Rebeka měla požehnání od Jehovy
KDYŽ měla být vybrána manželka pro Abrahámova syna Izáka, zařídil Jehova Bůh, aby byla vybrána Rebeka. Proč však byla zvolena Rebeka? Z Božího stanoviska měla jistě nanejvýše žádoucí vlastnosti. Musela se dobře hodit pro jeho předsevzetí jako matka národa, který se měl stát lidem pro jeho jméno.
Po smrti své milované manželky Sáry se Abrahám stará o to, aby jeho syn Izák, kterému je nyní asi 40 let, dostal manželku. Abrahám nechce, aby se jeho syn spojil s někým, kdo není ctitelem Jehovovým. Proto žádá správce své domácnosti, velmi pravděpodobně svého věrného služebníka Eliezera, aby cestoval až do horní Mezopotámie. Nedává svému služebníkovi žádné zvláštní pokyny, jimiž by se měl řídit. Abrahám s důvěrou prohlašuje: ‚To učiní Jehovův anděl.‘ Spoléhá se na to, že Nejvyšší nějakým způsobem ukáže, která z jeho příbuzných je vhodnou pannou pro Izáka. — 1. Mojž. 24:1–9.
Abrahámův služebník si bere deset velbloudů a nakládá na ně cenné dary. Doprovázen svými pomocníky cestuje mnoho dnů a nakonec se dostává do města Náchor v horní části Mezopotamského údolí. Unavený a žíznivý přichází tam večer, právě v době, kdy mladé ženy z města přicházejí vážit vodu ze studny. Jaká je to příležitost jednat podle pánova příkazu! Ale jak pozná, kterou dívku má vybrat? Obrací se k Jehovovi a prosí, aby dostal k volbě určité znamení — aby vybraná dívka, když ji požádá o vodu, mu dala napít a aby také sama od sebe dala napít jeho velbloudům. — 1. Mojž. 24:10–14.
JEHOVA VYSLÝCHÁ MODLITBU
Ještě než služebník skončil modlitbu, přichází velmi půvabná dívka se džbánem na ramenou. On neví, že je to Rebeka, Abrahámova praneteř. Služebník se na ni obrací s žádostí: „Dej mi, prosím, malý doušek vody ze svého džbánu.“ Vybral snad tuto mladou ženu Jehova? Rebeka půvabně odpovídá: „Pij, můj pane.“ Rychle snímá džbán a dává mu napít. „Budu čerpat vodu také pro tvé velbloudy, dokud se nenapojí,“ říká. A tak Rebeka rychle vylévá džbán do koryta a ještě znovu a znovu běhá ke studni a váží vodu pro deset velbloudů. Jaká je to práce! Jeden velbloud může vypít až 31 litrů denně. — 1. Mojž. 24:15–20.
Služebník si uvědomuje, že až do této chvíle byla jeho modlitba o vedení vyslyšena. Jeho pozornost byla obrácena k mladé dívce, která měla žádoucí vlastnosti: byla půvabná, ochotná a pilná. Dává jí drahocenný zlatý nosní kroužek a dva krásné zlaté náramky a pak se ptá na její rodinné prostředí a na to, zda by mohl přenocovat v domě jejího otce. Ona se pohotově představuje a říká: „U nás je sláma i hodně suchého krmiva, také místo k přenocování.“ Služebník je naplněn vděčností k Jehovovi, sklání se a žehná Nejvyššímu. — 1. Mojž. 24:21–27.
Rebeka nemá v srdci ani nejmenší pochybnosti o tom, zda má tomuto muži projevit pohostinnost. Běží domů, aby vše připravila pro neočekávaného hosta a vypráví své rodině, co se stalo. Když o tom slyší její bratr Lában, vybíhá ke studni, aby přivítal cizince. Doma je připravena hostina. V Rebečině rodině se nikdo neptal na to, kdo tento cizinec je a proč přichází. Byli plně zaměstnáni tím, aby jemu a jeho pomocníkům prokázali pohostinnost a nakrmili jeho velbloudy. — 1. Mojž. 24:28–32.
