Záruka dne účtování
PŘED více než 1 900 lety vyjádřil muž, který znal velmi dobře zákon svého národa, víru v budoucí den účtování. Učinil to na cizí půdě, před soudci na Areopágu ve starověkých Aténách. Byl to apoštol Pavel, pokřtěný Žid.
Jeho posluchači chvíli naslouchali, co říkal o Bohu. Pavel však potom učinil vzhledem ke stvořiteli překvapující prohlášení: „Neboť ustanovil den, v němž má v úmyslu soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, kterého jmenoval, a dal záruku všem lidem tím, že jej vzkřísil z mrtvých.“ — Sk. 17:31.
Apoštol nebyl schopen pokračovat v řeči, protože posměvači pozdvihli své hlasy. Avšak pravdy, které vyslovil, byly prostředkem, jímž všemohoucí Bůh otevřel srdce některých lidí, kteří slyšeli Pavlovu obhajobu. Když apoštol odcházel, „někteří muži se k němu připojili a stali se věřícími“. — Sk. 17:32–34.
Snad se zeptáme: Kdo je ten muž, jehož prostřednictvím bude Bůh soudit obydlenou zemi? Proč můžeme mít důvěru, že bude vykonáno právo? Jak jistá je záruka dne účtování?
Muž, kterého Bůh vyvolil, je Syn, který se vzdal své nebeské slávy a pak se z božské moci začal vyvíjet jako dokonalé dítě v lůně židovské panny Marie. (Luk. 1:30–35; Fil. 2:7) Tento Syn je známý pod jménem Ježíš Kristus.
Ježíš prohlásil o své soudcovské autoritě: „Vždyť Otec nesoudí vůbec nikoho, ale svěřil celý soud Synu.“ (Jan 5:22) „Nemohu dělat sám od sebe vůbec nic; jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vlastní vůli, ale vůli toho, jenž mne poslal.“ — Jan 5:30.
SOUDCE, KTERÝ SE STARÁ
Prorocky bylo vyjádřeno, jakým soudcem bude Ježíš: „Nebude soudit podle pouhého zdání svých očí ani kárat jen na základě toho, co uslyší jeho uši. A bude spravedlivě soudit pokorné a v přímosti bude udílet pokárání ve prospěch mírných země.“ (Iz. 11:3, 4) Na Ježíše Krista neučiní dojem nějaká mimořádná osobnost nebo vnější krása či půvab. Vidí pod povrch vnějšího vzhledu a posoudí skutečné pohnutky v srdci jednotlivce. (Zjev. 2:23) Chytrá slova a argumenty mu nezabrání, aby nedošel k jádru celého případu a nevynesl nestranný soud. Bez ohledu na to, jak nízcí jsou lidé, bude s nimi Ježíš Kristus jednat podle práva. „Jejich krev bude cenná v jeho očích.“ — Žalm 72:14.
Máme důvod důvěřovat v naprostou nestrannost Ježíšova soudu. Dokázal svůj zájem o lidstvo největším činem obětavé lásky, když dobrovolně položil svůj život. Když upozorňoval své učedníky na to, co učiní, řekl: „Nikdo nemá větší lásku než tu, že by se vzdal své duše pro své přátele.“ — Jan 15:13.
VYVÝŠENÝ SOUDCE
Mrtvý člověk by ovšem nemohl jednat v hodnosti soudce, a apoštol Pavel objasnil, že Bohem jmenovaný soudce byl vzkříšen z mrtvých. Toto vzkříšení je neotřesitelnou zárukou budoucího dne účtování. Není to běžná záruka. Více než 500 svědků vidělo vzkříšeného Božího Syna. Aby nebylo pochyb o opravdovosti vzkříšení, mluvil Ježíš Kristus se svými učedníky, žádal je, aby se jej dotkli, a v jejich přítomnosti jedl. (Luk. 24:36–43) Bible říká: „Potom, co trpěl, se jim také ukázal živý mnoha nespornými důkazy tím, že ho vídali po čtyřicet dnů.“ (Sk. 1:3) Protože důkazy byly nepopíratelné, učedníci odvážně svědčili o vzkříšení Ježíše Krista vzdor potupě, hanobení a hrozbě smrtí.
Učedníci Ježíše Krista byli nejen svědky jeho vzkříšení, ale byli též svědky jeho vystoupení do nebe. Deset dní po tomto vystoupení dostalo 120 učedníků důkaz, že Syn byl vyvýšen na pravici svého Otce. Jaký důkaz dostali? Před svým vystoupením poučil Ježíš Kristus své učedníky: „Nevzdalujte se z Jeruzaléma, ale očekávejte to, co slíbil Otec, o čem jste ode mne slyšeli, protože Jan sice křtil vodou, ale vy budete za nemnoho dnů pokřtěni ve svatém duchu.“ (Sk. 1:4, 5) Když proto v den letnic roku 33 n. l. asi 120 učedníků přijalo slíbeného svatého ducha a byli jím zmocněni, aby mluvili v cizích jazycích s Židy a proselyty, kteří přišli ze vzdálených míst na svátek letnic, věděli tito učedníci, že Syn je již s Otcem.
Proto apoštol Petr mohl toho dne prohlásit k tisícům: „Toho Ježíše Bůh vzkřísil, a my všichni jsme svědky této skutečnosti. Protože byl tedy vyvýšen na Boží pravici a dostal od Otce zaslíbeného svatého ducha, vylil to, co vidíte a slyšíte.“ — Sk. 2:32, 33.
SPOLEHLIVÉ VYKONÁNÍ BOŽSKÉHO PRÁVA
Dobře potvrzené události, které se staly v prvním století ve spojení s Ježíšem Kristem, jsou neotřesitelnou zárukou, že musí nastat den účtování se všemi národy. Věrní učedníci Ježíše Krista se těšili s horlivou předtuchou na tento den vykonání božského práva. Křesťanský apoštol Pavel na to poukázal v jednom ze svých dopisů Tessaloničanům, kde napsal:
„Je od Boha spravedlivé, aby odplatil soužením těm, kteří vám [věřícím] působí soužení, ale vám, kteří trpíte soužení, ulehčením spolu s námi při zjevení Pána Ježíše z nebe s jeho mocnými anděly v planoucím ohni. Tehdy uvede pomstu na ty, kteří neznají Boha, na ty, kteří neposlouchají dobré poselství o našem Pánu Ježíši. Právě ti podstoupí soudcovský trest věčného zničení, pryč od Pánovy tváře a od slávy jeho síly, v době, kdy přijde, aby byl oslaven ve spojitosti se svými svatými a aby se na něj v ten den pohlíželo s údivem ve spojitosti se všemi těmi, kteří projevovali víru.“ — 2. Tess. 1:6–10.
Příchodem Ježíše Krista v hodnosti vykonavatele božského práva začne doba pro napravování všeho špatného. Bůh bude prostřednictvím Krista soudit dokonce „tajné věci lidské“. (Řím. 2:16) I když neznáme den a hodinu, kdy přijde tento vytoužený den, máme Boží záruku, že přijde a že je stále blíže. To by nás mělo pohnout k tomu, abychom žili v souladu s touto zárukou. Ale co to od nás vyžaduje?