Choď s důvěrou v Jehovovo vedení

„Buďte stateční a silní. Nebojte se jich ani se jich nelekejte, protože Jehova, tvůj Bůh, jde s tebou. Neopustí tě ani tě úplně nezanechá.“ — 5. MOJŽÍŠOVA 31:6.

1. Jak se projevil Jehova jako nesrovnatelný vůdce Izraelitů?

JEHOVA se prokázal jako nesrovnatelný vůdce, když vyvedl Izraelity z egyptského otroctví. V pustině je nejen vedl, ale poskytoval jim také potravu a nápoj a dával jim dokonalé pokyny. Proto mohli říci Levité za dnů Nehemjášových: „Ty, ano ty [Jehovo Bože] jsi je ve svém hojném milosrdenství neopustil v pustině. Za dne se z místa nad nimi nevzdálil oblačný sloup, aby je vedl cestou, ani ohnivý sloup za noci, aby jim osvětloval cestu, kterou měli jít. A dal jsi svého dobrého ducha, abys je učinil prozíravými, a jejich ústům jsi neodpíral svou manu a pro jejich žízeň jsi jim dával vodu. A čtyřicet let jsi je opatřoval potravou v pustině. Nic jim nescházelo. Ani samotné oděvy se jim neobnosily a nohy jim neopuchly.“ — Neh. 9:19–21.

2. Proč mohl Mojžíš vybízet Izraelity, aby byli „stateční a silní“?

² Kázní spojenou s otcovskou laskavostí učil božský učitel Izraelity, co to znamená jednat podle práva a být spravedlivý. Všechno, co činil, sloužilo jejich nejlepším zájmům. Byl shovívavý a neopustil je ani když reptali a bouřili se. Důkaz svého obratného vedení jim Jehova poskytoval především v dobách, kdy museli čelit přesile nepřátelských vojsk. V bitevních řadách útočníků působil zkázu. Mojžíš mluvil pravdu, když povzbuzoval Izraelity slovy: „Buďte stateční a silní. Nebojte se jich ani se jich nelekejte, protože Jehova, tvůj Bůh, jde s tebou. Neopustí tě ani tě úplně nezanechá.“ (5. Mojž. 31:1, 6) Když projevovali víru, ‚šel‘ Bůh stále s nimi. Jaké povzbuzení to je pro nás, abychom chodili s důvěrou v Jehovovo vedení!

Výstrahy z minulosti

3. Jak projevil izraelský lid nevděk a nedostatek důvěry v Jehovu zakrátko po osvobození z egyptského otroctví?

³ Zážitky Izraelitů jsou však pro nás výstrahou. Ačkoli byli teprve nedávno osvobozeni z egyptského otroctví, opakovaně hřešili proti svému neviditelnému vůdci. Když byl Mojžíš na hoře Sinaj a dostával tam zákon, ukázali, že nejsou vůbec vděční za to, co pro ně Bůh vykonal. Naléhali na Árona, aby udělal zlaté tele, a uctívali je při takzvaném ‚svátku Jehovovi‘. (2. Mojž. 32:1–6) Deset z dvanácti zvědů, kteří byli vysláni na průzkum do Kanaanu, projevilo nedostatek víry a jedině Jozue a Kaleb nabádali lid, aby vstoupil do země a ujal se jí. Izrael však nejednal s vírou v Boha, který proto rozhodl, že všichni mužského rodu ‚od dvacetiletých výše‘, vyjma kmen Levi a věrného Kaleba a Jozua, budou muset zemřít během čtyřiceti let v pustině. (4. Mojž. 13:1–14:38; 5. Mojž. 1:19–40) To vše je rozhodně pro nás výstrahou před podobnou nevděčností a nedostatkem důvěry v Jehovovo vedení.

4. Jak je z izraelských dějin patrné, že Judu, Jeruzalém a chrám v roce 607 př. n. l. právem postihla katastrofa?

⁴ Ačkoli Izraelité putovali v pustině čtyřicet let, Jehova je neopustil. Dále bojoval při jejich bitvách. Po smrti Mojžíše a Jozua vzbuzoval Bůh soudce, aby vysvobozovali jeho lid od utlačujících nepřátel. Ale izraelský lid v té době činil, co bylo správné v jejich vlastních očích, a začalo se šířit bezzákonné násilí, nemravnost a modlářství. (Soud. 17:6–19:30) Později, když chtěli mít lidského krále, aby se podobali okolním národům, splnil Jehova jejich žádost, ale varoval je před následky. (1. Sam. 8:10–18) Avšak ani království Davidova domu lid neuspokojilo a za dnů Rehabeamových se vzbouřilo deset kmenů. (1. Král. 11:26–12:19) Většina postupně ztrácela se zřetele myšlenku, že se mají podvolit Božímu vedení. Zkáza Jeruzaléma a chrámu a také rozvrácení judského království od Babylóňanů v roce 607 př. n. l. byly projevy zaslouženého rozsudku nad lidem, který nechodil s důvěrou v Jehovovo vedení. To je pro nás opravdu varování.

