Život a služba Ježíše

Splňuje se Izajášovo proroctví

Když se Ježíš dovídá, že se ho farizeové a straníci Herodovi chystají zabít, odchází se svými učedníky ke Galilejskému moři. Tam se k němu shromažďují velké zástupy lidí z celé Palestiny a dokonce i z jiných území. Mnohé lidi léčí, což vede k tomu, že se k němu tlačí všichni, kteří mají nějaké těžké nemoci, a chtějí se ho dotknout.

Zástupy jsou tak veliké, že Ježíš říká svým učedníkům, aby pro něj měli stále připravený člun. Když se odrazí od břehu, může zabránit, aby se zástupy kolem něho netísnily. Může je poučovat z člunu nebo odjet na nějaké jiné místo u pobřeží a pomáhat lidem tam.

Učedník Matouš poznamenává, že se touto Ježíšovou činností naplňuje, „co bylo řečeno prostřednictvím proroka Izajáše“. Pak Matouš cituje proroctví, které Ježíš naplňuje:

„Pohleďte, můj služebník, kterého jsem si vyvolil, můj milovaný, kterého má duše schválila! Vložím na něj svého ducha a bude objasňovat národům, co je právo. Nebude se přít ani nebude nahlas křičet ani nebude jeho hlas slyšet na širokých cestách. Žádný potlučený rákos nezlomí a neuhasí doutnající lněný knot, dokud s úspěchem nevyšle právo. Národy budou vskutku doufat v jeho jméno.“

Ovšem, Ježíš je ten milovaný služebník, kterého Bůh schvaluje. A Ježíš objasňuje, co je skutečné právo, které bylo falešnými náboženskými tradicemi zakryto. Farizeové by ani nepřišli v sabatu na pomoc nemocnému člověku, protože uplatňovali nesprávně Boží zákon. Ježíš tedy objasňuje Boží spravedlnost a tím osvobozuje lidi od břemena nesprávných tradic. Proto se ho náboženští vůdcové snaží zabít.

Co to znamená, že se ‚nebude přít ani nebude nahlas křičet ani nebude jeho hlas slyšet na širokých cestách‘? Když Ježíš uzdravuje lidi, ‚vážně jim přikazuje, aby o něm nic nedávali najevo‘. Nechce, aby mu dělali hlučnou reklamu na ulicích nebo aby o něm od úst k ústům kolovaly vzrušené a zkreslené zprávy.

Ježíš také přináší své utěšující poselství lidem, kteří jsou v obrazném smyslu jako potlučený rákos, ohnutý a pošlapaný. Jsou jako doutnající lněný knot, jehož poslední jiskra života je již téměř uhašena. Ježíš nepošlape potlučený rákos ani neuhasí dohořívající doutnající knot. Ale něžně a s láskou obratně pozdvihuje mírné lidi. Ježíš je opravdu ten, v koho mohou doufat národy! Matouš 12:15–21; Marek 3:7–12; Izajáš 42:1– 4.

◆ Jak objasňuje Ježíš právo, zatímco se nepře a nepozvedá svůj hlas na širokých ulicích?

◆ Kdo se podobá potlučenému rákosu a lněnému knotu a jak s nimi Ježíš zachází?