Chraň se opovážlivosti!

KDO se nechce vyhnout chybám? Mohou být velmi nepříjemné, často mohou hodně stát a můžeme jich pak velmi litovat! Chceme se vyvarovat skličujících omylů? Pak se musíme chránit před jedním rysem, který k nim snadno vede. Musíme se vyvarovat opovážlivosti!

Co je opovážlivost? Je to „neoprávněné přisvojení si nějaké přednosti, výsady nebo povolení“, „přestoupení náležitých hranic“, „sklon příliš si dovolovat v chování a myšlení“. Opovážlivost opravdu vede člověka k tomu, že postupuje podle vlastních představ a nepřijímá rady ani pokárání.

Kdo však jsou opovážliví lidé? Jsou to jen ti, kteří jsou očividně zlí? Kdo vlastně musí dávat pozor na opovážlivost?

OPOVÁŽLIVÍ PRONÁSLEDOVATELÉ

Mezi opovážlivci z lidstva zaujímají přední místo pronásledovatelé Božího lidu. Tvrdí, že je druzí mají poslouchat spíše než Jehovu. Může být nějaký větší skutek opovážlivosti?

Takovou opovážlivostí se provinila starověká světová velmoc Babylón. Bůh proto oznámil prostřednictvím svých proroků záhubu Babylóna. „A jistě způsobím, že přestane pýcha opovážlivých, a domýšlivost tyranů snížím,“ prohlásil Bůh. A čteme: „ ‚Hle, jsem proti tobě, Opovážlivosti,‘ je výrok svrchovaného Pána, Jehovy vojsk, ‚protože musí přijít tvůj den, čas, kdy na tebe musím zaměřit pozornost.‘ “ — Iz. 13:11; Jer. 50:31.

V dnešní době pronásledovalo svědky Jehovovy mnoho podobných opovážlivců. Ale těmto vyzývavým pronásledovatelům se nedařilo dobře. Kdo jsou takoví opovážliví pronásledovatelé, jako byl nacista Adolf Hitler a smutně proslulý kanadský Duplessis?

VAROVÁNÍ Z MINULOSTI

Ale kromě pronásledovatelů Božího lidu upadli do léčky opovážlivosti i jiní. Jak zřejmé je to z případu Saula, prvního lidského krále nad dvanácti kmeny starověkého Izraele! Když byl vybrán, byl to skromný člověk. Dokonce šel se skrýt, když měl být představen jako král. (1. Sam. 10:17–24) Ale během času toto čestné význačné postavení způsobilo, že Saul začal brát sám sebe příliš vážně. K čemu to vedlo? Provinil se celou řadou opovážlivých skutků.

Poprvé se to stalo za války s Filištíny. Prorok Samuel domluvil, že se v určité době setká se Saulem, aby obětoval Jehovovi oběť. Ale když se zdálo, že se situace stává beznadějnou, a Samuel se neobjevoval, obětoval Saul opovážlivě sám. K čemu to vedlo? Bylo mu řečeno, že tento opovážlivý skutek ho bude stát královské postavení! — 1. Sam. 13:5–14.

Za nějaký čas přikázal Jehova Saulovi, aby pomstil zbabělý útok, který podnikli Amalechité na Izraelity při jejich pouti pustinou. Saul měl Amalecha vyhladit, ale on chamtivě ušetřil nejlepší z amalechitského stáda drobného i velkého dobytka a potom tvrdil, že tato zvířata ušetřil proto, aby je obětoval. Také ušetřil amalechitského krále Agaga. Pro tuto opovážlivost řekl Samuel Saulovi: „Protože jsi [opovážlivě] zavrhl slovo Jehovovo, zavrhne i on tebe, abys nebyl králem.“ (1. Sam. 15:1–23) Jakou cenu musel zaplatit za opovážlivost!

Jiným varovným příkladem je opovážlivý král Uziáš neboli Azariáš. Nesprávně se snažil obětovat kadidlo v Jehovově chrámě. K čemu to vedlo? Za tento opovážlivý čin byl Uziáš raněn obávaným malomocenstvím! Ano, „Jehova ranil krále, a ten byl nadále malomocný až do dne své smrti“. (2. Král. 15:5; 2. Par. 26:16–23) Je to varování, abychom se vystříhali opovážlivosti.

ŘIĎ SE BIBLICKÝM POUČENÍM

Do léčky opovážlivosti upadli v minulosti jak pronásledovatelé Jehovova lidu, tak i někteří jednotlivci oddaní Bohu. Ale co dnes? Stále ještě existuje nebezpečí, že by se člověk mohl stát opovážlivým. Máme zděděné hříšné sklony, tento zlý svět působí pokušením a satan ďábel má své „záměry“, a proto se musíme mít všichni na pozoru, abychom nejednali opovážlivě. — 2. Kor. 2:11; Žalm 51:5; 51:7, „KB“; 1. Jana 2:15–17.

Jehova Bůh nás prostřednictvím svého Slova láskyplně varuje před opovážlivostí. Čteme například: „Přišla opovážlivost? Přijde tedy zneuctění; ale moudrost je u skromných.“ (Přísl. 11:2) Král David si uvědomoval, jak je opovážlivost opravdu špatná, a proto se moudře modlil: „Také od opovážlivých skutků zdržuj svého sluhu; ať mě neopanují. Pak . . . zůstanu nevinen, bez mnohého přestupku.“ — Žalm 19:13; 19:14, „KB“.

PÝCHA PODPORUJE OPOVÁŽLIVOST

Máme-li se však vyvarovat opovážlivosti, musíme se vystříhat pýchy. Snad si vzpomínáš, že Saul začal jako skromný člověk, když byl vybrán za izraelského krále. Ale skončil jinak. Je pravda, že jednal opovážlivě při různých příležitostech. Ale nejméně v jednom případě jej k opovážlivému a ničemnému skutku vedla pýcha.

Jednou Saul slyšel, jak si izraelské ženy zpívají: „Saul porazil své tisíce a David své desetitisíce.“ To ranilo Saulovu pýchu tak, že se začal dívat na Davida s podezřením a závistí. Saul vlastně začal Davida pronásledovat a chtěl jej zničit. V pýše a zuřivosti dokonce Saul vyhladil osmdesát pět kněží a muže, ženy a děti v Nobe jen proto, že jeden z nich se spřátelil s Davidem. — 1. Sam. 18:6–9; 21:1–10; 22:16–19.

Saul setrvával v tomto pyšném a opovážlivém postoji, a nakonec spáchal sebevraždu. (1. Sam. 31:4) Jak tragicky skončil muž, který byl kdysi skromný!

Vyvarujme se opovážlivého postoje Saulova a Uziášova. Dbejme naproti tomu biblické rady a získejme užitek z výstražných příkladů, jež jsou v Božím slově. (Řím. 15:4) Kromě toho jednejme moudře a pěstujme vlastnost skromnosti, o níž budou pojednávat následující články. Tento zbožný povahový rys nám pomůže, abychom se vyvarovali pyšné, hříšné opovážlivosti.