Jehova vede nový národ

5. Co poskytl Jehova v osobě Ježíše a co měl Ježíš učinit?

⁵ Podobně jako ve staré době Izraelité, žili i později Jehovovi služebníci v okolnostech, které se měnily, ale Jehova je spolehlivě vedl. Když se v roce 29 n. l. dal pokřtít ve vodě Ježíš z Nazareta, dal Bůh proroka a vůdce většího, než byl Mojžíš. Jako Mesiáš měl vyvést lidi z tohoto zlého světa, který leží v moci satanově. (Mat. 3:13–17; Dan. 9:25; 5. Mojž. 18:18, 19; Sk. 3:19–23; 1. Jana 5:19) Ale jaké lidi? Židy a jiné, kteří budou projevovat víru v Mesiáše, jehož dal velký nebeský vůdce, Jehova Bůh.

6. a) Proč byli Ježíšovi následovníci schopni kázat a pečovat o rostoucí organizaci? b) Proč se později zdálo, že světlo biblické pravdy uhaslo?

⁶ Ježíš učil své následovníky podivuhodné Boží pravdě a dal jim poučení, které potřebovali ke službě. (Luk. 10:1–16) Když tedy Kristus dokončil svou službu a dal sám sebe jako oběť za hříšné lidstvo, zanechal zde vyškolené následovníky, kteří mohli pokračovat v kazatelském díle a starat se o záležitosti rostoucí organizace těch, kteří v něj věřili. Za doby apoštolů panovalo kruté pronásledování. Ale Jehovova ruka byla s jeho lidem a jejich těžkosti byly vyvažovány tím, že počet věřících podivuhodně rostl. (Sk. 5:41, 42; 8:4–8; 11:19–21) Když Ježíšovi apoštolové a jejich bezprostřední spolupracovníci zemřeli, dostali se ti, kteří se označovali za Kristovy následovníky, pod panství krutých vyzývavých duchovních a králů. (Sk. 20:28–30) Tento stav trval asi 15 století, a proto se zdálo, že světlo Boží pravdy uhaslo.

7. Kdy a jak uplatnil Jehova opět své vedení? Co zjevil svým novodobým služebníkům?

⁷ Potom však přišlo jako ‚hlas volajícího na poušti‘ oznámení: ‚Království se přiblížilo!‘ (Srovnej Izajáše 40:3–5; Lukáš 3:3–6; „EP“; Mat. 10:7.) V druhé polovině 19. století uplatnil Jehova opět své vedení a začal povolávat své pravé ctitele z tohoto zlého světa a z jeho babylónských náboženských systémů. (Zjev. 18:1–5) Svým psaným slovem a svatým duchem zjevil Bůh svým novodobým služebníkům, že rok 1914 označuje konec nepřerušeného panství pohanských národů a také nastolení oslaveného Ježíše Krista, Bohem vybraného krále celého lidstva, na nebeský trůn. — Luk. 21:24; viz „Ročenku svědků Jehovových 1975“, str. 34–37, angl.

8. a) Co potom bylo zorganizováno? b) Kdo se připojil k Jehovovým pomazaným následovníkům a jak se Boží a Kristovo vedení stalo patrným?

⁸ Potom byl zorganizován nový národ sestávající z ostatku duchovního izraele, obdržel další objasnění Božích záměrů a byl plně vyškolen ke službě. Později se k těmto Kristovým pomazaným následovníkům připojilo množství věřících, kteří mají pozemskou naději. Nyní všichni tito Jehovovi svědkové radostně oznamují jeho jméno a království až do končin země. (Iz. 66:7, 8; Gal. 6:16; Zjev. 7:4, 9, 10) V organizované činnosti svědků je velmi dobře vidět vedení od Jehovy a jeho nebeského Syna. Svědčí o tom zejména odezva miliónů čestně smýšlejících lidí, kteří se stali spolehlivými zastánci královského panství. Patříš i ty k tomuto radostnému zástupu, který chodí s důvěrou v Jehovovo vedení? — Mich. 4:1, 2, 5.

9. Jaké celosvětové společenství začalo existovat? Jaký postoj zaujímá toto společenství k Božímu vedení a k teokratickému panství?

⁹ Ježíšovi následovníci se měli nakonec stát jeho svědky „až do nejvzdálenější části země“. (Sk. 1:6–8; Mar. 13:10) Svědkové Jehovovi tedy dnes oznamují dobré poselství o království po celé zemi a ti, kteří jsou „správně nakloněni k věčnému životu“, s radostí v srdci přijímají pravdu. Připojují se k celosvětovému společenství duchovních bratrů a sester, kteří radostně přijali Boží vedení a podřídili se teokratickému panství. (Sk. 13:48; 1. Petra 2:17) Máš stejně jako oni úplnou důvěru, že Jehova Bůh a jeho královský Syn Ježíš Kristus řídí tuto organizaci zvěstovatelů království?

