Cvič se ve zbožné oddanosti jako svém cíli

„Cvič [se] ve zbožné oddanosti jako svém cíli.“ — 1. TIMOTEOVI 4:7.

1. Proč jedna dobrá běžkyně nezvítězila?

BYLA ve svém týmu nejlepší běžkyní své disciplíny. Na základě jejích předcházejících vítězství se s ní již počítalo pro národní reprezentaci. Proto se očekávalo, že zvítězí v tomto mimořádném závodu. Ale ke zklamání svého trenéra, členek svého družstva a ovšem i ke svému vlastnímu zklamání běžela nejhorší běh svého života. Proč? „Polevila jsem a přestala jsem tvrdě trénovat,“ připustila s velkými rozpaky mladá žena. „Můj trenér se snažil mě přimět k tvrdšímu tréninku a varoval mě, ale neposlechla jsem ho.“ Přestala správně trénovat a přišla tím o vítězství, v něž doufala.

2. Jak musí křesťané cvičit a proč by se o to měli všichni zajímat?

² I ty se musíš jako křesťan neúnavně cvičit — především jestliže jsi ještě mladý. „Cvič [se] ve zbožné oddanosti jako svém cíli.“ (1. Tim. 4:7) Řecké slovo přeložené výrazem „cvičit se“ (gymnazo) se vztahovalo na namáhavá a často bolestná cvičení, která prováděli sportovci ve sportovní škole. Proto dodal Pavel, když mluvil o zbožné oddanosti a její odměně: „Proto tedy tvrdě pracujeme a namáháme se.“ (1. Tim. 4:10) Tato nezbytná vlastnost nevzniká prostě sama od sebe ani ji Bohu oddaní rodiče nepřenášejí automaticky na své děti. Které kroky musíš tedy podniknout? O to by se měli zajímat křesťané každého věku.

Dobré spojení s Bohem

3. a) Proč je tak důležité osobní studium? b) Které Boží vlastnosti na tebe působí zvlášť přitažlivě?

³ K oddanosti Bohu patří ze srdce vycházející ocenění Jehovových vlastností, a proto musíš vědět, jaký Bůh opravdu je. Jehova nám to sděluje v Bibli. Musíš však pečlivě studovat jeho Slovo i publikace založené na Bibli, a tím se budeš ‚živit slovy víry a znamenitého učení‘. (1. Tim. 4:6) Takové studium ti pomůže vidět „Jehovovu příjemnost“. — Žalm 27:4.

4. Které zkušenosti dokazují cenu osobního studia? O jakých otázkách bys měl vážně uvažovat?

⁴ „Čím více se člověk doví o Jehovovi, tím je k němu blíž,“ říká jedna dvaadvacetiletá evangelistka, která slouží plným časem (průkopnice). „Když čtu proroctví a vidím, jak se splňují, vlévá to do mne posvátnou bázeň před ním. Osobní studium mi opravdu pomáhá.“ Jeden šestnáctiletý mladý muž, který trpěl hlubokými depresemi, napsal o jednom článku ze série „Mladí lidé se ptají“, která vychází pravidelně v časopise „Probuďte se!“: „Právě ve chvíli, kdy jsem se vzdal veškeré naděje, vyšel tento článek. Tak mě upoutal, že jsem nemohl časopis odložit. Cítil jsem se pak k Jehovovi mnohem blíže a uvědomil jsem si, že mi rozumí a že se o mne velice stará. Myslím, že se s tím již umím vypořádat.“a Pamatuješ na to, abys přečetl každé vydání našich časopisů? Věnuješ čas tomu, abys živil svou mysl a své srdce osobním studiem Bible, ačkoli je k tomu třeba úsilí? Věnuješ-li se osobně bádání, opravdu se přesvědčíš, že máš pravdu. Když takové poznání zapůsobí na tvé srdce, bude tě velmi pravděpodobně podněcovat, protože je to „učení, které se shoduje se zbožnou oddaností“. — 1. Tim. 6:3; Řím. 12:2.

5, 6. Jaký druh modliteb tě přibližuje k Bohu? Znázorni to.

