Otázky čtenářů
■ Jestliže křesťan nemůže být přítomen na slavnosti Pánovy večeře, co má dělat?
Je důležité, aby se křesťané účastnili každoroční oslavy Pánovy večeře, protože Ježíš při jejím ustanovení řekl: „Stále to čiňte jako upomínku na mne.“ (Luk. 22:19) Raní křesťané to činili. Proto mohl apoštol Pavel psát o korintských bratrech, kteří se každoročně ‚setkávali jako sbor‘ neboli ‚scházeli‘ na památku Ježíšovy obětní smrti. (1. Kor. 11:20, „The New English Bible“, „NS“) Ale co mohli dělat ve věci Památné slavnosti za obtížných okolností? Co například dělal sám Pavel během let, kdy byl uvězněn (pod stráží a možná dokonce v řetězech) v Césareji? — Sk. 23:35; 24:26, 27.
Vzhledem k Ježíšovu jednoznačnému příkazu by Pavel, třebaže v izolaci, při příležitosti Pánovy večeře určitě uvažoval o biblických hlediscích události. Jako duchem pomazaný křesťan by vyvinul krajní úsilí, aby přijal to nejvhodnější, co by se dalo použít jako symboly. Víno bylo tehdy běžným nápojem, a tak mohl mít Pavel i jako vězeň nějaké víno a nějaký druh chleba k použití. Ještě pravděpodobnější to bylo, když byl později ve vazbě v Římě, kde měl povoleny návštěvy. Je pravděpodobné, že se s ním chtěli ‚sejít‘ někteří bratři z Říma ve skupince, aby oslavili Pánovu večeři. — Sk. 28:30.
Dnes se sbory svědků Jehovových po celé zeměkouli shromažďují v den odpovídající 14. nisanu ke slavnosti na památku Kristovy smrti. Někdy však vyvstanou neobvyklé překážky. Přihodilo se, že zuřící bouře nebo povodně zabránily nějakému sboru nebo některým jeho členům v plánované schůzce. Ve vzácných případech bylo vyhlášeno stanné právo a ozbrojení vojáci bránili občanům po západu slunce vycházet. Jiní křesťané nemohli být na sborové oslavě, protože byli v nemocnici nebo jinak vážně nemocní. Co se dá dělat v takových případech?
Je sice vhodné, aby se k této události sjednotil celý sbor, ale okolnosti jako výše uvedené to mohou znemožnit. Když krajně nepříznivé počasí, přírodní pohroma a něco podobného absolutně brání, aby se rodina nebo část sboru sešla se sborem, takoví izolovaní bratři se mohou sejít a rozebrat biblické zprávy, jež se nalézají u Lukáše 22:7–23, 28–30 a v 1. Korinťanům 11:20–31, a také pohovořit o významu té události. Podobně když nucený zákaz vycházení znemožní sboru, aby se patřičného večera sešel, nejlepší alternativou by bylo sejít se po sborových studijních skupinách nebo skupinách ze sousedství a celkový počet přítomných poslouží jako sborová zpráva o účasti. Může být dokonce přednesen krátký proslov, jestliže je ve skupině schopný, oddaný bratr. Není třeba dělat si starosti, že nejsou po ruce vhodné symboly, pokud nikdo v této okolnostmi vynucené situaci předtím nepřijímal chléb a víno jako pomazaný křesťan.
Boží zákon pro Izrael měl zvláštní opatření pro někoho, kdo se nemohl zúčastnit pravidelné večeře pasach; takový jedinec tak mohl učinit o měsíc (30 dní) později. (4. Mojž. 9:10, 11; 2. Par. 30:1–3, 15) Podobně v případě duchovního izraelity, který by se v krajních okolnostech naprosto nemohl zúčastnit, nebo by mu nemohly být podány symboly 14. nisana, by bylo možné, aby on nebo ona přijímali o 30 dní později. To by platilo jedině v případě pomazaného křesťana, kterému je přikázáno přijímat chléb a víno. — Gal. 6:16.
4. dubna 1985 se po západu slunce sejdou sbory pravých křesťanů po celé zeměkouli v poslušnosti Ježíšova příkazu: „To čiňte na mou památku.“ Zveme tě, aby ses shromáždil s nimi. — 1. Kor. 11:25, „EP“.