzhledem k otázce, proč Bůh připustil zlo? (Job 1. a 2. kap.; Ezech. 23:49)
9 Protože světlo Božího slova svítilo stále jasněji, Jehovův lid v souladu se zásadou vyjádřenou v Přísloví 4:18 stále zřetelněji poznával, proč Jehova Bůh připustil každý druh špatnosti a utrpení. Nikdo z údajných křesťanů to nedovede vysvětlit. Proč Jehova dovolil tento stav? Pro spornou otázku vyjádřenou při satanově vzpouře, je-li Jehovova univerzální svrchovanost oprávněná a zasloužená; a také pro otázku, je-li člověk schopen zachovat ryzost vzdor všemu, co může ďábel učinit.
„NEJSOU ČÁSTÍ SVĚTA“
10, 11. a) Jak se hodila na Boží lid slova u Jana 17:16? b) Která Ježíšova slova se dají na svědky Jehovovy uplatnit pro jejich neutrální postoj?
10 Další důkaz, že Ježíš Kristus byl stále se svou třídou „věrného a rozumného otroka“, je patrný z toho, že tato třída poznala velký rozdíl mezi Jehovovou organizací a organizací satana ďábla. Pro Jehovův lid neexistuje žádný interkonfesionalismus! Nedělá nic společně s falešným náboženstvím nebo s nějakou jinou částí satanova světa. (2. Kor. 4:4; 6:14–16) Jedině na tento lid se hodí Ježíšova slova u Jana 17:16: „Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ Proto jejich neutralita ve světských sporech a politice je označuje jako opravdu jedinečné. Zvláště tomu tak bylo na začátku druhé světové války. Ačkoli jejich neutrální postavení způsobilo a působí mnohým z našich bratrů těžké pronásledování, věznění a někdy i smrt, přece jim to často sloužilo k dobru, neboť to vedlo k tomu, že jejich životy byly ušetřeny. Tak tomu bylo například v Severním Irsku, Libanonu, Rhodesii a v jiných neklidných územích.
11 Neutralita také označila svědky jako pravé křesťany. Jak to? Jedině u nich jsou pravdivá Ježíšova slova zaznamenaná u Jana 13:34, 35: „Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; stejně jako jsem já miloval vás, tak abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ Protože mají takovou lásku, zamítají každý požadavek, aby se dali zaplést do sporů mezi kmeny, národy, rasami nebo politickými stranami.
12. Která zásada umožňuje křesťanům, aby sladili zdánlivě protichůdné biblické texty o podřízenosti césarovi?
12 Jehovův lid není částí světa a poctivě stojí na zásadě, která byla apoštoly oznámena židovským vládcům: „Musíme poslouchat Boha jako vládce spíše než lidi.“ (Sk. 5:29) Současně však dbá rady, uvedené v Římanům ve 13. kapitole, o podřízenosti vyšším autoritám. Jak mohou sladit tyto zdánlivě protichůdné požadavky? Uplatněním zásady relativní podřízenosti. Křesťané poslouchají ty, kteří mají autoritu: děti poslouchají rodiče, manželky své manžely a zaměstnanci své zaměstnavatele nebo vládní úředníky — poslouchají do té chvíle, dokud jejich poslušnost neporušuje nějaké Boží přikázání. A protože poslouchají nikoli ze strachu, ale pro svědomí, jak jim je přikázáno v Římanům 13:5, jsou na celém světě respektováni jako mírumilovní, zákony dodržující občané, kteří svědomitě platí daně. Ano, na každé úrovni se vážně a trvale snaží vštěpovat spravedlivé mravní zásady do myslí a srdcí všech, kteří jsou s nimi spojeni. Takové úsilí u Jehovových věrných svědků je jedinečné mezi skupinami, které se hlásí ke křesťanství. Důležitá je kvalita, ne kvantita.
