Jak Jehova vede svůj lid
„Tento Bůh je totiž náš Bůh na neurčitý čas, ano navždy. Sám nás povede, dokud nezemřeme.“ — Žalm 48:14; 48:15, „KB“.
1. Jak Bible ukazuje, že Jehova vede ty, kteří jej milují?
PO STALETÍ vedl Jehova ty, kteří jej milují a kteří mu chtějí sloužit. Žalmista byl jedním z nich, protože požádal Boha: „Vyšli své světlo a svou pravdu. Ať mne samy vedou.“ (Žalm 43:3) Prorok Daniel věděl, že „existuje v nebesích Bůh, který odhaluje tajemství“, a předpověděl, že v naší době, v „času konce“, „se rozhojní pravé poznání“. (Dan. 2:28; 12:4) Izaiáš také prorokoval, že v této „závěrečné části dnů“ bude pravé uctívání „pevně založeno“ a že Jehova povede svůj lid: „Bude nás poučovat o svých cestách a budeme chodit po jeho stezkách.“ Pozvání, rozšířené na lidi dnes, tedy zní: „Pojďte a choďme ve světle Jehovově.“ — Iz. 2:2–5.
2. Co Jehova bere v úvahu, když vede svůj lid ve svých pravdách?
2 Jak vlastně vede Jehova svůj lid ve svých pravdách? Jednak bere v úvahu, že stvořil lidi se svobodnou vůlí. Proto dbal apoštol Pavel na Filemonovu ‚svobodnou vůli‘. (Filem. 14) Protože Bůh vytvořil tuto svobodnou vůli, nemaří ji tím, že by nutil lidi, aby věřili jeho pravdám nebo jednali určitým způsobem jako roboti. A tak se v průběhu tohoto křesťanského věku láskyplně obrací na lidi s poctivým srdcem, aby přišli a spojili se s jeho schválenou organizací, a potom je jemně vede prostřednictvím svatého ducha, svého inspirovaného Slova a své organizace, která na zemi rozděluje pravdu.
3. Co je zvlášť důležité mít na mysli, pokud jde o to, jak Jehova vede svůj lid?
3 Je ještě jiná okolnost, která souvisí s otázkou, jak Bůh vede svůj lid: Bůh dává porozumění o svých pravdách ve svůj vlastní čas a svým vlastním způsobem. (Dan. 12:9) Jehova také vede svůj lid v pravdě postupně. Protože Jehova stvořil lidskou mysl, ví, že příliš málo duchovního „pokrmu“ ji vhodně nepodpoří, ale příliš mnoho tohoto pokrmu je snad někdy více, než lidé mohou vstřebat. U Jana 16:12 řekl Ježíš svým věrným apoštolům: „Ještě mnohé vám mám říci, ale nyní to nemůžete snést.“ Pro znázornění: když nějaký člověk vyjde z dlouhodobého vězení ve tmavé místnosti, je lépe, je-li vystavován světlu postupně. Příliš mnoho světla by jím mohlo brzy otřást, a snad dokonce mu i ublížit. Podobně je třeba postupně objasňovat Boží pravdy. To se shoduje s tím, co říká moudrý muž: „Stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí více a více až do plného dne.“ — Přísl. 4:18.
4. a) Co Ježíš ukázal vzhledem k potřebě postupného objasňování pravdy? b) Co musí být Jehovovi služebníci ochotni dělat vzhledem k tomu, že jsou Boží pravdy objasňovány postupně?
4 Ježíš dobře znal Jehovův způsob postupně zjevovat své pravdy. Řekl svým apoštolům, že je později Boží svatý duch povede k celé pravdě. (Jan 16:12, 13) A protože dříve stanovené pravdy budou objasňovány postupně, je nutné, aby s postupujícím časem Boží služebníci opravovali a vyrovnávali svůj názor na různé biblické záležitosti.
VEDENÍ VZHLEDEM K PRAVDÁM O KRÁLOVSTVÍ
5, 6. Co ukazuje, že Ježíšovi učedníci měli nesprávné názory na Boží království?
5 Při vedení křesťanů prvního století jim Jehova neobjasnil ihned všechny pravdy, které se vztahovaly k jeho předsevzetím. Uvažujme například o ústřední biblické myšlence, o Božím království. Ježíš učil své následovníky, aby se modlili: „Přijď tvé království.“ (Mat. 6:10) Vybízel je: „Neustále tedy hledejte nejdříve království a jeho spravedlnost.“ (Mat. 6:33) Porozuměli však jeho následovníci během těch let, kdy byl na zemi, všem podrobnostem o královské vládě? Mohli přesně odpovědět na takovéto otázky: Co je Boží království? Kdo v něm bude vládnout a kolik jich bude? Kdy přijde? Co udělá pro zemi a pro lidi?
