Proč být vděčný stvořiteli?
KDO neprojevuje ocenění pro laskavost, která je mu prokázána, je obvykle považován za někoho, kdo postrádá cit nebo dobré vychování. Naši vděčnost za laskavost si přirozeně ze všech lidí nejvíce zaslouží především rodiče. Obecně se uznává, že děti by měly být vděčné rodičům za to, že je přivedli na svět a poskytovali jim jídlo, ošacení, přístřeší, vzdělání a tak dále.
Jsme tedy zavázáni svým rodičům, ale náš dluh vůči našemu stvořiteli je ještě větší. Proč? Protože od něho jsme obdrželi mnohem více blahodárných věcí.
Pro znázornění: rodičům jsme vděční, že nás přivedli na svět. Ale náš život ve skutečnosti nepochází v prvé řadě od nich. Život nám pouze předali, neboť skutečný zdroj života je u stvořitele. (Žalm 36:9; 36:10, „KB“) Vážíme si také svých rodičů za to, že nám opatřovali věci nutné k životu. Ačkoli tyto životní potřeby byly získány za jejich peníze nebo jejich namáhavou práci, ani přesto tyto potřebné věci nestvořili. Máme tedy mnohem větší důvod cítit se zavázáni našemu stvořiteli.
Nebýt toho, který stvořil Zemi a učinil všechno pro udržení lidského života, neudržely by nás při životě žádné peníze ani vynaložená námaha. Jak poukázal křesťanský apoštol Pavel Řekům ve starověkých Athénách: „[Stvořitel] sám dává všem lidem život, dech a všechno. Protože od něho máme život, pohybujeme se a existujeme.“ — Sk. 17:25, 28.
Navzdory všemu tomu, co stvořitel pro lidstvo udělal a stále dělá, ho dnes milióny lidí zcela přehlížejí a rozhodně mu neděkují za četná dobrodiní, která obdrželi. Někteří sice neochotně uznávají, že stvořitel být musí, ale vynakládají pramalou snahu, aby se o něm nebo o jeho vůli dozvěděli více. Do miliónů jde počet jiných, kteří dokonce popírají, že je nějaký stvořitel, a tvrdí, že věci prostě vznikly samy od sebe. Jak otřesný nevděk! Takový nedostatek ocenění je jeden z mnoha znaků toho, že žijeme v „posledních dnech“. (2. Tim. 3:1–5) Přesto jako jednotlivci můžeme a měli bychom být vděčni našemu stvořiteli.
Podivuhodné stvořitelovy dary
Čím lépe se obeznamujeme s tím, který udělal všechny věci, tím více si uvědomujeme, že je dárcem „každého dokonalého daru“. (Jak. 1:17; Zjev. 4:11) Většina těch, kteří stvořiteli neprojevují žádnou vděčnost, se však snaží ospravedlnit svůj postoj tvrzením, že Ho žádný člověk nikdy neviděl, a proto si nemůžeme být jisti, že existuje. Pravda, velký stvořitel je nám neviditelný, protože je duch a my nemůžeme vidět osoby nebo věci duchovní říše. (Jan 4:24) To, že člověk není schopen vidět stvořitele, však není žádným pádným důvodem pro to, abychom jeho velkorysá opatření brali za samozřejmost a odmítali uznat svůj dluh vzhledem k němu.
Představ si, že jednou přijdeš domů a zjistíš, že ti tam někdo nechal velkou tašku lahodného ovoce. Druhý den tam bude košík čerstvé zahradní zeleniny a příštího dne dostaneš pěkné kusy masa. Tak to půjde celý týden, ale nikdy se neobjeví žádný vzkaz, který by určil totožnost dárce. Došel bys k závěru, že všechny ty dary vznikly „přirozenou cestou“ jen proto, že jsi neviděl, jak tam někdo potraviny nechává? Nesnažil by ses spíše pilně pátrat mezi přáteli a příbuznými a zjistit, kdo je ten laskavý dárce, abys jemu nebo jí mohl vyjádřit upřímnou vděčnost?