⁵ K dobrému spojení s Bohem patří také ze srdce vycházející modlitby, v nichž mluvíme otevřeně o problémech. Pomáhají nám vytvářet si osobní přátelství s Jehovou. Když se dopustíš nějakých chyb, ochotně a úpěnlivě pros Jehovu jako David: „Na hříchy mého mládí a na má vzbouření nevzpomínej.“ (Žalm 25:7, 11) Nezapomeň, že ti odpustí, činíš-li pokání. Nauč se prodlévat na modlitbách a vylévat své srdce. Jedna dívka, která vyrostla v rodině oddané Bohu, měla jakousi vadu řeči a připustila, že se jí to stalo překážkou, aby se nevěnovala plně pravému náboženství. „Ale jednou v noci,“ vypráví tato dvaadvacetiletá dívka, „jsem úpěnlivě prosila Jehovu: ‚Pomoz mi, abych ti chtěla sloužit, nejen proto, že to ode mne vyžadují starší nebo moji rodiče.‘ “ Jak se začal její život měnit! I při své koktavosti se začala plně věnovat službě. S radostí říká: „Daleko více nyní důvěřuji Jehovovi, protože vím, že mi vždy přispěje.“ — Žalm 62:8; 62:9, „KB“.

⁶ Jedna mladá křesťanka se modlila výslovně ohledně svých plánů věnovat se průkopnické službě. Když byly její modlitby vyslyšeny, zvolala: „Věděla jsem, že Jehova skutečně existuje a že se o nás stará. Dříve jsem si myslela, že k němu mám vztah, ale nyní je mi spíše přítelem — mým nejlepším přítelem.“ Jehova nevyslýchá vždy naše modlitby nějakým dramatickým způsobem, ale prosíš-li vroucně a jednáš-li v souladu se svými modlitbami, poznáš jeho laskavé vedení. — Žalm 145:18.

Zachovej si dobré svědomí

7. Co je svědomí a proč si musíš zachovat dobré svědomí?

⁷ Když Pavel nabádal Timotea, aby si ‚zachoval dobré svědomí‘, věděl, že to bude vyžadovat rozhodné úsilí. (1. Tim. 1:19) Proč? Naše svědomí je Bohem daná schopnost, abychom zkoumali sami sebe a posuzovali své vykonané nebo zamýšlené činy. Může nás buď ‚obžalovávat‘ tím, že bolestně odsuzuje naše jednání, nebo nás může ‚omlouvat‘, když naše jednání schvaluje. (Řím. 2:15) Jestliže se však svědomí pokřiví, může podávat nepravdivé zprávy. Někteří lidé se zkaženým svědomím mohou jednat jako zvířata bez svědomí a vnitřní hlas je neobviňuje. Mohou dokonce ‚veřejně oznamovat, že znají Boha, ale svými skutky ho zapírat‘. Co můžeš dělat, aby se tvé svědomí nepoškodilo? — Tit. 1:10–16.

8. Jak někteří v prvním století „odvrhli“ dobré svědomí?

⁸ Pavel řekl Timoteovi, že někteří křesťané „odvrhli“ své dobré svědomí tím, že ‚věnovali pozornost falešným historkám‘ a „prázdným řečem, které porušují, co je svaté“. (1. Tim. 1:4, 19, 20; 6:20; 2. Tim. 2:16–18) Naslouchali takovým věcem, a tím se jejich víra podkopala, což vedlo k duchovnímu ztroskotání. Pavel však ukázal, že kromě odpadlických nauk i jiné věci „se příčí zdravému učení“. V 1. Timoteovi 1:9, 10 vyjmenovává takové věci, jako je vražda, smilstvo a homosexualita.

9, 10. a) Čemu se můžeme naučit z příkladu jedné křesťanské dvojice, která si nezachovala dobré svědomí? b) Co máme dělat, aby se naše svědomí nezatvrdilo?