6 Že lidé, kteří mluvili s Ježíšem, to všechno neznali, je jasné z dotazu, který položili Ježíšovi po jeho vzkříšení: „Pane, obnovíš nyní Izraelovi království?“ (Sk. 1:6) Ježíš místo toho, aby jim v odpovědi vyprávěl o všech stránkách vlády království, prohlásil: „Není vaší věcí, abyste poznali časy nebo časová období, které si Otec vzal pod svou vlastní pravomoc.“ (Sk. 1:7) Proč tak Ježíš přistoupil k této otázce? Protože se učedníci drželi hluboce zakořeněných, ale chybných názorů na království. Domnívali se, že království bude pozemská vláda, která svrhne římskou nadvládu. Pravda však byla, že království je nebeské a že ti, kteří byli vybráni, aby vládli s Kristem, budou vzati ze země do nebe. (Zjev. 5:9, 10; 14:3; 20:4) Kromě toho jejich otázka naznačila očekávání, že království bude zřízeno ihned. Nemělo to však tak být; mělo uběhnout ještě mnoho století.
7. a) Jaký byl Ježíšův postoj k těmto učedníkům navzdory jejich nesprávným názorům? b) Chápeme dnes my všechno o vládě Božího království?
7 I když se jeho učedníci drželi nesprávných názorů, Ježíš je neodsoudil a neodvrhl je od sebe. Věděl, že porozumění, které získají o Božích pravdách, bude postupné, a že svatý duch pozvolna povede jeho následovníky, aby získali jasné porozumění v pravý čas. Nakonec tedy měli získat úplné poznání o královské vládě. Mezitím Ježíš vštěpoval do mysli těchto prvních následovníků hluboký zájem a nadšení pro to, aby nejprve hledali království, a ochotu upravit si své názory na ně. A tak i když byli omezeni v přesném poznání pravd o království, to, co věděli, jim dávalo možnost, aby ‚pevně chovali v mysli přítomnost Jehovova dne‘ a čekali. (2. Petra 3:12) Dnes naše poznání o tom, co je vláda Božího království a co způsobí, pokročilo mnohem dále, ale ještě není naprosto úplné.
PRAVDY O POHANECH
8. Jaký problém vyvstal v souvislosti s pohany a objevil se tento problém už o letnicích?
8 Musela být objasněna ještě jiná otázka, která dokazuje, jak postupuje porozumění Boží pravdy: otázka, jak se dívali Židé, kteří byli obráceni na křesťanství, na Nežidy neboli pohany, kteří byli obráceni po roce 36 n. l. Měli být například obřezáni jako přirození Židé? Vyvstala snad tato otázka v roce 33 n. l. , kdy byl o letnicích vylit Boží svatý duch? (Sk. 2:2–4) Ne! Toto vylití svatého ducha sice potvrzovalo, že Bůh je s těmito učedníky a že je od této doby povede, ale nedávalo jim zázračné poznání o každé podrobnosti Božích pravd. Je to patrné z toho, že otázka o obřezání nebyla vysvětlena ve výnosech, které byly vydávány apoštoly a staršími muži v Jeruzalémě, dříve než po 16 letech od letnic, v roce 49 n. l. — Sk. 16:4.
9–11. a) Proč byli Jehovovi služebníci schopnější projednat otázku obřezání až po letech Jehovova vedení? b) Jak pomohlo Petrovi vidění, které dostal, aby se přizpůsobil správnému porozumění pravdy?
9 Během všech těchto let Jehova dovolil svému lidu, aby pozoroval, jak on jedná s pohany. Tak se prohloubilo jejich ocenění a porozumění v této otázce. Když potom vznikl problém, který vyžadoval rozhodné jednání, jeho služebníci byli dobře vybaveni k tomu, aby jej projednali s moudrostí a přehledem. Vezměme si například Petra, který musel opravit svůj názor. Tři roky po letnicích vedl svatý duch apoštola Petra k tomu, aby změnil svůj názor na pohany, které považoval za poskvrněné, nečisté.
10 Petrovi bylo ve vidění řečeno, aby jedl pokrmy, které podle mojžíšovského Zákona považoval za nečisté. Když v úžasu odpověděl, že nejí takové pokrmy, hlas z nebe mu řekl, že to, co Bůh prohlašuje za čisté, nemůže být dále považováno za nečisté. A ve stejném okamžiku přišli od pohana Kornelia poslové. Kornelius je poslal, aby požádali Petra, aby přišel do jeho domu a vyprávěl mu o Božích předsevzetích. Petr však právě vyjádřil hrůzu z toho, že má jíst nečisté pokrmy, a nyní byl žádán, aby šel do domu pohana, jehož také považoval za nečistého. Co měl dělat? Svatý duch mu odpověděl: „Vstaň tedy, sejdi dolů a vydej se s nimi na cestu a vůbec nepochybuj, protože já jsem je poslal.“ — Sk. 10:9–20.
