Pavlův dopis Galaťanům — zpráva o dobrém poselství

PO úvodním pozdravu napsal apoštol Pavel Galaťanům: „Divím se, že se tak rychle vzdalujete od toho, který vás povolal. . ., k nějakému jinému dobrému poselství.“ A o něco později zvolal: „Nerozumní Galaťané, kdo jen vás zle ovlivnil?“ — Gal. 1:6; 3:1.

Proč se Pavel tak trápil nad Galaťany? Kdo byli tito lidé a jak se s nimi Pavel setkal? Jakou zprávu o dobrém poselství jim sdělil? A jakou to má dnes pro nás cenu?

Lidé a jejich problém

Galaťané byli podstatě indoevropský lid keltského původu z Galie. Byli v něm však také lidé jiných národností. Římská provincie Galácie se skládala nejméně ze čtyř měst, o nichž mluví biblická zpráva: Ikonium, Lystra, Derben a Antiochie v Pisidii. Tato města navštívil Pavel při své první misionářské cestě a byly zde založeny sbory. (Sk. 13:14–14:23) Jedním z prvních galatských křesťanů byl mladý Timoteus. — Sk. 16:1, 2.

Po první misionářské cestě apoštola Pavla Galácií se v roce 49 n. l. sešel v Jeruzalémě vedoucí sbor apoštolů a starších mužů. Vydali rozhodnutí, že se od křesťanů nevyžaduje obřízka. (Sk. 15:1–29) Po tomto shromáždění sdělil Pavel a Silas tuto stránku dobrého poselství sborům v Galácii. — Sk. 16:1–6.

Krátce nato však Pavla překvapila zpráva, že někteří v Galácii trvají na tom, aby se křesťané dávali obřezat. Tito lidé byli zastánci judaismu a snažili se přimět křesťany z pohanů, aby se přizpůsobili rysům mojžíšského Zákona. Podkopávali také Pavlovu autoritu, kterou měl jako apoštol.

Právě v této neblahé situaci psal Pavel Galaťanům a nabádal je, aby se vzpamatovali. Psal tento dopis buď ještě na své druhé misionářské cestě, snad v Korintu, nebo krátce po příchodu do syrské Antiochie. Dopis tedy mohl být napsán nejdříve na podzim roku 50 n. l. nebo nejpozději v roce 52 n. l.

Pavel říká Galaťanům, že se tito zastánci judaismu snaží převrátit dobré poselství. A jak Pavel říká, toto dobré poselství je o Kristu Ježíši. Ano, je to dobré poselství o svobodě, kterou Kristus přináší — o svobodě z pout zděděného hříchu a také o svobodě z pout mojžíšského Zákona. Proto Pavel dvakrát opakuje varování: Kdyby snad někdo, i kdyby to byl anděl z nebe, oznamoval jako dobré poselství něco nad to, co jim jako dobré poselství oznámil on, „ať je proklet“. — Gal. 1:7–9.

Jak tedy působí Pavlův dopis? Za prvé, jasně upevňuje jeho autoritu, kterou má jako apoštol. Za druhé, vhodně podporuje rozhodnutí vedoucího sboru ohledně obřízky. A ukazuje rozdíl mezi skutky těla a ovocem ducha, přičemž zaměřuje pozornost na skutky, které se líbí Bohu.

Pavel hájí své apoštolství

V úvodu obrací Pavel pozornost na svou autoritu. Říká: „Pavel, apoštol ani od lidí ani skrze člověka, ale prostřednictvím Ježíše Krista a Boha, Otce. . . Dobré poselství, které jsem oznamoval jako dobré poselství, není nic lidského. Vždyť jsem je nepřijal od člověka ani jsem o něm nebyl poučen, vyjma skrze zjevení Ježíše Krista.“ — Gal. 1:1, 11, 12; Sk. 22:6–16.

Pavel stručně vypráví o tom, jak byl dříve význačnou osobou v judaismu, ale později, když jej Kristus zázračně obrátil, vydal se oznamovat dobré poselství v Arábii a v Damašku. Potom Pavel mluví o tom, jak byl s Petrem na patnáctidenní návštěvě v Jeruzalémě (v roce 36 n. l.). Teprve o čtrnáct let později, v roce 49 n. l., se Pavel vrátil do Jeruzaléma ke shromáždění v souvislosti s otázkou obřízky. (Gal. 1:13–24) Zastánce judaismu, kteří podporovali obřízku, označuje jako „falešné bratry“, kteří se pokoušeli ‚zotročit‘ věrné křesťany. Řekl však: „Nevzdali [jsme se, takže] bychom se poddali, ani na hodinu ne, aby nám byla zachována pravda dobrého poselství.“ — Gal. 2:1–5.

Uvažujeme-li o tom, poznáváme, že nám Pavel dal znamenitý příklad pokory. Ačkoli byl apoštolem, kterého osobně vybral Ježíš Kristus, v kázání dobrého poselství se podřídil vedoucímu sboru, protože uznával jeho autoritu. Projevujeme dnes pravou úctu lidem, kteří byli jmenováni vedoucím sborem, a spolupracujeme s nimi v kázání dobrého poselství?

