„Vyučuj mě dobrotě“

JEN dvě osoby zareagovaly, když se starší žena náhle zhroutila v přeplněném vagónu metra. Ostatní cestující, kteří již tak byli netrpěliví pro zdržení v době dopravní špičky, viděli v jejím neštěstí jen nepohodlnou obtíž. „Nemůže dát někdo tu ženskou z cesty?“ ulevil si jeden popuzený muž. Umírající žena a dva cestující, kteří se ji zoufale snažili křísit, se svým spolucestujícím nezdáli ničím víc než překážkou. Proto byli „opětovně šlapáni“.

Takové výjevy se už odehrály v mnoha částech světa. Dramaticky podtrhují biblickou předpověď, že „v posledních dnech. . . lidé. . . budou. . . bez lásky k dobru“. Křesťané se však chtějí líbit Jehovovi. Musejí se „odvracet“ od jednotlivců, kteří postrádají dobrotu. (2. Tim. 3:1–5) Dávat pozor, s kým se stýkáme, ovšem samo nestačí. Dobrota se musí pečlivě pěstovat jako ovoce Božího ducha. (Gal. 5:22) Ale jak? A co je dobrota?

Dobrota a spravedlnost

Dobrota je mravní výtečnost a ctnost, vlastnost nebo stav, kdy je člověk dobrý. Je to však víc než jen pasivní stav. Když apoštol Pavel rozebíral výkupní opatření, řekl: „Sotva někdo totiž zemře za někoho spravedlivého; ano, za dobrého člověka se snad ještě někdo odhodlá zemřít. Ale Bůh nám doporučuje svou lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“ (Řím. 5:7, 8) Dobrota se tu zdánlivě staví proti spravedlnosti. Jsou však přímými protiklady?

Ne. Pavel měl zřejmě na mysli to, že spravedlnost znamená dodržovat nějakou normu. Spravedlnost se vlastně druží se soudem. (Srovnej Zjevení 19:11.) „Spravedlivý“ člověk se drží zákona. Vyhovuje požadavkům, plní předpisy, ale možná, že o mnoho víc nedělá. Tak si sice získává úctu, ale nikoli nevyhnutelně srdce. „Dobrý“ člověk však dělá víc, než jen plní závazky anebo se vyhýbá nesprávnému jednání. Jeho dobrota ho vede, aby se pro druhé namáhal, aby pro ně něco dělal.

Ti, kdo se namáhají a činí dobré věci pro druhé, se prokazují jako skuteční bližní. To znázorňuje Ježíšovo podobenství o laskavém Samaritánovi. „Pohnut lítostí“ ošetřil Samaritán rány zbité oběti loupeže, Žida. Pak ho tento činitel dobra „vysadil na své vlastní zvíře, dovezl ho do hostince a postaral se o něj“. (Luk. 10:29–37) Lze se tedy divit, že někteří nazvali toto znázornění podobenstvím o dobrém Samaritánovi? — Srovnej Matouše 12:35; 20:10–15; Lukáše 6:9, 33–36.

Dobrota není pasivní, ale je dynamicky činná. Ti, kdo přijímají laskavost, štědrost a obětavost někoho „dobrého“, by se snad dokonce dali pohnout k tomu, aby za něho zemřeli. Žalmista měl tedy dobrý důvod modlit se: „Vyučuj mě dobrotě.“ (Žalm 119:66) Ale jak to Jehova dělá?

Jehovův příklad dobroty

Jehova nás učí dobrotě svým vlastním příkladem. Je pravým zosobněním dobroty. Když Mojžíš žádal, aby mohl vidět Jehovovu slávu, řekl Bůh: „Sám způsobím, aby všechna má dobrota přešla před tvým obličejem, a chci před tebou prohlásit Jehovovo jméno.“ Jak se to odehrálo? Krátce nato „Jehova procházel před jeho obličejem a prohlašoval: ‚Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, zachovávající milující laskavost pro tisíce, promíjející provinění a přestupek a hřích, ale rozhodně nevyjme z potrestání.‘“ — 2. Mojž. 33:18, 19; 34:6, 7.

Tehdy byla Jehovova dobrota osvětlena různými způsoby. V popředí bylo jeho milosrdenství a láska k pravdě. Jehova zná nedokonalý stav lidstva a je ohleduplný a trpělivý vůči těm, kteří skutečně chtějí činit, co je správné. Přesto netrpí špatnost. Můžeme tedy jistě mít prospěch z rozjímání o příkladu, který dává Jehova.

Jehova také zjevil svou dobrotu prostřednictvím svého stvoření. Mohl pohledět na své stvořitelské dílo jako na „dobré“. (1. Mojž. 1:12, 18, 25, 31; Řím. 1:20) Bůh poskytl víc než nutné minimum, když vybavoval tuto planetu věcmi pro udržování života.

„Lijící se déšť“ je toho dobrým příkladem. (Iz. 55:10) Elihu řekl s pozoruhodnou vědeckou přesností, že Jehova „táhne. . . vzhůru kapky vody; crčí jako déšť pro jeho mlhu, takže se řine z oblak, hojně kane na lidstvo. . . V hojnosti dává potravu.“ (Job 36:27–31) Denně se tohoto cyklu účastní asi 500 miliard kubických metrů vody. Většinu této vody „táhne“ slunce z oceánů.

