Potřebujeme pomoc, abychom porozuměli Bibli?

MINULÝ rok v dubnu dostala odbočka Společnosti Strážná věž v Brazílii dopis:

„Sděluji vám uctivě, že jsem prostý novinář, filmař, fotograf. . . a že jsem dělal všechno, co jsem chtěl. Ale zjišťuji, že nemám to hlavní: Víru v Boha. Již dva roky čtu publikace Biblické a traktátní společnosti Strážná věž, a učení ‚svědků Jehovových“ se mi líbí. Chtěl bych se stát jedním z nich a konat něco pro lidstvo. Psal jsem scénáře k filmům, seriály a články, které dokonce podněcují k prostituci, k vraždění, k narkomanii, k násilí a k nejrůznějším špatnostem, o nichž se píše na prvních stránkách novin, které čtou dychtivě dospělí i děti. Už toho mám dost. Musím se změnit. Ještě mi zbývá čas, abych použil představivost, kterou mi Bůh dal, ve prospěch svých bratrů.

Proto bych vás chtěl upřímně požádat, abyste mi řekli, co mám dělat, abych vnikl do učení ‚svědků Jehovových‘.

Očekávám vaši laskavou odpověď a zůstávám s úctou.“

Stačilo by říci tomuto muži, aby prostě četl Bibli s jinými, kteří by chtěli dělat totéž? Zdá se, že již Bibli do jisté míry četl. Zřejmě však viděl, že potřebuje ještě další pomoc.

Byl jako ten Etiop, o němž psal evangelista Lukáš v osmé kapitole Skutků. Tento Etiop jel na voze a četl si přitom nahlas z Izaiášova proroctví. Evangelista Filip se na podnět Božího svatého ducha přiblížil k tomuto vozu. Když Filip slyšel, jak tento muž čte slova, jež dnes patří do 53. kapitoly Izaiášovy, zeptal se: „Skutečně rozumíš tomu, co čteš?“ Etiop odpověděl: „Jak bych jen mohl, ledaže by mě někdo vedl?“ — Sk. 8:30, 31.

Ano, Etiop by nemohl sám o sobě poznat, koho měl Izaiáš na mysli, když psal: „Byl přiveden jako ovce na porážku a jako beránek, který je němý před svým střihačem, takže neotvírá ústa.“ Filip mu tedy vysvětlil, že toto proroctví se splnilo na Ježíši Kristu. Muž přijal tento důkaz a požádal, aby byl při první příležitosti pokřtěn. — Sk. 8:32–38.

VÝKLAD JE NUTNÝ

Také ze zprávy o dvou Ježíšových učednících je vidět, jak nutné je vedení. Tito muži byli na cestě do Emauz, třetího dne po Ježíšově smrti. Znali dobře Hebrejská písma, ale nemohli ještě pochopit, proč měl Ježíš trpět a zemřít. Když se s nimi setkal vzkříšený Ježíš, nepoznali jej, protože Ježíš měl zřejmě jinou podobu. Co učinil Ježíš, aby pomohl těmto smutným učedníkům?

Biblická zpráva říká: „Začal od Mojžíše a všech Proroků a vykládal jim věci, které se na něj v celém Písmu vztahovaly.“ K čemu to vedlo? Když se jim Ježíš dal poznat a pak zmizel jejich zraku, řekli: „Nehořelo naše srdce, když k nám po cestě mluvil, jak nám plně otevíral Písmo?“ — Luk. 24:27, 32.

Tito dva učedníci se o něco později v týž den sešli s jedenácti apoštoly v jedné místnosti v Jeruzalémě a řekli jim o svém zážitku. Ještě o tom mluvili, když se Ježíš náhle objevil mezi nimi. Poskytl jim Ježíš nějaké další objasnění? Ano, vysvětlil jim: „To jsou má slova, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě mezi vámi, že se musí splnit všechno zapsané o mně v Mojžíšově zákoně a v Prorocích a v Žalmech.“ A Lukáš dodává: „Potom jim zcela otevřel mysl, aby pochopili význam Písem.“ — Luk. 24:44, 45.

Z toho, co se stalo s Apollónem, který byl „značně zběhlý v Písmu“, je také patrné, že je třeba vedení ze správného zdroje. Apolló byl výmluvným kazatelem, který přesvědčivě mluvil o tom, že Ježíš je Mesiáš. Ještě však bylo nutné, aby mu jedni manželé, kteří měli úzké společenství s apoštolem Pavlem, poskytli biblické vedení. Když tito křesťanští manželé slyšeli Apollóna kázat, viděli, že potřebuje v některých naukách objasnění. Věděl například jen o křtu Jana Křtitele. — Sk. 18:24–26.

