Rodiče, kteří nemají manželského druha, se vyrovnávají s problémy dnešního světa
„Žena, která je skutečně vdovou a zcela opuštěna, vložila svou naději v Boha a vytrvává v úpěnlivých prosbách a v modlitbách v noci i ve dne.“ — 1. Timoteovi 5:5.
1–3. a) Co napsala jedna vdova? b) Roste počet rodin, v nichž je jen jeden z rodičů? Jaké problémy vznikají v těchto rodinách?
„JE mi 28 let a jsem vdova se dvěma dětmi. Jsem velmi sklíčená, protože nechci vychovávat děti bez otce. Zdá se, že se nikdo o mne nestará. Děti často vidí, jak pláči, a působí to na ně. Vím, že tak nemohu dále smýšlet, ale co mám dělat?“ Tento dopis vyjadřuje častou prosbu, kterou vznášejí lidé stojící před mnoha problémy — otcové a matky bez manželského druha.
2 Zprávy z celého světa ukazují, že vzrůstá počet rodin, v nichž je jen jeden z rodičů. Za posledních deset let se ve Spojených státech počet téměř zdvojnásobil a v Kanadě se více než zdvojnásobil. V Austrálii a Velké Británii je takových rodin asi desetina ze všech. Odhaduje se, že dvě z každých pěti dětí, jež nyní žijí ve Spojených státech, tráví část svého života v rodině, kde je jen jeden z rodičů.
3 Tento vzestup má mnoho příčin. Mnoho rodin přišlo o otce ve válkách a při automobilových neštěstích. Rodinný život upadá a běžně dochází k rozvodům, rozlukám a k tomu, že jeden z manželů rodinu opustí. Některé neprovdané matky se rozhodují, že budou raději vychovávat děti samy, než aby podstoupily potrat nebo aby daly dítě adoptovat. Rodiče, kteří nemají manželského druha, se musí vyrovnávat s mnoha problémy. Osamělost, vychovávání dětí, vydělávání peněz na obživu, sexuální potřeby a vedení domácnosti — to je jen několik z těchto problémů.
KŘESŤANSTVÍ PŘINÁŠÍ ÚLEVU
4. Co vedlo k tomu, že v prvním století bylo mnoho rodin, v nichž byl jen jeden z rodičů?
4 V prvním století, když bylo křesťanství v začátcích, bylo také mnoho vdov a dětí bez otce, protože zuřily pustošivé války, byly nemoci i morální úpadek. Často docházelo k rozvodům a k opuštění rodiny. Malé děti často zůstávaly s matkou, která je musela vychovávat sama. Svět římského impéria byl necitelnou společností, která pohrdala slabými. Tak se vdovy stávaly předmětem hrubého zneužívání. Některé se dokonce začaly věnovat prostituci, aby tak získaly nějakou podporu.
5. V jakých dvou směrech pomáhalo křesťanství?
5 Křesťanství přineslo skutečnou změnu. Projevovalo soucit s těmi, kteří byli méně šťastní. Ale ještě navíc z jeho učení získávali osamělí rodiče morální sílu, aby se mohli oprostit od tehdejších neřestí. Místo nestoudných žen činilo křesťanství ze žen osoby, které pěstovaly sebeovládání, byly mravně čisté a milovaly své rodiny. I nekřesťané rozeznávali tento rozdíl. Jeden z nich zvolal: „Jaké to mají křesťané ženy!“
6. Které křesťanské zásady mohou pomoci rodičům, kteří nemají manželského druha, a všem křesťanům, aby se vyrovnali s tlakem dnešní doby?
6 Jaké křesťanské zásady zde pomáhaly? Když apoštol Pavel dával radu ohledně vdov, řekl, že příkladná vdova „vložila svou naději v Boha a vytrvává v úpěnlivých prosbách a modlitbách v noci i ve dne“. Ukázal, že do seznamu těch, kterým má být poskytnuta pomoc, má být zapsána žena, které je nejméně šedesát let a která, mimo jiné, „se pilně věnovala každé dobré práci“. (1. Tim. 5:5, 9, 10) Zde vynikají nejméně tři zásady:1. důvěřuj v Boha nyní a přijmi naději na věčný život, který Bůh slíbil; 2. zachovávej blízký osobní vztah k Bohu; 3. stále vykonávej užitečnou práci. Uvidíme, jak tyto tři zásady, pokud jsou uplatňovány, opravdu pomohou nejen rodičům, kteří nemají manželského druha, ale všem křesťanům, kteří se musí vyrovnávat s tlakem dnešní doby.
