Hudba — potěšující dar, který nám dal Jehova

KDYŽ náš praotec Adam nabyl vědomí jako živá duše, linul se mu do uší opravdový koncert. V té nádherné zahradě Eden trvale přebýval orchestr pestrého ptactva, jehož melodické trylkování a veselé štěbetání naplňovalo vzduch. Z poslechu této hudby, kterou složil Jehova Bůh, se člověk mohl radovat.

Tito opeření hudebníci ovšem zpívali na základě instinktu, a ne proto, že by měli uvědomělou, získanou znalost melodie, harmonie a rytmu. Noty jejich písní složil Bůh a vložil je do jejich DNK v „den“, kdy stvořil „každého okřídleného létajícího tvora podle jeho druhu“. (1. Mojž. 1:21, 23) Jak úchvatný hudební čin!

Písně, které Bůh složil pro každý druh ptáků, sloužily dobře svému účelu. Pomocí tohoto melodického trylkování oznamují nároky na své teritorium a přivolávají partnery. Ale ještě pozoruhodnější je, že Jehova Bůh ve své nekonečné moudrosti a prozíravé hospodárnosti určil, aby tyto praktické funkce působily také radost lidem. Ale proč zpívá člověk? Proč hudba podněcuje a vzrušuje lidi?

Tajemství hudby

Věda nemůže vysvětlit, proč mohou lidé skládat hudbu, vynalézat hudební nástroje a hrát na ně a proč se nám vůbec líbí hudba a zpěv. Všechno to je naprosté tajemství!

Dr. Lewis Thomas, který je členem Vědeckého ústavu pro veřejné informace, o tom říká:

„Hledáš-li kolem sebe opravdu hluboká tajemství, základní aspekty naší existence, pro niž neposkytují žádné vysvětlení ani přírodovědné ani humanitní obory, navrhuji, abys začal s hudbou. Hudební odborníci, k nimž mám největší úctu, nemají ani nejmenší ponětí o tom, co je hudba ani proč ji vytváříme a proč bez ní nemůžeme být lidmi, a dokonce ani o tom — a to je rozhodující —, jak vytváří lidská mysl sama od sebe hudbu dříve, než je zapsána a hrána. Nepomáhají zde biologové ani psychologové ani fyzici ani filozofové, ať jsou dnes kdekoli. Nikdo to nemůže vysvětlit. Je to tajemství. . . ‚Braniborské koncerty‘ [koncerty J. S. Bacha] a ‚Poslední kvarteta‘ [od Beethovena]. . . oznamují, že v naší mysli existují hluboká centra, o nichž nevíme nic jiného, než že existují.“ — „Discover“, červenec 1981, str. 47 (angl.).

Hudba je vznešené umění, jež pochází od vyšší inteligence. Jehova stvořil člověka s vnímavostí a s estetickým cítěním, takže mohl citově a rozumově reagovat na jedinečné zpěvy ptáků. Taková hudba od Boha měla nejen potěšit lidské srdce a mysl, ale měla také člověka osvěžit a tím přispívat k jeho tělesnému i duchovnímu blahu. Hudba tedy zcela jistě pochází od téhož milujícího stvořitele.

Ano, hudba pochází od toho, který „vsadil ucho“ a „ustanovil člověku ústa“. (Žalm 94:9; 2. Mojž. 4:11) Dar hudby, tuto schopnost skládat ji a radovat se z ní, jsme dostali od Jehovy. Jak podivuhodný je to dar našeho Otce! — Jak. 1:17.

Nebeský původ hudby

Hudba je opravdu Boží výtvor. Je to jeho umění. Vždyť Bůh sám pociťoval příjemnou radost z hudby dlouho předtím, než stvořil naši zemi, její okřídlené pěvce i lidský rod! Stvořil předtím milióny andělů, kteří měli schopnost velice nádherně zpívat. Z jejich řad slyšel vynikající melodie, jimiž mu vyjadřovali obdiv, chválu i díky.

Tito andělští „Boží synové“ radostně zpívali, když viděli, jak jejich Otec tvoří naši zemi. (Job 38:4–7, „Překlad nového světa“; „EP“) Jaký nádherný pohled to byl! Byla to poměrně drobná kulička, jako barevný drahokam zahalený hustými oblaky, otáčející se ve slunečním světle na sametově černém pozadí vesmíru. Jen chorálem mohly tehdy nebeské zástupy vyjádřit své hluboké pohnutí!

