Lékař Lukáš a jeho nejlepší dílo
CO si myslíš o lékařích? Ti, kteří se zabývali léčením, byli v každé době velmi vážení. Přírodní národy měly před svými medicinmany stejně velkou úctu jako dnešní společnost před lékaři. Proč?
Naše tělo má sice schopnost samo se uzdravovat a tak bez lékařské pomoci přemůže tři čtvrtiny všech nemocí, ale svědomití lékaři často podporují důvěru a spolehnutí pacientů, čímž podstatně přispívají k jejich uzdravení. Mohou nám také pomoci svými znalostmi o účinných léčivech a léčebných postupech. Mnozí lidé proto obdivují lékaře jako lidi, kteří konají mimořádně důležité dílo.
Bible nám však podává zprávu o jednom obětavém lékaři, který se začal zabývat jiným povoláním, jímž mohl vykonat dokonce ještě více dobra. Tak nám dal příklad, jak můžeme konat dobro.
Tento muž, Lukáš, žil v prvním století našeho letopočtu. Apoštol Pavel jej nazýval „milovaný lékař“, a jak uvidíme, Lukášovy spisy svědčí o tom, že byl lékařem. (Kol. 4:14) Pozoruhodné však je, že dobrou pověst nepřineslo Lukášovi ošetřování nemocných a zraněných, ale to, co vykonal, když se stal křesťanem.
Lukáš se sice mohl jako lékař usadit v některém městě a pohodlně si vydělávat na svou obživu, ale rozhodl se, že bude snášet obtíže, které mohl očekávat jako průvodce apoštola Pavla při jeho misionářských cestách. Později se Lukáš věnoval určitému bádání a napsal evangelium, to jest zprávu o životě a skutcích Ježíšových. „Evangelium“ znamená „dobré poselství“. Svým úsilím rozšiřovat křesťanské dobré poselství, k čemuž patřilo i psaní evangelia a Skutků apoštolů, ukázal Lukáš, že dobro, které je možné vykonat křesťanskými skutky, dokonce ještě převyšuje to, co může vykonat zručný lékař k přechodnému zmírnění nemocí nebo utrpení. Jistě si budeme ještě více vážit Lukášova dobrého díla, poznáme-li něco o jeho osobě a evangeliu.
Muž, který napsal knihu
Podle jeho řeckého jména, jeho stylu psaní a okolnosti, že Pavel v Kolosanům 4:10–14 mluví o „obřezaných“ a pak se zmiňuje o Lukášovi, vyvozují někteří, že Lukáš nebyl Žid. Toto pojetí je však jen výklad a je v rozporu se zjištěním v Římanům 3:1, 2. Tam je řečeno, že Bůh svěřil své svaté výroky ‚Židům‘. Lukáš byl tedy snad řecky mluvící Žid s řeckým jménem.
Lukášovy záznamy potvrzují, že byl vzdělaný. Psal čistou a plynulou řečtinou. Jeho věty jsou složitější než věty ostatních evangelistů a jeho slovní zásoba je bohatší.
Také úvod evangelia prokazuje Lukášovo vynikající vzdělání. Zní: „I když se mnozí pustili do toho, aby sestavili a vylíčili skutečnosti, kterým mezi sebou plně důvěřujeme, jak nám je předali ti, kteří se od počátku stali očitými svědky . . ., rozhodl jsem se i já, protože jsem od začátku všechno přesně sledoval, že o tom v logickém pořadí napíšu . . ., abys úplně poznal jistotu o tom, o čem jsi byl ústně vyučován.“ (Luk. 1:1–4) Tento druh úvodu se podobá úvodům v klasické řecké literatuře.
Lukáš zde ujišťuje svého čtenáře, že jeho výklady nespočívají na tom, co by znal jen z doslechu, nebo na pouhém ústním podání. Proč? Zřejmě totiž ještě nebyl učedníkem, když byl Ježíš na zemi, a proto později důkladně pátral mezi „očitými svědky“, když sestavoval své evangelium. Zkoumal také zprávy současníků, „od začátku všechno přesně sledoval“. To by v nás mělo vzbudit důvěru k jeho záznamům.
