Pátravý pohled na Zjevení

KDYBYS měl vyjmenovat věci, které tě obšťastňují, napsal bys do svého seznamu biblickou knihu Zjevení?

Většina lidí by to pravděpodobně neučinila. A přece každý, kdo dobře rozumí Zjevení, může souhlasit se slovy apoštola Jana v úvodu této knihy: „Šťastný je ten, kdo hlasitě čte, a ti, kteří slyší slova tohoto proroctví a zachovávají to, co je v něm napsáno.“ — Zjev. 1:3.

Snad řekneš: Ale je tak obtížné pochopit, co čtu ve Zjevení. Jedním důvodem je, že mnohé v této knize je psáno symbolickým jazykem. Abychom pochopili význam, musíme znát Bibli jako celek a musíme také vědět, jak Bůh v průběhu let jednal se svým lidem.

Snad jsi zjistil, že ti v pochopení Zjevení brání ještě něco jiného. Obsahuje tolik různých vidění nebo popisných obrazů, že mnozí lidé ztrácejí o něm celkový přehled. Soustřeďují pozornost jakoby na jednotlivé stromy a nepoodstoupí, aby z povzdálí viděli celý les. S touto představou si prohlédněme knihu Zjevení tak, abychom viděli, jak spolu různé jeho části nebo vidění souvisejí. Klíčem pro nás bude, jestliže si povšimneme, že jedna řada obrazů, například sedm pečetí, vede k další řadě, k sedmi trubkám.

Zjevení začíná

Kniha Zjevení má podobu dopisu, který napsal kolem roku 96 n. l. apoštol Jan „sedmi sborům“ v Malé Asii, jež představují všechny sbory duchem pomazaných křesťanů. (1:4) V úvodu (1:1–3) je ukázáno, že zdrojem Zjevení je Bůh a sdělovacím prostředkem že je Ježíš. Ti, kteří slyší slova tohoto proroctví a zachovávají je, jsou ujišťováni, že budou šťastní.

Apoštol se nejdříve zmiňuje o Jehovovi a o Ježíši a potom uvádí sám sebe a ukazuje, že to, co následuje, se vztahuje zejména na „Pánův den“ (od roku l914). Měl vidění, v němž se mu ve slávě ukázal vzkříšený Ježíš, jehož prostřednictvím byla tato kniha předána Janovi. Dopisy mají být napsány sedmi sborům. (1:4–3:22) Ježíš zná duchovní stav křesťanů, o něž jde, a proto dává pochvalu, radu i varování. To by v nás mělo vyvolávat důvěru, že Bůh školí ty, kteří budou v nebi jako králové nad zemí.

Nejdříve Jan viděl toho, jehož prostřednictvím přichází toto zjevení, a potom má vidění jeho autora. (4:1–11) Bůh je slavný a vzbuzuje bázeň, zaslouží si náš obdiv a uctívání. Kolem Božího trůnu jsou živí tvorové, kteří zdůrazňují jeho vlastnosti. Čtyřiadvacet starších osob (křesťané panující v nebi) uctívají stvořitele a uznávají, že by to měli činit i všichni ostatní tvorové. Jehova má zapečetěný svitek, ale kdo jej může otevřít? — 5:1–4.

Jan vidí Beránka, Ježíše, jak si bere tento svitek. Pátá kapitola vysvětluje, že Kristus je hoden této cti. Měli bychom mu tedy připisovat čest a měli bychom se zajímat o poselství obsažené v tomto svitku. Pojednává o Božím předsevzetí, jež se týká nebe i země v naší době. Jan, místo aby jen četl svitek, vidí jej jako děj. Kristus začíná otvírat jeho sedm pečetí.

První ukazuje Ježíše jako královského panovníka, který vychází k závěrečnému vítěznému tažení. Druhá až čtvrtá znázorňuje v podobě jezdců mimořádné války, nedostatek potravin a smrt (jak to vidíme od první světové války), jež přivádějí velké množství do hádu, do hrobu. S rozlomením páté pečeti je poskytnuto ujištění, že Bůh pomstí pronásledované a mučené křesťany. Co Jan vidí při otevření šesté pečeti, ukazuje, že na nebi i na zemi budou změny a že lidé se budou chtít ukrýt před přicházejícím Božím hněvem. — 6:1–17.