Až do našeho 20. století zaznívá hudba v nebeských sférách. (Zjev. 5:9, 10; 14:1–3) Korunovace Ježíše Krista v roce 1914 mohla být oslavována nejšťastnějším zpěvem, jaký byl kdy slyšet mezi obyvateli nebes. Sborový chvalozpěv pravděpodobně zazníval i tehdy, když Ježíš získal přístup k Jehovovi, „Prastarému na dny“. Tehdy bylo shromážděno „deset tisíc krát deset tisíc“ a on byl přiveden před Jehovův zářivý trůn a bylo mu dáno „panství a důstojnost a království“. Nádherné vidění! Nádherná hudba! — Dan. 7:9–14; srovnej 2. Samuelovu 6:15; Žalm 27:6.

Všechen tento zpěv byl ovšem v ‚andělských jazycích‘. (1. Kor. 13:1) Tito tvorové jsou tak mocní a jsou to duhové, a proto je jistě jejich hudba tak harmonicky a melodicky mohutná, že se vymyká našemu omezenému sluchu a vnímání. Jak působí na nás osobně vědomí, že hudba je nebeského původu a že to je velkolepý dar od našeho stvořitele? Jak by to mělo ovlivňovat naše rozhodování při volbě hudby?

Naše povinnost vůči Dárci hudby

Dar hudby pochází od Jehovy, a to přináší stejnou povinnost jako kterýkoli jiný dar, který dostáváme. Máme totiž užívat hudby k účelu, jemuž měla sloužit. Který rozumný člověk by užil darovaného nového oděvu k utírání rozlitého jídla nebo mastných tekutin? Kdyby to někdo dělal, dával by najevo, že si vůbec neváží daru ani jeho účelu, a byl by to také projev naprosté neúcty k dárci. To by jej hluboce urazilo.

Stejně je tomu s hudbou. Jehova nám ji dal, aby nás těšila a obšťastňovala. Kromě toho je hudba jiný způsob, jak můžeme chválit svého milujícího nebeského Otce a přibližovat se k němu. Má přispívat k našemu duchovnímu zdraví. — Žalm 149:1–3; 150:1–6.

Jak jen Boha zneuctívá báje, podle které bůh Pan s kozlíma nohama stvořil hudbu při svých nemravných sexuálních dobrodružstvích! Dnes je však nemravnost vyzdvihována v mnoha písních. Shledáváme, že v „čase konce“ tohoto světa se rychle rozšířila bezbožná hudba. (Dan. 12:4) V kritickém roce 1914 opravdu nastala éra morálního úpadku, násilí a zkaženosti, jaká nemá v lidských dějinách obdobu. V mnohém z dnešní hudby se proto zrcadlí nezdravá sexuální povolnost, zmatek a šílenství „posledních dnů“ tohoto zlého světa. — 2. Tim. 3:1–5.

Jak nutné proto je, aby ti, ‚kteří milují Jehovu‘, zavrhli bezbožnou hudbu a drželi se toho, co je v Božích očích dobré! (Žalm 97:10) Tento časopis a doprovodný časopis „Probuďte se!“ proto obsahují čas od času články varující před hudbou, jež ‚porušuje to, co je svaté‘. (Srovnej 2. Timoteovi 2:16.) Tato pojednání poukázala na nebezpečí lstivého vlivu, jímž hudba vyvolává vášně, a na to, jak podněcuje ke vzpouře.a

Jestliže toužíme líbit se Jehovovi Bohu a upřímně hodnotíme mnohé z moderní hudby, může to v nás vyvolávat otázku: Jaká hudba zbývá? Existuje něco, z čeho bychom se mohli klidně radovat, aniž bychom ohrožovali své duchovní smýšlení?

Dobré hudby je dost!

Jen malá část z ohromného rozsahu hudby, jež byla zkomponována od poloviny 17. století, je z biblického hlediska závadná. K těmto pochybným dílům v klasické oblasti patří hlavně opery a balety, z nichž mnohé jsou založeny na nemravných, tragických námětech nebo na pohanské mytologii. Ale i když se této hudbě vyhneme, zbývá ještě tolik, že bychom to v průměrně dlouhém životě ani nemohli všechno vyposlechnout.

