Zprávy a jejich hlubší význam

Námitky proti datování na základě radioaktivity

● Jak přesné jsou časové údaje, které jsou tak autoritativně uváděny ve vědeckých učebnicích a datují vznik života na Zemi před miliardami let? Nemají možná tak pevný základ, jak je předkládáno veřejnosti. Publikace „Popular Science“ z listopadu 1979 uvádí, že fyzik Robert Gentry z učiliště Columbia Union College ve státě Maryland „zastává názor, že všechna data určená na základě radioaktivního rozpadu mohou být chybná — nejen v rozmezí několika let, ale i řádově“. Gentry ve skutečnosti tvrdí, že „nyní přijímaná doba existence možná tisícinásobně převyšuje skutečnost“.

Tento fyzik ve svých závěrech vychází z důkazů radioaktivního rozpadu ve dřevě, které se již téměř přeměnilo v uhlí. Říká, že ve vrstvách, které jsou „údajně staré nejméně desítky miliónů let, by měl poměr mezi uranem 238 a olovem 206 být nízký“. Ale není. O důsledcích svého výzkumu poznamenává: „Uvědomuji si, že je obtížné tomu věřit: Tím by ztratil platnost celý základní princip datování na základě radioaktivity: že se totiž poločas rozpadu nikdy nemění — což je vlastně nedokazatelná domněnka.“

Publikace „Popular Science“ se zmiňuje o tom, jaký to může mít význam, pokud jde o dobu existence člověka: „člověk možná nechodí po zemi 3,6 miliónů let, ale jen několik tisíc.“ To odpovídá biblické chronologii, která uvádí, že člověk existuje asi 6000 let.

Opice mluví?

● Naučili se známí šimpanzi Washoe, Lana a jiní, kteří se dorozumívají, skutečně jazyku v lidském smyslu? Tři odborníci, kteří píší v listu „Dnešní psychologie“ z listopadu 1979, říkají: Nikoli. Profesor H. S. Terrace z Columbijské univerzity například řekl, že když začal studovat jednoho ze šimpanzů, „doufal, že dokáže, že opice skutečně mohou vytvářet věty,“ protože „lidský jazyk se vyznačuje právě používáním vět“. Místo toho však říká: „Zjistil jsem, že pořadí slov, jež vypadá jako věty, byla chytrou napodobeninou řady slov učitele, [která s nimi cvičil]. Nenašel jsem důkaz. . ., který by nemohl být vysvětlen jednoduššími pochody.“

Antropologové Thomas A. Sebeok a Jean Umiker-Sebeok s tím souhlasí a vysvětlují, že experimentátoři často „nevědomky“ přesvědčují „sami sebe na základě svých lidských pravidel interpretace, že reakce opic se podobají lidským reakcím více, než co potvrzují důkazy. skutečné prolomení hranice v dorozumívání mezi člověkem a opicí je stále ještě věcí fantazie.“

Profesor Terrece došel k závěru, že „jazyk je stále ještě důležitým charakteristickým rysem lidského druhu“. A v úvodníku listu „Dnešní psychologie“ je bystrá poznámka: „Bez ohledu na to, kolik slovních spojení se šimpanzi naučí a kolik vytvoří originálních použití, nic z toho se nemůže srovnat s jazykovou obratností a spontánností tříletého lidského dítěte.“ Opět stojí věda před otázkou, která byla dávno položena Mojžíšovi: „Kdo dal člověku řeč?“ — 2. Mojž. 4:11, „Nová anglická bible“.