V případě našeho stvořitele je to podobné. Je sice neviditelný lidským očím, ale jeho láska, laskavost a štědrost k lidstvu jsou hojně prokázány jeho podivuhodným stvořením, které všemi způsoby uspokojuje naše potřeby. Jak ukázal apoštol Pavel obyvatelům starověké Lystry: „[Bůh] skutečně nezůstal bez svědectví, že dělal dobré, když vám dával déšť z nebe a plodná období a naplňoval vaše srdce pokrmem a dobrou náladou.“ (Sk. 14:17) Je tedy jedině správné, abychom uznávali, že jsme stvořiteli zavázáni; vždyť jsme závislí na jeho opatřeních pro život. Neměli bychom tedy po něm pátrat ještě pilněji, než bychom pátrali po neznámém dárci z našeho znázornění? — Sk. 17:26, 27.
Pěstovat ocenění pro stvořitele
Jedině když jsme stvořitele poznali a opravdu dovedeme ocenit, co pro nás udělal, pobídne nás to, abychom ho milovali a poslouchali. Milióny lidí dnes sice tvrdí, že věří v Boha, ale ze způsobu, jakým většina žije, je zřejmé, že není mnoho těch, kteří mají opravdové, hluboké ocenění pro svého původce. My však nemusíme být stejně nevděční. Otázka, která by nás tedy měla zajímat, zní: Jak můžeme pěstovat hluboké ocenění pro našeho vznešeného stvořitele?
Nejdříve nám prospěje, když budeme uvažovat o četných dobrých věcech, které jsme od stvořitele obdrželi. Daroval nám život, ačkoli v současnosti má lidský život omezené trvání. (Žalm 90:10) Naše ocenění podpoří i skutečnost, že Jehova Bůh učinil také velkorysá opatření, aby lidi i jiné formy života na Zemi udržoval při životě. Jak řekl o Bohu s oceněním žalmista: „Ovocem [tvých] děl se sytí země. Dává, aby zelená tráva rašila pro zvířata, a rostlinstvo pro službu lidstvu, aby ze země vycházela potrava . . . Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi udělal v moudrosti. Země je plná tvých výtvorů.“ — Žalm 104:10–24.
Lidstvo má však ještě další důvod být vděčné Bohu, vždyť lidé dostali mnohem více než zvířata. Ze všech tvorů na zemi má jedině člověk schopnost uvažovat, oceňovat krásu a duchovní hodnoty a především znát a uctívat stvořitele. To proto, že jedině člověk byl stvořen k Božímu obrazu, tedy s vlastnostmi, které zrcadlí vlastnosti Jehovy Boha. (1. Mojž. 1:27) Jsme proto schopni prožívat nejen tělesné potěšení, ale také mnohem hlubší a trvalejší duševní potěšení. Jedině člověk dovede ocenit znamenitou hudbu, literaturu, poezii, malířství a četné jiné druhy umění. Jen člověk zná radost z příjemného a budujícího rozhovoru, stejně jako uspokojivý pocit z vykonané práce, když udělal něco opravdu hodnotného.
Rovněž jedinečná je u člověka jeho touha po věčném životě. Je to touha, kterou do lidského srdce vložil milující stvořitel. (Kaz. 3:11) Není to však jen nějaká marná naděje, která se nemůže splnit. Naopak, stvořitel již učinil ve své velké lásce k lidstvu všechna potřebná opatření, aby se lidé mohli těšit z trvalého života na zemi v potěšujících rajských podmínkách. Ano, Bůh to s láskou umožnil prostřednictvím výkupní oběti svého Syna Ježíše Krista. — Řím. 5:12; 6:23; 1. Jana 2:1, 2.
Pociťujeme potěšení, když jsou uspokojeny naše tělesné, duševní a citové potřeby, ale největší požehnání vyplývá z toho, když jsou naplňovány naše duchovní potřeby. (Mat. 5:3) Chceme přirozeně znát svůj původ, chceme vědět, kam směřujeme a jaké předsevzetí má stvořitel se Zemí a lidstvem. Toužíme navíc znát svého původce a těšit se z dobrého vztahu k němu. Ti, kteří si uvědomují své duchovní potřeby a uspokojují je správným způsobem, prožívají hlubokou a trvalou radost, kterou tělesně smýšlející jedinci nikdy nepoznají. — 1. Kor. 2:6–16.