Celá léta by zabralo, kdybychom se jen chtěli seznámit s nezávadnými díly Bachovými, Vivaldiho, Telemanna, Händela, Haydna a Mozarta. A uvědom si, že v tom nejsou zahrnuta díla jejich současníků. A to jsme se ani nezmínili o dobré instrumentální a lidové hudbě z mnoha zemí. Stačí jen se podívat do evropských a amerických tištěných hudebních katalogů, abychom si uvědomili, že dobré hudby je dost!

Ano, na deskách a na kazetách jsou všechny představitelné druhy hudby. Jen v oblasti klasiků je k dostání tolik hudby, že i velmi pečlivě vybírající člověk jí najde víc než dost.

Jak budeš užívat tohoto daru?

„Ti, kteří milují Jehovu,“ se mu chtějí ve všem líbit. To si přejí i při výběru hudby. Rozhodují se na svou osobní odpovědnost. (Gal. 6:5) Ale co nám pomůže při rozhodování?

Všeobecně není pro svědomitého křesťana žádným problémem nenáboženská hudba složená v 18. století a začátkem 19. století. Z této hudby také může mít člověk docela snadno radost. Několikrát si ji poslechni a její jiskřivé melodie a lehký rytmus ti budou blízké.

Při volbě hudby ovšem nestačí jen uvažovat o názvu. Skladatel napsal působivé melodie a rozvinul je harmonicky příjemným způsobem. Programní hudbu doprovází název, aby popsal nějakou příhodu nebo událost nebo přivodil určitou náladu. Ale není vždy skutečností to, co se naskýtá očím. Řada hudebních děl, jež mají určitý název, jej nedostala od svých skladatelů.

Například: Beethoven nikdy nenadepsal svou klavírní sonátu Cis moll č. 27 „Měsíční svit“. A svůj pátý klavírní koncert také neoznačil titulem „Císařský koncert“. Názvy některých Chopinových děl také nepocházejí od něj. Byly založeny na tom, co jiní podle svého názoru slyšeli v těchto dílech, nebo je připojili hudební vydavatelé, kteří sledovali větší zisk.

Při volbě je praktické přečíst si poznámky na obalu desky, kterou si chceš koupit, stejně jako bys četl nálepku na obalu potravin. Je-li hudba popsána jako kakofonická, disonantní, dvanáctitónová, dodekafonická, seriální hudba a hudba na bicí nástroje, můžeš si být jistý, že je to hudba pronikavá, s melodií těžko definovatelnou, a že má velmi neklidný rytmus. To může působit psychicky dráždivě a únavně. Je jasné, že hudba s mytologickým programem, která podporuje nějakou lež nebo je sugestivně nemravná, nepřichází pro pravého křesťana v úvahu ke koupi.

Stojí za povšimnutí, že svědkové Jehovovi mají hudbu, jež podněcuje k víře a má slova, která ctí a chválí Boha v souladu s jeho zjevenými pravdami. Nikdo netvrdí, že jsou tyto písně velkými uměleckými díly. Jsou to prosté melodie od hudebníků oddaných Bohu, kteří byli podníceni svým srdcem a myslí, aby vyjádřili svou lásku k Jehovovi a k jeho předsevzetím a lásku ke všem svým spoluvěřícím. Poslechem desek nebo kazet s těmito melodiemi je možné příjemně vyplnit mnoho hodin odpočinku. Zpěv těchto biblických písní při sborovém shromáždění i doma nám bude připomínat, že máme stále chválit Jehovu.

Jehova Bůh nám nemusel dávat tento potěšitelný dar hudby. Mohl si jej ponechat v nebesích, aby se z něj těšil jen se svou andělskou rodinou. Ale protože je tak nesobecký a hudba se mu tak líbí, přál si, abychom se radovali z její krásy. Nepodněcuje nás tento projev Jehovovy milující laskavosti, abychom jej milovali ještě více?

Podníceni láskou k Bohu užívejme tedy všech Jehovových darů k jeho chvále. Ano, ‚ať jíme nebo pijeme nebo děláme cokoli jiného‘ — a k tomu patří i zpěv a naslouchání nebo hraní hudby —, ‚dělejme všechno k Boží slávě‘. (1. Kor. 10:31) Jako jeho věrní svědkové tedy projevujme pravé ocenění pro hudbu, jeden z potěšujících darů, které nám dal Jehova.

[Poznámka pod čarou]

]