Dávej pozor, abys neztratil důvěru

10. Jaké varování by mělo přimět každého křesťana, aby sám sebe velice pečlivě zkoumal?

¹⁰ Může se stát, že by lidé, kteří přijímají všechno to požehnání z Jehovova vedení, upadli do léčky a ztratili by víru a důvěru v Jehovu? Mohlo by se to stát, protože dostáváme výstrahu: „Dejte si pozor, bratři, aby se v někom z vás někdy nevyvinulo ničemné srdce bez víry tím, že by se odtahovalo od živého Boha. Dále se však každý den navzájem vybízejte, pokud lze říci ‚dnes‘, aby se nikdo z vás nezatvrdil podvodnou mocí hříchu.“ (Žid. 3:12, 13) Proto by se měl každý křesťan velmi bedlivě zkoumat.

11. a) V jakých směrech se může něčí svědomí zatvrdit? b) Co se stalo některým osobám v prvním století n. l.?

¹¹ Svědomí člověka se může tak zatvrdit, že nevidí nic nesprávného na způsobu jednání, který neodpovídá duchu křesťanství a prozrazuje nedostatek víry a důvěry v Jehovu. Někdo by například mohl upadnout do léčky tím, že by kladl hmotařské zájmy a tělesné příjemnosti na roveň službě Bohu, nebo dokonce i výše. Jiní by mohli propadnout nemravnosti nebo mluvit pohrdavě o odpovědných mužích ve sboru. „Bezbožní muži“, kteří se vetřeli do sboru v prvním století n. l., ‚poskvrňovali tělo a nedbali na panství a mluvili utrhačně o slavných‘, kteří nesli odpovědnost ve sboru. (Juda 4–8, 16) Tito falešní křesťané ztratili pravou víru v Jehovu a v jeho vedení. Ať se nám to nikdy nestane!

12. a) Co přehlíží nezávislý a vzpurný duch? b) V čem se od sebe lišili Korach a David?

¹² S neúctou k ‚panství‘ je často spojen duch nezávislosti a vzpoury, který přehlíží skutečnost, že Jehova řídí svou organizaci. Takový duch vedl ke katastrofálním následkům pro Koracha a jiné, kteří zpochybnili autoritu Mojžíše a Árona, kterou jim dal Bůh. (4. Mojž. 16:1–35) Jak odlišné jednání však pozorujeme u Davida! David se spokojil s tím, že počká, až Bůh napraví křivdy, a neodvážil se zabít svého zlého nepřítele, krále Saula, protože to byl ‚Jehovův pomazaný‘. (1. Sam. 24:2–7) Ano, Mojžíš, Áron, Saul, David, Ježíš Kristus a jiní byli jmenováni Jehovou. Podobně jsou v dnešní Boží organizaci prováděna služební jmenování v souladu s biblickými požadavky a pod vedením Jehovova svatého ducha. — 1. Tim. 3:1–13; Tit. 1:5–9; Sk. 20:28.

13. a) Proč bychom měli být vděčni za Jehovovo vedení? b) Kdo by nám měl sloužit jako příklad? Jaký postoj bychom měli napodobovat?

¹³ ‚Muži nepatří, aby řídil svůj krok‘, a proto bychom měli být vděčni za Jehovovo vedení. (Jer. 10:23) Abraham a jeho oddaná manželka Sára poslouchali Boha a jednali s vírou. Boaz a Rut se zařídili podle božského uspořádání. Také mnozí jiní věrní mužové a ženy s radostí přijímali Jehovovo vedení. (Žid. 11:4–38; Rut 3:1–4:17) Podobně jako Boží služebníci z dřívějších dob měli bychom se tedy i my vyvarovat nezávislého ducha a měli bychom s radostí spolupracovat s Boží teokratickou organizací a chodit s úplnou důvěrou v Jehovovo vedení.

S důvěrou „uvrhni své břemeno na Jehovu“

14. Co nám může pomoci, abychom se chránili před vzpurným duchem?

¹⁴ Co nám může pomoci, abychom se jako Jehovovi věrní a oddaní svědkové chránili před vzpurným duchem? Především musíme uznat, že je nesprávné být vzpurný a opovážlivě přehlížet Boží vedení. (Neh. 9:16, 28–31; Přísl. 11:2) Můžeme se modlit k našemu nebeskému Otci jako David, který prosil: „Od opovážlivých skutků zdržuj svého sluhu; ať mě neovládnou. Pak budu úplný a zůstanu nevinen bez mnohého přestupku.“ (Žalm 19:13; 19:14, „KB“) Také nám pomůže, budeme-li si připomínat, kolik lásky nám Jehova prokázal. Tím by se měla zvětšovat naše láska k němu a měla by nás podněcovat, abychom vždy přijímali jeho vedení. — Jan 3:16; Luk. 10:27.

