Přijmi výzvu — Usiluj o křesťanskou zralost
„Tím, že mluvíme pravdu, vyrůstejme láskou ve všem v toho, který je hlavou, Krista.“ — Ef. 4:15.
1, 2. a) V jakých směrech je ‚plod břicha‘ odměnou? b) Co se očekává od novorozeňat?
ZDRAVÉ poskakující děcko je opravdu zosobněnou radostí. Málokdo může odolat jeho veselému dovádění. Je zdrojem nekonečného vzrušení a potěšení a všude je středem pozornosti. Rodiče je přirozeně milují, je jejich ‚pýchou a radostí‘, i když dítě působí rozruch a mají s ním práci. Ano, „plod břicha je odměna“. — Žalm 127:3.
2 Co by se však stalo, kdyby u takového roztomilého dítěte nebyly patrné žádné známky růstu? Kdyby zůstalo v takovém stavu po celé měsíce nebo snad i léta, ačkoli by o ně rodiče s láskou pečovali, pak by zde byla zřejmě nějaká závažná porucha. Ano, růst se bezděčně spojuje s životem; očekáváme jej u všech živých tvorů. Je důkazem Jehovovy tvůrčí moci a moudrosti. — Luk. 2:52.
Duchovní růst je nezbytně nutný
3. Jaký růst předpověděl Ježíš a jaké splnění pozorujeme?
3 Podle Ježíšova proroctví probíhá dnes růst jiného druhu. Po celém světě se koná duchovní „žeň“. (Mat. 9:37) Například ve služebním roce 1984 hlásilo šest zemí průměrný počet zvěstovatelů království přes sto tisíc. O pouhé tři roky dříve, v roce 1981, tomu tak bylo jen ve dvou zemích. V posledních šesti letech se dalo pokřtít 827 144 nových svědků a bylo založeno přes 5 000 nových sborů. Jehova urychlil své dílo. — Iz. 60:22.
4. K čemu vedl celosvětový růst mezi Jehovovým lidem?
4 Tato čísla ukazují, že z osob, jež pěstují pravidelné společenství s Jehovovým lidem a podílejí se dnes na kazatelském díle, byl každý třetí pokřtěn během minulých šesti let. Patříš k nim? Jestliže ano, pak z tebe mají velkou radost ti, kteří ti pomáhali poznávat pravdu, všichni, kteří jsou s tebou v křesťanském společenství, i tvůj nebeský Otec, Jehova Bůh. (Přísl. 27:11) Podobně jako je vzrušující první krok dítěte, byl vzrušující i tvůj krok oddanosti Jehovovi. Dalo se z něj usuzovat, že postupuješ kupředu. Byl znamením růstu.
5. Jaké otázky by si měl každý klást? Co může pomoci, chceme-li najít odpověď?
5 Co se však stalo od té doby? Rosteš stále v duchovním ohledu díky laskavé pozornosti svých spolukřesťanů? Snad se zeptáš: ‚Jak to mohu poznat?‘ Nuže vzpomeň si, co řekl o růstu apoštol Pavel: „Když jsem byl nemluvně, mluvíval jsem jako nemluvně, myslíval jsem jako nemluvně, uvažoval jsem jako nemluvně, ale když jsem se nyní stal mužem, odložil jsem rysy nemluvněte.“ (1. Kor. 13:11) Dospělým mužem se tedy nestal jen během času, ale tím, že odložil „rysy nemluvněte“. Jaké jsou to rysy?
6, 7. a) Popiš jeden ‚rys nemluvněte‘ a jaké je s ním spojeno nebezpečí. b) Jak se tento rys projevuje? K čemu může vést?
6 Jedním rysem malých dětí například je, že se neumějí dlouho soustředit. Ačkoli je všechno kolem nich zajímá, jsou zároveň nevypočitatelné, mají proměnlivé nálady a jsou nestálé. Je zřejmé, že každý, kdo zůstává v takovém stavu, je ve velkém duchovním nebezpečí. Bude pravděpodobně ‚zmítán jako na vlnách a unášen sem a tam každým větrem omylu‘, jak to popsal apoštol Pavel v Efezanům 4:14.
7 Vítr a vlny mohou rychle vzniknout a také mohou rychle ustat. Dnes, kdy se počítá s tím, že věci brzy zastarají, mění se trendy a módní směry. To, co se ještě před nedávnem považovalo za nezbytně nutné, je dnes již úplně zastaralé a zapomenuté. Jak nemoudré — a dětské — je, chce-li člověk mít nebo získat to nejnovější v oblasti zábavy, oblékání a účesu nebo v čemkoli jiném, když zakrátko to bude zastaralé a člověk bude zklamán. V duchovní oblasti může mít taková nestálost katastrofální následky. — Srovnej Jakuba 1:6–8.
