Televizní seriály — jak tě mohou ovlivnit

„KDYŽ jsem začala sledovat televizní seriály neboli ‚soap operas‘a, brzy jsem byla pohlcena osudy postav,“ vyprávěla jedna křesťanská žena v U. S. A. „Stala jsem se jakoby součástí jejich rodiny. Po čase se mé srdce zabývalo těmito postavami stejnou měrou jako členy křesťanského sboru.“

Takové zaujetí diváka je charakteristické u většiny televizních seriálů, kterým se běžně říká „soap operas“. Proto je časopis „Time“ nazval „nejmocnější zábava v televizi i mimo ni“, a dodal, že „žádná hra ani film nevyvolává takovou dlouhodobou oddanost; žádný televizní pořad pravidelně nepřiláká takový počet diváků“. Čtyři seriály typu „soap opera“ běží ve Spojených státech už přes 25 let!

Tyto seriály jsou psány tak, aby zasáhly tvé srdce. „Hledám to, co se dotýká lidských životů,“ vysvětluje autor seriálů William Bell. „Jsem zklamán, když mé pořady nedojmou diváky třikrát do týdne k slzám.“ Milióny žen i mužů každého věku, rasy i zázemí málokdy vynechají pokračování. Patří mezi ně dělníci stejně jako zámožní odborníci, je mezi nimi i soudce Nejvyššího soudu Spojených států a bývalý guvernér. V Brazílii panuje telenovelas (televizní romány) těm nejhezčím večerním hodinám. Ve Spojených státech sleduje seriály 30 až 70 miliónů osob.

Jaké činitele bys měl zvážit vzhledem k těmto programům, jestliže je tvé srdce oddáno Jehovovi Bohu? Jsou takové seriály prostě neškodné pobavení, prostředek k uvolnění a odvedení mysli od denních starostí? Pamatuj, že Bible naléhá: „Více než všechno ostatní, co má být střeženo, bedlivě střež své srdce, neboť z něho jsou prameny života.“ (Přísl. 4:23) Protože srdce je zrádné a dá se snadno ovlivnit, musí křesťan neustále hodnotit to, čím je živí. (Jer. 17:9; Přísl. 28:26) Ale co vlastně činí seriály tak přitažlivými?

„Vybuduješ si vztah k postavě z pořadu, protože ji vídáš téměř denně,“ přiznala jedna dvaatřicetiletá žena. „Čím víc jsem se o ní dozvídala, tím více jsem toho chtěla vědět. Bylo to něco docela přirozeného.“ Pořady z této přirozené tužby těží. Jakmile se tyto postavy „zakoření v srdcích diváků“, napsala bývala pisatelka seriálů Elaine Carringtonová, musí diváci „naladit ten program . . . jen kvůli tomu, co k nim cítí.“

Postavy se pro tebe stanou skutečností a začneš s nimi žít. Někteří diváci dokonce „mluví s obrazovkou“ ve snaze poradit svým oblíbencům! Jak řekl jeden psychiatr, postavy se skutečně stanou „kroužkem přátel“. Je tento lákavý rys nějakým lstivým nebezpečím? Mohou tyto pořady postupně zkazit srdce křesťana? Co ukázal výzkum a zkušenosti?

Kazí tvé srdce?

Ti, které si vybíráme za „přátele“, mohou ovlivnit naše srdce. Sedmá kapitola Přísloví popisuje mladého muže, který se stýkal s nemravnou vdanou ženou. Jeho city se rozbouřily tím, že naslouchal jejím „hladkým rtům“. Dopustil se s ní cizoložství. Co však vedlo k takovému činu? Verš 25 varuje druhé: „Ať se tvé srdce neodvrátí k jejím cestám.“ Jeho srdce bylo svedeno takovou společností.

Jaký druh postav je zobrazován v seriálech? Duchovní, který podvádí svou manželku; sexuální násilník; prostitutka; neprovdaná matka, která zastřelila svého milence, protože spal s její matkou a tak dále. Cizoložství je běžná věc, stejně jako interrupce a nemanželské otěhotnění.

