„Působí, aby ustaly války“

„BYLO to 8. srpna 1942. Japonská vojska okupovala některé z amerických Aleutských ostrovů s úmyslem napadnout západní pobřeží Spojených států. Byl jsem určen do eskadry amerického námořního letectva, která tam měla proniknout a torpédovat japonské lodě.

Během náletu jsme byli ostřelováni a náš radar byl vyřazen z provozu. Museli jsme zamířit zpět k naší základně hustou mlhou podél zdánlivě nekonečného řetězu Aleut — bez základní navigační pomůcky, našeho radarového systému. Ztratili jsme orientaci. Věděli jsme, že po levé straně jsou ostrovy se svými horami. Ale jak daleko? Viditelnost byla prakticky nulová. Náhle kapitán vykřikl: ‚Řítíme se!‘

Dále jsem již nic nevěděl až do chvíle, kdy jsem znovu přišel k vědomí. Naše letadlo narazilo na horu a já jsem byl nějakým způsobem vymrštěn z trosek. Viděl jsem, jak naše letadlo ještě hořelo. Ocasní část se ulomila. Zůstal-li někdo naživu, mohl být jedině tam.

Tato slova vyprávěl Harley Miller, který přežil. Co se stalo s ostatními osmi členy posádky? Harley to vypráví v následujícím článku. Vybízíme tě, aby sis přečetl tuto zprávu, ne jako válečný příběh, ale jako příběh muže, který nakonec našel mír.

Během své kariéry v námořnictvu viděl Harley umírat mnoho mužů. Byl to jen zlomek všech obětí druhé světové války, ale bylo jich dost k tomu, aby pochopil naprostou marnost válek a kladl si otázku: Proč?

Je člověk o něco moudřejší?

Během druhé světové války byla žeň smrti asi 55 miliónů životů — vojáků i civilistů. Jaká úzkost a bída se rozšířila po celém světě! Zůstaly zde milióny vdov a sirotků, kteří se museli starat sami o sebe. Když v roce 1945 válka skončila, vyvstala logická otázka: Bude někdy konec válkám?

Od roku 1945 je smutnou odpovědí, že člověk není o nic moudřejší. Národy se dále připravují na válku a boj a vedou války. Při jedné nedávné konferenci o osudu Země poukázal bývalý admirál Gene La Rocque na to, že podle Pentagonu proběhlo od konce druhé světové války 270 válek.

Ano, vlády jako divoká zvířata dále řeší své rozpory proléváním krve, ale obvykle ne krve politických panovníků. A když se právě nebojuje ve válce, národy setrvávají v nepevném míru založeném na vzájemném zastrašování — což je tzv. teorie jistého vzájemného zničení. Ale proč? Proč se zdá, že válka je v lidských dějinách nevyhnutelná? Je nějaké řešení?

Proč jsou války?

K vysvětlení tohoto jevu předkládají psychologové a antropologové rozmanité teorie. Jejich myšlenky jsou ovšem založeny na vývojové teorii a na představě, že člověk je jen vyšší zvíře. Proto někteří říkají, že „agrese je pro přežití lidského rodu nevyhnutelná“. Vedlejším produktem evoluční teorie je tedy ospravedlnění války.

Někteří jiní psychologové však nepřijímají názor, že válka je pouze důsledkem agresívního instinktu. Domnívají se, že válka je získaný charakteristický rys, výsledek zklamání z dětství. Proto se přimlouvají za to, aby se s dětmi zacházelo povolněji a aby i společnost byla povolnější. Západní svět nyní má svou povolnou společnost, ale zmenšilo to snad hrozbu války?

Robert Leckie dochází ve své knize „Válčení“ (angl.) k závěru: „Válku. . . nelze vysvětlit biologickými termíny. Zdá se, že to je spíše problém sociální, politický a související se zákony. . . Zdá se, že základním kořenem války je sama společnost, a pokud budou mít velké společnosti — svrchované národy či státy — dále velkou a nekontrolovanou moc, zůstane válka nevyhnutelnou.“ — Podtrženo námi.

Téměř před 2 000 lety položil Ježíšův nevlastní bratr Jakub otázku v souvislosti s raným křesťanským sborem: „Co působí rozpory a sváry [doslova v řečtině „války a boje“, „Meziřádkový překlad Království“] mezi vámi? Nepocházejí z útočnosti vašich tělesných žádostí? Chcete něco, co nemůžete mít. . . jste závistiví a nemůžete splnit svou ctižádost.“ — Jak. 4:1, 2, „Nová anglická bible“, angl.

Tato slova poskytují vysvětlení o základních příčinách války — je to závist, ctižádost, chamtivost. Tato situace existuje již asi 6 000 let. (1. Mojž. 4:2–10) Jak často se bojovalo o nějaké území, vlastnictví a zdroje! Pýcha, nacionalismus, loajalita a xenofobie neboli strach před cizinci se dají manipulovat, aby byly zmobilizovány síly pro válku. Je zde však základní příčina, která je hlubší než tyto povrchní příčiny.