8. Co je další ‚rys‘ duchovních malých dětí a jaké je s ním spojeno nebezpečí?
8 Jiným ‚rysem nemluvňat‘ je, že mají velmi malou představu o tom, co je dobré nebo špatné, správné nebo nesprávné. Podobně ani duchovní malé děti ještě nemají ‚vycvičenou vnímavost, aby rozlišovaly mezi správným a nesprávným‘, a proto nabádal apoštol Pavel spolukřesťany, aby ‚usilovně spěli ke zralosti a nepokládali opět základ‘. (Žid. 5:14; 6:1) Ti, kteří jsou duchovně malými dětmi, se potřebují stále ujišťovat, že to, co přijali jako pravdu, skutečně pravda je a že opravdu mají dělat to, čemu byli učeni. Potřebují pomoc i v těch nejzákladnějších věcech. Jinak se snadno dostanou do zmatků, mají pocit marnosti a postihují je pochybnosti, které mohou zničit jejich víru.
9. Proč musíme přijmout výzvu, abychom usilovali o křesťanskou zralost?
9 Povšiml sis, že děti chtějí stále dělat to, co vidí u dospělých? Pro ně je to samozřejmě jen hra. Potěšení tkví bezpochyby částečně v tom, že jsou schopny dělat to, co chtějí, aniž musí přijmout odpovědnost, která s tím je spojena. To je konečně typické pro život dítěte. (Viz Matouše 11:16, 17.) Ale s růstem a vývojem přicházejí povinnosti a odpovědnost. Je to výzva, a dítě musí dostat pomoc, aby ji přijalo. Jeho reakce bude do velké míry rozhodovat o tom, zda bude mít v pozdějším životě úspěch, nebo zda selže. V duchovním ohledu je ještě důležitější, aby každý z nás bral vážně výzvu, že máme postupovat ke křesťanské zralosti. Jsi ochoten a dychtíš přijmout odpovědnost, kterou s sebou přináší růst k plné duchovní vyspělosti a zralosti? Nebo se pohybuješ jen setrvačností a přenecháváš druhým, aby za tebe nesli odpovědnost? — Gal. 6:4, 5.
Křesťanská zralost — Co je to?
10. Proč nabádal Pavel hebrejské křesťany, aby ‚usilovně spěli ke zralosti‘?
10 Co měl apoštol Pavel na mysli, když nabádal křesťany, aby ‚usilovně spěli ke zralosti‘? (Žid. 6:1) Ze souvislosti je patrné, že Pavel chtěl původně říci hebrejským křesťanům mnoho o ‚veleknězi po způsobu Melchizedekově‘, o Ježíši Kristu. Měl však pocit, že pro to ještě nejsou zralí, protože to, co měl na mysli, bylo „obtížné vysvětlit“. (Žid. 5:10, 11) Místo toho jim připomněl: „Stali jste se takovými, že potřebujete mléko, a ne hutný pokrm. Kdokoli si totiž bere mléko, není seznámen se slovem spravedlnosti, protože je nemluvně. Ale hutný pokrm patří zralým lidem, těm, kteří používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným.“ — Žid. 5:12–14; srovnej Judu 3.
11. Co to znamená být zralý?
11 Znamená to, že zralost tkví jen v poznání o hlubších biblických myšlenkách? Je pravda, že křesťanská zralost zahrnuje poznání a porozumění Bible, ale patří k ní mnohem více. Porozumění slov, jichž užil apoštol Pavel, nám pomůže pochopit věc jasněji. Řecké slovo přeložené jako „zralost“ je teleiotes a přídavné jméno „zralý“ je přeloženo ze slova teleios. Tato slova jsou příbuzná se slovem telos, jež znamená „konec“. W. E. Vine ve svém díle „Výkladový slovník slov Nového zákona“ (angl.) proto vysvětluje, že být zralým (teleios) „znamená dosáhnout svého cíle (telos), být ukončený, úplný, dokonalý“. Zralý křesťan je tedy člověk, který dosáhl určitého konce nebo cíle. Co je tímto cílem?
12. Co zahrnuje zralost podle Efezanům 4:11–13?
12 Apoštol Pavel vysvětlil v Efezanům 4:11–13, že Kristus Ježíš, jako hlava křesťanského sboru, učinil opatření, aby pomohl „svatým“ dosáhnout tohoto cíle, totiž abychom všichni dospěli „k jednotě ve víře a v přesném poznání Božího Syna, k plně dospělému muži, k míře vzrůstu, který náleží ke Kristově plnosti“. Být zralý neboli plně vzrostlý (řecky teleios) tedy neznamená jen mít „přesné poznání“, ale znamená také „jednotu ve víře“ a míru vzrůstu, kterou dosáhl Kristus.