Jak se však Lukáš dověděl o tolika podrobnostech? Zpráva ve Skutcích apoštolů o cestách apoštola Pavla přechází na určitém místě ze třetí osoby („on“, „oni“ [množné číslo]) do první osoby („my“, „nás“). Z toho lze vyvozovat, že Lukáš byl na druhé Pavlově misionářské cestě jeho druhem na cestách. (Sk. 16:10) Lukáš tedy na třetí cestě přišel spolu s Pavlem do Jeruzaléma a mohl se tam dotazovat mužů a žen, kteří byli očitými svědky Ježíšova působení. (Sk. 21:1, 7, 15–18) V Jeruzalémě možná Lukáš viděl dokumenty, například ty, jichž použil při sestavování rodokmenu u Lukáše 3:23–38.
V letech 56 až 58 n. l. byl apoštol Pavel v Cesareji ve vězení. Lukáš psal své evangelium dříve než Skutky apoštolů (jež byly dokončeny kolem roku 61 n. l.), a proto zřejmě využil času, kdy byl Pavel ve vězení, a sepsal evangelium.
Na co bys měl dávat pozor?
Zjistíš, že se vyplatí číst tuto Lukášovu pečlivě sestavenou a upřímným tónem napsanou, poučnou knihu. Přitom je výhodné dávat pozor na některé zajímavé rysy nebo zvláštnosti tohoto evangelia. O čtyřech z nich bychom se chtěli zmínit.
Jednou zvláštností je, že Lukáš používá lékařských výrazů. Věnuje také ve svém evangeliu zvláštní pozornost ženám a modlitbě. Kromě těchto hledisek bys měl dávat pozor ještě na čtvrté, jež spočívá v tom, že Lukáš psal pro všechny lidi. Abychom podnítili tvůj zájem o tuto knihu, uvedeme příklady těchto čtyř rysů.
Posuzováno očima lékaře
Ve všech evangeliích se mluví o Ježíšových zázracích. Při čtení Lukášova evangelia si však povšimni, jak často mluví o případech vyléčení, jež způsobil Ježíš. A povšimni si, jak se Lukáš vyjadřuje nebo o kterých podrobnostech se zmiňuje.
Lukáš uvádí některá lékařská zjištění, která u Matouše a Marka nejsou. Oba nám například podávají zprávu o tom, že Petr uťal Malchusovi ucho, ale Lukáš poukazuje na to, že to bylo pravé ucho a že Ježíš amputovanou část těla opět uzdravil. Nezní to jako výrok lékaře? (Mat. 26:51; Mar. 14:47; Luk. 22:50, 51) Lukáš také mluví o tom, že Petrova tchýně „byla sužována vysokou horečkou“ a že Ježíš uzdravil muže „plného malomocenství“ a také jiného, „jehož pravá ruka byla uschlá“. — Luk. 4:38, 39; 5:12–14; 6:6–10.
Jsou ještě další důkazy, že Lukáš vidí mnoho věcí očima lékaře. Sděluje, že Ježíš „vyléčil mnohé z nemocí a obtížných chorob a od ničemných duchů“, a činí přitom rozdíl mezi vyléčením nemocí čistě tělesné povahy a vyléčením nemocí, které mohly být způsobeny vlivem démonů. (Luk. 7:21) Pouze Lukáš se zmiňuje o tom, že se Ježíš ‚dostal do smrtelné úzkosti‘, když se modlil před svým zatčením, a že „jeho pot se stal jako kapky krve, které padaly na zem“. (Luk. 22:44) Zájem lékaře je také patrný ze zprávy o Ježíšových podobenstvích. Jen Lukáš nám vypráví podobenství o „dobrém Samaritánovi“. Víš ještě, jak Samaritán ošetřoval zranění muže, kterého našel u cesty? Lukášův popis odpovídá tehdejším léčebným metodám. (Luk. 10:29–37) A jedině Lukáš zaznamenává podobenství o Lazarovi a boháči. Vzpomínáš si, co říká o zdravotním stavu Lazarově? Přečti si to u Lukáše 16:20. Povšimni si při této příležitosti také boháčova výkřiku ve verši 24: „Jsem v úzkostech.“ Lukáš zde používá řeckého slova pro bolest nebo trápení, jehož nepoužívá žádný jiný pisatel Bible, ale jež se často vyskytuje u řeckých lékařů, jako byl Hippokrates, Aretaios a Galen.
