Když dojde k tragické události

RODINA zřejmě neoplývala hmotnými statky. Přesto měli mnohé, zač mohli být vděční. Měli úrodnou půdu, podnebí bylo po většinu roku příjemně teplé a poloha místa byla ideální.

Jejich město Naim bylo krásně zasazeno v úrodné pláni Esdrelon na severozápadní straně pahorku More. Z domu mohla rodina hledět přes zelené údolí na půvabně zalesněné galilejské vrchy vzdálené jen několik kilometrů. A v dáli se tyčil zasněžený vrcholek hory Hermon a byly vidět libanonské hory. Jak příjemné bylo na konci dne usedat na plochou střechu domu a pozorovat krajinu — jen tak ve třech — manžel, manželka a jejich synek!

Pak došlo jednoho dne k tragické události — manžel zemřel. Hořký zážitek! Už více nebudou pokojné společné večery. Žena však nalezla útěchu v tom, že má ještě syna. Její naděje, tužby a ctižádost se upnuly k jeho budoucnosti. Tak opět našla v životě smysl a cíl.

Pak ale došlo k další tragické události. Zemřel i syn. Teď již neměla v kom nalézt útěchu. Vdovin žal byl veliký, když připravovali synovo tělo k pohřbu.

Snad znáš ten pocit prázdnoty, který přichází se ztrátou milovaného člověka. Jak sklíčeně a bezmocně se cítíš! Smrt je skutečně hořký nepřítel. Při takových příležitostech má člověk velkou starost o budoucnost mrtvých. Je pro ně skutečně nějaká naděje?

Představ si, že by mohl někdo přijít, vzít tvého drahého za ruku a opět ti ho vrátit živého a zdravého. Jakou bys měl radost! Jak podivuhodné by to bylo!

‚Ale to je nemožné,‘ řekneš. Pravda, za našeho života se to nikdy nestalo. Ale už se to stalo, dříve. Ženy přijímaly zpět své mrtvé vzkříšením.

Kdy se to stalo? Proč tomu můžeme věřit? Co to pro nás znamená dnes?