Království a naděje na vzkříšení
„Slavnostně ti ukládám před Bohem a Kristem Ježíšem, který je určen k tomu, aby soudil živé a mrtvé, a při zjevení a jeho království.“ — 2. TIMOTEOVI 4:1.
1. Když vezmeme v úvahu počet lidí, kteří kdy žili, proč je naděje na vzkříšení tak důležitá? Jaké otázky však přicházejí na mysl?
EXISTUJÍ odhady, kolik lidí až dosud žilo na Zemi; výsledné počty se pohybují od 14 do 20 miliard. Bez ohledu na to, jaké číslo je přesné, jsou jisté dvě skutečnosti: 1. Jehova Bůh zná přesný počet lidí, kteří kdy žili, a má moc přivést zpět k životu kohokoli si zvolí; 2. nynější světové obyvatelstvo s přibližně 4,4 miliardy osob (což v minulosti nemá obdobu) je pouhým zlomkem celkového počtu lidí, kteří kdy žili. Závěr je jasný: veliká většina lidí je mrtvá a veškerá jejich naděje na budoucí život spočívá ve vzkříšení. Proč ale zemřeli? A jaká je naděje, že budou někdy opět žít?
2. Co prohlásil Petr o Kristově vzkříšení a jak souvisí Ježíšova osoba s nadějí na vzkříšení?
2 V roce 36 n. l. prohlásil apoštol Petr: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, který se ho bojí a činí spravedlnost. . . Toho [Ježíše Krista] Bůh vzkřísil třetí den a umožnil mu, aby se zjevil, ne všem lidem, ale svědkům předem ustanoveným Bohem, nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho vzkříšení z mrtvých. Nařídil nám také, abychom kázali lidem a dávali důkladné svědectví, že on je ten, kterého Bůh pověřil, aby byl soudcem živých a mrtvých. O něm svědčí všichni proroci, že každý, kdo v něj věří, získává odpuštění hříchů prostřednictvím jeho jména.“ — Sk. 10:34–43.
3. a) Proč až dosud zemřelo tolik miliard lidí? b) Vysvětli, jak jsou Kristova smrt a vzkříšení základem pro naději na vzkříšení.
3 Ano, důvodem, proč se v hrobě nahromadily miliardy mrtvých, je hřích zděděný od prvního člověka Adama. „Skrze jednoho člověka přišel na svět hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi. . . Pro poklesek toho jednoho člověka vládla smrt. . . jako král.“ (Řím. 5:12, 17) Ale Kristus zemřel a „byl oživen v duchu.“. (1. Petra 3:18) Prostřednictvím víry v jeho prolitou krev „každý“ z „živých a mrtvých“ může získat „odpuštění hříchů“ a být osvobozen z tyranské vlády krále Smrti. Aby se to mohlo stát, bude většina lidstva potřebovat vzkříšení. Pavel tedy píše: „Poněvadž smrt je totiž skrze člověka [Adama], vzkříšení z mrtvých je také skrze člověka [Ježíše].“ (1. Kor. 15:21) Kristus to potvrdil, když řekl Martě: „Já jsem vzkříšení i život. Ten, kdo projevuje víru ve mne, i kdyby zemřel, přijde k životu.“ (Jan 11:25) Kristova smrt a vzkříšení jsou základem naděje na vzkříšení.
„PRVNÍ VZKŘÍŠENÍ“
4, 5. a) Co napsal Jan o „prvním vzkříšení“ a jaká moc a úřad jsou dány těm, kdo mají podíl na tomto vzkříšení? b) Co řekl Ježíš jedenácti věrným apoštolům o jejich budoucím úřadě?
4 Bible ukazuje, že Kristus nebude sám, aby soudil „živé a mrtvé“. Apoštol Jan popsal inspirované vidění slovy: „Viděl jsem trůny a byli tam ti, kteří se na ně posadili, a byla jim dána moc, aby soudili. Ano, viděl jsem duše těch, kteří byli popraveni sekerou pro svědectví, jež vydávali o Ježíši, a proto, že mluvili o Bohu, a ty, kteří neuctívali ani divoké zvíře [satanovu politickou organizaci], ani jeho obraz a nepřijali označení na čelo ani na ruku. A ožili a vládli s Kristem jako králové tisíc let. Šťastný a svatý je každý, kdo má podíl na prvním vzkříšení; nad těmi druhá smrt nemá moc, ale budou kněží Boží a Kristovi, a budou s ním vládnout jako králové tisíc let.“ — Zjev. 20:4, 6.