Jsou-li uspokojeny naše duchovní potřeby, získáváme pravý pokoj srdce a mysli a velkou míru štěstí, i když žijeme ve světě těžkostí, jaké nemají obdoby. Ještě důležitější ovšem je, že uvědomování si duchovních potřeb může vést k největšímu požehnání, jaké může člověk zažít — k věčnému životu v Božím spravedlivém novém světě. — Jan 3:16; Fil. 4:6, 7; 2. Petra 3:13.
Lépe se seznámit s naším stvořitelem
Jestliže jsme přesvědčeni, že existuje milující a štědrý stvořitel, netoužíme lépe ho znát a dávat najevo své ocenění pro jeho milující laskavost tím, že děláme to, co se mu líbí? Když pozorujeme Boží podivuhodné stvoření, můžeme postřehnout něco z Božích znamenitých vlastností, jako lásku, štědrost, ohleduplnost, moudrost a moc. (Řím. 1:20) Je ovšem zapotřebí psané zprávy od Boha, jestliže se máme poučit o jeho myšlenkách a předsevzetí vůči lidem. Kromě toho by nám taková zpráva měla vyprávět o věcech, které Bůh činil v minulosti a ještě učiní k požehnání lidstva.
Takovou zprávu naštěstí máme v nejrozšířenější knize lidských dějin — v Božím slově, Bibli. Je stvořitelovou vůli, aby jeho tvorové o něm mohli získat přesné poznání a rozvíjet hlubokou lásku k němu tím, že budou jeho Slovo studovat a uvažovat o něm. Tak se mohou poučit o mnoha Božích podivuhodných činech a získat ocenění pro různé rysy Boží velkolepé osobnosti. — Joz. 1:8.
Dávat Bohu najevo své ocenění
Pilné studium Božího slova je nezbytné, jestliže si chceme vypěstovat živé ocenění pro stvořitele. Čím více se dozvídáme o Jehovovi a o jeho mnoha znamenitých vlastnostech, tím více jsme k němu přitahováni. Nemůžeme nebýt plni lásky a obdivu k takovému laskavému, milujícímu a velkolepému Bohu. Navíc nás to může pobídnout, abychom vyjádřili své pocity jako žalmista, který řekl: „Budu pamatovat na zvyklosti Jah [Jehovy]; budu totiž pamatovat na tvé dávné podivuhodné konání. A jistě budu rozjímat o vší tvé činnosti a budu se zabývat tvým jednáním. Bože, tvá cesta je na svatém místě. Kdo je velkým Bohem jako Bůh? Jsi pravý Bůh, jednáš podivuhodně.“ — Žalm 77:11–14; 77:12–15, „KB“.
Jak potom můžeme dát vznešenému stvořiteli najevo své srdečné ocenění? Láska k němu a vděčnost za jeho milující laskavost by nás měly podnítit, abychom mu dobrovolně sloužili. Neměli bychom na to pohlížet prostě jako na povinnost, ale spíše jako na potěšení. Jehovu taková radostná, ochotná služba těší, neboť žalmista byl inspirován, aby řekl: „Služte Jehovovi s radováním. Vcházejte před něho s radostným voláním.“ — Žalm 100:2.
Nepramení snad veliké potěšení z toho, když sloužíme někomu, koho milujeme? Rozhodně ano. A to platí tím více o naší službě Jehovovi, vznešenému stvořiteli.
Sloužit Jehovovi samozřejmě zahrnuje více, než jen žít čistým životem a nedělat, co je v jeho očích špatné. Zbožné chování je nezbytné, ale naše služba stvořiteli také zahrnuje, že ho aktivně a radostně chválíme. Znamená to vyprávět druhým o Jehovových velkých činech a velkolepých předsevzetích, jak jsou zjeveny ve Svatých písmech.
Tak všichni, kteří mají opravdové ocenění pro našeho podivuhodného stvořitele, velmi rádi zareagují na toto šťastné volání žalmisty: „Zpívejte Jehovovi, žehnejte jeho jménu. Den co den vyprávějte dobrou zprávu o záchraně jeho prostřednictvím. Oznamujte mezi národy jeho slávu, mezi všemi lidmi jeho podivuhodná díla. Vždyť Jehova je velký a má být velmi chválen.“ (Žalm 96:2–4) Takovou radostnou službou můžeš ty, stejně jako tolik jiných lidí, dát přesvědčivě najevo, že skutečně oceňuješ, co pro tebe stvořitel udělal.