13. Proč nemůže být křesťanská zralost bez „jednoty ve víře“?
13 „Jednota ve víře“ znamená jednotnost. Než někdo poznal tu „jednu víru“, měl snad své vlastní představy a názory o způsobu života, o tom, co je správné a co je nesprávné, a o jiných věcech. (Ef. 4:4, 5) Nechává-li se dále vést těmito představami, bude mu připadat duchovní růst velmi obtížný. Pavel kdysi označil křesťany ve starověkém korintském sboru jako „nemluvňata v Kristu“ a jako „tělesné“, protože byli rozerváni „žárlivostí a rozepřemi“, když někteří tvrdili, že následují Pavla, a jiní Apolla. (1. Kor. 3:1–4) Z toho je tedy možné jasně pochopit, že jednotnost neboli „jednota ve víře“ jde ruku v ruce s křesťanskou zralostí. Jedno je nemyslitelné bez druhého. Proto si musíme klást otázku: Opustili jsme své dřívější světské názory? Chápeme, jak je důležité, aby byl Jehovův lid jednotný v myšlení a jednání? „Jednota ve víře“ je nepostradatelnou součástí křesťanské zralosti. — Ef. 4:2, 3.
14. S čím dalším je spojena zralost?
14 Křesťanská zralost je také spojena s ‚mírou vzrůstu, který náleží ke Kristově plnosti‘. Co to znamená? Pavel dále říká, že ti, kteří dosahují této míry vzrůstu, nejsou již „nemluvňaty, která jsou zmítána jako na vlnách a unášena sem a tam každým větrem učení z . . . úskočnosti“ lidí, kteří lstivě vynalézají bludy. Mají naopak přesné poznání pravdy. Vyrostli v lásce Kristově a projevují další zbožné vlastnosti, jako je moudrost, spravedlnost a síla. (Ef. 4:13, 14; Jan 15:12, 13; 1. Kor. 1:24, 30; 2:7, 8; Přísl. 8:1, 22–31) Jako nedokonalí lidé snad sice nejsme schopni dosáhnout plně ‚míry vzrůstu Kristova‘, ale jistě jej můžeme učinit svým příkladem a stanovit si jako konec neboli cíl, že budeme rozvíjet týž druh zbožné osobnosti. (Kol. 3:9) Náš postup ke zralosti závisí na tom, jak dalece usilujeme o tento cíl.
Vyrůstej láskou
15. Co je prvním krokem v úsilí o zralost?
15 Uvažovali jsme o tom, co znamená pojem ‚křesťanská zralost‘, a nyní ještě potřebujeme zjistit, jak jí můžeme dosáhnout. Jak jsme již viděli, Židům 6:1 ukazuje, že úsilí o křesťanskou zralost musíme budovat na určitém základu. Když jsme tak učinili, pak teprve můžeme podnikat další kroky v postupu ke zralosti. První z různých složek, z nichž sestává tento základ, je „pokání z mrtvých skutků“.
16. Ze kterých „mrtvých skutků“ musíme činit pokání?
16 K „mrtvým skutkům“ zřejmě patří skutky padlého těla, které povedou ke smrti, pokud je neovládneme. Ochotně uznáme, že přímé přestupky jako smilstvo, nečistota, volné chování, modlářství a spiritismus jsou hříšné, a vyvarujeme se jich. Ale ke skutkům těla, k „mrtvým skutkům“, patří také to, co snad někdo označí jako osobní rysy, například nepřátelství, rozepře, žárlivost, výbuchy hněvu, sváry, rozdělení, sekty a závist. (Gal. 5:19–21) Pokud takové osobní rysy neodložíme a nenahradíme je ‚novou osobností, která byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti,‘ je velmi nepravděpodobné, že bychom postoupili kupředu na cestě ke křesťanské zralosti. — Ef. 4:22–24.
