Vedou všechna náboženství k Bohu?

VĚDĚL jsi, že existuje náboženská skupina jménem „ctitelé Kennedyho“? Její stoupenci věří, že zemřelý prezident Spojených států John F. Kennedy je může ‚vyléčit z vrozených a dokonce i ze smrtelných nemocí‘.

A co říci o církvi, jež se nazývá Služba vesmírné moudrosti? Je založena na víře v létající talíře a její zakladatel tvrdí, že jednou ve dvě hodiny ráno měl možnost na jednom z nich letět.

A kdo neslyšel o otřesné masové sebevraždě v Guayaně, při níž zemřelo 900 členů sekty „lidového chrámu“, kterou vedl „duchovní“ Jim Jones?

Takové příklady mohou vyvolat závažné otázky ohledně všeobecného názoru, který jsi již možná sám někdy slyšel. Tento názor je často vyjadřován slovy: „Všechna náboženství jsou jen různé cesty k Bohu.“

PROČ JE TENTO NÁZOR POPULÁRNÍ

Jeden důvod, proč dnes mnozí lidé zastávají tento názor, tkví v tom, že se stále více prosazuje liberální smýšlení. Lidé jsou velmi citliví a nechtějí vyvolávat dojem, že jsou malicherní nebo fanatičtí.

Jiný důvod, proč někteří lidé říkají, že „na všech náboženstvích je něco dobrého“, je, že většina církví mluví o lásce a učí, že je špatné škodit jiným, zabíjet, lhát nebo krást. Církve zakládaly nemocnice a školy, aby byla poskytnuta pomoc potřebným. A náboženské skupiny překládaly a rozšiřovaly Bibli a tím umožnily mnoha lidem, aby se poučili o pravém Bohu a o jeho Synu, Ježíši.

Jestliže však existuje pravý Bůh, který ve svém psaném Slově poskytl vedení a jehož Syn podal přesné poučení o náboženství, pak se ptáme: „Jak se na různá náboženství dívá Bůh a Ježíš? Souhlasí s tím, že všechna náboženství vedou k Bohu?“

MEZI TĚMI, JICHŽ JE „MNOHO“, NEBO MEZI TĚMI, JICHŽ JE „MÁLO“?

Po celé zemi má Ježíš Kristus pověst moudrého a bohabojného učitele, který rozhodně nebyl malicherný. A přece Ježíš ve svém slavném Kázání na hoře prohlásil:

„Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme. . . v tvém jménu nekonali mnoho mocných skutků?‘ A přece jim pak vyznám: Nikdy jsem vás neznal! Odstupte ode mne.“ — Mat. 7:21–23.

Ježíš tedy nezastával dnešní populární ekumenický názor, že většina lidí, kteří pěstují nějaké náboženství svým vlastním způsobem, je Bohu milá. Ježíš naopak řekl, že dokonce ani „mnozí“ z těch, kteří tvrdí, že uznávají Ježíše jako Pána neboli Krista, nemají schválení.

V témž kázání dal Ježíš přímou radu:

„Vcházejte těsnou branou; protože široká a prostranná je cesta vedoucí ke zkáze a mnoho je těch, kteří na ni vcházejí; ale těsná je brána a úzká cesta vedoucí do života a málo je těch, kteří ji nalézají.“ — Mat. 7:13, 14.

Proč myslíš, že Ježíš zastával takové stanovisko? Podle Písma věděl Ježíš jasně, že k tomu, aby se člověk líbil Bohu, musí činit vůli Otce, jak je vyjádřena v Bibli. Ježíš potvrdil tuto myšlenku, když odsoudil jednání a učení, jež bylo v rozporu s Božím slovem. Jednal přitom správně, protože věděl, že náboženstvím mohou být lidé oklamáni a svedeni. (Mat. 23:13; 2. Kor. 4:4) Porovnáme-li s Písmem to, co dnes učí v církvích, zjistíme, že mnohá z těchto učení uvádějí lásku a velkorysost pravého Boha do nesprávného světla.

Z toho tedy vyplývá, že nestačí, abychom se prostě řídili náboženstvím svých rodičů nebo abychom patřili k nějaké větší náboženské organizaci ve svém okolí. I kdybychom přitom byli upřímní, mohlo by nás to přivést mezi ty „mnohé“, o nichž Ježíš řekl, že jsou na ‚prostranné cestě vedoucí ke zkáze‘.

Jistě bys byl raději mezi těmi, jichž je „málo“, ale kteří jsou podle Božího názoru na „cestě“, která skutečně vede k němu. Je to také cesta, o níž Ježíš řekl, že vede k „životu“, k věčnému životu. — Jan 3:16; 17:3.

PŘESNÉ POZNÁNÍ, KTERÉ VEDE K BOHU

Jistě vidíš, že ani nemusíme být teology a nepotřebujeme nějaké rozsáhlé vědomosti o náboženství, abychom se uměli vyhnout církvím, které se vyznačují vírou v zázraky zemřelého politika nebo v cestování na létajícím talíři, nebo církvím, které vedou k šílenství a sebevraždám. Potřebujeme však poznání — přesné poznání.

Názorně to ukazuje případ židovského právníka z prvního století, totiž Saula (neboli Pavla), který se stal křesťanským apoštolem. Ve své dřívější víře byl velice horlivý, a dokonce se snažil vymýtit uctívání, o němž se domníval, že je nesprávné. A přece si Pavel z Božího milosrdenství uvědomil, že velmi nábožensky založení lidé, jako on sám, mohou ‚mít horlivost pro Boha, ale ne podle přesného poznání‘. Když Pavel lépe poznal Boží vůli a způsob jednání, obrátil se k správnějšímu způsobu uctívání. — Sk. 8:1–3; 9:1, 2; Řím. 10:2; 1. Tim. 1:12–16.

To by mělo usměrnit i naše dnešní smýšlení, protože Boží vůle je, aby všichni lidé „přišli k přesnému poznání pravdy“ a uctívali Boha podle toho. (1. Tim. 2:3, 4) Bůh inspiroval Pavla, aby předpověděl, že v naší době mnozí lidé budou ‚mít způsob zbožné oddanosti, ale vzhledem k její síle se budou prokazovat jako falešní‘. Proto dostáváme příkaz: „Od těch se odvracej.“ — 2. Tim. 3:1–5.

Je proto velmi nutné, abychom zjistili, zda my pěstujeme náboženství neboli způsob uctívání, jenž skutečně vede k Bohu. Ale jak se o tom můžeme ujistit?