11 Petr pochopil. Vidění mu objasnilo, že to, co bylo dříve považováno za nečisté, ale potom bylo Jehovou očištěno, se netýkalo pouze potravy, ale i Petrova postoje k pohanům, což bylo ještě důležitější. Aby ukázal, že porozuměl, řekl Petr později Korneliovi a jeho domácnosti: „Přišel jsem tedy skutečně bez námitky, když pro mne poslali.“ Potom byl vylit svatý duch na pohanovu domácnost a všichni byli pokřtěni. Svatý duch ukázal, že Bůh nyní bude podporovat pohany, i když nejsou obřezaní. — Sk. 10:21–48.
12. a) Jaký vznikl další problém ohledně pohanů a kdy? b) Na jakém základě mohla dát ústřední rada rozhodnou odpověd?
12 Uspokojil však tento postoj k pohanům všechny křesťany ze Židů? Ne, protože uplynulo 13 let a některými obřezanými Židy, kteří přišli do Antiochie v Sýrii, byla vznesena otázka, zda musí být pohané obřezáni. (Sk. 15:1, 2) Proto v roce 49 n. l. byla umluvena schůzka s ústřední radou apoštolů a jiných starších v Jeruzalémě. Na této schůzce vyprávěli Petr, Pavel a Barnabáš, co Bůh činil mezi neobřezanými pohany, jimž kázali. Po prozkoumání toho, jak Jehova mnoho let jednal s těmito pohany, jednohlasně potvrdili svědectví svatých Písem a tím upevnili pravdu, že pohané nemusí být obřezáni.
13. Jak někteří projevili nedostatek ocenění pro Jehovův způsob vedení svého lidu a jaké to mělo zřejmě následky?
13 Všichni Kristovi následovníci nebyli ovšem ochotni opravovat zastaralé názory. Někteří brali určitá ujasnění jako omluvu pro to, že opustili pravdu, místo aby se na ně dívali jako na důkaz, že Jehova vede svůj lid stále kupředu. Například když Ježíš uvedl znázornění, které se týkalo symbolického jedení jeho masa a pití jeho krve, uvádí biblický záznam, že „mnozí z jeho učedníků odešli za svými původními záležitostmi a přestali s ním chodit“. (Jan 6:53–66) Jak to bylo krátkozraké! Jaký to byl nedostatek ocenění pro to, jak Jehova vede svůj lid! O třicet osm let později někteří z těchto lidí pravděpodobně za to zaplatili velkou cenu, protože ti, kteří dále nepokračovali v porozumění pravdě, zamítli Ježíšovy rady, aby utekli z Jeruzaléma dříve, než bude rozbořen. To je stálo život, zatímco ti, kteří se dále nechali vést Jehovou, utekli a neztratili život. — Luk. 21:20–24.
VEDENÍ V NAŠICH DNECH
14. Do jaké míry byl v uplynulých stu letech upraven náš názor na základní pravdy?
14 Když se díváme na to, co vydávala Jehovova organizace na stránkách „Strážné věže“ a jiných publikací během minulého sta let, nacházíme hojnost zdravého duchovního pokrmu. Na začátku tohoto období byly objasněny základní biblické pravdy a zůstaly srozumitelné až dodnes. Náš názor na peklo, trojici, očistec, duši, místo, kde jsou mrtví, výkupné, vzkříšení, budoucnost Země, království a na jiné klíčové nauky se během sta let velmi málo změnil. Pravda byla vždy pravdou, i když naše porozumění občas vyžadovalo úpravu. — Srovnej Jan 16:13.
15. Musí dnešní Jehovovi služebníci upravovat své názory?
15 Jehova dále vedl svůj lid postupně k plnějšímu ocenění své pravdy, a to ve svém vlastním čase a svým vlastním způsobem. Proto svědkové Jehovovi od nejranější doby v uplynulých sto letech porozuměli, že musí přizpůsobit a opravit své názory na nějakou nauku, zvyklosti či organizační postup, když se ukázalo, že je Jehovův duch vede k takovým úpravám. Jak potvrdil Bryan Wilson v časopisu „New Society“, svědkové Jehovovi „vždy tvrdili, že ustavičné studium Bible může vést k plnějšímu poznání, a připouštěli, že se mohli v minulosti mýlit při výkladu proroctví“.
16. a) Proč je biblické proroctví oblastí, která zvláště vyžaduje ochotu k úpravě názorů? b) Jak Jehovovi služebníci reagovali na poučení o „posledních dnech“ a jak byli podporováni?