17. Co ještě je možno považovat za „mrtvé skutky“? Proč?
17 Kromě skutků těla patří k „mrtvým skutkům“, jichž se musíme zbavit, také skutky a snahy, které jsou v duchovním smyslu mrtvé, prázdné a neplodné. Mohou to být různé plány, jak si vydělat peníze a rychle zbohatnout. Mohou to být ctižádostivé, časově náročné plány na získání vyššího vzdělání nebo to mohou být světská hnutí usilující o sociální reformy, mírová hnutí a podobné věci. To všechno se snad může zdát samo o sobě do jisté míry záslužné, ale jsou to „mrtvé skutky“, protože mohou znamenat duchovní smrt pro ty, kteří se jimi nechají zaměstnat. Všichni, kteří se zajímají o dosažení křesťanské zralosti, musí činit „pokání“ z takových „mrtvých skutků“, musí o ně přestat usilovat a musí se řídit Ježíšovým napomenutím, aby dále ‚neustále hledali nejprve království a [Boží] spravedlnost‘. — Mat. 6:33.
18, 19. a) Co je podle Efezanům 4:15 míněno tím, „že mluvíme pravdu“? b) Jaký to má vztah ke křesťanské zralosti?
18 Co máme dělat dále, jestliže jsme začali stavět na tomto základě? Pavel radí: „Ale tím, že mluvíme pravdu, vyrůstejme láskou ve všem v toho, který je hlavou, Krista.“ (Ef. 4:15) Především si všimněme, že Pavel mluví o nutnosti ‚mluvit pravdu‘. Tento výrok zřejmě zahrnuje daleko víc než jen mluvení; znamená ve skutečnosti „zachovávat pravdu“. („Meziřádkový překlad Království“) Jiné překlady vyjadřují tento výraz slovy „žít podle pravdy“; „s láskou se v každé době řídit pravdou — mluvit pravdivě, jednat pravdivě, žít pravdivě“. — Ef. 4:15, „The Jerusalem Bible“; „The Living Bible“.
19 Usilujeme-li tedy o křesťanskou zralost, znamená to také, že zachováváme nebo vyzdvihujeme pravdu tím, jak žijeme, mluvíme, jednáme a jak zacházíme s druhými. Znamená to, že ve svých každodenních záležitostech uplatňujeme biblické poznání, jež jsme získali, a tak se dostáváme mezi ty, kteří „používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným“. (Žid. 5:14) Děláš to? Uvažuješ o biblických zásadách, kdykoli stojíš před nějakým rozhodnutím? Přijímáš výzvu, aby ses stal zralým křesťanem, který slovem i skutkem vyzdvihuje pravdu, nebo bys raději zůstal duchovně malým děckem, které nemá žádnou odpovědnost a může si jít za svými žádostmi a přáními?
20, 21. a) Jakou spojitost má láska s růstem ke zralosti? b) O kterých otázkách je nutno ještě pohovořit?
20 Pavel říká: „Vyrůstejme láskou ve všem v toho, který je hlavou, Krista.“ (Ef. 4:15) Zde Pavel opět poukazuje na jádro věci — na pohnutku. V 1. Korinťanům 13:1–3 ukazuje, že skutky, které by jinak mohly mít cenu, se stávají naprosto bezcennými, nejsou-li vykonávány se správnou pohnutkou. Musíme tedy zkoumat své pohnutky při všem, co děláme. Činíme něco proto, aby nás druzí viděli, abychom na ně zapůsobili, tedy aby si mysleli, že jsme zralí? Nebo to konáme z lásky k Bohu a z lásky ke svým bližním? Jestliže je naší pohnutkou láska, pak porosteme „láskou ve všem“ a staneme se vyrovnanými, spolehlivými, zralými křesťany, kteří plně uznávají „toho, který je hlavou, Krista“.
21 Úsilí o křesťanskou zralost je sice cílem, který je hoden námahy, ale není to cíl konečný. Je nutno dělat ještě něco více, jestliže jsme dosáhli tohoto cíle? Co mají dělat ti, kteří jsou v pravdě již řadu let a dosáhli cíle křesťanské zralosti? O tom budeme uvažovat v příštím vydání „Strážné věže“.
Můžeš to vysvětlit?
◆ Co patří k „rysům nemluvněte“ a v čem jsou tyto rysy nebezpečné?
◆ Jaký vztah ke zralosti má „jednota ve víře“ a „Kristova plnost“?
◆ Jakých „mrtvých skutků“ musíme zanechat, chceme-li dospět ke křesťanské zralosti?
◆ Jak může člověk „vyrůstat láskou“?
[Rámeček na straně 30]
V minulých šesti letech
– bylo pokřtěno 827 144 nových svědků
– bylo založeno přes 5 000 nových sborů
– každý třetí z těch, kdo se dnes podílejí na kazatelské službě, byl pokřtěn v této době
[Praporek na straně 31]
Během služebního roku 1984 dosáhlo šest zemí průměrného počtu více než sto tisíc zvěstovatelů království