13. Jaké biblické stanovisko k používání krve mají ti, kteří jsou spojeni s třídou „otroka“?
13 Další známkou toho, že tito křesťané nejsou částí světa, je jejich stanovisko k používání krve. Dnes pouze tito lidé, kteří nosí Jehovovo jméno, jasně rozumějí a poslouchají biblický příkaz, aby „se zdržovali krve“, příkaz, který se týká svatosti života. Pro ně je prvořadé jejich duchovní blaho. (1. Mojž. 9:4–6; Sk. 15:28, 29) Jejich názor na krev je u mnohých učinil nepopulární, protože na něm trvají i v nebezpečí přítomného života. Avšak často je jejich stanovisko ušetřilo od osudných následků, které provázejí krevní transfúzi. Jak srozumitelně a opětovně mluví o této věci Boží slovo! A přece — kdo jiný kromě Jehovova lidu to z celého srdce uznává? Nikdo!
VYHLÍDKA
14. Po čem vyhlíží „věrný a rozumný otrok“?
14 Třída „věrného a rozumného otroka“ jako oddaný strážný vyhlížel a vyhlíží po tom, co Jehova chystá. Ze svého pozorovatelského stanoviště rozeznali, jak se hromadí důkazy blížícího se velkého soužení, které označí konec tohoto světa ve splnění Ježíšových prorockých slov u Matouše, kapitoly 24, 25, u Marka 13 a u Lukáše 21. Můžeme být jisti, že v novém světě po době soužení čekají na lidstvo velká požehnání. Doslovný pozemský ráj, obydlený lidstvem, které Ježíš Kristus vykoupil! Jaká je to ohromná vyhlídka! Všichni, kteří milují pravdu a spravedlnost, touží po blížícím se nerušeném panství Božího království a stále se o ně modlí, tak, jak nás učil Ježíš se modlit. — Mat. 6:10; Zjev. 20:6; 21:4.
15. a) Co musela dělat třída „otroka“, protože nikdy nebyla dokonalá? b) Co to vyžadovalo od těch, kteří jsou spojeni s „otrokem“?
15 „Věrný a rozumný otrok“ na základě této naděje upozornil celý Boží lid na znamení času, která naznačovala blízkost panství Božího království. Ovšem v tomto ohledu je nutno poznamenat, že „věrný a rozumný otrok“ nebyl nikdy inspirován ani nebyl nikdy dokonalý. Spisy určitých členů třídy „otroka“, které se staly částí Božího slova, byly inspirované a neomylné; ale od té doby tomu není tak u jiných spisů. To, co bylo uveřejněno v době Charles Taze Russella [čti: čárlz tejz rasla], prvního prezidenta Biblické a traktátní společnosti Strážná věž, nebylo nikdy dokonalé; nebylo to dokonalé ani za dnů J. F. Rutherforda [čti: radzrforda], dalšího prezidenta. Vzrůstající světlo vrhané na Boží slovo, stejně jako dějinné skutečnosti opětovně vyžadovaly, aby až do dneška byly v té či oné věci činěny úpravy. Ale nikdy nezapomínejme, že pohnutky „otroka“ byly vždy čisté, nesobecké; vždy to bylo dobře míněno. Slova u Římanů 8:28 jsou zde také vhodná: „Bůh nechává všechny své skutky spolupůsobit k dobru těch, kteří milují Boha, těch, kteří jsou povoláni podle jeho předsevzetí.“ Všechny úpravy, pokud jde o porozumění, poskytly příležitost těm, jimž „otrok“ sloužil, aby projevili věrnou oddanost a lásku, takovou lásku, jaká podle Ježíše měla označovat jeho následovníky. (Jan 13:34, 35; srovnej 1. Petra 4:8) Pro ty, kteří opravdu milují Boží zákon, není nic kamenem klopýtání. — Žalm 119:165.
CESTA MOUDROSTI
16. K jakému nevyvratitelnému závěru docházíme vzhledem k předcházejícím úvahám?
16 K jakému závěru nás vede předcházející přehled dějin Jehovova „věrného a rozumného otroka“, srovnáváme-li jej s dějinami křesťanstva? Že Ježíš Kristus byl věrný svému slibu. Byl se svým křesťanským sborem, zastupovaným „otrokem“, od doby, kdy vstoupil na nebesa, až dodnes. Jehovův duch bohatě spočíval na „otroku“ i na těch, kteří s ním byli spojeni, když poslouchali příkaz kázat dobré poselství o království a činit učedníky. (Mat. 10:7; 24:14; 28:19, 20) Zůstat s Ježíšem Kristem znamená zůstávat s těmi, které si on zalíbil používat. Jaká je zde jiná organizace, kterou bychom si mohli vyvolit? Kromě věrného křesťanského sboru je zde pouze satanova organizace, pozůstávající z jeho politického „divokého zvířete“ a jeho babylónské světové říše falešného náboženství. — Zjev. 13:1, 14, 15; 17:3–6.