V přestávce před otevřením sedmé pečetě vidí Jan, jaké dílo má být vykonáno dříve, než Bůh dovolí, aby přišla ničivá bouře soužení. (7:1–17) Má být dokončeno dílo zapečeťování 144 000. (Později [14:1–4] je ukázáno, že je dokončeno.) Andělé zadržují ničivé soužení, a tak je umožněno „velkému zástupu“, aby získal Boží schválení a uctíval jej spolu s 144 000. Nyní je zlomena sedmá pečeť a nastává krátké období modlitby a přípravy na to, co má přijít. — 8:1–6.

Sedm trubek

Sedm andělů má troubit na sedm trubek. (Boží pozemští služebníci začali sdělovat soudní poselství při svých sjezdech v letech 1922 až 1928). Na začátku je tedy série sedmi pečetí, z nichž poslední se rozšiřuje ve vidění sedmi jiných věcí, trubek. Zaznívá pět poselství jakoby na trubku a týkají se prvků satanovy organizace. Pátá pojednává o ráně v podobě kazatelů, kteří jsou jako kobylky; říká se také, že to je první ze tří běd. Když zaznívá šestá trubka, mluví se o propuštění těch, kteří jsou svázáni u Eufratu, kde byl starověký Babylón. (V nové době byli někteří křesťané propuštěni ze zajetí podobného babylónskému po první světové válce.) Vidění také ukazuje vojsko v počtu 200 000 000 jezdců. — 8:7–9:21.

Nyní je šestá trubka přerušena; Jan vidí anděla s malým, poživatelným svitkem. (10:1–11) Apoštol se dovídá, že ve dnech, kdy zazní sedmá trubka, bude ukončeno Boží tajemství. Potom dostává svitek, aby jej snědl, a dovídá se, že má být vykonáno ještě další dílo prorokování. Má také změřit (duchovní) chrám. Jan se dovídá o svědcích, kteří nějaký čas prorokovali (l914–1918), byli zabiti divokým zvířetem a nakonec oživeni. Povšimni si, že divoké zvíře je sice uvedeno na scénu, ale ještě není vysvětleno. Svědkové povstávají k životu, což předchází před zemětřesením v odpadlém Jeruzalémě, čímž končí šestá trubka a druhá běda. — 11:1–14.

Při zaznění sedmé trubky je oznámeno zřízení království („třetí běda“ Božím nepřátelům). To vede k hněvu a pronásledování ze strany národů. (11:15–19) Další kapitola vysvětluje plněji, co se stalo. Jan vidí slavnou ženu (Boží nebeskou organizaci), která v bezpečí rodí syna (království) přes ďáblův odpor. Následuje válka v nebi, satan je svržen k zemi, kde pronásleduje křesťanský ostatek pro jejich věrnost. (12:1–17) To poskytuje výstrahu hlavnímu nepříteli, satanovi. Ale na scéně se objevují další nepřátelé. Jedním je zvíře (zvířeti podobná ďáblova světská organizace) z moře. Vede válku proti křesťanům, kteří proto potřebují vytrvalost a víru. (13:1–10) Další zvíře, se dvěma rohy, které podněcuje uctívání obrazu zvířete a moře, dobře znázorňuje mocnou anglo-americkou politickou kombinaci, která v poslední době ovládá světovou scénu. — 13:11–18.

Zabrání tito nepřátelé zapečetění 144 000? Ne! Jan vidí 144 000, jak šťastně zpívají na hoře Siónu. (To vše se děje ještě za zaznění sedmé trubky.) Potom tři andělé jednotlivě upozorňují na těžkosti, které čekají nepřátele. Jeden anděl oznamuje, že Bůh vykoná soud. Proto přikazuje: „Bojte se Boha a oslavujte jej.“ Druhý oznamuje, že padl Veliký Babylón. Třetí slibuje muka těm, kteří uctívají zvíře nebo jeho obraz. Jiní andělé předpovídají sklizeň a oznamují rozdrcení v Armagedonu. — 14:1–20.

