Když nás srdce pobízí, abychom udělali vše, co můžeme

JE 12. nisana roku 33 n. l. Ježíš Kristus pojídá s druhými nějaký pokrm v domě malomocného Šimona v Betánii blízko Jeruzaléma. Mezi přítomnými je i věrná učednice, která se jmenuje Marie. Otevírá alabastrovou nádobku a vylévá drahý vonný olej na Ježíšovu hlavu.

Někteří protestují: ‚K čemu to plýtvání? Tento olej mohl být prodán a výtěžek dán chudým!‘ Ježíš však odpovídá: ‚Nechte ji. Vždyť chudé máte vždy u sebe a můžete jim dělat dobro. Mne však vždy mít nebudete. Udělala vše, co mohla, když pomazala mé tělo vonným olejem s ohledem na můj pohřeb.‘ — Mat. 26:6–13; Mar. 14:3–9; Jan 12:1–8.

Marie z Betánie nemohla udělat nic, aby zmírnila Ježíšovo utrpení, když byl o dva dny později — 14. nisana r. 33 n. l. — přibit na kůl. Nyní ho však mohla pomazat drahým olejem. Tak, jak Ježíš řekl: „Udělala vše, co mohla.“ (Marek 14:8, „Americký překlad“). Marii opravdu srdce pobízelo, aby udělala vše, co může.

JSME POBÍZENI, ABYCHOM UDĚLALI VŠE, CO MŮŽEME

Jako svědkové Jehovovi nebo jako ti, kteří poznávají Boží pravdu, snad chceme horlivě rozšiřovat dobré poselství o království v těchto „posledních dnech“. (Mat. 24:14; 2. Tim. 3:1–5) Možná, že máme vynikající podíl na tomto díle.

Ovšem rodinné povinnosti, zdravotní problémy a jiné činitele nám snad nedovolují, abychom sloužili jako misionáři ve vzdálené zemi. Nemůžeme snad být členy ústředí Společnosti Strážná věž nebo kanceláří odboček. Ani snad není možné, abychom sloužili jako cestující dozorci a podobně. Přesto nám nic nebrání, abychom používali své prostředky tak, aby přispívaly k zájmům království. (Mat. 6:33) Možná jsme opravdu schopni ‚ctít Jehovu svými hodnotnými věcmi‘. Potom přijde požehnání, neboť ‚naše sklady zásob budou plné nadbytku‘. — Přísl. 3:9, 10.

UDĚLALI VŠE, CO MOHLI

Ano, můžeme mít podobného ducha jako Marie z Betánie a jako Bohu oddaní lidé v minulých dobách. Pro znázornění: Izraelitům v Mojžíšových dnech byla poskytnuta přednost uctívat Jehovu, když stavěli svatostánek pro jeho uctívání. Všichni nemohli dělat totéž, ale srdce je pobízela, aby udělali vše, co mohli. Například některé ženy předly kozí srst nebo někteří muži sloužili jako řemeslníci, kteří prováděli různé druhy práce. A co lid jako celek? Uctíval Jehovu tak, že všichni dávali zlato, stříbro, měď, vlnu, plátno a jiné věci, aby svatostánek mohl být dokončen. Kdo měl ochotné srdce, rád ‚přispěl Jehovovi‘, a byla to „dobrovolná oběť “. (2. Mojž. 35:4–35) Kolik dali? Ukázalo se, že hmotných příspěvků bylo „dost pro celé dílo, které se mělo udělat, a víc než dost“. (2. Mojž. 36:4–7) Ano, udělali vše, co mohli.

O mnoho let později přispíval král David velice mnoho vzhledem ke chrámu, který stavěl jeho syn Šalomoun. David dal na tento účel dokonce svůj „zvláštní majetek“, zlato a stříbro. Potom se zeptal izraelského lidu: „Kdo dnes dobrovolně naplní svou ruku darem pro Jehovu?“ Darem odpověděla knížata a velitelé, a „jestliže někdo zjistil, že má kameny, dal je na poklad Jehovova domu“. Nedělali to neochotně, protože je řečeno: „Lid se rozradostnil z toho, co dobrovolně obětovali, neboť to dobrovolně obětovali Jehovovi; a dokonce král David se velice radoval.“ (1. Par. 29:3–9) Všichni udělali vše, co mohli.

Také mnozí raní křesťané přispívali k podpoře díla království. Například letitý apoštol Jan zdůraznil, že členové křesťanského sboru jsou povinni pomáhat cestujícím představitelům, kteří byli vysláni, „abychom se stali spolupracovníky v pravdě“. Jan také doporučil Gáia kvůli pohostinnosti, kterou rozšířil na „cizince“, tedy na ty, které Gáius dříve neznal, ale jež vřele pohostil, protože prokazovali službu sboru. (3. Jana 5–8) Většina svědků Jehovových v tom území nemohla cestovat do velkých vzdáleností ve prospěch „dobrého poselství“, ale udělali vše, co mohli.

Celé sbory také používaly své hmotné prostředky k podpoře díla království. Například apoštol Pavel mohl říci věřícím ve Filipech: „I do Tesaloniky jste mi poslali jednou i podruhé něco pro mou potřebu. Ne že vážně vyhledávám dar, ale vážně vyhledávám ovoce, které přináší dobrou pověst na váš účet.“ (Fil. 4:15–17) Celý sbor nemohl cestovat s apoštolem, ale udělal vše, co mohl.