17, 18. a) Proč bylo pošetilé, že někteří opustili Ježíše vzhledem k tomu, co řekl o tom, že se má jíst jeho tělo a pít jeho krev? b) Co je dnes pro nás cestou moudrosti?
17 Když Ježíš řekl svým učedníkům, že nebudou-li jíst jeho tělo a pít jeho krev, nebudou mít v sobě život, byli nepochybně velmi zmateni. Mnozí z nich se urazili a již s ním nechodili. Právě pro tento těžko pochopitelný Ježíšův výrok se urazili a opustili jej. Jak to bylo pošetilé! Zavrhli tím vlastně všechny ty nádherné pravdy, které Ježíš až do té chvíle vyjádřil. A co všechny ty podivuhodné zázraky, které Ježíš vykonal, aby dokázal, že je předpověděným Mesiášem, Božím Synem? — Srovnej Luk. 7:20–23.
18 Ježíš se právem mohl ptát svých učedníků: „Nechcete také vy odejít?“ Petr měl na to správnou odpověď: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života; a my jsme uvěřili a poznali, že jsi Boží Svatý.“ (Jan 6:67–69) Stejně je tomu i dnes; vzhledem ke všem předcházejícím důkazům je jistě cestou moudrosti zůstávat ve spojení s „věrným a rozumným otrokem“. „Otrok“ nám na jedné straně objasňuje „slova věčného života“, a na druhé straně nám pomáhá uplatňovat tato „slova“ v životě, a to k našemu přítomnému i budoucímu blahu. Neměli bychom být vděčni Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu, že máme „otroka“ ve svém středu?
19. Jakými různými způsoby můžeme projevit, že jsme Jehovovi Bohu vděčni za služby „věrného a rozumného otroka“?
19 Jak můžeme vyjádřit svou vděčnost? Více než jedním způsobem. Můžeme ji projevit spoluprací s ‚věrným otrokem‘ v kázání a činění učedníků. Můžeme projevit vděčnost také tím, že se horlivě živíme duchovní potravou, kterou nám „otrok“ opatřuje v podobě knih a časopisů, i tím, že se účastníme shromáždění sboru. Nesmíme ani přehlížet svou výsadu modlitby, aby Jehovův duch vedl a posiloval třídu „otroka“ pro dílo, které má vykonat. A také je naší předností přispívat podle svých možností v hmotném ohledu, abychom pomohli uhradit výlohy, spojené s celosvětovou činností „otroka“. Těmito všemi způsoby můžeme ukázat, jak si vážíme toho, že Jehova používá „věrného a rozumného otroka“ a žehná mu. Tím také dáváme najevo, že máme živou, činnou víru, která se prokazuje svými skutky. — Jak. 2:17, 26.
[Rámeček na straně 19]
ZÁKLADNÍ BIBLICKÉ NAUKY zdůrazňované svědky Jehovovými
● Ospravedlnění Jehovova jména a svrchovanosti
● Kristova „přítomnost“ v královské moci v „čase konce“
● Ježíšova výkupní oběť otevírá cestu vzkříšení a věčnému životu
● Oddělená totožnost Otce, Syna a svatého ducha; žádná trojice
● Stvoření v opaku k evoluci
● Lidská duše není nesmrtelná
● Oddělení od světové politiky a násilí
● Úcta k Božímu zákonu o krvi a mravnosti
● Křesťanstvo je hlavní částí „Velikého Babylóna“
● Pěstování lásky a křesťanské osobnosti
● Povinnost křesťana je kázat a činit učedníky
● Křest úplným ponořením do vody jako symbol oddanosti