Když je manželský druh nevěrný

BYL to hrozný otřes. Ti manželé měli malé děcko a mladá manželka čekala druhé. Nyní zjistila, že ji manžel podváděl. Dopustil se cizoložství! Krutě zraněná a zmatená si kladla otázku, co bude dělat.

To není, žel, neobvyklý problém. Zprávy z různých zemí ukazují, že je dnes mnoho nevěrných manželů a manželek a že vyvolávají ve svém manželství vážné krize. Jak by měl reagovat křesťan, který zjistí, že jeho nebo její manželský druh byl nevěrný?

V takové situaci je nutné vzít v úvahu, co řekl o této věci Ježíš: „Říkám vám, že každý, kdo se rozvádí se svou manželkou, vyjma z důvodu smilstva, a ožení se s jinou, cizoloží.“ (Mat. 19:9) Co to znamená? Že smilstvo (jež v biblickém smyslu zahrnuje cizoložství a vážnou sexuální nemravnost, jako například homosexualitu) může ukončit manželství. Podle Písma má nevinný manželský druh právo rozvést se s tím, který se provinil, a vstoupit znovu do manželství, aniž hřeší v Božích očích.a

Musí však nevinný manželský druh jednat tímto způsobem?

Boží vlastní příklad

Na tuto otázku nám pomůže odpovědět příklad z doby starověkého Izraele. Jeden Boží prorok jménem Ozeáš se oženil s ženou, která se jmenovala Gomera, a měl s ní syna. Potom byla Gomera nevěrná a měla dvě děti s jinými muži. Pak zřejmě Ozeáše opustila a šla za svými milenci. Ale Ozeáš projevil velký soucit. Později si vzal Gomeru zpět, ačkoli za ni musel zaplatit peníze. (Její milenci ji zřejmě opustili, přišla na ni chudoba a dostala se do otroctví.) Ozeáš tedy nejednal se svou manželkou přísně podle práva, ale projevil milosrdenství.

Toto Ozeášovo milosrdenství bylo v Bibli použito jako znázornění daleko většího projevu milosrdenství vůči jedné chybující manželce. Jehova Bůh srovnal svůj vlastní vztah k Izraeli se vztahem manžela k manželce. Jednou řekl: „Já sám jsem byl jejich manželským vlastníkem.“ (Jer. 31:32) Izraelité však byli nevěrní, stejně jako Ozeášova manželka. Často uctívali falešné bohy, tak se dopouštěli duchovního cizoložství. (Oz. 6:10; 7:4) Na základě svého vlastního zákona se s nimi mohl Bůh „rozvést“, mohl je zavrhnout. Co udělal?

Projevil ochotu, podobně jako Ozeáš, vzít svou chybující „manželku“ zpět, zanechá-li své nemravnosti. Těšil se na dobu, kdy „se synové Izraele vrátí a jistě budou hledat Jehovu, svého Boha, a Davida, svého krále; a jistě přijdou rozechvění k Jehovovi a k jeho dobrotě v konečné části dnů“. — Oz. 3:5.

Může vůbec křesťan projevit chybujícímu manželskému druhovi podobné láskyplné odpuštění?

Proč být milosrdný?

Ano, mnozí to opravdu učinili. Ti, kteří jsou v manželství a dopustili se cizoložství, vložili svou budoucnost do rukou svých nevinných manželských druhů. Ale postižení často shledali, že mohou ze srdce odpustit. Proč tak jednali?

Mimo jiné proto, že si uvědomili, že manželství je dar od Boha a není možné je snadno zrušit. Přemýšleli také o tom, jak velké milosrdenství projevil Bůh nám všem, a vzpomněli si, jak se mu líbí, umíme-li si navzájem odpouštět. Ježíš řekl: „Šťastní jsou milosrdní, protože jim bude projeveno milosrdenství.“ — Mat. 5:7.

Milosrdenství je možné, zejména tehdy, jestliže provinilec hluboce cítí vinu a upřímně lituje svého nesprávného skutku. V takovém případě může mít nevinný manželský druh pocit, že stojí za to bojovat proti roztrpčenosti a pocitu urážky a s láskou pomáhat hříšníkovi, aby se změnil. Takové odpouštění ze strany milujícího manželského druha může pomoci hříšníkovi, který činí pokání, aby si více než kdy předtím uvědomil, jakým pokladem je jeho manželství, a aby se proto rozhodl, že je již nikdy nebude dávat v sázku.

