Narození královského národa v nově zrozené zemi
„Bude země zrozena s porodními bolestmi za jediný den? Anebo narodí se národ najednou? Vždyť na Sión přišly porodní bolesti a také porodil své syny.“ — IZAIÁŠ 66:8.
1. Co přijali Mezinárodní badatelé Bible 26. července 1931 na svém sjezdu v Columbu, Ohio, a k jakému podobnému přijetí pak došlo na celém světě?
PŘED více než půl stoletím — přesně v neděli 26. července 1931 odpoledne — vystoupil na dějiště světa národ zastávající se jednoho jména. V onen nezapomenutelný den se tisíce Mezinárodních badatelů Bible sešly na všeobecném sjezdu v Columbu, Ohio v USA, a jednohlasně přijaly rezoluci, podle níž si zvolili, že se nadále budou nazývat jménem založeným na Bibli — „svědkové Jehovovi“. (Iz. 43:10–12) Zakrátko je následovaly všechny sbory Mezinárodních badatelů Bible po celé zeměkouli a formálně přijaly toto jedinečné jméno. A nové jméno jim zůstalo!
2. a) Co od té doby snášejí nositelé onoho biblického jména? b) Jaká utěšující slova nacházejí u Izaiáše 66:5?
2 Pro toto čestné jméno si svědkové Nejvyššího Boha vysloužili nenávist světa, dokonce i křesťanstva, jehož členové se prohlašují za duchovní bratry všech, kteří o sobě tvrdí, že jsou učedníky Ježíše Krista. Tato náboženská nenávist došla až tak daleko, že se projevila násilným pronásledováním, z něhož mnohým vzešla smrt. Pro povzbuzení těch, kteří nesou toto jméno a žijí důstojně podle něho, zaznívají přes časovou vzdálenost více než 2500 let utěšující slova jež nám uchoval jeden z největších biblických proroků: „Slyšte slovo Jehovovo, vy, kteří se chvějete před jeho slovem: ‚Vaši bratři, kteří vás nenávidí, kteří vás vylučují pro mé jméno, řekli: „Ať je Jehova oslaven!“ On se také jistě objeví k vašemu veselí, a jsou to oni, kteří budou zahanbeni.‘ “ — Iz. 66:5.
3. Jak dávají svědkové Jehovovi najevo, že se chvějí před Božím Slovem? Čím jsou ještě kromě posluchačů?
3 Dnešní svědkové Jehovovi jsou těmi, kteří ‚se chvějí před jeho slovem‘. Bojí se jednat proti Božímu Slovu. Proto ustavičně studují inspirovaná Písma. Uznávají, že autorem Bible je Bůh a Otec jejich Pána a Zachránce Ježíše Krista. Jako Jehovovo slovo přijímají všech třicet devět knih Hebrejských písem a všech dvacet sedm knih Křesťanských řeckých písem, jejichž posluchači i činiteli musí být.
4. a) Co bylo základním důvodem, proč křesťanstvo nenávidí a vylučuje své bratry? b) Jaký důvod pro to uvádějí?
4 Proč vlastně jsou svědkové Jehovovi nenáviděni křesťanstvem, lidem, který se hlásí k bratrství s Ježíšem Kristem? Proč je křesťanstvo vylučuje z řad těch, kteří jsou považováni za křesťany, a nechce s nimi mít nic společného? Jehova sám pro to dává důvod slovy: „Pro mé jméno.“ A přece ti, kteří nenávidí a vylučují, uvádějí nejvznešenější důvody pro takové jednání tím, že volají: „Ať je Jehova oslaven!“ Nebo, použijeme-li překladů, které se vyhýbají božském jménu, volají: „Pán buď oslaven!“ Jehova Bůh však na jejich nenávist a na jejich oddělování se od jeho svědků nepohlíží jako na to, co ho oslavuje.
5. a) Až se Jehova nějak projeví, kdo se bude proto veselit? b) Co znamená zahanbení pro ty, které postihne?
