Skutečně obsahuje rozpory?

‚ADAM a Eva měli dva syny, Kaina a Ábela. Kain zabil Ábela a potom si vzal manželku. Kde získal tuto manželku?‘ Už jsi někdy slyšel tuto otázku? Je to snad jedna z nejčastějších otázek, jež vznášejí lidé, kteří tvrdí, že si Bible odporuje. Znáš na ni odpověď?

Bible nám říká, že Adam a Eva měli mnoho dětí, nejen dvě. „Adamových dnů potom, co se stal otcem Seta, bylo osm set let. Mezitím se stal otcem synů a dcer.“ (1. Mojž. 5:4) Máme-li tuto informaci, co bys řekl, kde získal Kain svou manželku? Ano, musel se oženit s jednou ze svých sester. Dnes by mohlo být pro děti nebezpečné, kdyby jejich rodiče byli tak blízce příbuzní. Ale téměř na začátku lidských dějin, kdy ještě lidstvo bylo o tolik blíže dokonalosti, to nebyl problém.

Z této otázky je patrný jeden důvod, proč si někteří lidé myslí, že si Bible odporuje: neznají všechny skutečnosti. Jakmile mají ucelený obraz, zdánlivé rozpory mizí.

Jiní lidé poukazují na to, že Bible podává o téže události různé zprávy, a říkají, že zde jsou rozpory. Například u Matouše 8:5, 6 čteme: „Když [Ježíš] vešel do Kafarnaum, přišel k němu jeden důstojník a snažně ho prosil slovy: ‚Pane, můj sluha leží ochrnutý v domě a trpí hrozná muka.‘ “ Pak požádal Ježíše o pomoc. Ale souběžná zpráva u Lukáše říká: „Vyslal k [Ježíši] židovské starší muže, aby ho poprosili, aby přišel a určitě zachránil jeho otroka.“ (Luk. 7:3) Jedna zpráva říká, že důstojník jej požádal sám, zatímco druhá říká, že jej zastupovali židovští starší muži.

Zdá se to jako rozpor? Jestliže ano, pak si povšimni, co čteme ve Skutcích 7:47. Je tam řečeno, že král Šalomoun vybudoval pro Jehovu chrám v Jeruzalémě. Chtěl tím pisatel říci, že Šalomoun vybudoval chrám sám? Nebo skutečnou práci vykonalo mnoho dělníků, zatímco Šalomoun tuto práci podporoval a organizoval? Ovšem, právě tak to bylo. Podobně i tento důstojník mluvil s Ježíšem, ale zastupovali jej židovští prostředníci. V těchto dvou zprávách není žádný rozpor. Popisují tutéž událost pouze z různých hledisek.

Takzvaných rozporů tohoto druhu je mnoho. Ve skutečnosti jsou to však příklady toho, jak o téže události referují zprávy z různých hledisek. Kdyby všichni pisatelé Bible říkali přesně totéž, vyvolávalo by to silný dojem, že jeden opisoval zprávu od druhého. Psali však z různých hledisek, což dokazuje, že nebyli tajně dohodnuti. Všichni ale vyprávějí v podstatě o téže události, z čehož je patrné, že mluví pravdu.

ODPOVÍDÁ BIBLE VĚDECKÝM POZNATKŮM?

Někdy je problém v tom, co se lidé domnívají, že Bible říká. Například katolická církev v roce 1633 odsoudila Galilea za to, že prohlásil, že se Země otáčí kolem Slunce. Podle časopisu „Newsweek“ to nyní považují za chybu, která vyvolává rozpaky. Proč se dopustili této chyby? „Nová katolická encyklopedie“ uvádí jako jeden důvod, že Galileovo nové učení odporovalo Bibli. Jinými slovy, mýlila se nejen katolická církev, ale i Bible. Je to tak?

Odpověď zní: Nikoli. Bible není vědecká učebnice. Jejím hlavním účelem je říci nám o Bohu, o jeho předsevzetích a o jeho jednání s lidmi. Ale není nevědecká. Někdy se zmiňuje o věcech, které mají nějakou spojitost s přírodními zákony, a často se její výroky podobají tomu, co nám dnes říkají vědci. Proč tedy měla katolická církev dojem že Galileovo učení odporuje Bibli?