Také si vzpomeň, že někdy — ale rozhodně ne vždy — došlo k cizoložství následkem neblahé situace doma. Byla by to pro cizoložství omluva? V žádném případě! Jestliže si však nevinný manželský druh uvědomí, že taková situace zde je, pomůže mu to rozeznat, co lze dělat, aby dostal chybující manželský druh pomoc a již se nikdy neodchýlil.

Stane se například, že manžel tráví mnoho hodin v práci nebo se věnuje nějakým jiným užitečným věcem. Osobně je snad úplně šťastný a má pocit uspokojení, ale co jeho manželka, kterou nechává doma a která je ochuzena o jeho společnost?

Nebo se zamysli nad případem manžela, který přicházel domů z práce unavený a nacházel dům prázdný, nebylo připravené jídlo a na podlaze byla hromada špinavého prádla. Manželka měla mnoho co dělat mimo domov, a byla to bezpochyby činnost vznešená a důležitá, ale tento manžel se následkem toho cítil zanedbávaný a nežádoucí. Proto obrátil svou pozornost k jiné ženě. Když jeho milostný poměr vyšel najevo, prosil o odpuštění a slíbil, že již svůj hřích nebude opakovat. Ale manželka si naplánovala, že bude jednat a rozvede se s ním, k čemuž měla ovšem právo, protože její manžel se dopustil vážného hříchu. Mohla však tato manželka říci, že na ní nespočívá vůbec žádná vina za špatnou situaci jejího manželství, jež vedla k nemravnosti?

A tak může křesťan najít důvod, proč se rozhodne napodobovat samotného Boha a odpustí manželskému druhovi, který se provinil. Jestliže tak bude jednat, může to vést k velkému požehnání. K jakému požehnání?

Požehnání pro milosrdné

V první řadě mnozí, kteří odpustili svému nevěrnému, kajícnému manželskému druhovi, mohli uvést své manželství zpět do velmi dobrého stavu. Manžel, manželka i děti se mohou znovu radovat ze šťastného života doma. To je rozhodně cíl, o který stojí zato usilovat.

Ten, jemuž bylo odpuštěno, si často mnohem více váží svého nevinného a milosrdného manželského druha. Uvědomí si snad jeho vlastnosti pokory a lásky, o nichž možná předtím nikdy nevěděl, především když si uvědomí hrozný zážitek, který připravil svému manželskému druhovi.

Právě to se stalo v rodině, o níž byla zmínka na začátku tohoto článku. Mladá manželka se cítila hluboce uražena, když zjistila, že jí byl manžel nevěrný. Měla biblické právo poslat ho pryč a skoncovat s manželstvím. Rodina by se tím však ocitla bez otce a ona sama by pociťovala osamělost rozvedené ženy.

Uvažovala však o svém malém děcku a o novém děťátku, které čekala. Přemýšlela také o hlubokém zármutku, který projevil její manžel, a vzpomněla si na dobu, kdy se měli rádi. Proto se rozhodla, že bude napodobovat Jehovu Boha a že svému manželovi, který činil pokání, odpustí. Na manžela to hluboce zapůsobilo. S milující pomocí ze strany manželky získal znovu rovnováhu a úctu své rodiny i svých druhů. Problém nyní patří minulosti. Tato šťastná rodina je jednotná a společně všichni pracují pro budoucnost.

Rozhodnutí na modlitbách

Přestupky proti Božímu zákonu rozhodně není možné brát na lehkou váhu. Ti, kteří jsou nevěrní svému manželskému druhovi, se provinili před Jehovou Bohem, původcem lidského manželství. Jestliže ztratí svou rodinu, musí pochopit, že to je přímý důsledek jejich vlastního hříchu. Jestliže si přejí obnovit svůj vztah k Bohu a s důvěrou hledí vstříc slibům, které nám dává, musí činit pokání a úplně změnit své smýšlení i svůj nemravný způsob života — bez ohledu na to, zda jim jejich manželský druh odpustí, nebo ne.

Ale zánik manželství by neměl být považován za automatický důsledek. Stejně jako Ozeáš odpustil Gomeře a Jehova opětovně odpouštěl duchovně cizoložícím Izraelitům, mohli by nevinní manželští druhové alespoň uvažovat, a to uvažovat na modlitbách, o možnosti zachovat manželské pouto. Může to být způsob, jak projeví úctu k původci manželství, a pro oba manželské druhy to také může otevřít cestu, aby se mohli opět těšit ze štěstí ve svém manželství.

[Poznámka pod čarou]