„Jaký otec, takový syn“ — neplatilo v případě Azy!

JAKÝ byl tvůj otec? Nebo, jsi-li žena, jaká byla tvá matka?

Běžné úsloví zní: „Jaký otec, takový syn.“ Stejnou myšlenku obsahuje přísloví: „Jablko nepadá daleko od stromu.“ Tato rčení vyplývají ze skutečnosti, že dítě má často rysy a postoje, které měl některý jeho rodič.

Je tomu tak u tebe? Lidé snad dokonce říkají, že jednáš nebo myslíš jako tvůj rodič. Těší tě to? Chceš být jako tvůj otec nebo matka?

Nejspíše tě napadnou mnohé obdivuhodné věci u tvých rodičů, které bys sám rád projevoval. Ale co když někdo poctivě vidí, že způsob života jeho rodičů je v rozporu s některými biblickými zásadami? Samozřejmě by se nebouřil proti takovému rodiči otevřeně. Ale vzhledem k tomu, jak silný je rodičovský vliv, musel by syn nebo dcera v takové situaci vynaložit upřímné, vytrvalé úsilí, aby si vypěstoval způsoby nebo postoje, které se neřídí vzorem rodičů. Ovšem udělat to by stálo za to, zejména proto, že potomek by se tak dostal blíže k Bohu, našemu nebeskému Otci. To můžeme vidět na zajímavém biblickém příkladu Azy.

POSTUP, KTERÝ AZA ZVOLIL

V 10. století př. n. l. se stal Aza judským králem. Jeho otec Abiam (Abiáš) mu dal špatný příklad; místo aby horlivě spoléhal na Jehovu Boha, dovoloval modlářskou činnost na „vyvýšených místech“ falešného uctívání. V tom Abiam „chodil ve všech hříších svého otce“ Roboáma. (1. Král. 14:22–24; 15:3) Domníváš se tedy, že bude Abiamův syn Aza schopen opustit vzor takového nevěrného chování? Nebo bude platit „Jaký otec, takový syn“?

Příběh zaznamenaný v Písmu ukazuje, že Aza nešel po stopách svého otce a děda. „Aza začal dělat to, co bylo správné v Jehovových očích, jako jeho předek David.“ Rozhodl se, že nebude jako jeho otec, ba ani jako jeho děd. Připodobnil se svému prapradědovi Davidovi v horlivosti pro pravé uctívání. Bible o Azovi říká: „Nechal tedy chrámové prostituty odejít ze země a odstranil všechny hnusné modly, které udělali jeho předkové.“ (1. Král. 15:11, 12; 2. Par. 14:2–5a) Vedl mocné tažení proti modlářství.

ODMĚNĚN JEHOVOU

Azova víra v Jehovu byla velkolepě odměněna. Jak? Za čas totiž přitáhla proti Judskému království síla milionu mužů pod vedením Etiopa Zeracha. Král se obrátil k Nejvyššímu slovy: „Jehovo, když jde o pomoc, tobě nezáleží na tom, zda je jich mnoho, nebo zda nemají žádnou moc. Pomoz nám, Jehovo, náš Bože, vždyť o tebe se opíráme a v tvém jménu jsme přišli proti tomuto zástupu. Jehovo, ty jsi náš Bůh.“ — 2. Par. 14:9–11.

Bůh vyslyšel tohoto krále, který byl jiný než jeho otec. Azovým poddaným se podařilo s božskou pomocí způsobit nepřátelským Etiopům pokořující porážku. — 2. Par. 14:12, 13.

Pak vyšel Azovi vstříc prorok Azariáš a povzbudil jej i jeho poddané, aby zůstali věrni Jehovovi: „Jehova je s vámi, dokud vy budete prokazovat, že jste s ním; a budete-li ho hledat, dá se vám nalézt, ale opustíte-li ho, opustí vás.“ Azariáš pokračoval, narážeje patrně na bouřlivé období nevěry Izraele před počátkem království: „Mnoho bylo dnů, kdy byl Izrael bez pravého Boha . . . Mezi všemi obyvateli země byly mnohé nepořádky. A byli rozbiti na kusy, národ proti národu a město proti městu, protože sám Bůh je udržoval v nepořádku tísní všeho druhu.“ Ale nemuselo to tak být. Jestliže lid i král budou jiní než jejich nevěrní předkové, pak, řekl prorok, „za vaši činnost je odměna“. — 2. Par. 15:1–7.