Základní příčina je přehlížena

Téměř všichni odborníci ovšem ve svých úvahách raději přehlížejí jednoho činitele — totiž neviditelnou sílu, která dává přednost tomu, aby byli lidé rozděleni a válčili. Tato síla záměrně rozptyluje pozornost lidstva nekonečným množstvím způsobů — ať již náboženstvím, politikou nebo usilováním o zábavu. Bible tuto sílu jasně identifikuje. Například: „Víme, že pocházíme z Boha, ale celý svět leží v moci toho ničemného.“ (1. Jana 5:19) Kdo je ten „ničemný“? Ježíš sám ukázal, kdo to je, když odpověděl farizeům, kteří jej zamýšleli zavraždit: „Vy jste ze svého otce, z ďábla, a přejete si činit žádosti svého otce. Ten byl zabijákem, když začal, a nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví podle svého vlastního sklonu, protože je lhář a otec lži.“ — Jan 8:44.

Ano, sklon člověka válčit je projevem vlivu, jímž působí zlý duchovní panovník, satan ďábel. On a démoni, kteří ho následují, mají sadistické rysy a podněcují lidstvo, aby se stále plně zaměstnávalo válkami a přípravou na válku. Je sice pravda, že povstávají milióny lidí a protestují proti nukleárním zbraním a požadují nukleární zmrazení, ale přitom se nepřiklánějí k jedinému pravému řešení — k panství Božího království v rukou Kristových. Tak satan úspěšně „svádí celou obydlenou zemi“. (Zjev. 12:9) Vede lidstvo k tomu, aby usilovalo o mír marně — aby hledalo mír, zatímco lpí na základních prvcích, jež vedou k válce — na malicherných nacionalistických zájmech.

Jak bude zaveden mír?

Již citovaný Robert Leckie prohlašuje: „Odborníci ve společenských vědách říkají, že válčení je činnost, jež vyšla z módy. . . a že bojovný instinkt, na němž je založeno, může být ovládán výchovou, zákonem a etikou.“ (Podtrženo námi.) Tento názor vědců bezděčně odpovídá biblickému řešení války, řešení, jež je založeno na „výchově, zákonu a etice“. Na tuto cestu k míru poukázal prorok Izaiáš asi před 2 700 lety, když řekl: „A mnozí lidé jistě půjdou a řeknou: ‚Pojďte, lidé, a vystupme k Jehovově hoře, k domu Jákobova Boha; a on nás bude poučovat o svých cestách, a my budeme kráčet po jeho stezkách.‘ Vždyť ze Sióna vyjde zákon, a Jehovovo slova z Jeruzaléma. A jistě bude vykonávat soud mezi národy a napraví věci mnoha lidí. A budou muset překovat své meče v pluhy a své oštěpy v zahradnické nůžky. Národ nepozdvihne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.“ — Iz. 2:3, 4.

Co ukazuje toto proroctví? Že lidé z mnoha národů budou muset uznat Jehovův zákon, jeho panování a svrchovanost. Budou muset přijmout novou výchovu v míru. Budou muset pokorně říci: „On nás bude poučovat o svých cestách, a my budeme kráčet po jeho stezkách.“ Ano, budou se učit cestám neboli „etice“ pravého křesťanského pokoje a budou chodit po Jehovových stezkách, jež jsou jasně vytyčeny dokonalým příkladem jeho Syna, Krista Ježíše. Fakt je, že svědkové Jehovovi jako světové hnutí plní toto proroctví již celá desetiletí — činili tak při dvou světových válkách i při všech ostatních konfliktech, jež postihly lidstvo.

Musíme si však uvědomit, že trvalý mír pro všechno lidstvo nepřijde nikdy pouhým lidským úsilím. Je zapotřebí něco mnohem většího — nejen nějaká mezinárodní vláda, jaké se zastávají mnozí —, ale nadnárodní panství, které je povzneseno nad malichernou politiku a nacionalismus. Právě takové je Boží nebeské panství prostřednictvím Kristovým. Je to jediný účinný prostředek pro dosažení míru. — Mat. 6:9, 10.

Jak bude zaveden tento mír? Národy se nechtějí dobrovolně vzdát své svrchovanosti, a proto k tomu budou brzo přinuceny. Prorok Daniel o tom předpověděl: „A ve dnech oněch králů zřídí nebeský Bůh království, které nikdy nebude zničeno. A toto království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Zničí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčitý čas.“ (Dan. 2:44) A jak je ukázáno ve Zjevení 20:1–3, bude dále ‚vržen do propasti‘ prvotní podněcovatel válčení, satan ďábel. Bude mu znemožněna činnost na „tisíc let“, „aby již nesváděl národy“.

Tím, že skončí lidská sobecká politická království, bude umožněno úplné splnění slov Žalmu 46:8–10 (46:9–11, „KB“), jež vlévají naději: „Pojďte, pohleďte na Jehovovu činnost, jak uvedl na zem úžasné události. Působí, aby války ustaly až do nejzazšího konce země. Láme luk a kopí seká na kusy; vozy pálí v ohni. ‚Poddejte se a poznejte, že já jsem Bůh. Budu vyvýšen mezi národy, budu vyvýšen na zemi.‘“ Ano, Jehovova svrchovanost bude vyvýšena na celé zemi. Ten den je blízko. — Mat. 24; Mar. 13; Luk. 21.

Chceš také vidět, jak skončí všechny války? Pak buď ujištěn, že jsme na prahu nádherné doby, o níž mluvil David v Žalmu 37:10, 11: „Ještě chvilku a ničemný již nebude. . . Ale mírní, ti budou vlastnit zemi, a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“