Zprávy a jejich hlubší význam

„Jsme všichni kacíři?“

● „Jsme tedy všichni kacíři?“ ptal se nedávný dopis v londýnském „Daily Telegraph“. Pisatel předtím upoutal pozornost k „teologické hádance“, kterou tvoří slova raně křesťanského církevního otce Justina Mučedníka: „Jestliže jste se přidali k některým, kteří se nazývají křesťany. . . a říkají, že jejich duše jdou po smrti do nebe, NEMYSLETE SI, ŽE JSOU TO KŘESŤANÉ.“ Jako odpověď na tuto „hádanku“ zveřejnily noviny následující dopis Johna Dunnetta, docenta teologie na Newbold College:

„Raní církevní otcové zakládající svou víru a nauky na Svatém písmu. . . neměli žádnou mylnou představu o tom, co zakouší člověk, dokonce i křesťan, při smrti. Chápali smrt jako stav bezvědomí, ‚spánek‘, z něhož bude nakonec vzkříšení. O starozákonních králích se opětovně říkalo, že usnuli se svými otci. Žalmista popsal smrt takto: ‚Vydechne poslední dech, vrací se do prachu; a v tu hodinu končí všechno jeho myšlení.‘ — Žalm [146:4], „Nová anglická Bible“

Teolog citoval další příklady „harmonického biblického učení“ o vzkříšení, které následuje po spánku ve smrti, a pak poznamenal: „Takže nejen Justin Mučedník, ale také Ignatius, Polykarp, Lactantius a jiní raní církevní otcové nemohli tvrdit, že křesťanské duše odcházejí po smrti do nebe.“ Jak se tedy toto nebiblické učení dostalo do církve? Profesor Dunnett odpovídá: „Pod vlivem platónské filozofie . . . prostoupilo pojetí nesmrtelnosti duše široce křesťanskou církev a učinilo tak přijatelnou myšlenku, že duše jdou při smrti do nebe; je a zůstává to však nebiblickou naukou.“ Proto je tedy možnost říci, že většina dnešních takzvaných křesťanů jsou z biblického hlediska „kacíři“. — Ezech. 18:4, 20.

Církve radí: ‚Nekažte‘.

● Po dvouleté práci vydala Britská rada církví sérii směrnic, které podle londýnského „Guardianu“ varují před „přehnaným evangelizačním postojem při rozmluvách s jinověrci“. Směrnice schválené všemi hlavními vyznáními prohlašují: „Druh hovoru či psaní, který je příliš ‚evangelistický‘ nebo ‚duchovní‘, může často posílit nesprávné představy, a tak by se mu měl každý vyhnout“.

Bible ovšem radí, aby křesťan ‚s mírností poučoval ty, kteří nejsou příznivě nakloněni‘. Tato slova v žádném případě nestojí v protikladu k naléhavosti, kterou Kristus vštípil svým učedníkům, když jim přikázal: „Čiňte učedníky z lidí všech národů. . . a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ — 2. Tim. 2:25; Mat. 28:19, 20.