Podle zprávy v „New York Times“ „předložili badatelé, kteří studují dynamiku jihoamerického tropického pralesa, vědecké doklady, které poprvé přesně ukazují, že les může vrátit do ovzduší až 75 procent vláhy, kterou přijímá“. Zpráva dále poukázala, že „dávka vody, kterou nashromáždí les, se může vracet do vzduchu v dostatečně velkých dávkách, aby se utvořily nové dešťové mraky“. A déšť je samozřejmě jedním z nezbytných činitelů při produkci potravy. Jehova se vskutku účinně a hojně postaral o život na Zemi. Jakou dobrotu projevil, když všechna tato opatření poskytl i nevděčným lidem, kteří to neoceňují! — Mat. 5:44, 45.

Ještě nápadnějším příkladem Jehovovy dobroty však je způsob, jakým postupoval, aby splnil své původní předsevzetí s lidstvem. (1. Mojž. 1:28; 3:15; Řím. 5:12) Jeho dobrota ho pohnula, aby učinil výkupní opatření pro hříšné lidstvo tím, že dal „svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zničen, ale měl věčný život“. (Jan 3:16; Řím. 3:23, 24) Skrze Boží království se brzy projeví jeho dobrota vůči lidem poctivého srdce tím, že skoncuje s tímto zlým světem. (Dan. 2:44; Mat. 6:9, 10; 2. Petra 3:9, 10) A jaká Boží dobrota bude zjevná, až se tato Země stane pod panstvím království rájem! — Luk. 23:43; 2. Petra 3:13; Zjev. 21:1–5.

Napodobuj Jehovovu dobrotu

Pravidelné studium Bible nám stále před očima udržuje Jehovův dokonalý příklad dobroty. To by nás zase mělo pohnout k napodobování jeho příkladu. Pravda, mnoho nutných činností může pravidelnému studiu Písma překážet — vaření, úklid, nakupování a opravy v domácnosti. Přesto musíme klást duchovní věci stále na první místo. Ježíš Kristus na to poukázal, když navštívil dům Marie a Marty. Zatímco Marta se zabývala domácími povinnostmi, Marie seděla Ježíšovi u nohou a „naslouchala jeho slovu“. Když Marta chtěla, aby jí Marie pomohla s domácností, řekl Ježíš: „Marto, Marto, jsi úzkostlivá a znepokojuješ se mnoha věcmi. Potřebných věcí je však jen několik nebo pouze jedna. Marie, ta si vyvolila dobrý díl a nebude jí odňat.“ I ty si můžeš vyvolit, co je dobré, když budeš dávat přednost takovým duchovním záležitostem, jako je osobní a rodinné studium. — Luk. 10:38–42.

Jehova nás také vyučuje dobrotě prostřednictvím křesťanského sboru. Tam se scházíme s lidmi, kteří jsou „plni dobroty“. (Řím. 15:14) Dokládají to mnohé zkušenosti. Jedna svědkyně Jehovova, která již měla dvě děti, si vzpomíná na své ohromení, když se dozvěděla, že se jí narodila trojčata. „Jak se teď budeme dopravovat na křesťanská shromáždění?“ lámala si hlavu. „Jak zaplatíme léčbu v nemocnici? Jak vůbec uživíme a oblékneme pět dětí?“

Brzy však dostala tato žena důkazy, že její křesťanští bratři a sestry jsou „plni dobroty“. „Když jsem přijela domů,“ říká, „zjistila jsem, že nám několik křesťanských sester uklidilo byt. Sestry navíc zařídily, že nám budou nosit jídlo, a staraly se o domácnost, dokud jsem nezesílila.“ Mnoho bratrů přispělo hmotně, jeden dokonce anonymně poslal 1 000 dolarů. Během zimy se však tato rodina značně zadlužila u společnosti zásobující palivem. Představte si, jakou úzkost pocítila tato žena, když jí jednou společnost telefonovala. K svému ulehčení se však dozvěděla, že účet zaplatila jedna křesťanská sestra. Nedopatřením totiž bylo této svědkyni zasláno upozornění, že jim budou přerušeny dodávky paliva, jež patřilo této zápasící rodině. A dobrota sestru pohnula, aby jim pomohla.

Taková dobrota se nejen dotýká srdce, ale je i nakažlivá. Od svědků Jehovových „jsem se naučil milovat a být laskavý,“ řekl své manželce muž, který ji dříve tloukl, po tom, co poprvé navštívila shromáždění. „Proto už tě nebiji.“

Požehnání pro toho, kdo se učí dobrotě

Již nyní sklízíme požehnání, když se učíme dobrotě a milujeme ji. Naše společenství s bratry, a dokonce i s lidmi ze světa, se tak stává příjemnějším. (Přísl. 11:10; 1. Petra 3:13) Nejdůležitější je, že „je u Boha příjemné“, snášíme-li utrpení, protože „konáme dobro“. (1. Petra 2:20) Budeme-li projevovat víru a dobrotu, povede to k naší ochraně během „velkého soužení“ a zajistí nám to vstup do nového světa. — Žid. 10:36–39; Mat. 24:21.

Dovol tedy Jehovovi, aby tě vyučovat dobrotě. Jaká bude odměna? Bude tu „sláva a čest a pokoj každému, který koná to, co je dobré“! — Řím. 2:6–11.