JAK SE NĚKTEŘÍ CÍTILI

Ježíš Kristus řekl: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ Nijak tedy neudivuje, že se Boží lid ve dnech krále Davida radoval z toho, že dávali „Jehovovi dobrovolné oběti“. (1. Par. 29:9; Sk. 20:35) Podobný duch existuje i dnes.

Jedna svědkyně Jehovova napsala Společnosti Strážná věž: „Je mi 81 let a nemohu již mnoho vytěžit ze služby [z kazatelské služby], protože mám dnu, která mne křiví, ale ráda bych dělala něco, abych mohla dále sloužit. Pokud budu moci, budu Vám každý měsíc posílat příspěvek a zvláště bych ráda pomáhala absolventům [Biblické školy Strážné věže Galád], kteří jdou do cizích zemí.“ Tato starší žena sama nemohla sloužit jako misionářka, ale její srdce ji pobízelo, aby udělala vše, co může.

Celé rodiny spolupracovaly, aby se nějak podílely na příspěvcích pro potřeby tisku a programu rozšíření Společnosti. Jedna rodina napsala: „Jako rodina se cítíme podníceni, abychom na tom měli podíl. . . velice nás obšťastnilo, když se na nás obrátili naši dva dospívající synové a vyjádřili svoji touhu podílet se rovněž na našem rodinném příspěvku Společnosti. Jejich podíl je z peněz, které si ušetřili za práci na částečný úvazek. Jsme potěšeni mnoha krásnými publikacemi a hojným duchovním pokrmem, jímž jsme stále syceni z Jehovova stolu.“

JAK TO LZE USKUTEČNIT

Mezi svědky Jehovovými je málo hmotně bohatých a mnozí se musí potýkat s hospodářskými problémy dneška. I když dávají jen skromnou částku na podporu zájmů království, nikdy by neměli pociťovat, že jejich příspěvek je bezvýznamný. Když Ježíš viděl potřebnou vdovu, která vhodila do chrámové pokladnice dvě malé mince, nedíval se na ni opovržlivě. Spíše řekl: „Po pravdě vám říkám: Tato vdova, ačkoli je chudá, vhodila víc než ti všichni. Všichni totiž vhodili dary ze svého přebytku, ale tato žena vhodila ze svého nedostatku všechny prostředky k živobytí, které měla.“ (Luk. 21:1–4) I když její dar měl malou skutečnou hodnotu, udělala vše, co mohla.

Abychom měli něco na přispění, musíme obvykle nějak plánovat, ať již jako jednotlivci a rodiny, nebo jako sbory. Když mezi křesťany v Judeji vznikla nějaká potřeba, spoluvěřící z Korintu, kteří jim chtěli pomoci, dostali od apoštola Pavla prospěšný návrh: „Vzhledem ke sbírce, která je pro svaté, učiňte i vy tak, jak jsem nařídil galatským sborům. Ať si každý z vás ve svém domě uloží každý první den v týdnu něco stranou do zásoby podle toho, jak se mu daří, takže se potom nebudou konat sbírky, až přijdu.“ — 1. Kor. 16:1, 2.

Stejně jako si člověk možná šetří nějaké peníze na dobu nouze, tak snad jednotliví svědkové, rodiny nebo sbory si něco ukládají stranou pro příspěvek na podporu pravého uctívání. Celé sbory často přispívají přebytkem peněz na podporu díla království. Dělají to tak, že k tomuto účelu připraví a schválí prohlášení. Jednotlivci, kteří mají ochotné srdce, také zjišťují, že se mohou podílet na podpoře křesťanské kazatelské činnosti po celé zemi tak, že na tento účel dávají osobní dary. Toto vhodné dávání zvyšuje jejich štěstí a dává jim uspokojení z toho, že dělají vše, co mohou.

Když Společnost Strážná věž dostane dary, potvrdí je dopisem. Jednotlivci, rodiny nebo sbory, které touží takto přispívat, mohou tyto příspěvky poslat na adresu: Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, 25 Columbia Heights, Brooklyn, New York 11201, nebo nejbližší odbočce Společnosti.

Společnost si velice váží všech darů, které dostane, a používá je na rozšiřování dobrého poselství o Božím království. Z takovýchto prostředků jsou například podporovány domovy misionářů a jejich činnost v různých zemích. Tímto způsobem jsou také udržována v provozu a rozšiřována tam, kde je potřeba, tiskařská zařízení, která jsou životně důležitá pro rozdělování biblické literatury. Za takové příspěvky mohou cestující dozorci, oblastní a krajští, navštěvovat sbory po celé zemi a duchovně pomáhat spoluvěřícím. (Řím. 1:11, 12) Tímto způsobem se také pomáhá jiným, kteří jsou ve služebním díle plným časem.

První obhájci pravého uctívání dostali nebeské požehnání, protože ctili Jehovu svými hodnotnými věcmi. A jak šťastní byli! Když my dnes podobně podporujeme zájmy království, také získáme bohaté požehnání. Reagujme tedy kladně, když nás srdce pobízí, abychom udělali vše, co můžeme.