5 Až se nějakým skutkem projeví, aby vyjádřil své schválení jedněm a svou nelibost druhým, kdo se bude veselit z takového projevu? Kdo pak bude zahanben? Těm, kteří jsou nenáviděni a vylučováni pro skutečnou úctu k jeho jménu, Jehova říká: „On se také jistě objeví k vašemu veselí, a jsou to oni, kteří budou zahanbeni.“ To ovšem znamená velké potíže pro ty, kteří si libují v nenávisti a vylučování. Starověké potíže, které na ně přišly, předstínily největší ze všech potíží, které mají brzy přijít na ty, kteří nenávidí a vylučují svědky Jehovovy v tomto „čase konce“. (Dan. 12:4) Ve svých dalších slovech na to prorok Izaiáš poukazuje slovy: „Z města zaznívá vřava, zaznívá z chrámu! Je to zvuk Jehovy, který odplácí svým nepřátelům, co si zaslouží.“ — Iz. 66:6.
6. Z kterého města ‚zaznívala vřava‘ a jaký byl důvod takového zvuku?
6 Nejmenované město, z něhož měla ‚zaznít vřava‘, je samozřejmě Jeruzalém, protože tam stál chrám pro Jehovovo uctívání. Zde je tedy vyjádřena myšlenka, že Jehova přichází do chrámu svého uctívání, aby vykonal prohlídku, a že zjistí, že způsob, jakým se provádí jeho uctívání, se mu nelíbí. Uctívání je pouze vnější, formální, pokrytecké. Z toho vzešla jeho svatému jménu pohana. Jehovovu nelibost má prokázat „vřava“ způsobená vpádem dobyvačných Babylóňanů, které Jehova použije jako nástroje, aby ‚odplatil svým nepřátelům, co si zaslouží‘. Těmito ‚nepřáteli‘ jsou ti, kteří provozují pokrytecké uctívání, jímž znevažují Jehovův chrám. Byli vlastně Jehovovými nepřáteli, protože nepřátelsky nenáviděli ty, kteří se skutečně ‚chvěli před jeho slovem‘, a vylučovali je, jak řekl, „pro mé jméno“. — Iz. 66:2, 5.
7. Kdy se splnilo Izaiášovo proroctví? Co se stalo Jeremiášovi a kdo viděl, že Jehovovo slovo bylo pravdivé?
7 V dalším století, za dnů proroků Jeremiáše, Ezechiela a Daniela, použil tedy Jehova babylónská vojska jako své zástupce, aby ‚odplatil, co si zasloužili‘ Izraelité porušující smlouvu. Vyvolalo to velkou „vřavu“ v Jeruzalémě roku 607 př. n. l., když bylo zničené celé město a nebyl ušetřen ani nádherný chrám zbudovaný moudrým králem Šalomounem. Přežijící Židé byli odvedeni do Babylóna. Hrstka Židů, kteří byli zanecháni v zemi, nakonec prchla do Egypta. Odvlekli s sebou i proroka Jeremiáše. Tak se splnila předpověď o úplném zpustošení země. Tak rovněž přestalo být území, kdysi obývané jedním národem, domovem živého národa, který měl Jehovu Boha jako svého nebeského krále. Věrní Židé, kteří se ‚chvěli před Božím slovem‘, viděli, že toto slovo bylo pravdivé.
8, 9. a) Co je novodobým protiobrazným Jeruzalémem? b) Co se s ním podle Ježíšova proroctví stane a proč?
8 Pro ty, kteří nenávidí svědky Jehovovy a vyhýbají se těm, kteří se dnes chvějí před Jehovovým slovem, jsou připraveny ohromující události daleko přesahující to, co se dělo roku 607 př. n. l. Všechno to hrozné, co se stalo kdysi za dnů Jeremiáše, Ezechiela a Daniela, „to se jim stávalo jako příklady [či předobrazy], a ty byly zapsány jako výstraha pro nás, na které přišly konce systému věcí“. (1. Kor. 10:11) I tentokrát zazní „z města. . . vřava“, z protiobrazného Jeruzaléma neboli křesťanstva odsouzeného Bohem. Jako starověký Izrael si i ono činí nárok na to, že je ve smlouvě s Bohem, v „nové smlouvě“, s Ježíšem Kristem jako prostředníkem. (Žid. 8:7–9) Nežije však podle svého údajného smluvního poměru s Bohem. Proto čeká křesťanstvo „velké soužení“, jaké v předobraze přišlo na starověký Jeruzalém, a to podle Ježíšovy vlastní předpovědi:
9 „Tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nebude. Vskutku, kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo, ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ — Mat. 24:21, 22; Mar. 13:19, 20.