5 Mezi první z těchto budoucích králů a soudců, kteří zemřeli jako věrní svědkové Ježíše a jeho Otce Jehovy, patří jedenáct věrných apoštolů. U Lukáše 22:28–30 je Ježíš popisuje, jak s ním sedí na trůnech v jeho království, aby „soudili dvanáct izraelských kmenů [nekněžských, představujících ostatní lidstvo]“.
6. Kolik spolusoudců bude Kristovi pomáhat, až bude soudit živé a mrtvé? Jakou proměnou projdou, až budou vzkříšeni?
6 Jiné texty ukazují, že tato jedinečná přednost být spolukráli a soudci s Kristem v jeho království je omezena na „malé stádo“ 144 000 věrných křesťanů „koupených ze země“, „koupených z lidstva“. (Luk. 12:32; Zjev. 14:1–4) Ti se vzdávají normální a přirozené naděje žít navždy na zemi proto, aby byli s Kristem „sjednoceni v podobě jeho vzkříšení“. (Řím. 6:5) O takových napsal Pavel dále: „Tak je také vzkříšení z mrtvých. Zasévá se v porušenosti, je vzbuzeno v neporušenosti. . . Zasévá se hmotné tělo, je vzbuzeno duchovní tělo. . . Tělo a krev nemůže zdědit Boží království. . . Co je smrtelné, musí obléci nesmrtelnost.“ — 1. Kor. 15:42–53.
7. Co říká jeden slovník o nesmrtelnosti a co napsali Pavel a Petr o nebeské naději?
7 Je zajímavé, že „Nový mezinárodní slovník novozákonní teologie“ (angl.) odhaluje lživost nebiblické myšlenky, že každý má nesmrtelnou duši, a říká: „Nesmrtelnost není přítomným vlastnictvím všech lidí, ale budoucím ziskem křesťanů. Podle 1. Kor. 15:42–52 ‚oblékají‘ věřící oděv nesmrtelnosti teprve po proměně při vzkříšení. . . nemůže být žádná nesmrtelnost bez předchozího vzkříšení.“ Cena nesmrtelnosti ve skutečnosti není zaručena všem křesťanům, ale jen těm, kteří mají podíl na ‚dřívějším vzkříšení z mrtvých‘. Pro ty ‚je vyhrazeno v nebesích‘ ‚neporušitelné a neposkvrněné a nevadnoucí dědictví‘. — Viz Římanům 8:20–22; Filipenským 3:10, 11; 1. Petra 1:3, 4.
ČAS „PRVNÍHO VZKŘÍŠENÍ“
8. a) Kdy mělo podle Písma nastat „první vzkříšení“? b) Vysvětli smysl 1. Tesalonickým 4:14–17 a 1. Korintským 15:51, 52.
8 Písmo spojuje toto „první vzkříšení“ s Kristovou „přítomností [řecky parousía]“. (1. Kor. 15:23) Apoštol Pavel píše: „Pán sám sestoupí z nebe s přikazujícím zvoláním, s hlasem archanděla a s Boží trubkou a ti, kteří jsou mrtví ve spojení s Kristem [počínaje prvním stoletím až po Kristův vstup do duchovního chrámu v roce 1918], vstanou nejprve.“ Potom Pavel říká, že pomazaní křesťané, ‚kteří zůstanou naživu do Pánovy přítomnosti [parousía]‘ a kteří tedy zemřou během parousíe, budou okamžitě vzkříšeni a „uchváceni v oblacích“, aby „se setkali s Pánem ve vzduchu“. (1. Tes. 4:14–17) Nemusejí „spát“ v hrobě a čekat na vzkříšení. Při smrti jsou „proměněni rázem, v okamžiku“. — 1. Kor. 15:51, 52, „Žilka“.