Všímal si žen
Při čtení tohoto evangelia si povšimni příznaku soucitného zájmu o ženy. Pravděpodobně se v tom projevuje soucit, který přivedl Lukáše k lékařství. Ze všech evangelií se jedině u Lukáše (kapitola 1) například mluví o Alžbětě, matce Jana Křtitele, a dokonce i o tom, jak pocítila, že děcko poskočilo v jejím lůně. V téže kapitole ukazuje, že se umí vžít do situace druhého, když líčí, jak Marie reagovala na myšlenku, že se stane matkou Mesiáše.
Kromě toho se v Lukášově evangeliu dovíš také něco o prorokyni Anně a o vdově z Naim, o jedné bývalé hříšnici, která svými slzami skropila nohy Ježíšovy, o ženách, které sloužily Kristu ze svého majetku, a o ženě, která dlouho krvácela, o rozmluvě v domě Marty a Marie, o „Abrahámově dceři“, která byla osmnáct let zmrzačena, a také je zde podobenství o ženě, která ztratila minci, a o vdově a soudci. — Luk. 2:36–38; 7:11–15, 36–50; 8:1–3, 43–48; 10:38–41; 13:11–16; 15:8–10; 18:2–8.
Myslíš, že tento výčet obsahuje všechny zvláštní zmínky, které jsou v Lukášově evangeliu o ženách? Jsi-li žena, zajímáš-li se o ženy nebo zajímá-li tě, jaký soucitný zájem projevoval lékař Lukáš, pak si přečti celou jeho zprávu a sám zjistíš, co v ní ještě všechno můžeš najít. Povšimni si přitom, jak často se Lukáš zmiňuje o modlitbě.
Jeho zájem o modlitbu
Uvidíš, že o mnoha Ježíšových modlitbách se zmiňuje pouze Lukáš. Jedině Lukáš nám například říká, že se Ježíš modlil, když se otevřelo nebe a byl na něj vylit svatý duch, a že později Ježíš strávil celou noc v modlitbě. (Luk. 3:21; 6:12) Chceš-li poznat ještě další příklady, otevři si Lukáše 5:16; 9:18, 28; 11:1 a 23:46. Lukáš nám také zaznamenává řadu Ježíšových podobenství, které se nějak vztahují k modlitbě, například podobenství o příteli, který přichází o půlnoci, o nespravedlivém soudci, a také o farizeovi a výběrčím daní. — Luk. 11:5–13; 18:1–8, 10–14.
„Dobré poselství“ pro lidi ze všech národů
Matouš psal své evangelium zřejmě hlavně pro Židy a Marek napsal své evangelium pro Římany, ale Lukáš psal „dobré poselství“ pro lidi ze všech národů. To je mimo jiné patrné i z okolnosti, že Lukáš uvádí Ježíšův rodokmen až k Adamovi, praotci celého lidstva. (Luk. 3:23, 38; srovnej s Matoušem 1:1, 16.) Ve svém evangeliu, které je určeno všeobecně všem, nám Lukáš pomáhá poznat, že Kristovo poselství i jeho skutky mohly přinést dobro člověku, bez ohledu na jeho původ — Samaritánovi, který onemocněl malomocenstvím, bohatému výběrčí daní, a dokonce i odsouzenému zloději, který zemřel na kůlu. (Luk. 17:11 až 19; 19:2–10; 23:39–43) Také vycítíš, že se Lukáš obrací na všechny, kteří byli „ztraceni“, neboť zaznamenává Ježíšovo podobenství o ztracené ovci, podobenství o ztracené minci, o ztraceném synu a také o farizeovi a výběrčím daní. (Luk. 15:4–32; 18:9–14) Při čtení Lukášova evangelia si povšimni také jiných příkladů toho, jak Lukáš poskytuje všem naději.
Jsou ovšem ještě mnohé další podrobnosti, které můžeme najít jedině v Lukášově evangeliu. Všeobecně lze usoudit, že pisatel této knihy byl muž vzdělaný a svědomitý, a přece sepsal dojemnou a působivou zprávu. Je to evangelium, z něhož je patrné, že „dobré poselství“ je určeno pro všechny lidi.
V naší době si tohoto „dobrého poselství“ obzvláště vážíme. Lékař Lukáš je jediný evangelista, který zaznamenal Ježíšovo proroctví, že přijde čas, kdy pro tíseň, která bude panovat na zemi v době závěru systému věcí, budou „lidé . . . omdlévat strachem a očekáváním“. Jak velice se jistě Lukáš radoval, když mohl zapsat i povzbuzující slova u Lukáše 21:25–28!