10. Koho kromě křesťanstva toto soužení pohltí a kdo bude tvořit „tělo“, které přežije?
10 Toto velké soužení, které nemá sobě rovného, je na obzoru. Přichází z ruky Boha „vyvolených“, Jehovy. Pohltí nejen křesťanstvo, protiobrazný Jeruzalém, ale také to, čemu je křesťanstvo dobrým přítelem — celý systém věcí. (Jak. 4:4) Oddaní, pokřtění křesťané, kteří se dnes chvějí před Jehovovým slovem, budou tím „tělem“, které přežije.
URYCHLENÉ ZROZENÍ, JEMUŽ NELZE ZABRÁNIT
11. a) Jaké období předchází narození člověka, ale mělo něco takového nastat v případě obnoveného Jeruzaléma? b) Z příkazu koho měl být na místě Jeruzaléma vybudován nový? c) Předpověděl Izaiáš, jak dlouho zůstane území Jeruzaléma opuštěnou pustinou?
11 Nyní se opět vraťme k Izaiášovu vzrušujícímu proroctví! K rozjasnění chmurné vyhlídky, kterou právě pod inspirací předložil, předpovídá nyní radostnou událost. Narození zákonného potomka je něčím, nač řádně oddaní rodiče čekají s nějvětšími nadějemi a velmi dychtivě. U lidských tvorů musí narození předcházet božsky předepsaný čas, aby se vytoužený potomek plně vyvinul. V tomto případě však Velký autor procesu zrození předpověděl vzhledem ke svému vlastnímu uspořádání něco neobvyklého. Jeho prorok Izaiáš předpověděl zničení poskvrněného města Jeruzaléma, a tak mělo zaniknout původní město zbudované na hoře Sión. Ale na téže hoře Sión mělo vzniknout jiné město z nařízení perského dobyvatele Cyra Velikého, Jehovova služebníka, který měl svrhnout Babylónskou říši. (Iz. 44:28; 45:1) Izaiáš však nepředpověděl, jak dlouho nebude starý Jeruzalém existovat, a tak bude bez „dětí“ čili obyvatel. Izaiáš také nepředpověděl, jak dlouho budou hora Sión a k ní patřící země opuštěnou pustinou, které se každý vyhne.
12. Jak se měla na mapě starověkého světa objevit nová země a čí měla být domovinou?
12 Za dnů Cyra Velikého měl však povstat jiný Jeruzalém, který se měl stát matkou mnoha „synů“, totiž mnoha občanů a poddaných žijících v jeho vymezené správní oblasti. Znamenalo to, že se na mapě starověkého světa objeví „země“, jež bude sloužit jako domovina lidu, který předtím nebyl „národem“? Prorocká odpověď Jehovy Boha na tuto otázku zněla Ano!
13, 14. a) Měli se židovští zajatci vrátit do vlasti, když nadešel další pravidelný jubilejní rok? b) Měl se Jeruzalém stát opět matkou „synů“ nějakou zvláštní úpornou snahou ze strany židovských zajatců? Co o tom předpověděl Izaiáš 66:7, 8?
