Zaslíbení radostné budoucnosti

KTERÉHO soucitného člověka někdy netrápil pohled na nespravedlnost a utrpení? Rozhodně je třeba napravit mnoho křivd. Ale uvidíme vůbec někdy konec všech sužujících věcí, jež stále postihují lidský rod?

Před více než 19 stoletími napsal muž, který byl obyčejným rybářem: „Jsou však nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho [Božího] zaslíbení, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:13) Tento muž, apoštol Petr, tak jako mnozí jiní služebníci Nejvyššího, kteří sloužili v průběhu staletí, čerpal povzbuzení z tohoto zaslíbení. Ti všichni dychtivě vyhlíželi onen velký den, kdy bezzákonnost, útlak a násilí ustanou a váhy spravedlnosti budou vyrovnány. Ale jak si můžeme být jisti, že toto zaslíbení pochází od stvořitele člověka a že se jistě splní? Přinese splnění prospěch jen těm, kteří budou žít v onom budoucím čase? A je v tomto zaslíbení něco, co by nabízelo spolehlivou naději miliardám zemřelých lidí?

Stojí za povšimnutí, že Petr když mluvil o „nových nebesích a nové zemi“, se nezmiňoval o slibu, který Jehova Bůh učinil teprve nedávno. Asi o 800 let dříve Všemohoucí skrze svého proroka Izaiáše prohlásil: „Neboť hle, tvořím nová nebesa a novou zemi, a dřívější věci nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce.“ (Iz. 65:17) „‚Neboť stejně jako nová nebesa a nová země, jež činím, stojí přede mnou,‘ je výrok Jehovův, ‚tak zůstanou stát i vaši potomci a vaše jméno.‘“ — Iz. 66:22.

PEVNÉ DŮKAZY

Ačkoli tato slova byla zapsána před mnoha staletími, máme dnes spolehlivé svědectví, že jsou skutečně božského původu. Bible sama poskytuje klíč k určení pravdivého proroctví. Zahrnuje tři body: 1 Zpráva musí podporovat čisté uctívání, 2. prorok musí mluvit v Jehovově jménu, a 3. předpověděné věci se musí splnit. (5. Mojž. 13:1–14; 18:20–22) Jak se osvědčují Izaiášova proroctví z těchto hledisek?

Zkoumání Izaiášovy knihy ukazuje, že tato kniha stále žádá Izraelity, aby se odvrátili od nesprávné cesty a sloužili stvořiteli z čisté pohnutky. V každém případě jsou její slova pronášena v Jehovově jménu. Například čteme:

„Umyjte se, očistěte se; odstraňte špatnost svého jednání od mých očí; přestaňte činit špatnost. Uč se činit dobro; pátrej po právu; napravuj utlačovatele; poskytuj soud chlapci bez otce; obhajuj vdovu. Jestliže, lidé, projevíte ochotu a budete opravdu naslouchat, budete jíst dobro země. Odmítnete-li však a budete skutečně vzpurní, budete pohlceni mečem; protože to mluvila sama ústa Jehovova.“ (Iz. 1:16, 17, 19, 20)

„Hledejte Jehovu, lidé, pokud může být nalezen. Volejte k němu, pokud prokazuje, že je blízko. Ať zlý člověk opustí svou cestu a škodlivý své myšlenky a ať se vrátí k Jehovovi, který k němu bude milosrdný, a k našemu Bohu, protože ve velké míře odpustí.“ (Iz. 55:6, 7)

Je zjevné, že Izaiášova proroctví splňují požadavky, 1. aby obracela jednotlivce k čistému uctívání a 2. že byla vyřčena v Jehovově jménu.

Ale jak je to se splněním — 3. totiž aby se uskutečnilo, co bylo předpověděno? Někdo by mohl říci: ‚Pořád ještě nevidíme „nová nebesa a novou zemi“‘! Je si však třeba povšimnout, že existuje dřívější splnění tohoto proroctví, jež může být historicky ověřeno.

Protože Izraelité odmítali věnovat pozornost výzvě k pokání pronášené skrze jejich proroky, zanechal Jehova Bůh neposlušný lid v rukou jejich nepřátel. Hlavní město Jeruzalém a judská země zůstaly pusté, když Babylóňané pod vedením Nabuchodonozora dokonali své tažení. Archeologické nálezy tuto skutečnost potvrzují. Kniha „Archeologie Palestiny“ od W. P. Allbrighta říká: „Není známý ani jediný případ, že by nějaké město na judském území bylo trvale obýváno během doby vyhnanství. Jen pro srovnání: Bethel, který v době před vyhnanstvím ležel těsně za severní hranicí Judy, nebyl v té době zničen, ale byl trvale obýván až do druhé poloviny šestého století.“ (Str. 142, angl.) Zatímco země ležela v troskách, mnoho Židů bylo v babylónském vyhnanství.

Byla malá naděje, že by se židovští zajatci mohli vrátit do svého domova. Babylónští vládci neměli ve zvyku tak jednat. (Iz. 14:16, 17) A přece Izaiášovo proroctví oznámilo, že vládce jménem Cýrus dá příkaz k znovuvystavění Jeruzaléma a znovuosídlení judské země. (Iz. 44:25 až 45:2) Ale to se nemělo stát, dokud se nenaplní období 70 let od počátku ‚zpustošení Jeruzaléma‘ rukama Babylóňanů v roce 607 př. n. l. — Dan. 9:2.

