Je to opravdu „prostě osud“?

„NEZÁLEŽÍ na tom, kdo jsi nebo co děláš,“ řekl zarmoucený muž, „takové věci se mohou stát.“ Z jedné budovy spadly kusy žuly a usmrtily jeho přítele. „To je osud,“ usoudil střízlivě.

Jsme však opravdu jen bezmocnými šachovými figurkami něčeho, čemu se říká osud? Tato otázka zaměstnává člověka již celá staletí, a to právem. Jak kdysi prohlásil král Šalomoun: „Závod nepatří rychlým ani bitva mocným ani pokrm moudrým ani bohatství těm, kteří mají porozumění, dokonce ani přízeň těm, kteří mají poznání.“ (Kaz. 9:11) Co je příčinou takových nesrovnalostí?

Šalomoun vysvětlil: „Všechny je. . . postihuje čas a nepředvídané události.“ Ale mnozí věří, že o jejich osudu rozhoduje Bůh. Mnoho lidí například hájí teorii o „předurčení“, kterou vyjádřil v 16. století teolog Jan Kalvín. Jiní duchovní tvrdili, že Bůh předem určuje jednotlivce, kteří mají být spaseni. Kalvín to však dovedl k logickému a hroznému závěru, že jsou také lidé, kteří jsou předem určeni k zatracení! Nazval to decretum horribile neboli Boží „hrozný výnos“.

Někteří namítali, že taková nauka činí Boha odpovědným za hřích. Ale Kalvín ve snaze překonat svými důkazy „jistou bezcennou osobu“, jež odporovala jeho teorii, rozhorleně odpověděl: „Ten ubožák nechápe, že využívá falešných záminek, aby omlouval Boží spravedlnost, a přitom podkopává jeho moc.“ Kalvínovi bylo nepochopitelné, že by všemohoucí Bůh neměl absolutní znalost budoucích věcí.

Víra v předurčení nebo v osud musí velmi hluboce ovlivňovat způsob života. Učí však Bible opravdu, že jsme spoutáni předem určenou budoucností, že jsme prostě obětí „osudu“?