Jsi napodobitelem Kristovým, nebo napodobeninou křesťana?

Pavlovo poselství Tesaloničanům

APOŠTOL Pavel byl příkladným křesťanem. Horlivě se řídil Ježíšovým příkladem, a proto mohl právem doporučit svým druhům ve víře: „Staňte se mými napodobiteli, jako i já jsem Kristův.“ (1. Kor. 11:1) Pavlův životní běh a jeho učení pomohlo mnoha jeho současníkům najít „tu Cestu“ pravého křesťanství a setrvat na ní. — Sk. 9:2.

Pavel miloval druhé a měl o ně zájem. Když Bůh povolal Pavla a Silu, aby opustili oblast Asie a ujali se misionářské práce v Makedonii, bylo velmi vhodné, že dal Pavlovi vidění muže, který jej snažně prosil: „Přejdi. . . a pomoz nám.“ Pavel a Silas ve víře a ze soucitu s druhými ochotně uposlechli a vydali se lodí z Troady. — Sk. 16:6–10.

Když přistáli v Neapoli, navštívil Pavel se svými druhy nejprve Filipy. Odtud postupovali po velké římské silnici Via Egnatia přes Amfipolis a Apollonii do Tesaloniky, celkem asi 121 kilometrů. (Sk. 16:11, 12; 17:1) V Tesalonice využil Pavel toho, že Židé se v den sabat shromažďovali v místní synagóze, a kázal tam „dobré poselství“. Vedlo to k tomu, že „někteří“ ze Židů „a také velké množství Řeků“ uvěřili. — Sk. 17:2–4.

Nevěřící Židé žárlili na Pavlův úspěch, shromáždili dav a vyvolali v městě Tesalonice pozdvižení, takže bratři poslali Pavla a Silu dále do Beroje. Ukázalo se, že poselství o Božím království prostřednictvím Ježíše Krista je pro Židy kamenem úrazu. Dokonce obvinili Pavla a Silu i Tesaloničany, kteří se k nim přidružili. Řekli: „Ti muži. . . jednají proti césarovým výnosům, protože říkají, že králem je někdo jiný, Ježíš.“ — Sk. 17:5–10.

Pavlův zájem o tesalonické křesťany

Když Pavel došel do Korintu, poslal zpět svého mladého spolupracovníka Timotea, aby se spojil s nově založeným sborem v Tesalonice. Když se Kristus vrátil k Pavlovi, sdělil vítané zprávy, že tito nově pokřtění křesťané jsou pevní ve víře a že prospívají, přes neustálé pronásledování. Ve snášení těžkostí se stali napodobiteli jiných věrných křesťanů. (1. Tes. 2:14–16; 3:6, 7) Pavel si velmi přál, aby se Tesaloničané dověděli o tom, co k nim cítí, a chtěl je dále povzbudit a dát jim rady. Proto napsal tomuto sboru dva dopisy. Byly to pravděpodobně první Pavlovy kanonické dopisy a byly napsány v letech 50 a 51 n. l. Dobře popisují, co všechno zahrnuje pravé křesťanství.

Nemluví však Lukášova zpráva ve Skutcích 17:11, 12 nepříznivě o těchto Tesaloničanech, když říká, že nepřijali slovo tak dychtivě jako Berojští? Ne, Lukáš zde nemluví o křesťanech, ale o Židech. Výsledky Pavlova a Silova kázání mezi Židy v Tesalonice byly chudé, ale „mnozí“, kteří chodili do židovské synagógy v Beroji, se stali věřícími.

Nově obrácení křesťané v Tesalonice studovali Boží slovo a drželi se ho. Pavel je ve svém dopise chválí za to, že napodobují jej i Pána, protože „s radostí svatého ducha přijali Boží slovo v mnohém soužení“. (1. Tes. 1:6) Přijali „dobré poselství“ jako „Boží slovo“ a to nyní ‚působilo‘ ve věřících, neboť přinášelo křesťanské ovoce. (1. Tes. 2:3–5, 13) Rozhodně tedy nebyly napodobeninou křesťanů.

Pavel sám jako napodobitel Kristův usilovně pracoval. Jeho návštěva v Tesalonice snad sice byla krátká, ale členům tamějšího sboru se nesmazatelně vryl do mysli jeho obětavý příklad. Vzdali se svého dřívějšího modlářství, ‚aby sloužili jako otroci živému a pravému Bohu‘, a sami se pak stali příkladem víry všem věřícím v Makedonii a v Achaji. (1. Tes. 1:7, 9) Byli mezi nimi dozorci, kteří ‚tvrdě pracovali‘, když pečovali o potřeby stáda, jak tomu má být ve všech sborech pravých křesťanů. — 1. Tes. 5:12; 1. Petra 5:2, 3.