Ale Abrahámův služebník má na paměti jen jedinou myšlenku — aby věrně splnil své poslání podle toho, jak jej vedl Jehovův anděl. Než souhlasil s tím, že bude s nimi jíst, představuje se a vysvětluje, proč přichází. Vypráví o tom, jak prosil Jehovu o znamení a jak se Rebeka chovala podle tohoto znamení. — 1. Mojž. 24:33–49.
JEHOVA ŘÍDÍ UDÁLOSTI
Jak bude reagovat Rebečina rodina? Pro služebníka je to chvíle napjatého očekávání. Lában a otec Bathuel jsou naplněni údivem a úctou. Uvědomují si, že to vše jistě pochází od Jehovy. Odpovídají: „Od Jehovy vyšla tato věc. Nejsme schopni k tobě mluvit ani zlé ani dobré. Zde před tebou je Rebeka. Vezmi si ji a jdi, a ať se stane manželkou syna tvého pána, právě jak mluvil Jehova.“ — 1. Mojž. 24:50, 51.
V domě panuje velké vzrušení. Služebník přináší vzácné dary pro Rebeku i jejího bratra. Pak všichni společně jedí připravené jídlo. Podle tehdejšího zvyku tato činnost v Rebečině domě patří k uzavření manželské smlouvy. — 1. Mojž. 24:52–54a.
Potom Rebečina matka a bratři prosí, aby bylo možno nejméně deset dnů počkat, než ji nechají odejít. Služebník trvá na tom, aby odešli okamžitě. Nakonec nechávají rozhodnutí Rebece. Volají ji a ptají se: „Chceš jít s tímto mužem?“ V této chvíli služebník jistě zatajil dech. Opustí okamžitě domov a odejde za manželem, kterého nikdy neviděla? Co Rebeka odpoví? Je ochotná a vyhoví tak pohotově Jehovově volbě? Rebeka odpovídá: „Jsem ochotná jít.“ Neotálí, neváhá, nepochybuje a neklade si žádné podmínky! Jaká je to podivuhodná dívka! (1. Mojž. 24:8, 54b-58) Je nejen krásná, půvabná, ochotná, pilná a pohostinná; Rebeka je také rozhodná, prozíravá a naplňuje ji víra, která si neklade žádné podmínky. Rozeznává, že Jehova do této záležitosti vložil svou ruku, a neváhá jednat podle jeho vůle. Rebeka ví, že její prastrýc Abrahám vedl Izáka v bázni před Všemohoucím, a proto si nemusí dělat starosti, jak s ní bude zacházeno jako s manželkou.
Tato mladá žena odchází s požehnáním od své rodiny: „Ať je z tebe, naše sestro, tisíckrát deset tisíc, a ať se tvé semeno zmocní brány těch, kteří je nenávidí.“ Její chůva a jiné služebnice ji doprovázejí na velbloudech. — 1. Mojž. 24:59–61.
O řadu dní později, jednoho svěžího večera, vidí Izák, jak se přibližuje průvod velbloudů. V téže chvíli jej spatří Rebeka. Ihned půvabně sesedá z velblouda. Dovídá se, kdo je onen muž, zahaluje se závojem a tak ukazuje podřízenost a úctu svému ženichovi. Skutečně, dívka, která byla ochotná řídit se Jehovovým vedením, bez jakýchkoli pochybností nebo otázek se vydat na cestu se služebníkem do neznámé krajiny, aby se tam setkala s ženichem, kterého nezná, to je žena, která si zaslouží náklonnost. Biblická zpráva říká: „Zamiloval se do ní, a Izák našel útěchu po ztrátě své matky.“ — 1. Mojž. 24:62–67.
Rebeka se prokazuje jako manželka, jakou právě Izák potřebuje. Cítí se opět šťastný, protože její duch je dychtivý, planoucí, činný a podnikavý a Rebeka skutečně vyplňuje prázdné místo, které v životě pociťoval po ztrátě své matky. Izák nachází potěšení ve své milované Rebece i mnoho let po jejich sňatku. Bojí se, aby ji neztratil. Když jej hlad nutí, aby se usadil mezi Filištínci, přemýšlí o tom, jak je Rebeka krásná. Izák se bojí o svůj život a uvažuje o tom, že by jej nějaký muž mohl chtít zabít, aby ji získal jako manželku. Aby tomu zabránil, vydává ji Izák za svou sestru. — 1. Mojž. 26:1–11.