9. a) Kdy začala Kristova neviditelná přítomnost? b) Co se mělo stát během jeho přítomnosti? Proč tedy mohou být pomazaní křesťané, kteří umírají během Kristovy přítomnosti, považováni za „šťastné“?
9 Události splňující biblická proroctví naznačují, že Kristova přítomnost neboli parousía začala v převratném roce 1914. (Mat. 24:3, 7–14) Tehdy „království světa se stalo královstvím našeho Pána [Jehovy] a jeho Krista“. Po této světem otřásající události přišel „ustanovený čas, aby byli souzeni mrtví“. Toto souzení a odměňování těch, kteří jsou hodni odměny, začalo u těch, kteří měli podíl na „prvním vzkříšení“ od Kristova příchodu do chrámu. (Zjev. 11:15–18) Pomazaní křesťané, kteří umírají ve věrnosti po zřízení Božího království, jsou nazváni „šťastnými“. Proč? Protože jsou vzkříšeni ihned a mohou se okamžitě ujmout svých nových povinností s Kristem Ježíšem v nebi. — Zjev. 14:13.
10. Z jakých důvodů je vzkříšení 144 000 označeno jako „první vzkříšení“?
10 Vzkříšení plného počtu 144 000 pomazaných křesťanů, povolaných, aby vládli s Kristem v nebi, je vhodně nazváno „prvním vzkříšením“. Je to proto, že časově předchází všeobecnému vzkříšení lidstva k životu na zemi, a tak se 144 000 stává „prvním ovocem Bohu a Beránkovi“. (Zjev. 14:1, 4; Jakub 1:18) To jim dává důležité postavení, protože žádní jiní lidé „nemohou být učiněni dokonalými bez“ 144 000 kněží, králů a soudců. (Žid. 11:40b; Zjev. 22:1, 2) „První vzkříšení“ převyšuje navíc jakékoli pozemské vzkříšení v tom, že 144 000 je vzbuzeno „v podobě jeho [Kristova] vzkříšení“ k neporušitelnému, nesmrtelnému životu jako duchovní Boží synové. — Řím. 6:5.
POZEMSKÉ VZKŘÍŠENÍ
11. O jakém dalším vzkříšení se zmiňuje 20. kapitola Zjevení?
11 Jestliže existuje „první vzkříšení“, musí logicky existovat nějaké další vzkříšení. Při popisu toho, co se stane během tisíciletého dne soudu, o němž je zmínka dříve v téže kapitole, napsal apoštol Jan:
„A viděl jsem mrtvé, velké i malé, stojící před trůnem, a byly otevřeny svitky. Ale byl otevřen jiný svitek: je to kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků z věcí napsaných ve svitcích.“ — Zjev. 20:12.
12, 13. a) Proč je nelogické říkat, že zbývající mrtví nebudou vzkříšeni, dokud neskončí milénium? b) Co tedy znamená výraz „neožijí“, použitý ve Zjevení 20:5? c) Jak bude rozhodnuto, čí jména budou nakonec zapsána do „svitku života“?
12 Tito „mrtví“ jsou titíž jako „zbývající mrtví“, o nichž je zmínka v 5. verši téže kapitoly a o nichž se prohlašuje, že „neožili, dokud neskončilo tisíc let“. To ovšem nemůže znamenat, že nebudou vzkříšeni, dokud neskončí tisíciletý den soudu, protože ti, kdo mají podíl na „prvním vzkříšení“, dostanou „moc, aby soudili“, a budou „kněžími“, aby „vládli s Kristem jako králové tisíc let“. (Zjev. 20:4–6) Koho budou soudit a nad kým vládnout jako králové a v čí prospěch budou působit jako kněží, jestliže „zbývající mrtví“ nebudou vzkříšeni před koncem milénia?