⁹ Dnes jsou filmy a televizní programy i publikace prosáklé násilností a nemravností. Živíme-li tím svou mysl, může naše svědomí postupně znecitlivět. To se stalo jedné mladé křesťanské dvojici, která se dopustila smilstva krátce před svatbou. Mladá žena připustila: „Myslím, že to souviselo s tím, nač jsme se dívali v televizi. Člověk vidí herce, jak se mazlí a objímají, takže to ani nevypadá jako něco vážného. Je možné si na to zvyknout. Začali jsme s tím i my. Kdybychom jen byli víc přemýšleli o tom, jak je to závažné!“ Nepozorovaně ztratila citlivé svědomí. Mladý muž dodal: „Měl jsem také problém s masturbací a tím svědomí znecitliví, takže je již jen malý krůček k mazlení a objímání a nakonec ke smilstvu.“ Zdálo se sice, že dávají druhým dobrý příklad, ale tím, nač se dívali, a skrytým nečistým zvykem bylo jejich svědomí umrtveno, podobně jako se maso umrtvuje opakovaným dotekem rozžhaveného železa. — 1. Tim. 4:2.

¹⁰ Mohlo by se podobně umrtvit i tvé svědomí tím, nač se díváš nebo co pro zábavu čteš? Snažíš se opravdu usilovně překonat každý špatný zvyk, který by mohl poskvrňovat tvé svědomí? Ke své ochraně bys mohl podniknout pozitivní kroky tím, že by sis znovu a znovu pročítal biblickou literaturu, která se zabývá výslovně tvým problémem, nebo že by sis pohovořil o svém problému s některým starším. Dobré, čisté svědomí je cenný dar od Boha, který ti pomůže dospět ke zbožné oddanosti. Nedej se o ni žádným způsobem připravit!

Dávej pozor na to, s kým se stýkáš

11, 12. a) Jaké varování je dáno v 2. Timoteovi 2:20, 21? b) Jak můžeme dbát tohoto varování?

¹¹ Apoštol Pavel napsal: „Ve velkém domě [ve sboru] jsou nádoby nejen ze zlata a stříbra, ale také ze dřeva a kameniny, a některé k čestnému účelu, ale jiné k účelu, který postrádá čest. Jestliže se tedy někdo zachová čistý od těch druhých nádob, bude nádobou k čestnému účelu, posvěcenou, užitečnou svému majiteli, připravenou pro každé dobré dílo.“ (2. Tim. 2:20, 21) V našich citech i v našem chování nás velkou měrou ovlivňují ti, které si vybíráme za přátele. Je zřejmé, že nevěřící nejsou pro nás nejlepší společností. Pavel zde však otevřeně ukazuje, že by i uvnitř sboru mohly být osoby, které nejsou žádoucími společníky. Je pravda, že tě jejich společnost může bavit, ale jejich vliv ti nepomůže ‚utíkat před žádostmi, které jsou vlastní mládí,‘ neboli rozvíjet zbožnou oddanost. Vyhledávej ve sboru budující společnost. Pavel dále říká ve verši 22: „Usiluj o spravedlnost, víru, lásku, pokoj spolu s těmi, kteří vzývají Pána z čistého srdce.“ — Srovnej Filipanům 4:8, 9.

¹² Povšimni si případu jedné dívky, která se přes své křesťanské vychování stále dostávala do těžkostí. „Hlavně to bylo způsobeno společností, kterou jsem vyhledávala,“ řekla. Když viděla, že její život dostává špatný směr, vyhledala si jiné přátele. Dochází k závěru: „Má-li člověk kolem sebe přátele, kteří milují Jehovu, je snadnější zachovat si vnímavé svědomí a nedostat se do těžkostí. Když vyjadřují odpor ke špatným činům, člověk pak brzy cítí totéž.“ Zbavila se pochybné společnosti a tak se stala nádobou „k čestnému účelu“, „užitečnou svému majiteli, připravenou pro každé dobré dílo“. Nyní již deset let slouží jako průkopnice a říká: „Zjišťuji, že Jehova mě od té doby používá, abych pomáhala jiným.“ — 2. Tim. 2:21; Přísl. 15:31.

13. Jak můžeš rozhodnout, kdo je pro tebe dobrou společností, a jak tě může společnost ovlivňovat?

¹³ Realisticky se proto zamysli nad tím, s kým se stýkáš. Usilují tito lidé o spravedlnost, víru, lásku založenou na zásadách a o pokoj? Překypují křesťanskou horlivostí? Stanou-li se takoví lidé tvými blízkými druhy, staneš se i ty příkladem v řeči, v chování, v lásce, ve víře, v cudnosti, stejně jako Timoteus, blízký druh Pavlův. To neznamená, že bys měl jednat chladně a nepřátelsky s těmi, kteří nedávají takový příklad. Tvůj radostný vzor je může podnítit, aby také urovnali stezku svým nohám. — 1. Tim. 4:12; Žid. 12:12–15.