LIDSKÝ SDĚLOVACÍ PROSTŘEDEK

Z těchto zkušeností je možno vidět, že Jehova Bůh způsobil, aby Bible byla napsána tak, že člověk musí přijít do styku s jeho lidským sdělovacím prostředkem, aby jí mohl plně a přesně porozumět. Je pravda, že potřebujeme pomoc Božího svatého ducha, ale jeho pomoc také dostáváme v prvé řadě ve spojitosti se sdělovacím prostředkem, jehož Jehova Bůh uzná za dobré použít. — 1. Kor. 2:6–10.

Bible ukazuje, že Bůh měl organizovaný sbor, jehož prostřednictvím přicházelo poučení: „Dal některé jako apoštoly, některé jako proroky, některé jako evangelisty, některé jako pastýře a učitele, vzhledem k vyškolení svatých, pro služební dílo, pro vybudování Kristova těla, dokud všichni nedospějeme k jednotě ve víře a v přesném poznání Božího Syna, k plně dospělému muži, k míře vzrůstu, který náleží ke Kristově plnosti; abychom již nebyli nemluvňaty.“ — Ef. 4:11–14.

V prvním století se očekávalo vedení od takového sborového uspořádání. To je patrné například ze situace, kdy vznikla otázka, zda mají být obřezáváni ti, kteří se obrátili z pohanů. Řekl snad při této příležitosti apoštol Pavel něco jako: ‚Podívejte se, Ježíš Kristus se ukázal mně osobně, dal mi vidět nadpřirozená vidění, dal mi dar proroctví a inspirace a umožnil mi vykonávat mocné skutky; dovolte mi tedy, abych vám řekl, jak je to s otázkou obřízky‘? Rozhodně nic takového neřekl!

Apoštol Pavel přišel se svými druhy do Jeruzaléma, aby se poradil s vedoucím sborem křesťanského sboru. Vedoucí sbor se skládal z apoštolů a starších mužů. A rozhodnutí o obřízce nepronesl apoštol Pavel, ale Ježíšův nevlastní bratr Jakub, který byl v té době zřejmě předsedajícím dozorcem jeruzalémského sboru. Potom Pavel, Silas a ostatní předali tato rozhodnutí bratrům. — Sk. 15:1–35.

Co říci o Pavlových misionářských cestách? Jednal snad nezávisle na tom, že jej Jehova jmenoval za apoštola pro určitou skupinu? Rozhodně ne, ale poslušně přijal své jmenování, a to později uznali i ti, kteří byli v jeruzalémském vedoucím sboru jako „sloupy“. V Galatským 2:9 je řečeno: „Když poznali nezaslouženou laskavost, jež mi byla dána, Jakub a Kéfas a Jan, kteří se zdáli být sloupy, podali mně a Barnabášovi pravici k spoluúčasti, abychom šli k národům, ale oni k obřezaným.“ — Sk. 9:15; 13:1–4; 22:17–21.

Když později přišel Pavel naposledy do Jeruzaléma, Židé tam o něm měli zkreslující zprávy. A tak „starší“ v Jeruzalémě poradili Pavlovi, co má udělat, aby umlčel tyto zprávy. Pavel ochotně přijal jejich vedení. — Sk. 21:17–36.

Jehova Bůh nám chce pomoci, abychom v těchto „posledních dnech“ rozuměli Božímu slovu. Proto se milujícím způsobem postaral o to, aby zde byla pod Kristovým vedením viditelná organizace — „věrný a rozvážný otrok“. Jehova Bůh napomáhá činnosti vykonávané pod jejím vedením, a to takovým způsobem, že Bohu oddaní křesťané nemají sebemenší pochybnost, že tato organizace má schválení Jehovy Boha. — Mat. 24:45–47.

UŠLECHTILÝ NÁZOR

Jak se máme dívat na duchovní pokrm, který nám poskytuje tento „věrný a rozvážný otrok“? Měli bychom se na něj dívat kriticky — ‚snad to může být pravda, ale snad také ne, a musíme to zkoumat velmi kriticky“? Někteří si to snad mysleli. Na podporu tohoto názoru citovali Skutky 17:11, kde je o nových zájemcích z Beroje řečeno: „Ti zde smýšleli ušlechtileji než tamti v Tessalonice, neboť přijali slovo s největší dychtivostí mysli a denně pečlivě zkoumali Písma, zda je tomu tak.“

Znamená to však, že tito Berojští hledali chyby v poselství, které slyšeli, nebo že jejich postoj byl plný pochybností? Je to snad příklad, abychom se na publikace vydávané „věrným a rozvážným otrokem“ dívali kriticky s úmyslem najít v nich chyby? Rozhodně ne!

