Odměna za výchovu dětí k životu, který se líbí Bohu

„VY, otcové, nedrážděte své děti, ale vychovávejte je v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Ef. 6:4) Tato slova ukazují, že je to v podstatě otec, neboli hlava rodiny, na koho Jehova Bůh vkládá odpovědnost za výchovu dětí k cestě, která se Bohu líbí. Žije-li otec podle této odpovědnosti, kterou dostal od Boha, cítí se celá rodina pevněji spjata a posilována. Co však může učinit křesťanská manželka, je-li její manžel nevěřící?

Měla by ve výchově dětí dělat všechno, co může. Musí dávat pozor, aby je neodvracela od otce, ale přitom se musí snažit co nejlépe využít příležitostí, kdy s nimi může mluvit o stvořiteli a o jeho vlastnostech. I když to její manžel neschvaluje, přece na ní spočívá odpovědnost od Jehovy Boha, aby poskytovala svým dětem co nejrozsáhlejší výchovu. Bible říká: „Neopouštěj zákon své matky,“ a „hloupý syn je k zármutku své matce“. (Přísl. 6:20; 10:1) Aby ji nepostihla hanba za to, že by děti v budoucnosti jednaly hloupě, učiní dobře, bude-li na ně působit dobrým vlivem v duchovních věcech.

STAROVĚKÝ PŘÍKLAD

Stojí za povšimnutí, že věřící ženy ve starověku poskytovaly biblickou výchovu. Například Timoteus znal „svaté spisy“ již od útlého dětství, protože se o to snažila jeho matka Eunika a pravděpodobně také jeho babička Loida. Bible se nezmiňuje o tom, zda Timoteův nevěřící otec, který byl Řek, schvaloval nebo neschvaloval to, že Eunika poskytovala jejich synovi takovou výchovu. Ale ať tomu bylo jakkoli, Eunika jednala správně, když plnila svou odpovědnost. Její úsilí přineslo dobré výsledky. O Timoteovi „bratři v Lystře a Ikoniu . . . podávali dobrou zprávu“. (Sk. 16:1, 2; 2. Tim. 1:5; 3:15) O Timoteovi napsal apoštol Pavel: „Nemám nikoho jiného s takovým postojem jako on, který se bude opravdově starat o vaše věci. Všichni ostatní totiž hledají své zájmy, ne zájmy Krista Ježíše. Ale vy znáte důkaz, který o sobě dal, že se mnou sloužil jako otrok při podporování dobrého poselství jako dítě s otcem.“ (Fil. 2:20–22)

Eunika musela být jistě velmi šťastná, když viděla, že Bůh jejího syna používá tímto způsobem, aby sloužil sborům jeho lidu. Jakou znamenitou odměnu měla za svou tvrdou práci!

ÚSPĚCH PŘI VYUČOVÁNÍ DĚTÍ V DNEŠNÍ DOBĚ

Křesťanské ženy v dnešní době mají podobné požehnání. Jedna africká žena, jejíž manžel odporoval jejím snahám učit děti Božímu slovu, vypráví: „Studovala jsem s dětmi Bibli dále. Studovala jsem s nimi v buši. Když jsem to musela činit doma, jeden z mých synů sedával ve dveřích jako stráž. Dělala jsem to mnoho let. Denně jsem se modlila k Jehovovi za své děti.“ K čemu to vedlo?

Pokračuje: „Jehova skutečně vyslyšel mé modlitby. Má dcera se vdala a její manžel slouží jako starší ve sboru, s nímž jsou spojeni.“ Synové této ženy se také snaží žít podle Písma. Končí slovy: „Mé rodinné studium mělo skutečně požehnání. Chtěla bych vyjádřit vděčnost Jehovovi za to, jak vyslyšel mé modlitby.“

Jiná křesťanská manželka říká: „Po skončení vyučování, dříve než se můj nevěřící manžel vrátil z práce domů, nacházela jsem čas, abych studovala se svými dvěma dcerkami. Jindy jsem s nimi mluvívala o dobrém křesťanském chování a o tom, co jsem slyšela na shromáždění. Nyní jsem šťastná, když vidím, k čemu vedlo mé úsilí. Jedna z dívek se vdala za služebního pomocníka. Druhá si počíná dobře. Jehova skutečně vyslyšel mé modlitby.“

Modlitba je zřejmě velmi důležitá, aby Jehova požehnal tvému úsilí. Křesťané se musí sami velmi snažit a nesmějí se nechat odradit tím, že k výchově dětí za nepříznivých okolností je třeba času a námahy. S pomocí Božího ducha je možno dosáhnout úspěchu. — Luk. 13:24; Fil. 4:13.