Je to „kroužek přátel“, který by sis přál, aby ovlivňoval tvé srdce? Kdyby to byli tví sousedé, pozval by sis je do bytu a s potěšením naslouchal, když popisují svá dobrodružství?

„Jaké máš právo, abys vypočítával mé předpisy?“ ptal se Jehova těch, kteří tvrdili, že jsou jeho lidem. „Kdykoli jsi viděl zloděje, dokonce se ti s ním líbilo; a podílel ses s cizoložníky.“ (Žalm 50:16, 18) Neklamej sám sebe. „Špatné společenství kazí užitečné zvyky.“ — 1. Kor. 15:33; Přísl. 13:20.

„Všechny postavy ale nejsou otevřeně špatné,“ vyprávěla jedna křesťanská žena v domácnosti. „Mohla jsem se snadno ztotožnit s jednou, která byla opravdu dobrá. Byla tím, čím jsem chtěla být já. Napodobovala jsem ji.“ Používat postavy ze seriálů jako svůj „vzor“ je běžná věc. Měl by to ale dělat křesťan?

Místo aby apoštol Pavel povzbuzoval křesťany k napodobování lidí, kteří jsou „myšlenkově ve tmě“ a mravně zkažení, řekl spoluvěřícím: „Ale Krista jste takového nepoznali, pokud jste jej vůbec slyšeli a byli jím vyučováni, jako je pravda v Ježíšovi.“ (Ef. 4:17–21) Oddaný křesťan se musí soustředit na příklad Ježíše nebo těch, kteří se jako schválení Boží služebníci úzce drží stejného vzoru a dávají se jím poučovat. Jiné vzory se prokázaly jako pasti. — 1. Kor. 11:1; Žid. 11:1 až 12:2; 1. Petra 2:21.

Ve skrytu zvábená srdce

Věrný Job přiznal, jak snadno mohlo být jeho srdce zvábeno tím, co pozoroval. „Kdybych někdy vídal světlo, jak náhle zaplanulo, nebo drahocenný měsíc, jak putuje, a mé srdce by ve skrytu začalo být vábeno . . . také by to bylo provinění k uvážení soudcům,“ vyznal se.b Pohled na nebesa plná hvězd se zářícím měsícem je působivý. Jobovi sousedé však uctívali měsíc jako symbol plodnosti. Uctívání měsíce bylo často doprovázeno svůdnými orgiemi. Kdyby na to Job soustavně myslel, ‚jeho ruku by pak políbila jeho ústa‘ v aktu uctívání. Jeho srdce by se mohlo otevřít a stát se povolnějším až do té míry, že by se mu modlářství nezdálo tak špatné. Zabrzdil se však. — Job 31:26–28.

Televizní seriály jsou stejně lstivé. Hledání lásky se používá k ospravedlnění jakéhokoli chování. Jedna neprovdaná dospívající dívka například říká přítelkyni: „Ale já Viktora miluji! Je mi všechno jedno. Budu lhát, krást a podvádět, abych mohla být s ním. On za to stojí. Viktor stojí za každou oběť. Mít jeho dítě mi stojí za všechno!“ Měkká hudba jako kulisa působí, že je těžké považovat její postoj za tak špatný. I tobě se Viktor líbí. Máš s dívkou soucit. „Chápeš“ ji. „Je ohromující, jak se dá všechno zdůvodnit,“ prohlásila jedna žena, která se později vzpamatovala. „Víme, že nemravnost je špatná . . . Ale uvědomila jsem si, že v duchu jí straním.“

Někteří se však domnívají, že ‚to, co se ukazuje, není o nic horší, než to, co vidíš v běžném životě‘. Měl by si však křesťan právě takové věci vybírat jako zábavu? Apoštol Pavel napsal: „Ať mezi vámi není ani zmínka o smilstvu a nečistotě žádného druhu nebo o chamtivosti, jak se sluší na svaté.“ (Ef. 5:3) Byl Pavel nerealistický? Ne. Poukazoval na to, že křesťané by se neměli bavit rozhovorem o takových špinavých věcech. To platí i pro dnešní ‚svaté‘.