Sedm misek a Veliký Babylón

Po těchto rozsudcích a předběžných oznámeních vidí Jan sedm andělů se sedmi ranami. (To také probíhá za znění sedmé trubky; jedna série tedy opět splývá s následující.) I přes pronásledování vycházejí mnozí vítězně a zpívají chvalozpěvy. Sedm andělů vylije sedm misek hněvu, což ukazuje Boží názor na různé světové poměry a výsledky nebo účinky jeho soudcovského hlediska. Podobně jako šestá trubka, týká se i šestá miska Eufratu (Babylóna). Je zde také zmínka o shromažďování k bitvě „velikého dne Boha, Všemohoucího“ (k Armageddonu), ale ještě nejsou uvedeny podrobnosti. Se sedmou miskou říká hlas: „Stalo se!“ a Veliký Babylón se rozpadl a padá. — 15:1–16:21.

Zjevení dále vysvětluje zničení novodobého Babylóna, což připomíná, že starověký Babylón byl zdrojem falešného náboženství. Babylón ve Zjevení je přirovnán k nevěstce jedoucí na šarlatově zbarveném zvířeti se sedmi hlavami znázorňujícími krále — osmý král pochází z předcházejících sedmi. (To vhodně znázorňuje Společnost národů, kterou později nahradila OSN — obě se skládaly z mnoha národů.) Anděl říká, že přijde doba, kdy militarizované rohy zvířete povedou bitvu s Beránkem. Ale nejdříve se 10 rohů obrátí proti nevěstce a zničí ji. (17:1–18) Jednotlivci jsou vybízeni, aby vyšli z náboženského Velikého Babylóna, než k tomu dojde. Když je Veliký Babylón zničen, postrádají ho králové a obchodníci, ale nebesa se radují nad jeho úplným a konečným zničením. (18:1–24) Bůh má být chválen za to, že vykonal tento rozsudek. Je to zdrojem radosti zejména pro Beránkovu nevěstu „svatých“, protože dosáhla vítězství nad nevěstkou. — 19:1–10.

Nit námětu o Boží bitvě a o těch, kteří bojují proti Beránkovi, se nyní opět vrací a rozšiřuje. Odporující organizace i jednotlivci dospívají ke konci. (19:11–21) A co ničemní duchové? Dále je satan uvržen na tisíc let do propasti. Kristus a 144 000 budou v tomto období králi a kněžími ve zvláštním smyslu. Vidění rychle přeskakuje až na konec tisíciletí, aby ukázalo satanův úplný konec. Líčí, jak bude propuštěn a jak se někteří lidé dopustí vzpoury. Společně jsou uvrženi do ohnivého jezera. (20:1–10) Vidění se pak vrací k popisu událostí během tisíciletí a ukazuje, jak budou vzkříšeni mrtví a budou souzeni — buď budou hodni věčného života, nebo zničení. — 20:11–15.

Staré nebe a stará země pominuly, a proto Jan vidí nové nebe a novou zemi a také požehnání, jež přinesou lidstvu. Vidí také město, nikoli Babylón, ale Kristovu nevěstu. Je svaté a dokonalé a vytéká z něho řeka života. Jsou učiněna hojná opatření pro zdravý život. Série vidění ze Zjevení dospívá k závěru tímto nádherným vrcholným obrazem vládní organizace nového světa. — 21:1–22:7.

Jan je citově přemožen a chce uctívat prostředníka, který mu sdělil toto vidění; je však pokárán. Proroctví nemá být zapečetěno. Jeho posluchači mají zvát jiné, aby si vzali „zdarma vodu života“. Nikdo by neměl k tomuto svitku nic přidávat a nic by z něj neměl ubírat. Ježíš znovu připomíná čtenářům, že přichází rychle. Jan odpovídá a uzavírá slovy, jimiž dobrořečí svatým. — 22:8–21.

Chápeš obsah Zjevení a vzájemnou souvislost jeho složek? Je ovšem třeba ještě více. Měli bychom studovat a plně pochopit symbolický význam vidění v této inspirované knize a měli bychom její poselství uplatňovat ve svém životě. Pak budeme moci přijmout požehnání, včetně štěstí, o němž se Jan zmiňuje v úvodních verších.