Aza a jeho poddaní reagovali na Azariášova slova dobře. Pokračovali v tom, co učinili na počátku, když očistili národ od modlářství. V Jehovově chrámu dali do pořádku oltář, protože byl zřejmě dříve poskvrněn. Během shromáždění konaného v 15. roce Azovy vlády se lid smluvně zavázal sloužit Jehovovi a souhlasil s tím, že ti, kdo svévolně odmítnou tak jednat, nemají žít. Mezi shromážděnými byli mnozí ze severního desetikmenného království, kteří přeběhli k Azovi, „když viděli, že Jehova, jeho Bůh, je s ním“. — 1. Par. 15:8–15.

Pokud jde o Azu, nezalekl se ani zásahu proti své modlářské babičce Maaše, na niž se hledělo jako na jakousi ‚první dámu‘ v království. „Protože udělala hroznou modlu k posvátnému kůlu“, neboli bohyni Ašeře, nedovolil jí Aza, aby dále zůstala ve svém postavení. — 1. Král. 15:13; 2. Par. 15:16.

SKLON SKLOUZÁVAT

Každý, kdo se rozhodl být v některém ohledu jiný než jeho bezbožný rodič, zjistí, že je třeba trvalého úsilí, aby pěstoval křesťanskou osobnost. Nějaký čas se může zdát, že člověk se zdárně odlišil, ale později, když zestárne nebo se dostane pod nezvyklý tlak, sklouzne zpátky ke vzoru svého bezbožného rodiče. Toto nebezpečí můžeme postřehnout v Azově životě.

Bylo to „v třicátém šestém roce Azovy vlády“b, když izraelský král Báza vystoupil proti jižnímu Judskému království. Báza začal opevňovat hraniční město Ráma, aby zabránil svým poddaným přebíhat k Azovi. Místo, aby Aza dál důvěřoval v Jehovovu ochranu, uchýlil se ke lsti. Podplatil syrského krále Benadada, aby porušil svou smlouvu s desetikmenným Izraelským královstvím. Syřané začali plenit izraelská města na severu a přinutili tak Bázu, aby přestal stavět a stáhl své síly z Rámy. Aza shromáždil své poddané a také vpadl na území desetikmenného království. Zmocnil se stavebního materiálu v Rámě a použil jej pro stavbu v Gabau a Masfě. — 2. Par. 16:1–6.

Azův nevěrný čin ovšem neunikl Jehovově pozornosti. Skrze svého proroka Chananiho řekl Bůh Azovi: „[Ty] ses opíral o krále Sýrie a neopíral ses o Jehovu, svého Boha . . . Nebyli snad Etiopové a Lybijci sami převelikou bojovou silou co do množství, vozů i jezdců, a protože ses opíral o Jehovu, nedal ti je do ruky? Neboť pokud jde o Jehovu, jeho oči přebíhají celou zemi, aby projevil svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu nerozdělené. Jednal jsi v tom pošetile, protože od nynějška budou proti tobě vedeny války.“ — 2. Par. 16:7–9.

Pokořil se Aza, když slyšel tato slova? Ne. Urazil se, nařídil, aby Chananiho uvěznili. Aza také začal utlačovat některé jiné ze svých poddaných. Závěrečné tři roky Azovy vlády nebyly šťastné. Trpěl onemocněním nohou, pravděpodobně dnou. Ale ani v tomto případě se neobracel pro pomoc k Jehovovi Bohu, ale hledal ji u mastičkářů, kteří se ve snaze dosáhnout vyléčení možná uchylovali k okultním prostředkům. Aza zemřel po 41 letech své vlády. — 1. Král. 15:23, 24; 2. Par. 16:10, 12–14.

Azův život jasně dokazuje, že nemůžeme přehlížet vliv svých rodičů, ať už dobrý nebo špatný. Aza však ukázal, že úsloví „Jaký otec, takový syn“ není nevyhnutelným pravidlem.

[Poznámky pod čarou]