Přinášej bohu oběti

14, 15. a) Co se vyžadovalo ve starověku od sportovců v době tréninku? b) Které dílo vyžaduje oběti a kdo nám slouží jako dobrý příklad?

¹⁴ Sportovci v Timoteově době se při svém tréninku ‚cvičili v sebeovládání ve všem‘ a odpírali si mnoho radostí, na které jinak měli právo. (1. Kor. 9:25) Dodržovali přísnou dietu. Podle Horatia, básníka z prvního století př. n. l., „se zdržovali žen a vína“, „aby dosáhli vytouženého cíle“. Cvičit se ve zbožné oddanosti jako svém cíli vyžaduje rovněž oběti. Pavel řekl o Timoteovi: „Nemám nikoho jiného s takovým postojem jako on . . . všichni ostatní totiž hledají své zájmy, ne zájmy Krista Ježíše. Ale . . . [on] se mnou . . . sloužil jako otrok při podpoře dobrého poselství.“ — Fil. 2:19–22.

¹⁵ Timoteus dostal příkaz: „Konej dílo evangelisty, plně dovrš svou službu.“ (2. Tim. 4:5) Bez ohledu na to, jak přitažlivé snad mohly být některé jeho osobní zájmy, obětoval je, aby dovršil Boží dílo. Jsi ochoten jednat stejně? Někteří mladí křesťané, kteří nemají vážné biblické odpovědnosti, dnes usilují o vysokoškolské vzdělání nebo o dobře placené celodenní zaměstnání, místo aby si vytyčili jako svou životní dráhu křesťanskou službu. Jeden mladý bratr dychtil po takové práci. Ale než začal pracovat, přijal pozvání, aby pracoval s jednou průkopnickou dvojicí celé léto ve zvěstovatelské službě. Zamiloval si to. Vedlo to k tomu, že nakonec obětoval to vytoužené celodenní zaměstnání a přijal méně zajímavou práci na částečný úvazek, aby se mohl věnovat průkopnické službě. Svým duchovním postojem se podobá Timoteovi a slouží nyní ve světovém ústředí svědků Jehovových. Ochota přinášet oběti je důkazem pravé lásky, a jak zjistil, oběti tuto lásku prohlubují.

16. Co patří k obětem, jež snad budou muset přinášet mladí lidé?

¹⁶ Pavel jako „kazatel a apoštol“ zdůrazňoval, že je žádoucí skromnost v oblékání. Budeš ochoten obětovat určitý způsob oblékání nebo účesu, který by mohl druhé pohoršovat nebo by ti mohl překážet v účinné kazatelské službě? (1. Tim. 2:7–10) Pavel dále napsal: „Všichni ti, kteří si přejí žít ve zbožné oddanosti ve společenství s Kristem Ježíšem, budou rovněž pronásledováni.“ (2. Tim. 3:12) Jsi ochoten postavit se za pravdu, i když to bude znamenat, že se ti budou vysmívat nebo že ztratíš přízeň spolužáků? Všechny takové oběti přinášené se správnou pohnutkou ti pomohou rozvíjet zbožnou oddanost a současně tě budou učit spoléhat se na Jehovu a brát ohled především na to, co si o něčem myslí on.

Neustále čiň pokroky

17. Jak dalece je Timoteus příkladem pro dnešní mladé Boží služebníky, pokud jde o pokroky?

¹⁷ Rozvíjení zbožné oddanosti je neustálý proces. Pavel napsal Timoteovi: „Uvažuj o tom, zaber se do toho, aby tvůj pokrok byl zjevný všem.“ (1. Tim. 4:15) Někteří jsou ještě příliš mladí, než aby mohli být služebními pomocníky nebo staršími, a proto mohou mít pocit, že nemohou dělat pokroky, a domnívají se, že postup se měří jen podle odpovědnosti nebo předností ve sboru. Je pravda, že Timoteus mohl sloužit jako starší nejen na základě svého duchovního vývoje, ale také vzhledem ke svému věku. Timoteus se však měl dále usilovně snažit, a tím dal vynikající příklad, který by měli napodobovat všichni mladí Boží služebníci, bez ohledu na to, která oblast činnosti se pro ně otevře. — 1. Tim. 4:12, 13.