Podle „Nové katolické encyklopedie“ je jedna biblická zpráva, na kterou poukazovali, v knize Jozuově. Tam čteme, že při určité příležitosti Izraelité vedli bitvu a vítězili nad svými nepřáteli, ale blížila se noc a zdálo se, že je to připraví o úplné vítězství. Jehova Bůh tedy velkým zázrakem prodloužil den, aby mohli své vítězství dovršit. Zpráva nám říká: „Slunce tedy zůstalo bez pohybu a Měsíc skutečně zůstal stát, dokud národ nemohl vykonat pomstu na svých nepřátelích.“ — Jozue 10:13.

Říká tento biblický text, že se Země neotáčí kolem Slunce? Nebo inkvizitoři příliš rozšířili uplatnění tohoto textu? Biblický pisatel zde jistě neměl v úmyslu předkládat nějaké vědecké tvrzení o pohybu planet. Říká nám spíše, co viděli Izraelité. Viděli, že se slunce na nebi zastavilo — ať již následkem toho, že Jehova přerušil otáčení Země, nebo nějakým jiným způsobem.

Podobně i dnes říkáme, že ráno slunce vychází a večer že zapadá. Znamená to, že nevěříme, že se Země otáčí kolem Slunce? To jistě ne. Pouze popisujeme události, jak se nám jeví.

Galileovy problémy tedy nebyly způsobeny tím, co říká Bible. Pocházely spíše z toho, jaký smysl lidé přikládali biblickým výrokům.

O jiném nedorozumění je možné číst v knize „Svět bez konce“ (angl.) od Rogera Pilkingtona. Autor říká: „Všichni starozákonní pisatelé považovali Zemi za plochou desku.“ Opět se zdá, jako by Bible odporovala vědě. Ale je to tak skutečně?

Uvažuj o dvou biblických textech, které podávají popis Země. Jeden z nich říká: „[Bůh] roztahuje sever nad prázdnotou a zavěšuje Zemi na ničem.“ (Job 26:7) Druhý text říká: „[Bůh] bydlí nad okruhem Země.“ — Iz. 40:22.

Tyto biblické texty nebyly napsány proto, aby nám poskytly vědecké poučení. Jejich účelem bylo pomoci nám, abychom ocenili majestát Jehovova božství. Řekl bys však, že obraz, který vyvstává — obraz kulaté Země, jež visí v prázdném prostoru —, je nevědecký? Je to naopak pozoruhodný popis toho, co vidí kosmonauté, když cestují v kosmickém prostoru. Pan Pilkington se prostě mýlil, když řekl: „Všichni starozákonní pisatelé považovali Zemi za plochou desku.“

JAK JE TO S MÝTY?

Jiní lidé vidí problémy v tom, že některá vyprávění Bible se v našem vědeckém dvacátém století zdají zvláštní. Dnes nikdo nechodí po vodě, neumí nasytit množství lidí několika bochníky chleba a několika rybami, nekřísí mrtvé a nedokáže okamžitě uzdravit nemocné. Proto mají tito lidé pocit, že biblické zprávy o takových věcech jsou báje.

Bible však neříká, že v tehdejších dobách byly takové zázraky něčím každodenním. Byly překvapující a neočekávané, byly to „předzvěsti a znamení“ dokazující, že Bůh skutečně podporoval svého služebníka Ježíše. (Sk. 2:22) Mnozí lidé byli tehdy velmi vzdělaní, a když viděli některý Ježíšův zázrak nebo zázrak některého z jeho následovníků, k němuž došlo mocí Božího ducha, reagovali velmi podobně, jako bychom reagovali my dnes. ‚Dostali strach‘ nebo „byli naplněni úžasem“. — Mat. 9:8; Sk. 3:10.