13 Otázka tedy byla: kdy a jak? Skrze svého proroka Jeremiáše předpověděl Jehova, že země bývalého „národa“ bude ležet opuštěná sedmdesát let, tedy o dvacet let déle než trvalo padesátileté jubilejní období. Když tedy nadešel pravidelný jubilejní rok 573 př. n. l., v bývalé vlasti se nekonaly žádné jubilejní slavnosti a nevznikl žádný Jeruzalém či Sión, aby se stal matkou mnoha občanů, svých „synů“ neboli „dětí“. Teprve v roce 537 př. n. l. se měli přežijící židovští vyhnanci vrátit do staré vlasti. To vše se však mělo stát bez nějaké zvláštní, úporné snahy ze strany židovských zajatců v Babylóně. Měl to být Boží skutek, který měl být v souladu s Božím prorockým zaslíbením. Ať se to zdálo sebevíc nepravděpodobné, v zemi vyhrazené Jehovou Bohem měl po skončení vyhnanství vzniknout „národ“. Při pohledu do budoucnosti, za národní neštěstí v roce 607 př. n. l., naznačil Jehova, že se cosi takového stane, když přiměl Izaiáše, aby dále řekl:
14 „Než na ni [to jest na jiný Jeruzalém] začaly přicházet porodní bolesti, porodila. Dokonce než na ni mohly přijít porodní křeče, vydala ze sebe dítě mužského rodu. Kdo slyšel o něčem takovém? Kdo viděl takové věci? Bude země zrozena s porodními bolestmi za jediný den? Anebo narodí se národ najednou? Vždyť na Sión přišly porodní bolesti a také porodil své syny.“ — Iz. 66:7, 8.
15. Jak se dá srovnat tato zkušenost zrození s tím, co popisuje Zjevení 12:1–17?
15 Takové neobyčejné narození je pravým opakem narození dítěte mužského rodu, které je popsáno v poslední knize Svaté Bible. Tam, ve Zjevení 12:1–17, čteme: „A v nebi bylo vidět velké znamení: žena oděná sluncem, a pod jejíma nohama byl měsíc a na její hlavě byla koruna z dvanácti hvězd, a byla těhotná. A křičí ve svých bolestech a ve svých porodních mukách. A jiné znamení bylo vidět v nebi, a hle, velký, ohnivě zbarvený drak se sedmi hlavami a deseti rohy a na jeho hlavách sedm diadémů. Jeho ocas táhne třetinu nebeských hvězd a svrhl je na zem. A drak stál před ženou, která měla porodit, aby pohltil její dítě, jakmile je porodí. A porodila syna, mužského rodu [porodila syna pacholíka, „KB“], který má pást všechny národy železným prutem. A její dítě bylo vytrženo k Bohu a k jeho trůnu. . . A drak se rozzlobil na ženu a odešel vést válku se zbývajícími z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a konají dílo vydávání svědectví pro Ježíše.“
16. Co tedy můžeme říci o ženě z popsaného „znamení“ a o jejím „synu mužského rodu“?
16 Protože žádná žena na zemi nemá pod nohama měsíc a okolo hlavy čelenku z hvězd jako korunu, musí být žena z popsaného „znamení“ symbolická. Protože její dítě bylo přijato a uznáno Bohem, musí to být On, kdo ji učinil těhotnou. Je s ním tedy vlastně oddána. Když všechno uvážíme, žena ze „znamení“ v nebi musí symbolizovat Boží organizaci nebeských duchovních tvorů podobnou manželce, kde je Boží jednozplozený Syn Ježíš Kristus tím hlavním. Ženino dítě „mužského rodu“ musí být rovněž symbolické a symbolizuje Boží království, neboť dítě mužského rodu bylo vytrženo k Božímu trůnu. Aby bylo království něčím víc než pouhou abstraktní, teoretickou věcí, musí existovat živá osoba, která bude sloužit jako královský vládce. Touto skutečnou osobou musí být ten, s kým Jehova Bůh uzavřel smlouvu o království.
17. Jak získal jednozplozený Boží Syn právo na trůn po boku svého Otce?
17 Ano, byl to jeho jednozplozený Syn Ježíš Kristus, který byl pro své zázračné lidské narození v Betlémě a v rodové linii izraelského krále Davida přirozeným dědicem království. (Iz. 9:6, 7; Luk. 22:29, 30; Mat. 1:17–25) V souvislosti s nebeskou „ženou“ bylo tedy právem zdůrazněno, že její dítě je „mužského rodu“, neboť královský úřad byl vyhrazen mužskému potomku v královské linii Davidově.