18. V jakém směru mohou mladí křesťané činit pokroky?

¹⁸ Můžeš tedy být podobně jako Timoteus Jehovovým služebníkem, který usiluje o zralost, a tak můžeš být „pro věrné příkladem“ tím, že připouštíš, aby pravda hluboce působila na tvůj způsob života, a že se zlepšuješ ve své službě. Již dnes můžeš činit pokroky, když se učíš pěstovat určité vlastnosti, například umírněnost ve zvycích, pořádnost, pohostinnost a opravdovost. Dáváš-li se k dispozici starším a bereš-li vážně každý úkol, který ti svěří, můžeš tak postupně podávat důkazy, že jsi ‚vhodný‘. (1. Tim. 3:1, 2, 8–10) I když si druzí snad hned nevšimnou tvého pokroku, můžeš si být jistý, že jej vidí Jehova. Během doby jej uvidí i druzí. — 1. Tim. 5:25.

19. Proč by ses měl cvičit s cílem dosáhnout zbožné oddanosti, i když je přitom nutné vynakládat úsilí?

¹⁹ Nikdy nezapomeň, že ke schválenému osobnímu vztahu k Jehovovi můžeš dospět jedině rozvíjením zbožné oddanosti. Nedostatek duchovního cvičení vede k mnohem větší ztrátě, než jakou utrpěla ta zklamaná běžkyně, o níž byla zmínka na začátku tohoto článku. Rozvíjení zbožné oddanosti je tvrdá práce. Ale po celém světě je slyšet bezpočet mladých hlasů, jež s radostí volají: VŠECHNA TA NÁMAHA SE VYPLATÍ! Kdo dosáhne zbožné oddanosti, může vést již dnes uspokojující život, v němž nemá čeho litovat, a kromě toho má naději na věčné štěstí. Stále se tedy cvič. Snaž se neustále ze všech sil, i když je to obtížné. Ať je ti útěchou, že „Bůh vší nezasloužené laskavosti . . . sám dokončí vaše školení, upevní vás, posilní vás. Jemu buď moc navždy. Amen.“ — 1. Petra 5:10, 11.

[Poznámka pod čarou]

Můžeš odpovědět?

◆ Jaké úsilí je nutné, chceme-li si zachovat dobré spojení s Bohem?

◆ Co je nutné, abychom si mohli zachovat dobré svědomí?

◆ Jak je možné uplatnit 2. Timoteovi 2:20–22 při rozvíjení zbožné oddanosti?

◆ Jak mohou mladí křesťané činit pokroky?

[Rámeček na straně 20]

Některé vlastnosti našeho dobrotivého Boha

◆ Má city. Proto mu naše jednání buď ‚ubližuje‘, nebo jej rozradostní. — Žalm 78:40; Přísl. 27:11.

◆ Lidé často vidí jen vnější vzezření někoho jiného, ale on „vidí, jaké je srdce“. — 1. Sam. 16:7.

◆ Stará se o nás a zve nás, abychom na něj uvalili své starosti, a je „pevností ve dni tísně“. — Nah. 1:7; 1. Petra 5:7.

◆ Je označen jako „šťastný Bůh“ a „má potěšení“ ze svých služebníků. — 1. Tim. 1:11; Žalm 35:27.

◆ Nikdy nebude jednat nespravedlivě ani stranicky. — Job 34:10; Sk. 10:34, 35.

◆ Nepřehlíží sice nesprávné jednání, ale činíme-li pokání za nějakou chybu nebo slabost, je „přichystaný odpouštět“ a nečiní „nám dokonce podle našich hříchů“ ani na nás neuvádí „to, co si zasloužíme“. — Žalm 86:5; 103:8–14.

◆ Je možné se k němu přiblížit a vybízí své věrné tvory, aby využívali svých schopností. Ačkoli je bezmezně moudrý, naslouchá návrhům. „Tvá pokora mě učiní velikým,“ napsal král David. — Žalm 18:35; 18:36, „KB“; 1. Král. 22:19–22.

[Obrázek na straně 23]

Mnozí křesťané nacházejí v kazatelské službě hlubší radost než v dobře placeném zaměstnání