Později Pavel uplatnil právo na svou apoštolskou autoritu, když tváří a tvář odporoval apoštolu Petrovi. Učinil tak proto, že Petr přestal jíst s křesťany z pohanů, protože se bál lidí. Pavel poukázal na Petrův omyl a zeptal se ho: „Jestliže ty, ačkoli jsi Žid, žiješ jako národy, a ne jako Židé, jak to, že nutíš lidi z národů, aby žili podle židovského zvyku?“ — Gal. 2:11–14.

Víra je nadřazena skutkům zákona

Pavel vybízí Galaťany, aby se vzpamatovali, a ptá se: „Přijali jste ducha pro skutky zákona, nebo pro slyšení skrze víru?“ Protože odpověď je zřejmá, ptá se: „Potom, co jste začali v duchu, jste nyní dokončeni v těle?“ Připomíná jim Abraháma, který sice nebyl pod zákonem, ale „uvěřil v Jehovu a bylo mu to počítáno za spravedlnost“. Zákon byl připojen později, aby učinil přestupky zjevnými. Ve skutečnosti odsuzoval k smrti ty, kteří se snažili jej zachovávat. Ale jak Pavel vysvětluje, Kristus zemřel jako prokletý člověk, aby jeho následovníci mohli být zproštěni od zákona a aby mohli žít vírou. Zákon však sloužil určitému účelu jako „vychovatel vedoucí ke Kristu“. — Gal. 3:1–29.

Galaťané obdrželi duchovní synovství a svobodu skrze Krista, a proto se Pavel ptá, proč se chtějí vrátit do otroctví zákona a zachovávat dny a měsíce a období a roky. O zastáncích judaismu říká: „Horlivě o vás usilují, ne znamenitým způsobem, ale chtějí vás ode mne oddělit.“ Pavel však vyjadřuje svůj milující zájem, když říká: „Mám opět porodní bolesti, dokud ve vás nebude vytvořen Kristus.“ — Gal. 4:1–20.

Stát pevně v křesťanské víře

Na základě předcházejícího podobenství vybízí Pavel: „Pro takovou svobodu nás Kristus osvobodil. Stůjte proto pevně a nedejte se opět zapřáhnout do jha otroctví.“ Jestliže se někdo dává obřezat, ukáže se, jak Pavel zdůrazňuje, že to není užitečné. Kdo to činí, bude povinen zachovávat celý zákon, a tak nedosáhne spravedlnosti na základě víry. Proto Pavel rozhorleně prohlašuje: „Přál bych si, aby se dokonce dali vykleštit ti, kteří se vás snaží převrátit.“ — Gal. 5:1–12.

Ačkoli křesťané získali svobodu, je nebezpečí, že by tato svoboda mohla být zneužívána k uspokojování žádostí jejich nedokonalého těla. Proto Pavel vybízí k opatrnosti: „Bratři, byli jste ovšem povoláni ke svobodě; jen této svobody nepoužívejte jako popudu pro tělo, ale s láskou si navzájem služte jako otroci. Vždyť celý zákon je naplněn v jednom výroku, totiž: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘“ — Gal. 5:13, 14.

Pavel však zdůrazňuje, že vedeme stálý zápas mezi uspokojováním tělesných žádostí a chození duchem. Skutky těla staví do protikladu k ovoci ducha. Skutky těla jsou „smilstvo, nečistota, volné chování. . . a podobné věci. . . Naproti tomu je ovoce ducha láska, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání.“ Pavel ukazuje, že křesťané, kteří chodí řádně duchem, musí také dát pozor, aby se nestali ‚sobeckými tím, že by se navzájem popuzovali k soutěživosti a vzájemně si záviděli‘. — Gal. 5:15–26.

Užitečné skutky

V závěrečné kapitole ukazuje Pavel, co jsou užitečné skutky, jimž se může křesťan věnovat. Je to například pomoc tomu, kdo bloudí, aby se opět vzpamatoval, a máme také nést břemena druhých. Jestliže někdo zasévá podle těla, bude také, jak Pavel vysvětluje, sklízet od svého těla zkázu. Jestliže však zasévá s ohledem na ducha, sklidí od ducha věčný život. Galaťané jsou proto vybízeni: „Čiňme dobro všem, zvláště však těm, kteří jsou nám příbuzní ve víře.“ V závěru pak Pavel poukazuje na to, jakou pohnutkou jsou vedeni zastánci judaismu, kteří chtějí, aby se Galaťané dávali obřezat. Činí tak proto, „aby měli důvod chlubit se vaším tělem“. Pavel však říká, že on se bude chlubit jedině „mučednickým kůlem našeho Pána Ježíše Krista“. — Gal. 6:1–14.

Pavlův dopis Galaťanům je opravdu vynikající, protože se otevřeně zabývá spornými otázkami tehdejší doby. Jak užitečný bude pro nás dnes, to záleží na tom, jak se budeme řídit jeho dobrými radami.