VYROVNAT SE S OSAMĚLOSTÍ
7. a) Proč je osamělost obzvláště obtížná pro některé z rodičů, kteří žijí bez manželského druha? b) Jak pomáhá zásada v 1. Timoteovi 5:10?
7 Jedna matka, která se starala o děti sama, si povzdechla: „Když přijdu domů a vidím ty čtyři stěny, a obzvláště když už děti spí, skutečně mě přepadá pocit osamělosti.“ Ano, osamělost je často největším problémem, jemuž musí čelit rodiče, kteří nemají manželského druha. Je sice pravda, že bližší vztah k dětem je pomocí, ale mnozí touží po společnosti dospělého. Jedním z dávno vyzkoušených léků je každodenní ‚dobrá práce‘. Křesťanské vdovy v prvním století ‚hostily cizince, myly nohy svatým [osobně jim prokazovaly služby] a poskytovaly pomoc těm, kteří byli v soužení‘. (1. Tim. 5:10) Jedna křesťanská vdova v dnešní době si toho povšimla, a jakmile začala pociťovat osamělost, vydala se na návštěvu k vdovám v okolí a do domovů důchodců. Řekla: „Zjišťuji, že nemám čas na osamělost, když konám tyto návštěvy, starám se o domácnost a pečuji o svůj duchovní stav.“
8. a) Proč nám kázání o království pomáhá bojovat proti osamělosti a sklíčenosti? b) Působí to skutečně?
8 Kázání království je „dobrá práce“, kterou přikázal Ježíš. Práce, která přináší úlevu v osamělosti a sklíčenosti. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Jedna osamělá a sklíčená matka, která se začala držet v ústraní, dostala od přátel doporučení, aby se začala věnovat vydávání svědectví dům od domu. Uposlechla. A u prvních dveří ji pozvala dál velmi invalidní a neobyčejně veselá žena. Jak mohla být tak šťastná? Vesele odpověděla: „Protože mám svůj život, drahoušku. Jsem naživu.“ To byl pro svědkyni obrat. Zamyslela se: „Jsem zdravá, sbor mi projevuje lásku, mám dvě pěkné děti a především mám Jehovu. Proč bych měla být nešťastná?“ Pomáháme-li duchovně jiným, nestaneme se egocentrickými a nebudeme se poddávat sebelítosti. Učíme-li jiné, udržujeme svou vlastní naději živou a svěží; tak dále ‚vkládáme svou naději v Boha‘. — 1. Tim. 5:5.
9. Zmizí vždy při těžké práci pocit osamělosti? Co také pomáhá?
9 Jeden vdovec však realisticky prohlásil: „Jen tvrdá práce osamělost neodstraní. Často je nutno s ní žít. Je prostě nutné vydržet s pomocí a silou od Jehovy.“ Taková síla přichází tehdy, ‚vytrváváme-li v úpěnlivých prosbách a modlitbách v noci i ve dne‘. (1. Tim. 5:5) Jestliže v modlitbě mluvíme o tom, co jsme po celý den dělali a víme, že Jehova je stále zde a naslouchá a že pečuje o každou maličkost našeho života, přináší to skutečnou útěchu. Vyléváme-li mu své srdce „v noci i ve dne“, pomáhá to — a to zejména večer, kdy podle vyprávění mnohých může být osamělost velmi tíživá.
VYROVNAT SE SE SEXUÁLNÍMI POTŘEBAMI
10. a) Kdy se mohou sexuální žádosti stát vážným problémem? b) Jak jde člověk „za smyslným uspokojením“? K čemu to může vést?
10 Mnozí rodiče, kteří nemají manželského druha, postrádají vřelé společenství, jež přináší manželství, a intimní manželský vztah. Takové pocity nejsou jistě samy o sobě nesprávné. Přání vstoupit znovu do manželství je přirozené. Problém vzniká tehdy, jestliže se někdo rozhodne uspokojovat tyto „pohlavní podněty“ bez ohledu na cenu. V dobách apoštola Pavla se to stávalo. Některé mladší vdovy připustily, že se ‚jejich pohlavní podněty dostaly mezi ně a Krista‘. (1. Tim. 5:11, 12) To je opravdu vážná věc, jak to vyjádřil jeden člověk: „Mé sexuální potřeby jsou prostě příliš velké. Něco musím dělat, abych poskytl svému tělu úlevu!“ Tyto tělesné nebo smyslové žádosti se postupně staly v životě velkou věcí, dokonce větší než duchovní zájmy. Tyto žádosti mohou růst do té míry, že člověk půjde „za smyslovým uspokojením“, a tak se stane ‚mrtvým, ačkoli žije‘. (1. Tim. 5:6) Tak odumře zájem člověka o duchovní věci. Totéž se může stát dnes kterémukoli křesťanovi (muži nebo ženě). Člověk může spáchat ‚duchovní sebevraždu‘, jestliže přehlíží biblická měřítka morálky, protože se tak dalece oddává ‚pohlavním podnětům‘.