13 Výraz ‚ožili‘ se tedy musí vztahovat k situaci na konci tisíciletého dne soudu. Znamená to, že tyto osoby ‚ožijí‘ tím, že konečně dosáhnou lidské dokonalosti. Budou ve stejně dokonalém stavu, jako byli Adam a Eva v zahradě Eden. Jak potom Jehova rozhodne, čí jména budou zapsána do „svitku života“ neboli „knihy života“? Bude to prostřednictvím závěrečné zkoušky lidstva. (Zjev. 20:7–10, 12, 15) Ti, kteří se prokáží v závěrečné zkoušce věrní Bohu, budou samotným Jehovou ‚prohlášeni za spravedlivé‘ a vstoupí do „slavné svobody Božích dětí“ na zemi. (Řím. 8:21, 33) Obdrží božskou záruku trvalého života, na rozdíl od Adama, který ve zkoušce selhal, a tak mu od Boha poslaní cherubíni zabránili v přístupu ke „stromu života“. — 1. Mojž. 2:9; 3:22–24.
14. V jakých ohledech povede vzkříšení lidí na zemi během milénia k lepším vyhlídkám?
14 Všichni „zbývající mrtví“, kteří budou vzkříšeni během Kristovy tisícileté vlády, dostanou tak příležitost prokázat, že jsou hodni toho, aby byla jejich jména trvale zapsána v Jehovově „svitku života“ a aby navždy žili pod Božím královstvím. Jejich vzkříšení povede tudíž k lepším vyhlídkám než vzkříšení těch několika lidí v biblických dobách, kteří opět zemřeli. (1. Král. 17:17–24; 2. Král. 4:17–37; 13:20, 21; Mat. 9:18, 23–26; Luk. 7:11–15; Jan 11:38–44; Sk. 9:36–41; 20:7–12) Právě proto, aby dosáhli „lepšího vzkříšení“ pod královstvím neboli „městem“ Mesiášovým, zůstávali dávní mužové a ženy věrní Jehovovi až do smrti. — Žid. 11:10, 13, 14, 35.
VZKŘÍŠENÍ A SOUD
15, 16. a) Je den soudu něčím, čeho obávat se je třeba ? Vysvětli to. b) Kdo bude soudit a na jakém základě?
15 Viděli jsme, že „zbývající mrtví“ budou během milénia vzkříšeni, aby „byli souzeni podle svých skutků“. (Zjev. 20:12) Děsivá myšlenka soudného dne, kdy se bude muset každý, kdo kdy žil, zodpovídat ze svých minulých hříchů, není založena na Bibli. Kontext ukazuje, že božské „svitky“ neboli knihy zákona budou otevřeny a vzbuzení mrtví budou souzeni „podle svých skutků z věcí napsaných ve svitcích“, totiž podle své poslušnosti nebo neposlušnosti vůči božským nařízením.
16 Kdo bude soudit? Apoštol Pavel napsal, že Kristus Ježíš „je určen k tomu, aby soudil živé a mrtvé“, a zároveň mluvil o Kristově „zjevení a jeho království“. (2. Tim. 4:1) Na „trůnech“ s Kristem bude během jeho tisíciletého království sedět jeho 144 000 spolusoudců. (Luk. 22:28–30; Zjev. 20:4, 6) Pavel napsal: „Což nevíte, že svatí budou soudit svět?“ — 1. Kor. 6:2.
17, 18. a) Je nějaký rozpor mezi Janem 5:29 a Zjevením 20:12? Vysvětli to. b) V jakém smyslu někteří „vyjdou. . . ke vzkříšení soudu“?
17 O tom, co nastane během jeho tisíciletého panství, které je také tisíciletým dnem soudu, prohlásil Ježíš: „Vždyť Otec nesoudí vůbec nikoho, ale svěřil celý soud Synu. . . Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou, ti, kteří konali dobré věci, ke vzkříšení života, ti, kteří konali hanebnosti, ke vzkříšení soudu.“ — Jan 5:22–29.