Pokažené mysli a srdce

V korintském sboru v prvním století byli někteří poskvrněni, ne televizí, ale falešnými apoštoly. Podle Irenaea, který ve druhém století vyznával křesťanství, tito odpadlíci tvrdili: „Tak jako zlato, i když se ponoří do špíny, neztrácí svou krásu . . . tak tvrdí i oni, že nemohou v žádné míře utrpět úhonu nebo ztratit svou duchovní podstatu, ať se zapletou do jakýchkoli hmotných činností.“ Stýkali se tedy s nevěřícími, navštěvovali kruté gladiátorské hry, a dokonce se dopouštěli sexuální nemravnosti.

Apoštol Pavel vznesl obvinění, že korintští křesťané ‚snadno snášejí‘ falešné učitele, a obával se, že „jako had svou vychytralostí svedl Evu“, mohly by být mysli Korinťanů lstivě zkaženy, „pryč od upřímnosti a cudnosti, která náleží Kristu“. Toto lstivé znečišťování nauk vedlo k morální zkaženosti. — 2. Kor. 11:4, 3.

Korintský sbor byl dokonce ochoten trpět krvesmilný poměr u jednoho svého člena. Možná, že členové sboru tohoto nemravného muže obdivovali. Jejich srdce to „chápala“. Nalezl „opravdovou lásku“! Jeho nesprávným jednáním mohli být ovlivněni jiní ve sboru a také se oddávat nečistotě, smilstvu, a dokonce i vyzývavému volnému chování. — 1. Kor. 5:1, 2, 6; 2. Kor. 12:21.

Chtěl bys, aby se podobně pokazilo i tvé srdce? Snášíš snadno cizoložníky, smilníky, vrahy a podobné lidi tím, že dovolíš, aby ses denně vžíval do jejich příběhů? Bez ohledu na to, jak pevní snad jsme na cestě pravdy, naše srdce mohou být úkladně ovlivněna stálou duševní výživou, která ospravedlňuje nemravnost.

„Myslíš si, že ti to nevadí,“ řekla jedna křesťanka, která po léta pravidelně sledovala televizní seriály, „ale v hloubi srdce to nesprávné jednání přijímáš. Vidíš to, po čem sama toužíš. A pokud tvůj manžel neprojevuje náklonnost tak jako ti v seriálech, cítíš, že ti něco schází.“

Tato křesťanka, která rozvíjela chuť po těchto televizních seriálech, se zbavila zábran natolik, že se dopustila nemravnosti. Okamžitě ji to ťalo až do srdce a nakonec získala odpuštění manžela i sboru. Ale jakou citovou jizvu z toho měla! „Všechno bylo výborné, dokud okolnosti neumožnily, abych si dopřála to, co jsem měla uloženo v srdci,“ přiznala. „Satan nastavil past a já vešla rovnou do ní. Nedejte se ošálit, seriály vás mohou ovlivnit. Slyším, jak někteří říkají, že jsou dost silní, aby to zvládli. Ale to ukáže čas.“ Dokonce i po této tragédii jí bylo zatěžko přestat seriály sledovat. „Bylo to horší, než odnaučit se kouření,“ uzavřela.

Většina diváků se samozřejmě nezaplete do nemravnosti prostě proto, že sleduje tyto pořady. Nemohl bys však začít svého manželského druha srovnávat s postavami v pořadu? Posílí to lásku, nebo to bude živit pochybnosti? Jestliže jsi svobodný, zvětší to tvou touhu po druhovi, takže to třeba povede až k nemoudrému manželství nebo k nemravnosti? Chceš zakoušet zbytečné zvraty nálad?