Ano, Pavel a jeho druhové vynaložili všechny své síly pro tyto Tesaloničany, pracovali v noci i ve dne, nebojácně oznamovali pravdu a něžně živili sbor, „jako když kojící matka něžně chová své děti“. (1. Tes. 2:3–11; 2. Tes. 3:7, 8) Jaký cíl přitom sledovali? Aby tito noví bratři ve víře „dále chodili hodni Boha“, „aby nikdo pro ta soužení nezakolísal“. Pavel je chtěl podnítit, aby zůstali duchovně „bdělí“, ‚chtěl je upevnit v každém dobrém skutku a slovu‘. Chtěl, aby ‚vytrvali pro Krista‘, aby ‚nepolevovali v konání dobra‘. — 1. Tes. 2:12; 3:3; 5:6; 2. Tes. 2:17; 3:5, 13.

Pavlův hluboký zájem o tyto Tesaloničany je zaznamenán i pro povzbuzení nás dnes, abychom dále chodili s Bohem a abychom se mu líbili. (Amos 3:3) Kdyby ten, kdo si říká křesťan, dělal něco jiného, nakonec by nebyl ničím jiným než bezcennou napodobeninou křesťana. — 1. Tes. 4:1.

Ohrožení zevnitř!

Nevěřící židé začali pronásledovat tento mladý sbor z vnějšku, ale ještě větší nebezpečí hrozilo zevnitř! Někteří ve sboru zřejmě rozšiřovali překroucené názory, že Jehovův den již nadchází. Pavel se snažil věci rychle napravit a o tomto „dni“ řekl: „Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede, protože nepřijde, dokud nejprve nepřijde odpadnutí a nebude zjeven člověk bezzákonnosti, syn zničení.“ — 2. Tes. 2:1–3.

Když Pavel ve svém druhém dopise Tesaloničanům varoval sbor před příchodem „člověka bezzákonnosti“, byly podrobnosti o způsobu jednání tohoto bezzákonného ještě „tajemstvím“ neboli náboženskou tajnou věcí. Apoštol se však zmiňuje o tom, že jim o tomto budoucím odpadnutí „říkal“, dokud byl ještě s nimi, a také o „zábraně“, která je zdržuje. — 2. Tes. 2:5–7.

Jestliže si otevřeme Bibli ve 2. Tesaloničanům 2:3–12 a prozkoumáme, s čím Pavlova slova souvisí, poznáme i my, co měl Pavel na mysli. Budoucí „odpadnutí“ mělo mít své kořeny v nedostatku „lásky k pravdě“. Bude vyplývat z toho, že lidé „uvěřili lži“ a „měli zalíbení v nepravosti“. Mělo se nepokrytě dostat do popředí brzy po odstranění „zábrany“, o které Pavel mluvil. Mělo pokračovat až do ‚zjevení přítomnosti‘ Ježíše Krista. V té době Kristus odhalí a odstraní tohoto „bezzákonného“, neboť jej zničí. — Srovnej 2. Tesaloničanům 2:8 s Izaiášem 11:4 a Zjevením 19:11, 14, 15.

Totožnost „člověka bezzákonnosti“

Soudě podle dlouhověkosti tohoto „člověka bezzákonnosti“, od doby Pavlovy až do doby Kristovy, nemohl to být nějaký jednotlivec, ale musela to být třída lidí. Protože se tento bezzákonný „vyvyšuje nad každého, kdo je nazýván ‚bohem‘ nebo je předmětem hluboké úcty“, soustřeďuje se uplatnění tohoto výrazu na předáky celého odpadnutí. Budou mít co dělat s klamnými ‚mocnými skutky‘, jež jsou činěny v Kristově jménu. (Srovnej 2. Tesaloničanům 2:9 s Matoušem 7:22, 23.) Množství lidí se k nim připojí, protože to bude snadnější náboženská cesta. Budou uklidňovat své svědomí, ale bezstarostně se budou věnovat sobeckému, světskému, a dokonce nemravnému životu. Takové prvky padělaného křesťanství již byly v Pavlově době „v činnosti“ mezi těmi, kteří se hlásili ke křesťanství. — 1. Tes. 4:3–8; 5:6–9, 14, 15, 19–22; 2. Tes. 3:6–15; srovnej Matouše 25:41–46.