11. Jak může člověk ‚umrtvovat své pohlavní choutky‘?
11 Proto Bible nabádá: ‚Umrtvujte své tělesné údy, pokud jde o pohlavní choutky.‘ (Kol. 3:5) Ale jak? Tím, že dáváme pozor na svou mysl a srdce. Kdyby ses snažil držet dietu a ovládat chuť na jídlo, četl bys přitom časopis s obrázky chutných jídel nebo díval by ses na televizní pořady o vaření? Chodil bys do společnosti lidí, kteří stále mluví o jídle? Sotva! Totéž platí pro „pohlavní choutky“. Jedna vdova upřímně řekla: „Jsme ve světě, který prostě neustále mluví o sexu. A tak dávám dobrý pozor na to, jakou si vybírám zábavu a s kým se společensky stýkám. Člověk, který má cukrovku, by se jistě nechtěl zblízka dívat do výlohy cukrárny“.
12, 13. a) Co je nutné k tomu, abychom pěstovali osobní vztah k Jehovovi? b) Proč jsou tak důležité „úpěnlivé prosby“ a jak můžeme jednat v souladu s nimi?
12 Aby však člověk mohl stále, den za dnem, překonávat tyto žádosti, musí rozvíjet blízký osobní vztah k Bohu. Kromě osobního studia a uvažování je nutné, . . . aby vytrvával v „úpěnlivých prosbách“. (1. Tim. 5:5) Pavel se nezmiňuje jen všeobecně o modlitbách, ale mluví o „úpěnlivých prosbách“. To jsou žádosti k Bohu, při nichž sdělujeme naléhavou potřebu. Jsou to upřímné prosby, žádosti o pomoc, snad i „se silnými výkřiky a slzami“. — Žid. 5:7.
13 Jsou tvé modlitby o sebeovládání a sílu tak intenzívní? Vytrváváš v nich? Modlíš se právě v tu chvíli, kdy tyto žádosti zesílí? Mluvíš výslovně, říkáš snad přitom našemu Otci i věci, které bys nesvěřil žádnému člověku? A jednáš také v souladu se svými modlitbami? Jedna křesťanská žena řekla: „Neproste Jehovu o pomoc, abyste uměli překonat sexuální žádosti, jestliže přitom stále myslíte na sex. Je pravda, že během měsíce v určitých dobách mohou být sexuální podněty velmi silné. Zaměstnejte svou mysl něčím jiným. Jděte někoho navštívit. Jděte na procházku nebo dělejte cokoli, co obrátí vaši pozornost jinam. Zůstaňte v tomto období měsíce co nejvíce zaměstnáni.“ Někdo jiný, kdo poznal, jakou má cenu stále se pilně věnovat „každé dobré práci“, s tím souhlasil: „Umyj okna. Vydrhni podlahu. Zakopej odpadky. Dělal jsem to. Je to účinné!“ Když vidíš, jak ti Jehova v tomto problému pomáhá — ne nějakým zázrakem, ale tak, že ti alespoň dá sílu vyrovnat se s tím každý den, bude tě to k němu blíže přitahovat.
14. a) Co se může stát, jestliže někdo nepěstuje blízký vztah k Jehovovi? b) Co mohou dělat rodiče, kteří nemají manželského druha, než najdou křesťanského druha?
14 Bez tohoto cenného „intimního vztahu k Jehovovi“ může někdo začít hledat manželského druha bez ohledu na cenu, a začne snad chodit se světskými lidmi. (Žalm 25:14) Jedna žena, která tak jednala, připustila: „Skutečným problémem bylo, že jsem neměla blízký vztah k Jehovovi. Když jsem měla příležitost vdát se, znělo to tak dobře. Zapomněla jsem na morální měřítka, jimž jsem se naučila. Pak jsem jednoho dne poznala, že ten muž měl zájem jedině sám osebe, a ne o manželství. Pak jsem musela žít se svědomím, které mě obviňovalo.“ Je pravda, že žít bez manželství může být obtížné, ale jedna rozvedená křesťanská žena varovala: „Existuje ještě něco horšího než žít sám. Je to manželství s nepravým člověkem!“ Stále je možno najít manželského druha mezi Bohu oddanými křesťany, někoho „v Pánu“. (1. Kor. 7:39) Někteří čekali na takového manželského druha celá léta. Mezitím nezahořkli ani nepřipustili, aby je jejich situace zmohla. Moudře používali času a rozvíjeli vlastnosti, které z nich mohou učinit lepší manželské druhy. Jedna matka, která nemá manžela, řekla: „Ptám se sama sebe: ‚Jsem v duchovním ohledu taková žena, kterou by si někdo vybral?‘ Jsem-li ubohá, když jsem sama, pak bych pravděpodobně z někoho udělala ubohého manželského druha.“
STARAT SE O DOMÁCNOST A VYCHOVÁVAT DĚTI
15. a) Co dělají někteří rodiče, kteří žijí bez manželského druha, aby úspěšně zvládli domácnost? b) Máš nějaké další podněty?
