Strach z člověka byl léčkou pro krále Sedechiáše
DOBŘE nám Boží slovo připomíná, že „třást se před lidmi“, podléhat strachu z lidí, „klade léčku, ale kdo důvěřuje v Jehovu, bude ochráněn“. (Přísl. 29:25) Vlivem zděděných slabostí máme všichni sklon ke kompromisu, když hrozí nebezpečí nebo když máme před sebou jakoukoli nepříjemnou vyhlídku. Tak může strach z toho, co si lidé pomyslí nebo řeknou, způsobit, že ucouvneme a neuděláme to, o čem víme, že je správné.
Křesťan může například vědět, že by měl sdělovat biblické pravdy druhým a napodobovat tak Ježíše Krista a jeho rané následovníky včetně apoštola Pavla, který učil veřejně a v domovech lidí. (Luk. 8:1; Sk. 20:20) Přesto strach z toho, co si pomyslí druzí, odradí některé od této křesťanské činnosti. Názorným příkladem toho, jak může strach z člověka přivést někoho ke kompromisu a k vlastní škodě, je Sedechiáš, poslední král dvoukmenného judského království.
VÝZVA K DODRŽENÍ SLOVA
Sedechiáš, syn krále Joziáše z jeho manželky Chamutal, se původně jmenoval Mataniáš. Když byl jeho synovec král Joachin zajat Babylóňany, byl Mataniáš učiněn vazalským králem, podřízeným Nabuchodonozorovi, králi Babylóna. Tehdy bylo jeho jméno Nabuchodonozorem změněno na Sedechiáš, což znamená „Jehova je spravedlnost“. Sedechiáš musel složit v Jehovově jménu přísahu, že zůstane věrný Nabuchodonozorovi. Dodržel však svůj přísežný slib? — 2. Král. 24:12, 17, 18; 2. Par. 36:13; Jer. 37:1.
Nějaký čas jej Sedechiáš dodržoval. Časem však podlehl tlaku mocných knížat své říše, která podněcovala ke vzpouře proti Babylóňanům. Porušil tedy svůj slib, vzbouřil se proti Nabuchodonozorovi a obrátil se o pomoc k Egyptu. Babylónský král vedl své vojsko proti Jeruzalému, aby tuto vzpouru potlačil, a v devátém roce Sedechiášovy vlády oblehl město. — Jer. 52:3, 4; Ezech. 17:15.
Zdá se, že právě na počátku tohoto obležení vzkázal Sedechiáš proroku Jeremiášovi a ptal se, co se stane s Jeruzalémem. Jehovovo slovo skrze Jeremiáše varovalo, že všechny pokusy o obranu města jsou odsouzeny k neúspěchu. Jedinou cestou k úniku je, řekl Jeremiáš, poddat se obléhající armádě. — Jer. 21:1–10.
Král Sedechiáš a jeho úředníci však měli ještě jinou možnost volby, pokud chtěli, aby jim bylo prokázáno milosrdenství. Skrze svého proroka Jeremiáše dal Jehova napomenutí: „Každého jitra vynášej rozsudek podle práva a osvobozuj toho, kdo je olupován, z ruky podvodníka, aby má zloba nevyšla jako oheň a skutečně neplanula a pro špatnost vašeho jednání by nebyl žádný, kdo by ji uhasil.“ — Jer. 21:12.
Během obležení se pokusil Sedechiáš, jeho knížata a jiní lidé v Jeruzalémě získat Jehovovu přízeň tím, že učiní něco, co by bylo v souladu s jeho zákonem. Třebaže nebyl jubilejní rok, dohodli se, že propustí své hebrejské otroky, muže i ženy, a skutečně je také propustili. Když ale přišly egyptské síly Jeruzalému na pomoc a Babylón zrušil obléhání, aby se vypořádal s egyptskou hrozbou, rozmyslili si to. Vzali si své otroky zpátky a opět je přinutili ke službě. Co v tom udělal král Sedechiáš?
Král se vůbec nepokusil odvrátit knížata i lid od porušení jejich dohody ohledně propuštění hebrejských otroků. Věděl, jak nesprávné jsou jejich činy, ale zřejmě ze strachu, aby se neznelíbil význačným mužům, trpěl jejich špatnost. Proto bylo jisté, že Jeruzalém postihne neštěstí, neboť Jehova nebude zachraňovat zkažený národ. — Jer. 34:8–22; 37:5.
Když byl Jeremiáš uvězněn pro falešné nařčení, že utíkal k Chaldejcům, a když byl Jeruzalém opět obklíčen, poslal Sedechiáš opět pro Jeremiáše. Jako odpověď na králův dotaz o budoucnosti řekl Jeremiáš: „Budeš dán do ruky babylónského krále!“ Při té příležitosti žádal Jeremiáš Sedechiáše, aby ho neposílal zpět do domácího vězení v Jonatanově domě. Král žádosti vyhověl a dal Jeremiáše „do vazby na nádvoří stráže“. — Jer. 37:11–21.
OPĚT PODLÉHÁ STRACHU
Sedechiáš věděl, že s Jeremiášem zacházeli nespravedlivě. Přesto neudělal Sedechiáš nic na ochranu proroka, když knížata později obvinila Jeremiáše, že oslabuje bojovou morálku lidu. Opět podlehl strachu z člověka a vydal Jeremiáše do rukou knížat se slovy: „Pohleďte, je ve vašich rukách. Není totiž vůbec nic, v čem by sám král mohl mít nad vámi převahu.“ Knížata Jeremiáše vzala a vhodila do bahnité cisterny, aby tam zemřel. Jen odvážným zásahem etiopského eunucha Ebedmelecha byl Jeremiášův život zachráněn.
Později se opět Sedechiáš soukromě sešel s Jeremiášem. Jeremiáš mu opakoval, že Jeruzalém může být zachráněn jen tehdy, poddá-li se Babylóňanům. Sedechiáš však na Jeremiášovu inspirovanou radu nedbal. Proč? Protože se obával, že by mohl být vydán Židům, kteří již zběhli k Babylóňanům, a že by ho tito Židé mohli mučit. O jeho strachu z člověka svědčila i jeho žádost, aby Jeremiáš neprozradil předmět jejich rozhovoru judským knížatům. — Jer. 38:1–28.
Jak Jeremiáš předpověděl, padl Jeruzalém do rukou Babylóňanů. V jedenáctém roce Sedechiášovy vlády prolomily síly nepřítele městské hradby. Pod rouškou tmy prchal Sedechiáš s oddílem bojovníků. Byli však dostiženi na pustých jerišských pláních. Když Sedechiáše přivedli před Nabuchodonozora, aby byl souzen, nejprve byl svědkem pobití vlastních synů. Pak byl oslepen a jako zajatec odveden do Babylóna. Strach z člověka mu byl skutečně léčkou. — Jer. 52:9–11.
Sedechiášův případ opravdu názorně potvrzuje zásadu, že strach z člověka vede do léčky. Co je protilékem strachu z člověka? Projevovat víru v Jehovu a bát se, abychom se mu neznelíbili; vždyť „v bázni před Jehovou je silné spolehnutí“. (Přísl. 14:26) Strach z člověka pomáhá překonávat také Boží svatý duch, protože jsme nedostali „ducha zbabělosti, ale ducha moci a lásky a zdravé mysli“. — 2. Tim. 1:7.