Pavel a jiní apoštolové a starší muži křesťanského sboru sloužili jako „zábrana“ před takovými silami, protože pásli stádo podle Kristova příkladu. Pavel věděl o hrozícím odpadnutí, a proto napomínal Tesaloničany slovy: „Stůjte tedy pevně, bratři, a držte se nadále ústních podání, kterými jste byli vyučováni.“ Když Pavel a ostatní apoštolové zemřeli, sobečtí lidé odsunuli pravdu stranou, sami se ustanovili za vůdce a svedli stádo na scestí. Jedině ti, kteří přijali Pavlovu radu, byli ‚upevněni v každém dobrém skutku a slovu‘. Ukázalo se, že „člověk bezzákonnosti“ je duchovenstvo padělaného křesťanství. — 2. Tes. 2:15–17; srovnej Matouše 13:24–30, 37–43.a

Očekávat Jehovův den

Pavel musel varovat tesalonické křesťany ještě před jiným nebezpečím: Aby se nestali bezstarostnými nebo duchovně ospalými, pokud jde o Jehovův den. Někteří náboženští pisatelé naší doby se snaží snižovat význam a naléhavost biblického poselství o Ježíšově „přítomnosti a závěru systému věcí“ poukazem na Pavlova další slova: „Prosíme vás, . . . abyste se nedali rychle zviklat a tím odvést od rozumného smýšlení ani roznítit buď inspirovaným výrokem nebo ústním poselstvím nebo dopisem. . . v tom smyslu, že Jehovův den je zde.“ — Mat. 24:3; 2. Tes. 2:1, 2.

Mohl skutečně Pavel toužit po tom, aby se upřímní křesťané málo zajímali o přítomnost svého pána a o Jehovův den? Nechtěl snad jen, aby zachovali v té věci duchovní rovnováhu, aby ‚byli střízliví‘, a aby ‚se přesvědčili o všem‘? Tak se neměli dát vyvést z rovnováhy nepodloženými zprávami o tom, že Jehovův den je blízko, ani neměli být v té věci nepřipravení, bezstarostní nebo neteční. — 1. Tes. 5:8, 21; srovnej 2. Petrovu 3:3, 10–12 a 1. Jana 4:1.

Zde bychom si měli uvědomit, že tito Tesaloničané dobře věděli, že Jehovův den „přichází přesně jako zloděj v noci“. To rozhodně neměl být důvod k bezstarostnosti, znamenalo to, že mají zůstat „bdělí“ jako lidé, kteří nejsou určeni ‚k zlobě, nýbrž k tomu, aby získali záchranu‘. Až se odpadnutí zjeví ve svém plném rozsahu, pak přijde Jehovův den. Měla to být doba, kdy ti, kteří odporují Jehovovu království, bezpochyby včetně „člověka bezzákonnosti“, budou říkat: „Mír a bezpečnost!“ To bude znamením pro jejich okamžité, náhlé zničení. (1. Tes. 5:1–11) V onen den vykonání spravedlivého rozsudku budou šťastni ti, kteří ‚znají Boha a poslouchají dobré poselství o našem Pánu Ježíšovi‘! — 2. Tes. 1:8b.

Napodobitelé nebo napodobeniny?

Ve svém dopise křesťanskému sboru v Tesalonice projevuje Pavel lásku a milující zájem. Ukazuje, jací dnes musí být praví následovníci Krista Ježíše, čemu dnes mají věřit a co mají dělat. Co však lze říci o lidech a skupinách, které tvrdí, že jsou křesťanské, a přece nenapodobují Krista, Pavla ani věrné Tesaloničany? Ti jsou odhaleni jako napodobenina křesťanů! (2. Tes. 3:6, 7; 2. Petra 2:1–3) Pavel zdůrazňuje, že jen ti, kteří ‚poslouchají dobré poselství‘, budou „považováni za hodné Božího království“. Ježíš se vyjádřil podobně ohledně spravedlivých „ovcí“, které zdědí říši království na zemi. — 2. Tes. 1:4–10; srovnej Matouše 7:21 a 25:31–34.

Dobré poselství, jak je oznámil Pavel ve svých dopisech Tesaloničanům, by nás mělo podněcovat k usilovné práci v Boží službě, k vysoké morální životní úrovni, k tomu, abychom vytrvale žili radostným, vděčným, duchovně zaměřeným a bezúhonným křesťanským životem doprovázeným modlitbami, který nás bude doporučovat jiným uvnitř i vně Jehovova lidu. (1. Tes. 5:16–23) Kéž je upřímná úvaha o Pavlově příkladu, o jeho dopisech i o víře křesťanů v Tesalonice pro tebe užitečná, abys „ještě plněji“ napodoboval Kristův příklad. Kéž ti to pak přivodí vysvobození „od přicházející zloby“ a záchranu k věčnému životu pod slavným panstvím Božího království. — 1. Tes. 1:10; 4:1; Žid. 12:2, 3; Zjev. 21:1, 3, 4.

[Poznámky pod čarou]