Je pozoruhodné, že ani Ježíšovi nepřátelé nepopírali jeho zázraky. Uváděli jen v pochybnost zdroj jeho moci. Vyobcovali slepého muže, kterému Ježíš vrátil zrak. A jednou se pokoušeli usmrtit muže, kterého Ježíš vzkřísil. Museli však připustit, že zázraky samy o sobě se staly. — Mat. 12:24; Jan 9:30–34; 11:43–53; 12:9, 10.

Stovky lidí také viděly Ježíše živého po tom, kdy jej římští vyškolení popravčí veřejně zabili. Své dojmy zachytili někteří v záznamech, které můžeme dnes číst. Na mnohé z těchto lidí to zapůsobilo tak, že se úplně změnil jejich život. Byli nyní ochotni zemřít za svou víru. Mohl by mít mýtus nebo smyšlená představa takový účinek?

Je pravda, že takové věci se dnes nestávají. Ale představ si, že bys mohl mluvit s lidmi, kteří žili v Ježíšově době, a že bys jim vyprávěl, jak jsi viděl člověka chodit po Měsíci, že jsi mohl mluvit s lidmi, kteří žijí na opačné straně Země, že jsi se svými přáteli letěl vzduchem a že existují přístroje, které mohou zaznamenat věci a provádět složité matematické výpočty. Co by asi řekli? Že máš bujnou fantazii a vyprávíš jim výmysly! Takové věci se v Ježíšově době nestávaly.

A přece dnešní technika takové zázraky umožňuje. A protože existuje všemohoucí Bůh, jsou všechny zázraky, o nichž jsou záznamy v Bibli, jistě stejně dobře možné.

MŮŽEŠ JÍ VĚŘIT

Jeden pisatel, který zkoumal mnoho takzvaných biblických rozporů a „problémů“, dospěl k závěru: „Vezmeme-li v úvahu skutečnou vznešenost Bible a sílu jejího vlivu, jež se uplatňovala po celé věky, pak malicherné ‚omyly‘, které se vyhýbaví skeptici v ní snaží dokázat, se stávají zcela bezvýznamnými.“ („Je při inspiraci nutná neomylnost?“ [angl.] od Stewarta Custera) To je pravda. Kromě toho, jsou-li k dispozici skutečnosti, ukazuje se, že „omyly“ nakonec nejsou žádnými omyly.

Jeden australský reportér se přiznává, že byl „bigotní racionalista“, pokud jde o Bibli. Potom řekl: „Poprvé v životě jsem učinil to, co je normálně první povinností reportéra: prozkoumal jsem fakta. . . A byl jsem zděšen, protože to, co jsem četl [ve zprávách evangelií], nebyla legenda a nebyla to ani žádná naturalistická smyšlenka. Byla to reportáž. Přímé a přejaté zprávy o neobyčejných událostech a někdy v případě Lukášově — soubor dokumentárních důkazů spolu s výsledky rozhovorů s očitými svědky. Reportáž má svůj specifický půvab a v evangeliích tento půvab je.“

Vybízíme tě, abys jednal podle příkladu tohoto muže a abys ‚prozkoumal skutečnosti‘. Čti tuto knihu a připusť, aby na tebe „skutečná vznešenost Bible“ působila. Zjistíš, že Bible není ‚neaktuální, nesrozumitelná ani nezajímavá‘. Je to fascinující zpráva o tom, jak Bůh od samého začátku jednal s lidstvem. Pojednává o dnešních nejaktuálnějších problémech a poskytuje radu, která mnoha lidem pomáhá k úspěšnému životu. Má navíc pro naše dvacáté století poselství, jež nesmějí přehlížet lidé, kteří touží po opodstatněné naději a přejí si, aby jejich život měl smysl.

Máš dojem, že je obtížné porozumět Bibli? Svědkové Jehovovi ti velmi rádi pomohou, abys z ní získal informace, jež obsahuje. Ano, dodnes platí slova Johna Quincyho Adamse: „Bible je kniha všech knih, a je třeba ji číst v každém věku.“ Stále je to Kniha, které je třeba věřit a kterou je třeba se řídit, a to obzvláště v našem skeptickém dvacátém století.