REBEKA JAKO MATKA
Stejně jako Sára zůstává i Rebeka dlouho neplodná. Izák za ni stále snažně prosí Jehovu. Nakonec mu po dvacetiletém manželství rodí dvojčata, chlapce Ezaua a Jákoba. Již před porodem Rebeka ví, že bude mít dvojčata. Její těhotenství je mimořádně obtížné. Když cítí, jak se v ní děti křečovitě pohybují, volá: „Je-li to tak, proč jen jsem naživu?“ Rebeka dostává od Boha slib, že z jejího nitra vyjdou dvě oddělené národnostní skupiny, že jedna bude silnější než druhá a že starší bude sloužit mladšímu. Tento slib neztrácí ze zřetele. — 1. Mojž. 25:21–23.
Když se oba chlapci narodili, soustřeďuje Rebeka své naděje a svou náklonnost na Jákoba, a Ezau časem dokonce pohrdá svým prvorozeneckým právem. (1. Mojž. 25:28–34) Plynou léta a přichází den, kdy Rebeka osobně podniká kroky v souladu s Jehovovým prorockým slibem. Slyší jak její zestárlý a slepý manžel Izák volá svého prvorozeného syna Ezaua. Izák pamatuje na to, aby před svou smrtí vybral svého nástupce a požehnal mu. Předtím, než mu požehná, posílá Izák Ezaua ven, aby zabil nějakou zvěř a připravil mu chutné jídlo. — 1. Mojž. 27:1–4.
Rebeka ví, že Jehova nevybral Ezaua. Proto se snaží zajistit žádoucí požehnání pro Jákoba. V době, kdy je Ezau na lovu, dává Rebeka Jákobovi pokyny, jak by mohl získat požehnání, které mu právem patří. Jákob se zdráhá, protože se bojí, že jej jeho slepý otec pozná dotekem a že nad ním vyjádří zlořečení. Ale Rebeka je rozhodná jako vždy. „Na mně ať spočine zlořečení míněné pro tebe, můj synu,“ říká s důvěrou. „Jen naslouchej mému hlasu.“ A Jákob naslouchá. — 1. Mojž. 27:5–14.
Potom Rebeka dává Jákobovi pokyn, aby si oblékl Ezauovy šaty, které jsou cítit dřevem, poli a zemí. Také bere hedvábně jemné kůzlečí kožky a kousky z nich upevňuje Jákobovi na hladké ruce a hladký krk, aby měl Izák pocit, že se rukama dotýká Ezaua. Jákob bere chutné jídlo, které připravila jeho matka, a předstupuje před Izáka. Rebečin plán má úspěch. Jákob dostává od svého otce požehnání a je ustanoven jako právoplatný dědic Izákův a Abrahámův. — 1. Mojž. 27:15–29.
Později se Rebeka dovídá, že Ezau má v plánu zabít Jákoba. Opět podniká rozhodný krok ve prospěch Jákoba. Na základě jejího povzbuzení posílá Izák Jákoba pryč do její vlasti, aby si tam našel manželku. Rebeka si uvědomuje, jak je důležité, aby Jákob měl dobrou manželku. Izáka i ji velmi trápilo, že si Ezau vzal dvě manželky z nenávistných Kananejců. — 1. Mojž. 26:34–35; 27:41–46; 28:1–5.
Když Jákob odešel, Rebece se jistě po něm velmi stýskalo. Snad doufala, že se bude moci brzy vrátit. Ale Jákob byl pryč dvacet let. V Bibli není zpráva o tom, zda Rebeka ještě viděla svého milovaného syna. Jestliže ne, představ si, jakou radost bude mít Rebeka i Jákob, až se opět setkají při vzkříšení z mrtvých. Jak vzrušující to bude pro Rebeku, až se doví o výsadě, kterou dostala: že totiž mohla být spojovacím článkem, který vedl k zaslíbenému Mesiáši, Kristu!
Krásná, pohotová a rozhodná Rebeka, která získala Jehovovu příznivou pozornost, je opravdu dobrým příkladem pro dnešní dívky, manželky a matky. Její víra si skutečně zaslouží chválu.