Především si povšimněme celkového rámce, v němž je výrok o šlechetných Berojských. Pavel byl společně se Silou na své druhé misionářské cestě. Protože nastalo pronásledování, poslali je bratři v Tessalonice do Beroje. V Beroji se setkali s upřímnými Židy, kteří měli pevnou víru v Boží slovo. Nebyli ještě křesťany. Byli to prostě lidé, kteří měli zájem a chtěli se ujistit, že Pavlova slova jsou podpořena Hebrejskými písmy.

Tito oddaní Židé v Beroji snad až do té doby nikdy neslyšeli o Ježíši Kristu. Pavel jim říkal něco naprosto nového. A tak tito šlechetní berojští Židé denně zkoumali Písma, aby se ujistili, že Pavel skutečně citoval z Božího slova. A s jakým myšlenkovým postojem přistupovali ke svému studiu? Snad s postojem skeptickým, snažili se snad při tom dokázat, že Pavel nemá pravdu? Ne, vůbec se nepodobali Pavlovým kritikům na Martově pahorku. Čteme, že poslouchali Pavlovo svědectví „s největší dychtivostí mysli“. — Sk. 17:11, 32.

Tito Berojští naslouchali s ochotou uvěřit, ano dychtili po tom. Proto měli nejen otevřenou mysl, ale chtěli, aby se toto „dobré poselství“ potvrdilo. Chce-li někdo získat víru, musí ve skutečnosti „chtít věřit“. Je-li rozhodnut, že nebude věřit, pak jej žádné množství důkazů nepřesvědčí; jestliže totiž někdo hledá výmluvy a na první pohled zdánlivě oprávněné důvody, proč nepřijmout odpovědnost, kterou mu tato víra uloží, pak může takové výmluvy vždycky najít. Apoštol Pavel výstižně řekl: „Víra není vlastnictvím všech.“ (2. Tess. 3:2) Ale Berojští chtěli věřit. O tom, co slyšeli, uvažovali s vnímavou myslí. To vedlo k tomu, že „mnozí z nich uvěřili, a stejně i nemálo vážených řeckých žen a mužů.“ Sk. 17:12.

Ježíšovi učedníci napsali mnoho dopisů křesťanským sborům, lidem, kteří již byli na „cestě pravdy“. (2. Petra 2:2) Ale nikde nečteme, že by tito bratři nejdříve se skeptickým rozpoložením kontrolovali Písma, aby se ujistili, že tyto dopisy jsou založeny na Písmu a že pisatelé opravdu věděli, o čem mluví.

NÁŠ NÁZOR NA OTROKA

Z této úvahy můžeme mít užitek. Jestliže jsme se jednou ujistili, jakého nástroje používá Bůh jako svého „otroka“ k udělování duchovního pokrmu svému lidu, pak se jistě Jehovovi nelíbí, přijímáme-li tento pokrm s postojem, že by snad mohl obsahovat něco škodlivého. Měli bychom mít důvěru ve sdělovací prostředek, jehož Bůh používá. V brooklynském ústředí, odkud vycházejí publikace svědků Jehovových, je více zralých křesťanských starších, jak členů „ostatku“, tak i „jiných ovcí“, než kdekoli jinde na zemi.

Je pravda, že bratři, kteří připravují tyto publikace, nejsou neomylní. Jejich spisy nejsou inspirovány, jako byly spisy Pavlovy a jiných pisatelů Bible. (2. Tim. 3:16) A tak někdy bylo podle potřeby nutné opravit některé názory, když se porozumění zpřesnilo. (Přísl. 4:18) To však vede k tomu, že se tříbí soubor biblické pravdy, s níž svědkové Jehovovi souhlasí. Když se během let přizpůsobujeme tomuto souboru pravdy, stává se stále podivuhodnějším a můžeme jej v těchto „posledních dnech“ ve svém životě stále více uplatňovat. Ani komentátoři Bible v křesťanstvu nejsou inspirovaní. Tvrdí sice, že mají velké znalosti, ale nedovedou zdůraznit ani hlavní biblické pravdy, například o tom, že na zemi nastane ráj, o tom, jak důležité je Boží jméno, a o stavu mrtvých.

Pověst, kterou si získala organizace „věrného a rozvážného otroka“ během minulých více než sto let, nás naopak důrazně vede k závěru, který vyjádřil Petr, když se Ježíš zeptal, zda jej jeho apoštolové také chtějí opustit. Petr řekl: „Ke komu půjdeme?“ (Jan 6:66–69) O tom není spor. Všichni potřebujeme pomoc, abychom rozuměli Bibli, a biblické vedení nemůžeme najít nikde mimo organizaci „věrného a rozvážného otroka“.