18. Jak se okolnosti provázející narození symbolického syna srovnávají s těmi, jež ukazuje Izaiáš 66:7?
18 Všechny okolnosti provázející narození „Syna, mužského rodu“ nebeské „ženy“ se liší od těch, které jsou předloženy v Izaiášově proroctví, a to zejména pokud jde o těhotenství a porodní bolesti. Jsou tedy důležité důvody k závěru, že „dítě mužského rodu“ u Izaiáše 66:7 se prorocky vztahuje k jiné události než „Syn, mužského rodu“ ve Zjevení 12:5. „Dítě mužského rodu“ se zřejmě vztahuje k „národu“ vytvořenému v „zemi“ Izaiášova proroctví. Navíc v případě obnovených Izraelitů nebylo kralování či panování významným rysem jejich opětného usazení v Jeruzalémě roku 537 př. n. l. Na trůn nedosedl žádný král z Davidovy linie. Judea byla perskou provincií, a tak byli Izraelité pod vládou krále Cyra, který vydal výnos o znovupostavení chrámu a obnovení pravého uctívání v Jeruzalémě. Obnova však přišla náhle, nečekaně. Podle Kralické bible zní Izaiáš 66:7, 8: „Prvé než pracovala ku porodu, porodila; prvé než na ni přišla bolest, porodila pacholátko. Kdo slýchal co takového? Kdo vídal co podobného? Zdaliž může způsobeno býti, aby země zplodila lid dne jednoho? Zdaliž zplozen bývá národ pojednou? Ale Sion jen počal pracovati ku porodu, a porodil syny své.“
19. a) Komu se zdálo zrození národa Izraele po vyhnanství urychlené a proč? b) Jak to byla zcela nová generace, jež se usídlila v zemi předků, a v jakém smyslu to byla nově narozená země?
19 Přesně podle proroctví bylo po vyhnanství narození národa Izraele jakoby uspíšeno. Přišlo v roce 537 př. n. l., s překvapivou náhlostí pro celý starověký svět. Pohanský svět vůbec neočekával, že by dávno mrtvý izraelský národ opět ožil ve své vlastní, Bohem jim dané zemi. Byl to skutečně nový Sión, který vznikl a který porodil nový národ. Připomeňme si, že Izraelité byli odváděni do Babylóna v různých dobách. Biblická zpráva ukazuje, že 10 000 jich bylo odvedeno při prvním zajetí v roce 617 př. n. l. Stovky jich byly odvedeny později. (2. Král. 24:14; Jer. 52:28–30) Avšak mezi těmi, kteří byli roku 537 př. n. l. propuštěni z této pohanské země a usídlili se v zemi svých předků, bylo 42 360 mužů kromě mnoha otroků a profesionálních pěvců. Mezi Izraelity byla řada starců, kteří viděli chrám, jejž v Jeruzalémě postavil král Šalomoun. (Ezd. 2:64, 65; 3:12) Byla to tedy převážně zcela nová generace, jež se usadila v zemi se záměrem postavit nový chrám. Nový Sión povstal v nově zrozené zemi. Ten se stal po vyhnanství matkou nového národa. A tento nový národ se usídlil v nové perské provincii Judeji.
20. Jak proběhl novodobý protiobraz těchto událostí v případě Mezinárodních badatelů Bible v prvním poválečném roce 1919?
