Jonata — „jeden muž z tisíce“
MOUDRÝ král Šalomoun prohlásil: „Jednoho muže z tisíce jsem našel.“ (Kaz. 7:28) Z toho je patrné, že ideální muž je vzácný. Po mravní stránce vyniká jen málo lidí. Jedním z nich byl Jonata, syn krále Saula. Byl statečný, věrný, oddaný a nesobecký. Byl-li někdy nějaký muž, který by měl právo na pocity žárlivosti, soupeření nebo závisti, byl by to Jonata. On však projevil velkou náklonnost a věrnou oddanost právě tomu člověku, o němž by si méně ušlechtilí lidé mysleli, že vážně ohrožuje jejich postavení.
Za vlády svého otce se Jonata již záhy projevil jako statečný bojovník. S tisícem špatně vyzbrojených mužů porazil ozbrojenou filištínskou posádku v Gebě. (1. Sam. 13:1–3) Jonatovi muselo být tehdy nejméně dvacet let, což byl nejnižší věk pro izraelské vojáky. — 4. Mojž. 1:3.
Později s Boží pomocí Jonata a jeho zbrojnoš srazili asi dvacet filištínských nepřátel. Tento čin otevřel Izraelitům cestu k vítězství nad nepřáteli. Při tomto tažení Jonata nevědomky porušil ukvapenou přísahu svého otce. Aby Saul mohl vyvodit všechny důsledky z přísahy, bylo nutné, aby jeho syn byl popraven. Jonata se tomu nechtěl zbaběle vyhnout, ale řekl svému otci: „Zde jsem, ať zemřu.“ Lid jej však vysvobodil, protože poznal, že Jehova je s Jonatou. — 1. Sam. 14:1–45.
Téměř o dvacet let později zabil David filištínského obra Goliáše. Davidův odvážný čin vykonaný s plnou vírou v Jehovovu záchrannou moc zapůsobil na Jonatovo srdce. Bible říká: „Sama Jonatova duše se připoutala k duši Davidově a Jonata ho začal milovat jako svou vlastní duši.“ (1. Sam. 18:1) Na znamení svého přátelství dal Jonata Davidovi své svrchní roucho, svůj meč, luk a opasek. — 1. Sam. 18:4.
Když David později statečně vedl izraelská vojska v bitvě proti Filištínům, ženy vítaly vracející se vítěze zpěvem a tancem. Zpívaly: „Saul porazil své tisíce a David své desetitisíce.“ (1. Sam. 18:5–7) To podnítilo Saula k ještě větší žárlivosti a začal Davida velice podezřívat. Když se Saulovi nepodařilo zabít Davida kopím, později souhlasil s tím, že mu dá za manželku svou dceru Míkol, poskytne-li David důkaz, že zabil sto filištínských nepřátel. Saul přitom doufal, že David padne do rukou nepřátel. David se však vrátil se 200 předkožkami Filištínů na důkaz toho, že jich právě tolik pobil. Saulův hněv a nenávist vůči Davidovi tím jen vzrostly. — 1. Sam. 18:8–29.
Jonata však nepřipustil, aby žárlivá nenávist jeho otce zničila jeho přátelství s Davidem. Když Saul otevřeně vyjádřil, že chce dát Davida usmrtit, Jonata se jej zastal a podařilo se mu získat od svého otce slib, že jeho přítele nezabije. Později byl však David nucen zachránit si život útěkem, protože Saul po něm opět vrhl kopí. Král také poslal muže, kteří měli hlídat v noci Davidův dům a měli Davida ráno zabít. Té noci se Davidovi podařilo uniknout oknem ze svého domu. — 1. Sam. 19:1–12.
Potom Jonata spolupracoval s Davidem a snažil se zjistit, jak otec smýšlí o jeho příteli. Saul se rozzuřil a vybuchl proti svému synovi: „Ty synu vzpurné služky, cožpak dobře nevím, že si vybíráš syna Jesseho ke své vlastní hanbě a k hanbě přirození své matky? Vždyť po všechny dny, kdy bude syn Jesseho žít na půdě země, nebudeš pevně založen ani ty, ani tvé kralování. Pošli tedy pro něj a přiveď jej ke mně, protože je určen ke smrti.“ Když Jonata protestoval, jeho rozzuřený otec po něm vrhl kopím. — 1. Sam. 20:1–33.
Jonata se pak na předem určeném místě setkal s Davidem. Oba muži potvrdili své přátelství a věrnou oddanost. (1. Sam. 20:35–42) Je skutečně pozoruhodné, že vzniklo a dále trvalo takové přátelství. Jonata byl přímým dědicem trůnu a věděl, že kralování nakonec připadne Davidovi. Kromě toho byl asi o třicet let starší než David. A přece se Jonata mohl radovat z Davidova úspěchu a plakat s ním v jeho zármutku. Jonatovo přátelství bezpochyby pomohlo Davidovi, aby si zachoval správnou úctu ke králi a nevyužil příležitosti, kdy mu mohl ublížit. Saul nemilosrdně pronásledoval Davida, ale Jonata měl možnost posilovat svého přítele. O jednom takovém případu čteme: „Jonata, syn Saulův, tedy vstal a šel k Davidovi do Choreše, aby posílil jeho ruku vzhledem k Bohu. A dále mu řekl: ‚Neboj se, protože ruka mého otce Saula tě nenajde a ty sám budeš králem nad Izraelem, a já sám se stanu druhým po tobě; a můj otec Saul také o tom dobře ví.‘ “ — 1. Sam. 23:16, 17.
Jak ušlechtilý byl Jonata, když se spokojil s druhým místem v království! Jonata mohl být tak nesobecky oddán proto, že přijal Davida jako Jehovova vyvoleného, který se má ujmout království, a miloval jej pro jeho znamenité vlastnosti.
Jonata se však nestal druhým v království, ale zemřel v bitvě spolu se svým otcem. (1. Sam. 31:2) Na smrt Saula a Jonaty složil David žalozpěv nazvaný „Luk“. Tento žalozpěv se nejdříve dostal do sbírky básní, zpěvů a jiných spisů, jež tvořily knihu Jašar. Potom byl „Luk“ obsažen v inspirovaném záznamu ve 2. Samuelově. Této skladbě se učili judští synové. — 2. Sam. 1:17–27.
Uvědomíme-li si, jak nádherné pouto přátelství existovalo mezi Davidem a Jonatou, pochopíme způsob, jak se David vyjadřoval v „Luku“. Naříkal: „Jsem pro tebe zarmoucen, můj bratře Jonato, byl jsi mi velmi příjemný. Tvá láska byla pro mne obdivuhodnější než láska žen.“ (2. Sam. 1:26) Jonata byl skutečně „jeden muž z tisíce“.