15. Co se doporučuje bratrovi, který se domnívá, že starší mají něco proti němu a že proto nebyl jmenován jako služební pomocník nebo jako dozorce?

¹⁵ Chodit s důvěrou v Jehovovo vedení snad někdy není snadné, ale nesmíme nikdy ztrácet se zřetele skutečnost, že Bůh vede svou organizaci. Ukažme si to na příkladu: Dejme tomu, že se některý bratr domnívá, že ještě nebyl jmenován jako služební pomocník nebo jako dozorce, protože starší proti němu něco mají. Místo aby jednal způsobem, který by rozrušil pokoj ve sboru, měl by pamatovat na to, že teokratickou organizaci vede Jehova. Bratr by tedy mohl hledat vysvětlení pokorným a pokojným způsobem. (Žid. 12:14) A jak moudré by pak bylo, kdyby uznal slabosti, na něž byl upozorněn, a kdyby s modlitbami usiloval o zlepšení! Pak může ponechat věci Bohu, podle slov: „Uvrhni své břemeno na Jehovu.“ (Žalm 55:22; 55:23, „KB“) Časem, až budeme duchovně způsobilí, poskytne nám Jehova jistě ve své službě mnoho práce. — Srovnej 1. Korinťanům 15:58.

16. Jak bychom neměli jednat, i kdyby se nám opravdu stalo ve sboru nějaké bezpráví, a proč ne?

¹⁶ Co bychom však měli dělat, kdyby nám skutečně některý bratr nebo některá sestra ukřivdili? Měli bychom to považovat za oprávněný důvod, abychom přestali pěstovat společenství se sborem? Opravňovalo by nás to k tomu, abychom přestali Jehovovi přinášet svatou službu? Ne, protože takové jednání by bylo projevem nevěrnosti vůči Bohu a nedostatku vděčnosti za jeho vedení. Dali bychom tím také najevo, že své věrné a oddané spoluvěřící po celé zemi nemilujeme. (Mat. 22:36–40; 1. Jana 4:7, 8) Kdybychom porušili svou ryzost Jehovovi, poskytlo by to také satanovi důvod, aby popichoval Boha — a to bychom jistě nechtěli. — Přísl. 27:11.

17. a) Co by nám mělo pomoci, abychom se dále spoléhali, že Jehova vede svou organizaci? b) Co zažijí ti, kteří dále chodí s důvěrou v Jehovovo vedení?

¹⁷ Proto tedy ‚žehnejme Jehovovi a nezapomínejme na všechno jeho konání, jemu, který korunuje náš život milující laskavostí a projevy milosrdenství‘. (Žalm 103:2–4) Pamatujeme-li stále na našeho milujícího Boha a jednáme-li v souladu s jeho Slovem, zachováme si pevnou důvěru v jeho neselhávající vedení. (Přísl. 22:19) Kdyby se někdo odvrátil od Jehovy a od jeho organizace, s opovržením odmítl vedení ‚věrným a rozvážným otrokem‘ a spolehl se jen na osobní čtení a výklad Bible, stal by se podobným osamělému stromu ve vyprahlé zemi. Ale člověk, který důvěřuje v našeho velkého vůdce, Jehovu, se jistě „stane podobným stromu zasazenému u vod, který vysílá kořeny přímo u vodního toku; a neuvidí, až přijde žár, ale jeho listí se opravdu prokáže bujné“. A navíc, „v roce sucha nepocítí úzkost a nepřestane nést ovoce“ k Boží slávě. (Mat. 24:45–47; Jer. 17:8) I ty můžeš zažít toto požehnání, budeš-li dále rozhodně chodit s důvěrou v Jehovovo vedení.

Můžeš odpovědět?

◆ Jak se Jehova projevoval Izraelitům jako nesrovnatelný vůdce?

◆ Jak jsou Izraelité varovným příkladem, pokud jde o Boží vedení?

◆ Komu dnes Jehova poskytuje své vedení?

◆ Co nás může uchránit před ztrátou důvěry v Jehovovo vedení?

◆ Jaký bychom měli mít stále názor na Jehovovo vedení, i kdyby se nám ve sboru stalo nějaké bezpráví?

[Obrázek na straně 23]

V roce 607 př. n. l. postihla katastrofa ty, kteří nechodili s důvěrou v Jehovovo vedení. Jak moudré je dbát varování!

[Obrázek na straně 25]

Abraham, Sára, David, Ježíš a jiní chodili s důvěrou v Jehovovo vedení. Jednáš stejně?