20 Existuje nějaký novodobý protiobraz „narození“ obnovených Izraelitů jako „národa“ v roce 537 př. n. l.? Ano, neboť v prvém roce po skončení první světové války (1914–1918) se narodil jeden duchovní „národ“ pod větším Cyrem, na trůn dosazeným králem Ježíšem Kristem! Jak to? Za války bylo totiž ústředí Biblické a traktátní společnosti Strážná věž, vydavatelství Mezinárodních badatelů Bible, v Brooklynu zrušeno a přestěhováno zpět do menších prostor v pennsylvánském Pittsburghu. Nejnovější literatura společnosti byla v Kanadě i ve Spojených státech amerických zakázána a prezident Společnosti, její tajemník–pokladník a šest dalších pracovníků ústředí bylo v roce 1918 odsouzeno k dlouhým letům vězení. Skrytý záměr nepřátel byl podobný tomu, co vyjadřuje Žalm 83:4; 83:5, „KB“: „Zahlaďme je, aby nebyli národem, aby se na jméno Izraele již nevzpomínalo.“ Ale na jaře 1919 přišlo k velkému překvapení křesťanstva osvobození. Téhož roku konali pronásledovaní Mezinárodní badatelé Bible svůj první poválečný sjezd v Cedar Point, Ohio. Přítomným na sjezdu bylo oznámeno, že kromě „Strážné věže“ bude vydáván další časopis, který bude nazván „Zlatý věk“ (dnešní „Probuďte se!“).
21. Co se tedy narodilo v pátém roce po skončení časů pohanů? V jakém postavení to mělo sloužit a jak to, že v nově zrozené „zemi“?
21 A tak pět let po skončení „časů pohanů“ v roce 1914 a po zřízení Božího království v rukou většího Cyra Ježíše Krista vznikl nový „národ“, duchovní „národ“. Příslušníci tohoto nového „národa“ měli sloužit jako vyslanci Božího království, které se nově zrodilo v nebesích, a jako svědkové, kteří budou nosit Boží jméno. Teď, když skončily časy pohanů, kdy byla pošlapávána Boží viditelná organizace, Bůh postavil „národ“ do jeho právoplatné „země“, do jeho pozemského okruhu činnosti, jeho symbolické „země“. — Luk. 21:24, „KB“.
22. Jaké otázky vznesl Jehova, pokud jde o jeho schopnost stát se Otcem „národa“? Jak svým jednáním odpověděl v starověkém předobraze a v novodobém protiobraze?
22 Jehova Bůh, Všemohoucí, byl odpovědný za toto pozoruhodné zrození a byl rozhodnut, že mu v tom nic nebude stát v cestě. U Izaiáše 66:9 čteme: „ ‚Pokud jde o mne, cožpak způsobím protržení [plodového vaku] a nezpůsobím zrození?‘ říká Jehova. ‚Nebo působím zrození a skutečně způsobím uzavření [lůna]?‘ řekl váš Bůh.“ Jeho první reakcí na tyto vyzývavé otázky bylo, že v roce 537 př. n. l. vyvedl svůj lid z Babylóna a pak způsobil, že Jeruzalém byl vybudován a osídlen židovskými usedlíky a jejich dětmi. Boží novodobá, protiobrazná reakce na jeho vlastní otázky byla, že učinil plodný protiobrazný Jeruzalém, svou nebeskou organizaci, takže porodila duchovní „národ“ na zemi. To se stalo pod vedením většího Cyra, který byl jako král dosazen na trůn v nebi. Toto zrození se událo v poválečném roce 1919 a vytvořilo lid, „syny“ Sióna, kteří byli plné oddáni zájmům Božího zřízeného království a kteří zachovávali přísnou neutralitu vůči politickým vládám tohoto světa. Všemohoucí Bůh nepřipustil, aby se od roku 1914 až dodnes cokoli postavilo do cesty úplnému uskutečňování jeho předsevzetí.
Můžeš po tomto rozboru Izaiáše 66:5–8 odpovědět na následující otázky?
Verš 5: Jak „bratři“ nenávidí a vylučují pravé ctitele? Jak jsou tito „bratři“ zahanbeni?
Verš 6: Jak se stalo, že kdysi ‚z města zazněla vřava‘? A jak je to v nové době?
Verš 7: Co je „dítě mužského rodu“ zrozené „ženou“ bez „porodních křečí“? Je to totéž co „syn, mužského rodu“ ve Zjevení 12:5?
Verš 8: Jakým způsobem se náhle a nečekaně zrodily „národ“ a „země“ v roce 537 př. n. l.?.