18 Je to v rozporu se Zjevením 20:12, kde čteme, že mrtví budou souzeni „z věcí napsaných ve svitcích“, přičemž svitky budou „otevřeny“ už během milénia? Vůbec ne. Ježíšova slova v páté kapitole Janova evangelia je nutno chápat ve světle jeho pozdějšího zjevení Janovi. (Zjev. 1:1) Jak „ti, kteří konali dobré věci“, tak „ti, kteří konali hanebnosti“, budou mezi „těmi mrtvými“, kteří budou „jednotlivě souzeni podle svých skutků“ konaných po jejich vzkříšení. (Zjev. 20:13) Když Ježíš postavil proti sobě „vzkříšení života“ a „vzkříšení soudu [řecky anastasis kríseos]“, poukazoval na konečný výsledek takových vzkříšení. „Thayerův řecko-anglický slovník“ definuje anastasis kríseos jako vzkříšení „následované odsouzením“. Osoba není vzkříšena proto, aby byla automaticky odsouzena, ale její vzkříšení bude následováno odsouzením, jestliže se odmítne řídit „věcmi napsanými ve svitcích“, a tak nebude její jméno ‚zapsáno v knize života‘. Zemře pak „druhou smrtí“ bez jakékoli budoucí naděje na vzkříšení. — Zjev. 20:14, 15; 21:8.
19. a pozn. pod čarou a) Jak podává jeden francouzský překlad Bible Jana 5:29? Kdy teprve bude zjevné, že vzkříšení bylo vzkříšením „života“ nebo „soudu“? b) Vycházejí „spravedliví“, o nichž je zmínka ve Skutcích 24:15, ke „vzkříšení života“ a „nespravedliví“ ke „vzkříšení soudu“? Vysvětli to.
19 Je zajímavé povšimnout si, že francouzský „Ekumenický překlad“ (vydaný skupinou katolických i protestantských učenců) překládá Jana 5:29: „Ti, kteří konali dobré věci, vyjdou ke vzkříšení, jež vede k životu; ti, kteří páchali hanebnost, ke vzkříšení soudu.“ Teprve až bude jasný konečný výsledek jednání nějaké osoby po vzkříšení, bude známo, zda její vzkříšení bylo „vzkříšením života“, nebo „vzkříšením soudu“.a
20. a) Kdo bude potřebovat pít „vodu života“ a proč? b) Jakou otázku bude zkoumat následující článek?
20 Vzkříšení mrtví i „velký zástup“, který přežije „velké soužení“, jež je právě před námi, budou potřebovat pít „vodu života“. Znamená to vděčně přijmout Kristovu výkupní oběť a všechna ostatní opatření, která Jehova činí, aby osvobodil lidstvo od hříchu a smrti. (Zjev. 7:9, 10, 14, 17; 22:1, 2) Tato opatření poskytne Kristus a jeho 144 000 kněžských spolusoudců během tisíciletého království. Vrátí se však všichni, aby byli souzeni? Vrátí se i oběti nadcházejícího „velkého soužení“? To rozebírá následující článek.
[Poznámka pod čarou]
a Ti, kteří jsou vzkříšeni ke „vzkříšení života“ nebo ke „vzkříšení soudu“, by neměli být pokládáni za totožné se „spravedlivými“ a „nespravedlivými“, o nichž se zmiňuje Pavel ve Skutcích 24:15. Pavel mluví o stavu osob v okamžiku, kdy jsou vzkříšeny. Tento stav je dán jejich chováním před smrtí. „Spravedliví“ budou muset pokračovat ve svém spravedlivém jednání tím, že poslouchají věci napsané ve „svitcích“. Jinak se může jejich vzkříšení obrátit ke vzkříšení „soudu“. Naopak, jestliže se nějaké „nespravedlivé“ osoby kají, přijmou Kristovu výkupní oběť a poslouchají věci napsané ve „svitcích“, může se jejich vzkříšení prokázat jako vzkříšení „života“
Otázky k opakování
◆ V jakém smyslu je Kristus „vzkříšení a život“?
◆ Kdo má podíl na „prvním vzkříšení“ a v jaké činnosti budou pomáhat králi Ježíši Kristu?
◆ Jakým způsobem „ožijí“ „zbývající mrtví“ po miléniu?
◆ V jakém ohledu jejich vzkříšení převyšuje vzkříšení těch, kteří byli v biblických dobách vzbuzeni k životu na zemi?
◆ Na jakém základě budou souzeni vzkříšení mrtví a co budou potřebovat, aby byli osvobozeni od hříchu a smrti?