Apoštol Pavel napsal: „Všechno je pro mne zákonné . . . ale ničím se nedám ovládnout [zotročit].“ (1. Kor. 6:12) Návykový charakter seriálů je dobře ověřen. Někteří křesťané zanedbávali sborová shromáždění a svou službu, odbývali domácí povinnosti, chodili za školu, opomíjeli osobní i rodinné studium — jen aby stihli seriál. Neměly by takové osoby poctivě zvážit, kolik času věnují sledování televize?

To samozřejmě platí bez ohledu na to, nač se díváme, ale zvláštní nebezpečí seriálů tkví v tom, že chytají za srdce, takže musíš vidět následující díl. Dr. Hendrie Weisinger, psycholog, kterého citovali v časopise příznivců seriálů, přiznal: „Výzkum dosvědčuje, že televize opravdu ovlivňuje naše chování a působí na naše myšlení . . . Ten, kdo zůstává doma a pravidelně sleduje pořady, se lehce začne ztotožňovat s postavami seriálů. Takový člověk si ze seriálu udělá prostředek k rozšíření svého života a začne mít neurotický strach, aby nepřišel ani o jedno pokračování.“

Jiné možnosti

Jedna křesťanka, která upadla do špatného návyku pravidelně sledovat seriály, se ocitla v depresi. Svěřila se jiné svědkyni, která ji povzbudila, aby trávila víc času v křesťanské službě pomoci druhým. „Pracovat s druhými v kazatelské službě se mi stalo radostí,“ vyprávěla. „Necítila jsem depresi, protože jsem si nemusela dělat starosti s problémy jiných lidí. Začala jsem naplňovat svůj život něčím uspokojivým. Seriály už nebyly důležité. Stala jsem se evangelistkou plným časem.“ Mnozí zjistili, že odpovědí je takové rozšíření svaté služby. — Srovnej Zjevení 7:15.

Některé ženy vyřešily problém tím, že se začaly víc starat o domácnost a věnují větší pozornost duchovnímu i tělesnému blahu svých dětí. Protože většina z nás se ráda zajímá o druhé lidi, některé se dělí o duchovní i hmotné dary. K tomu není třeba být bohatý. Často je velmi potěšující prostě jen upéci nějakou pochoutku pro svou přítelkyni. — Přísloví 31:10–31.

„Teď už vím, co mi scházelo,“ přiznala jedna žena, která kdysi náruživě sledovala seriály. „Osobní studium a modlitba. Opravdu mi pomohla slova Filipanům 4:6–9 o modlitbě a čistých myšlenkách. Nyní začínám den denním textem a jinou biblickou literaturou. Jehova nechal v Bibli zaznamenat spoustu dramat ze skutečného života, jako zprávy o Ježíšovi, Jobovi, Davidovi a jiných. Nebo uvažuji o zkušenostech novodobých svědků. Je ve mě sice pořád ještě kouteček, který umírá zvědavostí na to, ‚co se děje‘ se seriály, ale má touha poslouchat Jehovu mě brzdí.“

Opravdu, nakonec jde o naši touhu líbit se Jehovovi ze srdce. Tím nechceme říci, že všechny televizní programy kazí. Křesťan si však musí vybírat, protože zkušenost ukázala, že programy, které ospravedlňují porušování biblických měřítek, mohou zkazit křesťanovo srdce.

„Vy, kteří milujete Jehovu, mějte v nenávisti, co je špatné.“ (Žalm 97:10) Poslouchat tento příkaz není vždy snadné. Naše srdce musí být bedlivě střeženo. Kéž všichni smýšlíme jako král David: „Uvnitř svého domu se budu procházet v ryzosti svého srdce. Nepostavím si před oči nic neužitečného. Nenávidím konání těch, kteří odpadají; to ke mně nelne [jako každodenní návyk]. Mé oči jsou obráceny k věrným na zemi.“ — Žalm 101:2, 3, 6.

[Poznámky pod čarou]