15 Ačkoli je to namáhavá práce, mnozí rodiče, kteří nemají manželského druha, napodobují schopnou ženu, která je popsána v 31. kapitole Přísloví. Ačkoli byla vdaná, dohlížela nad domácností. Šetřila peníze, když nakupovala opatrně, sama vyráběla různé věci ze surovin a neplýtvala potravou, ale připravovala „vyměřený příděl“. (Verše 13–15, 19) Začínala brzo ráno a pracovala dlouho do noci. (Verše 15, 18) Vyráběla různé věci a prodávala je. (Verš 24) O různé práce se starala „vlastníma rukama“. (Verše 17, 19) I dnes se někteří rodiče, kteří nemají manželského druha, chtějí naučit zručně používat „vlastních rukou“, čtou příručky o různých druzích práce a radí se s odborníky. (Když vysvětlí svou situaci, často dostanou odbornou poradu zdarma.) Jiní mluví o svých potřebách s jinými svědky Jehovovými, kteří mají v určitých pracích zkušenosti, a je-li to možné, je jim poskytnuta láskyplná pomoc. To všechno pomáhá snižovat výdaje.
16. Proč je důležité důvěřovat v Boha? Čí příklad to ukazuje?
16 Ačkoli vdova může vykonat mnoho, přece, jak se doba zhoršuje, musí důvěřovat v Boha, že se bude starat o její každodenní potřeby. Dobrým příkladem člověka, který ‚vložil svou naději v Boha‘, byla jedna matka v době proroka Eliáše, která žila ve městě Sareptě a neměla manžela. Pod Jehovovým vedením ji Eliáš požádal o její poslední zbytek jídla a slíbil jí, že se o ni bude Bůh starat. Co bys udělala ty? Ona měla dost jen na poslední jídlo. Jedině s tímto posledním jídlem mohla počítat. Měla však víru a vzdala se toho, co bylo jisté, v zájmu něčeho nejistého. Boží slovo vyjádřené skrze proroka se splnilo. Ona ani její syn nikdy neměli nedostatek jídla. Podobně i dnes musí rodiče, kteří nemají manželského druha, stejně jako všichni křesťané vkládat důvěru v Boha a nejprve hledat jeho království a přizpůsobovat se jeho spravedlivým měřítkům. Potom uvidí, že se on postará. — 1. Král. 17:8–16; Luk. 4:25, 26; Mat. 6:31–33.
17. Nač nesmějí rodiče, kteří nemají manželského druha, zapomínat, mají-li úspěšně vychovat své děti? Proč?
17 Obtížný úkol, být zároveň „matkou“ i „otcem“ dětem a správně je vychovávat, je možno splnit jenom tehdy, jestliže takový rodič nikdy nezapomíná na to, co je doma nejdůležitější. Povšimni si biblické odpovědi:
„Lépe je málo v bázni před Jehovou než hojná zásoba a při ní zmatek. Lepší je mísa zeleniny tam, kde je láska, než býk krmený u jeslí a s ním nenávist.“ (Přísl. 15:16, 17)
Pravá hodnota jídla není v tom, co je na stole, ale co je v srdci těch, kteří společně jedí. Skutečnou cenu má láska a zdravá bázeň před Bohem.
18. a) Co dělali někteří rodiče, kteří neměli manželského druha, aby měli peníze, a přece aby měli čas pečovat o děti? b) Co jiného by se ještě podle tvého názoru dalo dělat?