16 Oblast, která pravděpodobně vyžaduje nejvíce ochoty v úpravě, je oblast biblického proroctví. Většina proroctví je dána pouze ve všeobecném nástinu. Proto je vyžadována víra, očekává-li se rozpracování určitých podrobností. (Žid. 11:1) Příkladem mohou být biblická proroctví, která ukazují, že tento současný zlý svět pod satanem bude zničen a nahrazen „novými nebesy a novou zemí“. (2. Petra 3:13) V Bibli je uvedeno dost rysů celkového „znamení“ hrozícího konce, aby jasně označily současnou dobu jako „poslední dny“, „čas konce“. (2. Tim. 3:1; Dan. 12:4) To povzbuzovalo Boží služebníky, aby stupňovali své dílo ve splňování Ježíšových slov: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14) Měli úspěch ve své činnosti a v tom, že se udrželi jako organizace, a navzdory ohromnému pronásledování také duchovně vzkvétali. Zároveň si oblékali a projevovali novou osobnost v tomto zvrhlém světě. To všechno je svědectvím toho, že je Jehova podporoval. — Iz. 54:17.
17. Znamená snad to, že se nesplnila naše předčasná očekávání, že Jehova změnil svá předsevzetí?
17 Zastávali však během těchto „posledních dní“ někteří Jehovovi služebníci mylné názory na konec (řecky: telos) tohoto systému? Ano, zastávali. Některé z těchto názorů se týkaly délky času, který by měl uplynout, než přijde konec. Z horlivosti a nadšení pro ospravedlnění Jehovova jména, jeho Slova a předsevzetí a z touhy po novém světě byli někteří služebníci někdy ve svém očekávání předčasní. Podobá se to názoru, který měli učedníci ve své době na brzký příchod Božího království. (Sk. 1:6) Protože však očekávání byla předčasná a nesplnila se, znamená to snad, že Bůh nějak změnil své předsevzetí? Vůbec ne. „Moje vlastní rozhodnutí obstojí, a učiním všechno, co je mým potěšením,“ říká Jehova. (Iz. 46:10) A tak Jehovova předsevzetí a čas pro zřízení spravedlivého nového pořádku jsou pevně stanoveny.
18. Proč je důležité zůstat u toho, „co je psáno“?
18 Z toho pro nás vyplývá nutnost pečlivě zvažovat všechna biblická fakta, aniž některý bod zdůrazňujeme na úkor jiných. Jak sám Ježíš jasně vysvětlil: „O tom dnu a hodině nikdo neví.“ (Mat. 24:36) Vždycky je nutné věnovat velkou pozornost radě apoštola Pavla: „Nejděte nad to, co je psáno.“ — 1. Kor. 4:6.
19. I když se názory upravily, jak dnes důkazy mluví pro to, že konec tohoto systému je blízko?
19 I když mnozí z Jehovových svědků museli upravit své názory v této záležitosti, můžeme snad popřít, že žijeme v „čase konce“? Denně roste jistota o hrozícím konci tohoto systému, když vidíme prohlubující se úpadek určitých uspořádání, jako manželství, rodiny, vlád a světového náboženství, stejně jako množící se zločin a násilí a rostoucí neúctu k Bohu. — 2. Tim. 3:1–5.
20, 21. Jak budou odměněni ti, kteří stále chodí v Jehovově postupujícím světle?
20 I když ještě zbývá neurčený časový úsek z těchto „posledních dnů“, jedna věc je jistá. Ti, kdo dále chodí v Jehovově postupujícím světle a jsou ochotni upravovat své porozumění, budou částí pomazaného ostatku a „velkého zástupu“, kteří vyjdou „z velkého soužení“ do Božího spravedlivého nového pořádku. „Beránek, který je uprostřed trůnu je [velký zástup] bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh setře každou slzu s jejich očí.“ — 2. Petra 3:14, 15; Zjev. 7:9–17.
21 A tak ti, kteří spoléhají na Jehovovo vedení, se mohou s důvěrou těšit na zřízení nového systému, v němž „spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy“. Tam už ‚více nebudou zlí‘. Ale na jejich místě mírní a ti, kteří se chtějí učit, „najdou své znamenité potěšení v hojnosti míru“. — Žalm 37:10, 11, 29.
22. Jakou důvěru mohou mít Jehovovi služebníci nyní a do budoucnosti?
22 Důvěřujeme, že i během zbytku posledních dnů, tak jako to bylo v případě novodobé organizace Jehovova lidu v minulých sto letech, bude platit, že „Bůh je náš Bůh na neurčitý čas, ano navždy. Sám nás povede, dokud nezemřeme.“ (Žalm 48:14; 48:15, „KB“) A potom, v jeho novém pořádku, se můžeme těšit se stejnou důvěrou na to, že Jehova dále povede své služebníky po celou věčnost, aniž budou muset umírat, protože „ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy“. — 1. Jana 2:17.