Starověký a novodobý Babylón — charakteristické rysy

KDYŽ Noemův pravnuk Nimrod začal získávat moc na zemi a stal se „mocným lovcem v odporu proti Jehovovi“, počátkem jeho království byl Bábel, Babylón. Právě v Babylónu se lidé v odporu proti Jehovovi rozhodli učinit si slavné jméno tím, že postaví město s náboženskou věží. To bylo odpadnutí od uctívání Noemova Boha, byla to vzpoura proti Jehovově svrchovanosti. Ale jejich stavební program skončil velkým neúspěchem. Jehova sestoupil a zmátl jim jazyk. Nemohli se již spolu dorozumívat, a proto se rozdělili podle svých jazykových skupin a byli rozptýleni z Bábelu „po celém povrchu země“. (1. Mojž. 10:8–10; 11:1–9) Své falešné náboženství si vzali s sebou. Stalo se světovou říší falešného náboženství, tajuplným „Velikým Babylónem“.

Je snadné vidět společný původ světových náboženství. Mají tolik podobného! Například starověký Babylón se vyznačoval uctíváním Semiramidy a jejího dítěte Nimroda. To se velmi podobá uctívání madony a dítěte v odpadlém křesťanstvu. Thomas Inman ve své knize „Symbolika ve starověkém pohanství a novodobém křesťanství“ (angl.) říká o obrazech matky a dítěte: „Takové seskupení je stejně běžné v Indii jako v Itálii, v pohanských chrámech stejně jako v křesťanských kostelech. Představa matky a dítěte je znázorněna v každé starověké zemi, v níž existují nějaké umělecké památky.“

Římskokatolický kardinál John Henry Newman psal ve svém díle „Pojednání o vývoji křesťanské nauky“ (angl.) o mnoha takových zvycích a naukách. Říká, že „všechny mají pohanský původ“ a že jsou „posvěceny tím, že byly přijaty do církve“. Ta však posvěcena není! Novodobý katolicismus a protestantismus a stejně i judaismus přijaly babylónské nauky a obřady, ale nedodaly falešným zvykům a naukám žádnou svatost. Projevily se naopak jako dceřinné organizace „Velikého Babylóna“. — Zjev. 17:5.

Tato „dceřinná“ náboženství se význačným způsobem účastnila na obou stranách křižáckých válek a jiných sektářských válek v dějinách. Dvě světové války v dnešní době začaly mezi takzvanými „křesťanskými“ národy, ale šintoisté a buddhisté se do ní také silně zapojili. Na obou stranách přispívalo náboženské duchovenstvo ke zvyšování válečné horečky. Světová říše falešného náboženství nereprezentovala ‚Boha lásky‘, ale naopak byla vedoucím činitelem při rozdmychávání nenávisti. Až dodnes proti sobě bojují katolíci a protestanté v Severním Irsku. Náboženství je příčinou mnoha projevů násilí na Středním východě.

Největší vina Velikého Babylóna spočívá však v tom, co je popsáno ve Zjevení 17:6. Zde čteme: „Viděl jsem, že ta žena je opilá krví svatých a krví Ježíšových svědků.“ Tato slova se splňovala tragickým způsobem, například při pronásledování křesťanů v prvním století, při inkvizici v době temna a v nové době, kdy Hitler, katolík, násilně utiskoval svědky Jehovovy! Pomstí ‚Bůh lásky‘ tuto vinu krve? Jistě ano!