18 Někteří rodiče, kteří žijí bez manželského druha, chtějí mít pro děti dost času, aby v nich mohli rozvíjet bázeň před Bohem, a přece potřebují nutné peníze, často s pomocí dětí prodávají výrobky, které dělají doma, nebo poskytují doma některé služby. Jiní využívají veškeré pomoci, kterou poskytuje vláda a na kterou mají zákonné i morální právo. Mnozí snížili svou životní úroveň, aby vystačili jen s částečnou prací, jako jedna křesťanská žena se čtyřmi dětmi. Řekla: „Chci být s dětmi co nejvíce. Dost špatné je, že nemají otce, a nechci je ochuzovat i o matku.“ Ovšem všichni nemohou najít takovou vhodnou práci. Když však dětem důvěřují a vysvětlí jim, proč je světská práce nutná, a stráví s nimi co nejvíce času, mohou tito rodiče zachovat doma vřelou atmosféru plnou lásky.
19. a) Co znamená pro rodiče, že mají ‚milovat své děti‘? b) Proč to není vždy snadné pro rodiče, kteří nemají manželského druha?
19 Nezbytně nutné je ‚milovat své děti‘, což zahrnuje i potřebnou kázeň. (Tit. 2:4; Přísl. 13:24) Pomáhá to dětem, které již ztratily jednoho z rodičů, aby neměly pocit nejistoty. Některé ženy mají sklon k sentimentalitě, a proto je k ukázňování možná skutečně zapotřebí úsilí. Pamatuj však na to, že ukázňování, jež může zahrnovat i potrestání, ukazuje dítěti, že je natolik miluješ, že nechceš, aby se dostalo do těžkostí.
20. a) Co dělají někteří, aby mohli zůstat blízcí svým dětem? b) Jaké dvojí požehnání získají ti, kteří chtějí zůstat blízcí svým dětem a správně je vychovat?
20 Rodiče, kteří žijí bez manželského druha, a zůstávají v blízkém vztahu ke svým dětem, navrhují:
„Vyhraď si čas, kdy budeš s dětmi, a nepřipusť, aby to bylo něčím narušeno. Domácí práce bude stále, ale děti ne. Soustřeď se na duchovní budování dětí.“ „Ukázňování jsem musela mírnit s porozuměním, aby neměly pocit, že ztrácejí matku. Mluvím s nimi při každé příležitosti, kdykoli ve dne nebo v noci. Nejhezčí chvíle zažíváme, když připravuji večeři. Tehdy se mi nejvíce svěřují.“
Taková láska je působivá. Děti ji mohou vidět a cítit. Ačkoli všechno to úsilí při výchově dětí je náročné, mají rodiče bohaté uspokojení, když vidí, jak se z dětí stávají zodpovědní ctitelé Jehovy. Taková práce je také morální ochranou pro rodiče. — 1. Tim. 2:15.
ÚPLNÁ ODPOVĚĎ — NOVÝ POŘÁDEK
21. a) Je možné snadno vyřešit problémy, před nimiž stojí rodiče, kteří nemají manželského druha? b) K čemu vede věrný životní běh?
21 „Téměř každý den se účastníme kazatelské práce. Stále studuji a modlím se,“ řekla jedna vdova, která se přiznala: „A přece každý večer usínám v pláči.“ Ano, je těžké řešit problémy, s nimiž se musí vyrovnávat rodiče, kteří nemají manželského druha. Často je to každodenní bitva. Ale každý den, kdy křesťan projeví vytrvalost, je dalším políčkem do tváře satana, který tvrdil, že lidé v obtížných podmínkách přestanou sloužit Bohu. (Job 1:9–11; Přísl. 27:11) Uvědom si, že nikdo dnes nemá v životě dokonalý úděl. Trpí ‚celé společenství vašich bratrů‘. (1. Petra 5:9) Někdo jiný má možná problémy jiné než ty, ale jsou pro něj stejně intenzívní. Ať jsou tvé problémy jakékoli, podmínky by mohly být horší. Snaž se proto přemýšlet o kladných stránkách svého života co nejvíce.
22. a) Nač bychom měli upírat oči a proč? b) O čem bude pojednávat další článek?
22 Především musíme upírat oči k živé naději na budoucí systém, který přinese úplné uspokojení. Jak to říká apoštol Pavel: „Upíráme oči ne na to, co je vidět [soužení, které nás může zmást a srážet], ale na to, co není vidět [naděje na věčný život]. Vždyť to, co je vidět, je dočasné, ale to, co není vidět, je věčné.“ Ano, tlak dnešního skličujícího systému jednou skončí. Požehnání nového pořádku, který je tak blízko, budou nekonečná. Soustřeď se na ně a ‚nevzdáš se‘. (2. Kor. 4:8, 9, 16–18) Co však mohou dělat druzí, aby pomohli rodičům, kteří nemají manželského druha? O tom bude pojednávat další článek.