Obrat nadešel v noci z 5. na 6. října 539 př. n. l., 68 let po začátku judského sedmdesátiletého otroctví v Babylóně. (Jer. 25:9–11) Obyvatelé se cítili bezpeční v dobře opevněném Babylóně a oddávali se rozmařilému hodování. Nepozorovali, že hladina Eufratu, který protékal středem města, rychle klesá. Řeka byla odvrácena obléhajícími vojsky pod vedením Peršana Cýra. Když Médové a Peršané vkročili do koryta řeky, snadno získali přístup do Babylóna branami ležícími podél řeky. Rychle prošli ulicemi, cestou pobíjeli každého, kdo se jim postavil na odpor, až dobyli palác a zabili úřadujícího vládce Belsazara. Tak za jedinou noc, téměř bez boje, mocný Babylón padl.

Jak se to vše vztahuje k zaslíbení „nových nebes a nové země“? Je tady přímý vztah. Když bylo vysloveno zaslíbení „nových nebes a nové země“, pokračuje Jehovovo slovo skrze Izaiáše: „Neboť hle, tvořím nová nebesa a novou zemi, a dřívější věci nebudou připomínány ani nevstoupí do srdce. Ale jásejte a radujte se navždy z toho, co tvořím. Protože já tvořím Jeruzalém pro radost a jeho lid k jásání. A budou se radovat v Jeruzalémě a jásat ve svém lidu; a již v něm nebude slyšet zvuk pláče nebo zvuk žalostného křiku.“ — Iz. 65:17–19.

Po návratu vyhnanců do judské země a po dokončení nové výstavby byl Jeruzalém skutečně „pro radost“. Přestal být sídlem žalostného zpustošení. Zvuk pláče vyvolaný hrůzami války, který se ozýval v ulicích města před desetiletími, již nebylo slyšet. V roce 537 př. n. l., když zemi znovu osídlovali navrátilí Izraelité a jejich domácí zvířata, začala existovat „nová země“. Nad touto „zemí“ navrátilých Izraelitů vládla „nová nebesa“, protože Jehova Bůh vedl a dozíral na navrácené vyhnance prostřednictvím správce Zorobábela a velekněze Jozua. — Iz. 51:16; Agg. 1:1, 14.

Vzhledem k tomuto splnění můžeme říci, že Izaiášovo proroctví je božského původu a odpovídá všem třem požadavkům na pravé proroctví. Protože zdrojem poselství je věčný Bůh, Jehova, můžeme se spolehnout, že opakované zaslíbení „nových nebes a nové země“ dojde velkolepého splnění.

SPLNĚNÍ OBNOVENÉHO SLIBU

Je zřejmé, že dokud trvá nynější svět, nemůžeme očekávat, že mezi lidmi zavládne spravedlnost. Proto musí nynější svět skončit. To se stane, až Jehova Bůh skrze svého Syna vystoupí proti všem, kteří trvale ohrožují svým jednáním mír a štěstí lidského rodu. Skutečnost, že tento velký den vykonání rozsudku dosud nenadešel, by se neměla nevhodně vykládat, protože čas, který mezitím uběhl, byl využit prospěšným způsobem. Apoštol Petr o tom poznamenává: „Jehova není pomalý vzhledem ke svému zaslíbení, jak to někteří pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání. A přece Jehovův den přijde jako zloděj; v něm nebesa pominou se sykotem, ale prvky se pro žhoucí horko rozplynou a země a díla na ní budou odkryty.“ — 2. Petra 3:9, 10; 2. Tess. 1:6–10.

Je moudré, aby nikdo z nás nezneužíval Boží trpělivosti. Den zúčtování se stále blíží. Kdyby tato událost zastihla někoho v neschváleném stavu před stvořitelem, vedlo by to k neštěstí. Proto Ježíš Kristus varoval: „Dávejte však na sebe pozor, aby vaše srdce nebyla nikdy obtížena přejídáním a přílišným pitím a úzkostlivými životními starostmi a náhle by na vás přišel tento den v okamžiku jako léčka. Přijde totiž na všechny, kteří bydlí na tváři celé země. A tak zůstaňte bdělí a v každé době úpěnlivě proste, aby se vám podařilo uniknout všemu, co má přijít, a aby se vám podařilo stát před Synem člověka.“ — Luk. 21:34–36.

Ti, kdo budou schváleni, pak uvidí splnění těchto slov: „A setře jim [Bůh] každou slzu s očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení, ani křik, ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Zjev. 21:4) Jak obrovskou úlevu to bude znamenat pro lidstvo! Všechen zármutek nad nespravedlností, utrpením a útlakem bude v té době neznámý. Mučivá bolest bude věcí minulosti. Už nikdy si smrt nevyžádá naše drahé. Všude zavládne mír. Všichni budou vedeni pravou láskou ve svém postoji, slovech i činech.

Ani ti, kdo zemřeli, nepřijdou o splnění Božího slibu. Proč ne? Bible odpovídá: „Nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Sk. 24:15) Vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých — skutečnost potvrzená více než 500 svědky — poskytuje základ pro tuto naději. — 1. Kor. 15:3–6, 13, 16.

Je to jistě ta nejlepší zpráva, že Boží zaslíbení „nových nebes a nové země“ rychle spěje ke svému splnění. Proto je pro nás životně důležité hledat schválené postavení před naším stvořitelem. K tomu vybízel apoštol Petr své spoluvěřící slovy: „Vzhledem k tomu, že očekáváte tyto věci, vynasnažte se, abyste jím nakonec byli shledáni jako neposkvrnění a bezvadní a v pokoji.“ (2. Petra 3:14) Usiluješ o to?