Modlářská a vládychtivá Atalia
POŘEKADLO „jaká matka, taková dcera“ se hodí v plné míře na Atalii, dceru Jezábel a izraelského krále Achaba. Jezábel se nezdržela prolévání nevinné krve, aby dosáhla svých cílů, a stejně tak Atalia. Obě byly oddány modlářství.
Bylo tragickou chybou, že věrný judský král Jozafat uzavřel spolek s králem Achabem tím, že přijal Atalii jako manželku pro svého syna Jehorama. Toto spojení téměř stálo Jozafata život, když se připojil ke králi Achabovi ve válečném tažení proti Syřanům. I když Jehova Bůh zasáhl, aby jej zachránil, byl Jozafat pokárán: „Má být pomoc poskytována zlému a měl bys mít lásku k těm, kteří nenávidí Jehovu?“ — 2. Par. 18:1–3, 30, 31; 19:1, 2.
Po Jozafatově smrti následky tohoto sňatku téměř zničily judskou královskou linii. Zhoubný vliv Atalie způsobil, že se Jehoram dal na špatnou cestu Achabova královského domu. Aby si zabezpečil postavení, zavraždil své bratry a některá knížata. Opuštěn pro nevěrnost Jehovou, Jehoram byl nucen čelit vnitřním a vnějším potížím. Arabové a Filištíni vtrhli do judského království a zajali všechny Jehoramovy syny, s výjimkou nejmladšího chlapce Ochoziáše (Joachaze). Potom skupina záškodníků, která přišla s Araby, všechny starší syny zabila. Nakonec Jehoram zemřel na odpornou nemoc, během níž ‚vyšly jeho vnitřnosti‘. — 2. Král. 8:16–19; 2. Par. 21:4, 16–19; 22:1.
Když Ochoziáš dosedl po svém otci na trůn, jeho matka se stala rádkyní. Protože byla skutečnou mocí za trůnem, krátká, jednoroční vláda Ochoziášova se vyznačovala velkou špatností. Když byl Ochoziáš smrtelně poraněn na příkaz izraelského krále Jehua, Atalia viděla svou příležitost, aby se chopila trůnu judského království. — 2. Par. 22:2–9.
Byla tak vládychtivá, že zabila své vlastní vnuky. Avšak chlapec Joas unikl, když byl uchráněn svou tetou Jozabat. O šest let později velekněz Joiada, manžel Jozabat, povolal Joase za krále. Když to viděla, „Atalia roztrhla své roucho a vykřikla: ‚Spiknutí! Spiknutí!‘“ Nic jí to však nepomohlo. Joiada přikázal, aby ji zabili. Tak došel poslední přežijící člen Achabova domu ke svému neslavnému konci. — 2. Par. 22:10–12; 23:11–15.
Jak se dá vysvětlit jednání vládychtivé Atalie? Byla plně oddána uctívání model. Pod jejím vlivem vnikli její synové do Jehovova chrámu, nepochybně proto, aby jej vyloupili. Předměty z Jehovovy svatyně byly pak zasvěceny bohu plodnosti Baalovi. (2. Par. 24:7) Jak ukazuje Bible, takové modlářství vede k jiným velkým hříchům všeho druhu. Čteme:
„Jelikož neuznali za dobré přidržet se Boha v přesném poznání, vydal je Bůh neschválenému stavu mysli, aby dělali věci, které se nehodí, naplněni, jak byli, vší nespravedlností, zlem, chtivostí, špatností, neboť byli plni závisti, vraždy, sporu, podvodu, zlomyslného sklonu a byli našeptávači, pomlouvači, nenávidící Boha, nestydatí, zpupní, domýšliví, vymýšlející škodlivé věci.“ — Řím. 1:28–30.
To, že Atalia zavraždila své vlastní vnuky, aby si zajistila moc, objasňuje, jak daleko do neschváleného stavu mysli může člověka zavést modlářství.
Případ Atalie ukazuje nebezpečí modlářství. Falešné uctívání může otevřít dveře jakémukoli zlu. Měli bychom se tedy moudře řídit inspirovanými slovy: „Střezte se model.“ — 1. Jana 5:21.